Oficiální a kdysi, ale i dnes etablované vědce a filosofy jsem nikdy moc nemusel a nemusím. Výjimky tvořili např. profesoři Neubauer, Kratochvíl, Cílek, a také Stanislav Komárek (dlouhý rozhovor s ním vyšel v Barace č. 4, osobně jsme se párkrát setkali na Hradě na různých diskusních panelech v rámci Havlova Fóra 2000). Sleduji jeho blogy, a když vyšla kniha esejů Muž jako evoluční inovace (Akademia 2013), byl jsem rád, že byla okamžitě vyprodána. Dostal jsem se k téměř neučtitelné knize (protože odborně a pečlivě citující a zmiňující kdeco a kdekoho) poněkud později, a trochu jsem litoval, že je tak „vědecká“. Proto jsem v příloze Kavárna LN (13. 7. 2013) uvítal jakési novinářské a aktualizované autorské shrnutí (Vítejte v Mutterlandu). Přečtete si a vychutnejte, co mi mluví z duše (hned dvakrát) se mnou:
Většina tradičních maskulinních činností se odstěhovala, v hypertrofované formě, do počítačových světů… Mutterland oběti nežádá, všechny své děti, zvedené i nezvedené, k sobě paramateřsky tiskne, až jim praskají žebra…
Hnutí New Age vzniklé koncem 60. let na kalifornských univerzitách a po několika desetiletích značně vlivné, bylo vlastně kvintesencí obrany femininní či spíše jinové komponenty na mnoha frontách – nejen nenásilí (hrdinou už není Napoleon, ale Gándhí), intuice a alternativní vědy a medicíny proti tvrdým maskulinním postupům, holistický přístup proti partikulárnímu, integraci cizích kulturních prvků proti jejich potírání. Důraz hnutí kladlo na fantazii, imaginaci a psychotropně změněné stavy vědomí. Oproti machistickým jangovým pečeným kýtám, pokrmu dobyvatelů a vědců, pojídá newageián jinové sojové klíčky a mléčné výrobky, tradiční pokrmy buddhistických a křesťanských mnichů i žen… Různé učené akademie bojující proti všem newageovským komponentám, představují jakési přežívající pevnosti jangovosti, formované v 19. věku.
(Ve věku Mutterlandu se ale) kupodivu dnes cítí většina žen přetížena, nikoliv osvobozena, a žehrá na výpadek maskulinity víc než muži sami. Vrozené genetické vybavení, které očekává hrdinu na bílém koni a nechává za dětství kreslit princezničky, se cítí podvedeno. Smutek a rezignace pak vrcholí u čtyřicátnic až padesátnic, houfně opouštěných manželi, hledajícími mladší náhradu…
Děti je nutno pohlavně vrozeným modifikacím pracně odnaučovat a to, co před pár dekádami budilo nadšení, dnes budí děs: chlapečkové, přehrávající různé krvelačnosti s tančíky, letadélky a mečíky vzbuzují v rodině dojem, zda by neměli být psychiatrizováni…. Je neveselou pravdou, že jediný účinný prostředek, včasná facka od dominantního dospělého muže, je přísně zakázán…
Sdělená radost steronásobná radost, řekla by babička. A tak bych se rád s těmi několika sty svých čtenářů (i v cizině a za různými oceány) podělil o (exteriérové i internetové) radosti posledních dnů. Rád teď chodívám přes Arbesovo náměstí, kde kvete a pilně voní asi desítka asi desetimetrových líp. Podobně téměř dva týdny voněly stromy na vnitrobloku (bohatě nahradily sem tam ozvěnu zápachu cigaret dvou sousedů, bydlících pode mnou). Viděl jsem další nezapomenutelný film (viz příští doporučující blog Povinná vidba). A dostal několik e-mailů, které mne velmi potěšily:
Dobrý den, nádhera!!!! Naprosto stejně to cítím (blog Zabití lásky?)! Vaše bezpodmínečná láska mě vždycky úplně omyje. Také starší text o rozchodu s vaší ženou je pro mě dokonalý obraz aktu lásky, miluji ho. Čtenářka asi psala o lásce partnerské, ale ono to rozlišení stejně je jen v hlavě. Já mám zkušenost s láskou z každodenní učitelské praxe. Každý den se raduji, že vidím ty lidi zrát a učit se vztahům. Mám je tolik ráda! A oni mi to vracejí tak moc! Někdy si večer uvědomím, kolik radosti jsem si užila se studenty, kolika lidem jsem možná udělala hezčí den, když jsem se s nimi zasmála, něco s nimi objevila a to mě naplňuje radostí. I oni mě tak naplňují radostí a láskou k lidem, když jsou pozitivní a usměvaví, když jsou tu rádi…. Ve světě, kde je člověk rád, nemůže být láska zabita… je všude. Pak už nemá hranice, nezná rozlišení. A není to žádné vytržení, je to trvalý stav mysli, ve kterém člověk pozná novou dimenzi života.
