Blíží se komunální volby a aktivitu projevuje nejen tisk a kancelář jedné strany u vchodu do našeho domu (rozdává nafukovací balónky a láká na plakátky a videoklipy ve výkladní skříni). Při pravidelném satsangu (duchovní diskuse učitele se studentem) nás na Arbesově náměstí oslovila sympaticky empatická produkční malého televizního štábu, která zaslechla co a jak si povídáme, a požádala mne, abychom dvě minutky počkal, že by si potřebovali natočit něco k volbám. Když po dalších dvaceti minutách stále zpovídali nějakou komunální političku a její pejsky (které se prošedivěle obstarožní režisér pokoušel také režírovat), zvedli jsme se a odešli.
K překvapení studenta jsem se s ním ale jako obvykle nerozloučil před domem, ale pokračovali jsme dalších 100 metrů na další lavičku, kde jsme se usadili a já začal na jiné, zásadnější téma (matrixů v matrixech matrixů). Za deset minut došlo na mé očekávání: objevil se tv štáb a sympatická produkční si vedle mne sedla s mikrofonem. Pronesl jsem: Teď jste si mne zasloužila, ptejte se, a ona se začala ptát (jestli bydlím na Praze 5, jestli jsem spokojený s prací obvodního úřadu, s aktivitou developerů, jestli bych volil hnutí ANO Andreje Babiše…). Po dvou větách o tom, jak jsem jako důchodce s bydlením na Praze 5 u Arbesova náměstí spokojen, jsem konstatoval: To byla ta pozitivní odpověď, chcete slyšet i tu negativní?
Chtěla, a tak jsem naznačil třeba každoranní závěje cigaretových oharků na stanici tramvaje (nikde tam není nejen lavička, aby si mohli starší sednout, ale ani popelník), a když jsem začal popisovat, jak ve vnitrobloku známé banky její architekt zapomněl na klimatizaci a tu pak brutálně vestavěl ke hladké zdi, takže v letních vedrech nemohou desítky rodin vyvětrat kvůli neustálému monotónnímu hluku… režisér netrpělivě cvakal pomyslnými nůžkami z prstů aby naznačil, že je to moc dlouhé. Chcete krátké odpovědi? Ptejte se, přizpůsobil jsem se, a odpovídal několika slovně. Například že kdybych volil, tak ženy a nejlépe ty zelené. Když jsem na otázku jakého starostu bych si na obvodu přál zmínil bývalého starostu New Yorku Gulianiho, kameraman vypnul kameru, rychle se rozloučili a odešli.
Jinými slovy, přes všechny ty řeči o vizích a nových trendech v novinách a médiích by skutečnou vizi a skutečně jiný než ten jejich zavedený a kromě měsíce před volbami arogantní trend nepoznali, ani kdyby je (Zappovsky) kopl do zadku. Chtěl jsem jim totiž také naznačit, že část kolem Anděla je dnes velmi příjemná pro život, ale ne díky aktivitě úředníků, ale pro spoustu obchodů, bister, lékáren a také díky přestupné křižovatce několika tramvají a jedné linky metra (a spoustě lidí ve dne v noci). Chtěl jsem mluvit o tom, že potkávám řadu důchodců, kteří burlacky vlečou své nákupní tašky na kolečkách, a zcela jistě postrádají službu donášky nákupu. A naznačil bych, že dělat něco pro lidi je hezké, ale lepší by bylo pravidelně s obyvateli čtvrti komunikovat a dělat to lepší současné a příští přímo s lidmi.
Netrpělivé televizní štáby a jednověté odpovědi v předvolebních spotech, stejně jako stále stejné plky bafuňářů a provařených politiků a politických stran, zvláště dnes u nás nic nezmění. Developerská vize Prahy vedle (to v tom lepším případě kdy se něco opravdu postaví), foto z inzerce partičky prahapodlehudecka.cz… Dalších pár desítek dnes již většinou slušně se vyjadřujících úředníků totiž během měsíce práce na úřadu opět zjistí, že sice mohou diskutovat, ale skutečná rozhodnutí se dělají zákulisně a jinde… a přizpůsobí se nebo odejdou. V dnešní společnosti jsou politici jednoznačně bílí koně. Každý je pod vlivem nějaké lobbistické skupiny, ví Karel Randák z Nadačního fondu proti korupci. Všichni, kdo chtěli za Bémovy éry stavět, tak museli platit, říká ve filmu Plán Benjamina Tučka o pražském územním plánu ředitel kanceláře primátora Ondřej Boháč (film je podle novináře Petra Zídka, viz LN 20. 9. 2014, zásadním dokumentem o nefunkčnosti současné české demokracie).
Hm. Dobrá zpráva je, že tihle současní politici nejen na Praze 5 to dnes už nemají tak Bémovsky lehké: na všech stranách se provalují skandály, a veřejnost se přece jen ozývá. Poslanci sněmovny i parlamentu přijdou (snad) do dvou let o možnost pohodlného parkování na Malostranském náměstí (místní se o to snažili dvacet let, až pět tisíc podpisů na petici teď rozhýbalo ledy a vnikla architektonická studie). Proti územnímu plánu tehdejšího primátora Béma podalo před pěti lety námitky na 18 000 občanů (a tehdy začal vznikat zmíněný film Plán).
Přitom stárneme a už teď je každý desátý Čech a Moravák v důchodu. Všímavému politikovi (nejen na Praze 5) by tedy například stačilo začít aktivně jednat s důchodci, a zajistil by si hladké zvolení. A důchodcům by pak stačilo pravidelně své (nejen komunální) politiky kontrolovat.
P. S. Rozluštění nepoložené otázky, kdo za sporem reklamních agentur a radnicí hl.. města stojí (a kdo platí každodenní celostránkovou inzerci s výše ucitovanou fotografií Starého měst se siluetou mrakodrapů): pán billboardů, spolumajitel reklamní agentury BigBoard Richard Fuxa, který jen brání svůj byznys…
