Ironií je, že jedni z mála vrcholných kuchařů, Roy Choi a Jamie Oliver, kteří koncepčně vytvářejí osvětové a ozdravné programy a jdou do konfrontace se zdánlivě nedotknutelnými giganty (Olivek soudně vymohl zákaz McDonald´s používat „růžovou hmotu“ namísto masa v hamburgerech), do G9 (devět nejvýznamnějších kuchařů světa v rámci konference Baskického kulinářského centra) vůbec nepatří. Manifest G9 nepovede k vytváření a prosazování alternativ, ale naopak posílí silně konzervativní hegemonie v duchu neoliberálního slučování menších či větších firem do velkých korporací, které jako jedné mohou diktovat podmínky, uzurpovat si veškerou moc a vyjednávací pozice. Šéfové společné kuchyně zvané G9 se zařadili mezi parazity lezoucí po kostře vyhladovělé společnosti. Řeči o globální spravedlivosti a humanitárním svědomí jsou opět jen podívanou pro diváky, kteří se rádi s plnými žaludky dojímají nad tím, jak „pomáhají“. Tomáš Uhnák, A2
Ziji v Nemecku, kde je uplne bezne, ze se zena muze rozhodnout kde privede dite na svet (doma, porodni dum nebo porodnice).Sama jsem nedavno resila kam se az prijde moje hodinka (y) uchylim. Po tezkem rozhodovani , kdy na prvnim miste byl porodni dum, s naprosto prefetktim servisem, jsem se ale nakonec rozhodla pro porodnici. Porodnice je tu ale asi jina nez v CR. Podporuji prirozene porody, kdyz je vse v poradku rodite jen v pritomnosti porodni asistentky a manzela. Miminko od vas nikam neodnaseji, vse probiha na pokoji vedle vas, hlavni je prvotni kontakt a prisati behem prvni hodiny po porodu… muzete rodit v jakekoliv pozici nebo do vany s teplou vodou… Samozrejme v pripade jakekoliv odchylky od normalu, je privolan doktor a ten pak rozhoduje jak bude porod veden dale…Jsem moc rada, ze svoje prvni dite privedu na svet za techto podminek. Je mi lito zen v Ceske republice, ze takovou volbu nemaji. Je mi smutno z toho, ze napriklad doktori misto aby hledali prijatelne reseni pro vice nazoru tak jen kriitizuji a to jeste dost neslusnym zpusobem! Nastavajici maminky, maminky, zeny a lide vubec nevzdavejte se, stujte si za tim co citite, ze je spravne a pro vas prirozene!!At se rozhodnete rodit kdekoliv ( klidne i u toho smrcku na paloucku!! proc ne!!! ze zkusenou asistentkou a v dobrem zdravotnim stavu lze vse!!) Helena H.
Tak jo… inspirován impulsem Vašeho blogu (Jak porodit buddhu) dělím se – další malý buddha je na světě! Přirozeně (ačkoli) v porodnici. Velmi hladce porozen ženou klidnou a milující, skoro navzdory prognózám lékařů, všem těm obavám a náznakům tvrdě pronášeným z pozice moci autority s myslí zaměřenou skoro jen na možné komplikace…:
„…my vám ho předáme s nakrvácenou hlavou…“ (to když nás tlačili k císařskému řezu pod dojmem rodové diagnózy, ač moje žena byla bytostně přesvědčená že porodí přirozeně)
„…vy víte co dělat při zástavě dechu, jo?!“ (když jsem trvali na svém, aby synek zůstal na maminčině těle – podařilo se). Hlavně správně vyplnit formuláře, podepsat všechny možné souhlasy, připojit monitory, přitom se nikdo za celou dobu nezeptal, jak probíhal první porod
(a pak se ukázalo, že se z toho dalo hodně poznat…). Je mi jich (nás!) líto, jasně že se vždycky může něco stát (a taky stane), ale to přece není důvod ke strachu – snad pobídka k pozornosti k ostražitému klidu, vyčkávání a v pravý čas k činu, nikdy ne jen ke strachu! Ale abych jen nekritizoval: potkali jsme i mladšího lékaře porodníka, který průběžně s našimi předporodními kontrolami dostudovával zahraniční literaturu a byl schopen se s námi zvolna, ne zrovna moc ochotně, ale přece jen posouvat v názorech (a přiznat to, sobě i nám!). Inu tak, především jsem chtěl předat zprávu, že lze porodit přirozeně i v porodnici (záleží na tom, jak si to člověk ujasní, vyčistí, uvolní v hlavě i těle a je myslím dobré, když jsou na to rodiče oba – možná právě v tom je skrytý smysl té často skloňované přítomnosti otce u porodu – obrana (po)rodu… a hlavně podělit se o radost Jaromír V.
Každý si v mládí rád zahraje fotbal nebo hokej. Pak dospívá, sportuje rád dál, ale začne se věnovat vzdělání, profesi, rodině. Vrcholový fotbalista nebo hokejista si ale musí uchovat hravost i v dospělosti. Zamrzne ve vývoji, má sice obrovskou postavu, ale mentalitu dítěte. To se promítá i do jeho osobního života: hraje si s autíčky (nakupuje drahá, rychlá auta), hraje si s panenkami (střídá modelky), hraje na automatech, po turnajích ho provází maminka. Protože nic jiného, než si hrát, neumí, snaží se ve vrcholovém sportu udržet za každou cenu. Když už to nejde, chce po státu, aby se o něj postaral, vždyť přece vybojoval tolik medailí! Pláče jako malé děcko… V současné době u nás bere léky proti depresi a úzkosti 650 tisíc lidí. To je docela dost. Lidé už stresujícímu životnímu tempu nestačí, jsou odkazováni k lékařům, dopují se prášky. To ale není cesta k uzdravení. Společenský systém je těžce nemocný a ten, kdo se na něj adaptuje, je vlastně mentálně postižený. Lidé trpící úzkostí nebo depresí jsou paradoxně normální, ještě něco cítí, nerezignovali. Směřujeme k tomu, že většina normálních, citlivých lidí bude na psychiatrii a venku zbudou jen psychopati… Sedíme v letadle, které letí šílenou rychlostí. Nevíme kam a nevíme proč, pilotní kabinu ovládli nebezpeční psychopati. My si myslíme, že se nemůže nic stát, a s vytřeštěnýma očima sledujeme, jak to kolem nás sviští. Náraz bude hodně tvrdý… Snad je ještě šance vyskočit. Přenechat letadlo psychopatům a vrátit se na Zem. MUDr Jan Hnízdil
