Co když dívka, naprogramovaná evolucí předávat geny, najde sama sebe spíše a přirozeněji v rámci těhotenství, porodu a pak výchovy dětí než v dnes tak protežované a obdivované kariéře, než v tom, jak a kam ji tlačí muži řízená společnost a na logiku orientované vzdělávání? Co když teprve pak „rozkvete“ a skutečně dospěje? V návaznosti na předchozí úvahy o ženách jinak se pokusím předložit několik asi provokativních, ale pro pokročilé (ženy) snad inspirativních a dávných myšlenek…
Dívka, budoucí žena, nemůže za to, jak souměrně či oble narostla, po jakém porodu, v jaké rodině, v jak tolerantní škole a partě vyrůstala, kdy začne menstruovat a jak k tomu přistupuje okolní společnost nebo rodina či spolužačky. Navíc evoluce nepočítala s propracovanou a vědecky vyzkoumanou nabídkou současné a všudypřítomné reklamy – dívka je už od školky konfrontována s tlakem dívčích časopisů a kamarádek a nesnesitelně snadno začne napodobovat dobově designované modelky a společenské modely. Když se po pubertě k tomu všemu přidá tlak věnovat se raději společensky daleko lépe ohodnocenému vzdělání a kariéře než mateřství a rodině, zatímco evoluční nastavení zesiluje tikot biologických hodin, nastanou (ukrývané) potíže a zmatky.
Jinými slovy: současná děvčata jako by zůstávala, ostatně tak jako mnozí vrcholoví sportovci, v neukončené pubertě. A od zamrzlé puberty se odvíjejí, k nemalé radosti a zisku reklamních agentur, plastických chirurgů, ale i výrobců zkumavkových dětí, i současné tendence vnímat vlastní menstruaci jako (estetickou) komplikaci, bát se porodu a vrásek, nemluvit o přechodu a být věčně mladé…tedy ukrývat své skutečné ženství. Tvrdím, že je to právě toto neprojevené a ukrývané ženství (a pomužštění značné části aktivit současných žen), co stojí za krizí rodiny, vztahů, školství a nakonec i většinové civilizace.
V mužsky akční a uspěchané společnosti, která je také celá jakoby v nikdy nekončící pubertě (práva na zábavu a spotřebu), se ovšem není čemu divit. Paradox tkví v tom, že mužský spěch a logika mužského rozumu se dlouhodobě nevyplácejí ani na cestě k duchovnosti, natož při porodu. Přitom by ženám stačilo vrátit se ke kořenům (ženství), tedy i k nemedikalizovanému a hormonálně ženě velmi prospěšnému porodu. Tvrdím navíc již mnoho let, že jsou to ženy, které jedině mohou změnit svět (čehož si nejsou muži, ani ti duchovní, natož emancipované feministky, vůbec vědomi).
Nehledat sebe samu v mužských disciplínách, ale najít své poslání právě v přirozených a evolučně propracovaných, na sebe navazujících procesech těhotenství a mateřství, to je to, oč (nejen podle mne) běží…Tedy nebránit se přírodě, evoluci, tělu, hormonálním proměnám v mozku i v těle, což je ale ve společnosti, která je nasměrována na soutěž, výkon, vzdělání, kariéru a rychlou spotřebu, bráno kontraproduktivně.
Důsledky tohoto individuálního i celospolečenského spěchu a tlaku vídáme všude kolem. Diktát levohemisférové racionality v protikladu k menstruačnímu a jiným cyklům ovšem dříve či později začne v ženách probublávat ve formě jakési neustálé životní nepohody, nespokojenosti a podrážděnosti. České školačky a dorostenky si navíc, jako rozmazlené holčičky, chtějí užívat: rekordně kouří a pijí (pivo a víno), snaží se udělat kariéru a v osobním životě pak mění partnery stejně snadno jako boty nebo svetříky. Současné mladé ženy se už (na)učily soupeřit a bojovat: nikdo je ale (ostatně stejně jako muže) nenaučil prohrávat. Navíc ani ony nemají vzory, protože naše společnost mateřství neoceňuje.
Přirozený porod je šance dívky stát se Ženou…vědí odedávna ty kultury, ve kterých se ani menstruace ani orgasmické porody pokrytecky neukrývají… a opět snad i naše společnost zjistí, kde a jak (přes zbožštělý vědecko-technický pokrok) mohou fungovat výhody samozřejmého, tedy neukrývaného ženství, které nesoutěží, ale umí řešit problémy jinak: přijetím, pohlazením, pochvalou a péčí o toho druhého.
Podobně jako kdysi musel chlapec projít rituálem přechodu, než byl přijat do světa dospělých mužů (a neurověda začíná zjišťovat, že právě tak a tehdy dospěje on i jeho mozek: zvládá pak převzít odpovědnost za životně důležitá rozhodnutí), dívka dospěje v Ženu teprve těhotenstvím (a porodem a mateřstvím). A tak jako je pro muže současného světa blížícího se ke kolapsu řešením realizovaná a prakticky aplikovatelná duchovnost, pro ženy je šancí a řešením nenahraditelně ženská schopnost přirozeného (muži neovlivňovaného) těhotenství, porodu a mateřství: tedy, znovuobjeveného ženství. Teprve pak se může z dnes už globálně zamrzlé puberty dostat i lidstvo.
