Drobky ze stolu čtenáře 3

7.10.2013

Myslím, že porodnictví by si měly ženy vzít zpátky do svých rukou… například na semináře věnované psychologii porodu ještě nikdy žádný doktor-porodník nepřišel, aby se dověděl, co ženy vlastně chtějí a potřebují. Porodníci přitom říkají, že porodili tisíce dětí, oni je ale neporodili, protože u toho jen asistovali… Změna porodního systému je podle mého názoru nežhavější aktualitou, protože stávající stav je opravdu neudržitelný… Během předporodní péče jsou ženy stresovány mnoha vyšetřeními. Některá jsou až zbytečná. Vnukává se jim myšlenka, že něco nemusí být v pořádku, a bez této péče by rozhodně nebyly schopné normálně porodit zdravé dítě. Nám všem je podsouvána vina, vezměte si reklamu na očkování proti rakovině děložního čípku – vy znívá tak, že když svou dceru nenaočkujete, zemře… Někdy se tomu říká spiknutí špatně narozených, protože muži, kteří o tom dnes rozhodují, se narodili v krutých 50.  a 60. letech 20. století, kdy byli hned po porození odděleni  od matek, chodili do jeslí, pili Sunar atd. Existuje teorie, že si toto trauma nesou stále dál, a proto vlastně ani jinak jednat nemohou… MUDr Helena Máslová, Centrum psychosomatické medicíny: Největší problém žen? Neváží si samy sebe, Meduňka 9/13

 Plánovaný porod doma s porodní asistentkou stojí 5 – 7 tisíc korun… Samotný porod bez komplikací stojí pojišťovnu (tedy stát, tedy nás) 10 – 14 tisíc korun. K cenám porodu se ale musí připočítat předporodní a poporodní péče, hospitalizace novorozence nebo nadstandardy, konečná cena tak může vyšplhat až ke statisícům korun… Porod císařským řezem 30 – 43  tisíc korun (v roce 2012 takto rodilo 52 867 žen). Poporodní vyšetření případně pobyt v inkubátoru průměrně 150 000 korun. Výdaje na umělé oplodnění více jak 200 tisíc korun (v roce 2012 bylo uměle oplodněno 4910 žen)… Matky zaplatí za tři dny strávené v porodnici 300 – 5 800 korun (nadstandardní léky, entonox, epidurální analgezie, nadstandardní pokoj 2400 – 3600)…Celá řada rodiček navíc dává porodníků kapesné, až do výše 30 tisíc korun… Stát chce mít rodičky v nemocnici, aktuálně.cz

Když se larvy mouchy bzučilky dostanou do infikované rány, bércového vředu nebo poranění na noze s narušeným prokrvováním, dokážou je nejen vyčistit od odumřelé tkáně a bakterií, ale také významně podpořit hojení. Přestože západní medicína tuto prastarou metodu považovala za obskurní a překonanou, je larvální terapie v mnoha případech účinnější než antibiotická léčba a čištění rány chirurgickými metodami. Larvy se živí pouze nekrotickou tkání, která brání přirozenému hojení a je v ráně živnou půdou pro růst choroboplodných bakterií. Larvální trávicí enzymy odstraní tuto tkáň, aniž by porušily tkáň zdravou… Letos to bude deset let, co tato terapie byla uznána za léčebnou metodu i u nás…  A2 25.9.2013, A. Houska

 V dějinách se vyskytuje fenomén přehnané sebedůvěry (hybris) a následného ponížení a zničení (nemesis) mocných vůdců. Vysoce postavené osoby politiky, finančnictví, byznysu i akademické sféry na konferenci britského Judgeova institutu v Cambridge konstatovaly, že si lídři musejí být vědomi vlastních hybristických sklonů a podnikat aktivní kroky, aby zabránili rozvoji hybristického syndromu. To je získaná osobnostní porucha, která v případě, že se vymkne kontrole, může vést ke katastrofálním rozhodnutím. Po opuštění úřadu má tendenci vymizet. Hybristický syndrom byl poprvé popsán v roce 2009 lordem Davidem Owenem, neurologem a bývalým ministrem zahraničí. S americkým kolegou Jonathanem Davidsonem popsali charakteristické rysy této poruchy, jako bujnou sebedůvěru, bezohlednost a opovrhování druhými, jež se projevují v tom, čemu Bertrand Russell říkal „opilost mocí“. Podle psychiatra Garetha Owena je idea spojení mezi mocí a psychopatologií pro moderní medicínu novinkou a zůstává zatím otázkou, zda HS lze předcházet, sledovat jej, nebo léčit. Existují pozice, na něž se proderou pouze heroické osobnosti „v nadživotní velikosti“ a jakmile jich dosáhnou, jsou oblopeny zdmi, zrcadly a lháři. Je těžké něco zjistit od lidí, kteří s vámi neustále souhlasí. Politici mají alespoň nějakou zpětnou vazbu v podobě tisku a voleb, ale ředitelé korporací často nemusí čelit realitě vůbec. Britské listy 27.3. 2013

 O státně organizovaném a normalizovaném násilí se mlčí nebo mlží. Institucionalizované násilí na jednotlivci bují ve všech vyspělých i méně vyspělých zemích a projevuje se mnoha odtažitými způsoby, jakými jsou monopol velkých ekonomických hráčů na dodávky energie a vody, zabírání veřejného prostoru pro soukromé účely, likvidace maloobchodu, všudypřítomnost reklamy, viktimizace slabých, tunelování veřejných prostředků, arogance moci ve všech oblastech a na všech frontách, kde se střetávají malí a velcí, bohatí a chudí… je pravda, že jedním z mála způsobů, jak aspoň na chvíli rozbít tuto zeď  navřených očí a hluchých uší je násilný čin… Ladislav Šerý, A2

 Dětem musíme časem přiznat že se octly v pasti jako krysy – budou žít na planetě, kde civilizace směřuje k zániku, přírodní zdroje docházejí a o všem rozhodují gangsteři, a čekat mohou jen na zvyšující se hladiny oceánů a nevyhnutelný zánik různých forem života. A ještě jsme naštvaní, když na to reagují tím, že se  načnou oblékat jen do černých věcí, řezat si kůži žiletka , hladovět, přejídat se a pak v gangu vraždit. Petr A. Bílek tamtéž

 Náš druh Homo sapiens už určitě evolučně plastický není. Čím víc budeme měnit naše životní prostředí, čím víc se bude proměňovat například způsob naší výživy, tím víc se vychylujeme z toho stavu, ve kterém jsme kdysi zamrzli. A takové vychýlení má vždy negativní důsledky, nejen alergie, ale třeba pokles fertility. Dopadne to nejspíš tak, že budeme naprosto závislí na všelijakých berličkách, které nám ochotně, ale nikoli nezištně poskytne farmakologický průmysl. Jaroslav Flegr tamtéž