Agenturní zpráva politology všech zemí asi nadchla, mne donutila sepsat nejspíš zase marné varování: na univerzitě v Cambridgi bude od příštího roku možné studovat materiály KGB. Uff. Copak babičky všech dob nevarovaly rčením: Kdo kydá hnůj, nasmrádne? Už vidím, jak se nějaký budoucí politik bude chlubit, že na vysoké škole vystudoval dějiny a praktiky KGB s červeným diplomem! A nemůžu nepřipomenout, že neuroplasticita, tedy schopnost mozku neustále se učit tím, že tu či onu činnost opakovaně vykonává, funguje jak s pozitivním, tak bohužel i s negativním znaménkem.
Už jsem kdysi zmiňoval, že např. studium dějin zločinů a zločinců, podvodníků a fint advokátů, čili toho, jak právo účelově, leč legálně obejít, může naučit budoucího právníka vidět automaticky v každém podvodníka. Stejně tak delší pobyt v macho prostředí parlamentu ženám významně zvyšuje hladinu mužského hormonu testosteronu. Historicky jsme se stále nepoučili ze zjištění psychologů, že třeba jen hra na bachaře udělá z jinak slušných studentů za jeden dva týdny kruté a bezcitně trestající stvůry.
Částečným vysvětlením je zjištění neurověd, že evoluce nás připravila na umění bránit se podvodníkům a zlodějům jen v tlupě o maximálně padesáti členech: vůči vychytralým deprivantům a bezskrupulózním psychopatům v podobě velkých a nepřehledných systémů jsme nepřipraveně bezbranní. Epigenetika už prokázala, jak důležitý je způsob života každého člověka pro budoucí kvality jeho, jeho dětí a dokonce i vnuků: když je dědeček kuřák a podvodník, když si maminka chce v těhotenství ještě honem užít a stále kouří a pije, vždy existuje obrovské riziko, že to nakonec negativně ovlivní tělesné a hlavně morální a psychické vlastnosti dětí a vnoučat.
Měli bychom si také stále častěji připomínat i (učením dětí) zmoudřelého učitele národů a jeho „Veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest“. Po milionech let rozvážné evoluce se zhruba před dvanácti tisíci lety vývoj člověka splašil a řítí se bůhvíkam stále větší rychlostí…
Je jen úchylkou a jaro nedělající vlaštovkou fakt, že v Německu je velmi populární kniha Digitální demence? A že děti někdejších počítačových mágů chodí do alternativních, většinou waldorfských škol, ve kterých jsou mobily a i-pady zakázány? A že české i americké a brazilské děti byly většinou traumaticky porozeny, protože porodníci (a zdravotní pojišťovny) spěchali a stále více spěchají? A že všude na světě roste počet fastfoodů, čili rychlých občerstvení, kterým skupinky osvícených čelí opozičními hnutími chození a jedení ppomallu? A že většina lidí chce vydělávat rychle a ještě rychleji?
A můžeme pokračovat dále: Všimli jste si, že filmy jsou stále rychlejší a krvavější, a krváky detailnější? A že výbušné (dnes válečné) oblasti jsou většinou právě ty, které se mohou pyšnit nejnižším průměrným věkem svých obyvatel? Co to udělá s jejich dětmi a vnuky? Současná geopolitická situace se, ostatně tak jako již tolikrát, a přes tak strašlivé zkušenosti minulého století dvou světových válek, i v Evropě nezadržitelně šine k neblahým koncům, a pak stačí jedna malá jiskra, zdánlivě nedůležitý incident, a… Příroda má na přemnožení lumíků mechanismus, co když je řešením přemnožení lidí vskutku mor či jiná pandemie, nebo nějaká ta válka?
Nevyvíjí se vše spíše směrem k rozpadu velmocí, světových organizací a velkých parlamentů, neschopných řešit aktuální problémy současnosti, na menší a malé správní, komunikace schopné jednotky, soběstačné a trvale udržitelné i na malém území? Jak asi může dopadat na kvalitu života planety náš pasivní postoj k aktivitám ziskuchtivých, na stromy, prostředí a názor obyvatelstva se neohlížejících developerů? O pasivitě současné demokratické společnosti, tak zaměstnané konzumací jídla, zboží, partnerů a zábavy, že prakticky nikdo nemá čas, chuť nebo odvahu zabývat se věcmi společnými a veřejnými, jsem se zmiňoval už nesčetněkrát.
Je to jako s každou drogou, která jen umocňuje příslušné tělesné a mentální reakce: po nějaké, bohužel stále kratší době požadují naše na neustálý přísun vzrušení zvyklé mozky i těla stále větší a častější dávky. Jako bychom nebyli evolucí připraveni na zrychlující se čas a zvyšující se počet zákonů a zákazů. Doba byla historicky vymknutá z kloubů normality často, ale v daleko menším počtu případů na kilometr čtvereční: dnes šílí rychleji a kvalitněji…
Přesto tu řešení je: jako ve všem lidském jde především o správné proporce. Babičky říkaly, že čeho je moc, toho je příliš. Stejně jako to věděli moudří všech věků, i v Německu se už ví (viz výše uvedená zmínka o knize Digitální demence), že chyba není v počítačích: jsou-li dětem správně dávkovány, podporují zvyšování jejich inteligence. Stejně jako sport, který je bezesporu věcí zdraví prospěšnou, na vrcholové úrovni ale může mrzačit nebo nutit k dopingu. Příliš mnoho jídla, kávy, cukru, soli, piva nebo vína také škodí zdraví.
Přitom už víme, nebo bychom mohli vědět, že tohle všeliké kydání společenského i individuálního hnoje a zbrkle povrchní kvaltování toliko pro hovada dobré jest…