Jéééé, blog Běžné jsem si tak užil! Úžasné bylo ono popisování různých povah třeba Němců a Italů nebo tureckých rybářů a pastevců a když jste psal o dietě navázalo to i na rozhovor, který jsem dnes měl s partnerkou (že už jí její exmanžel není schopen vnímat, možná protože jí samé uzeniny, zatímco dřív byl skoro vegetarián a pil zelený čaj).
A ještě jednou díky za další fejeton (o počítačích), ten určitě využiji ve škole! Báječné, plné informací a naprosto srozumitelné! Nádherně ten text plyne jako voda, jako úder na tibetskou mísu.
Každodenně zpívám v autě a přitom se odpojuju od myšlenek. Když se zadaří, tak to vypadá tak, že si neuvědomuji nic než dokonalou soustředěnost na pohyby volantem, terén před sebou a plynulost jízdy, kterou se snažím vypilovat do dokonalosti. Říkám tomu jet na autopilota, je to přítomnost. Vždy jednou za nějaký čas se tam vetře nějaká myšlenka a to mě rozkolísá a pak se snažím dostat se do toho nanovo. Neumím si ještě udržet ten stav a nechat tu myšlenku ať si zmizí… Přestal jsem pít alkohol. Dívat se na televizi, poslouchat rádio, číst negativní články na internetu. Omezil jsem poslouchání negativní hudby (myslím tím hudbu vyvolávající smutek, melancholii atd.)… Ten blog o lásce se trefil, pokud mám upřímně zpytovat sám sebe, tak mnohem častěji než pravou láskou mne mysl zásobuje rovnicemi „co za co“ a co se vyplatí a co nevyplatí. Poměr tak 90:10. Pravda bolí.
P. S.:
Otázka (čtenářky): Jsem ráda, že šíříte osvětu a že propagujete přirozené porody, protože o nich se pořád ještě velmi málo ví a mluví, ale prosím, zkuste si zjistit trochu víc informací o tom, jak to s tou bolestí vlastně je, a přestaňte šířit mýty - ty nejsou dobré nikdy k ničemu. Čekám druhé dítě a nelíbí se mi, že šíříte že KAŽDÝ porod může být bezbolestný či dokonce orgasmický, stačí jenom chtít. A to by mě teda strašně zajímalo, odkud čerpáte tento názor?
(Zprostředkovaná) odpověď: Milá paní, jsem žena, která rodila dvakrát přirozeně, simultánní orgasmus považuji za naprosto běžnou věc a oba porody jsem prožívala jako milování. Myslím, že potíž je jen ve slovech a „přemyšlení“. Pan Marek podle mého názoru ani nechce mluvit o standardech, chce mluvit o ideálním stavu věcí, který by změnil svět a společnost k lepšímu. Každý k němu máme možnost dojít, pokud se zbavíme negativních myšlenek a strachu, které nám v tom brání. Pojďte tedy jen naslouchat, zkuste nepřemýšlet a nechte to, co Vám píši, jen tak protékat svým tělem… Orgasmu lze dosáhnout mnoha způsoby. Jedním z nich je třeba jen myšlenka na muže, kterého miluji, představa milování…. Možností mě napadá mnoho. A není to o vzrušivosti, je to o uvolnění, o odevzdání se hormonům, pocitům, vlastnímu tělu. No a to asi už chápete, že má k porodu velmi blízko, když jste rodila. Doprovázím ženy k porodu jako dula a viděla jsem jich mnoho se do porodu tak položit, že mě vůbec nevnímaly, prožívaly si svou bolest (ale nemám to slovo v souvislosti s porodem ráda, protože jsme mu daly význam, který v tomto procesu nemá, raději říkám stahy), prožívaly si stahy tak, že se pro ně staly pozitivními. Nevím, jestli některá z nich dosáhla orgasmu, ale ten už považuji dnes spíše jen za takovou medaili pro ženu s velkým Ž, ne něco, za čím bychom měly jít, o co se snažit. To je u milování stejné. A orgasmus nemusí být cílem milování, jiné metody skrývají často úžasnější zážitky…
