V socialismu jsem o vládách mluvíval jako o partě hasičů (v záplavě všech závěrů všech sjezdů strany, které splníme a překročíme, nikdy nezbyl čas na nějakou vizi). O možné postupné změně systému zase jako o iluzi: rozjetý vlak nelze zastavit nebo poslat na jinou kolej opačným směrem jen tím, že se několik lidí ve vagónu o této možnosti začne domlouvat (ale ani kdyby se podařilo přemluvit strojvůdce). Tahle společenská setrvačnost byla v posledních sedmdesáti letech mnohokrát (i navzdory sametovému trhnutí oponou) potvrzena jak teoreticky (třeba v rámci dnes slavných protože iluze trhajících sociologických experimentů), tak ji my pamětníci vidíme takřka v přímém přenosu svých životů: vše se opakuje. Všechno podstatné jsem už mnohokrát řekl a napsal, ale nikdo neposlouchal, a tak jsem to musel a musím opakovat). A tak si naposledy zabrblám.
Připadám si už jako posel se špatnými zprávami (pokud se těší důvěře posel, těší se často až naivní důvěře i jeho poselství, jenže když je poselství do vlastních řad mířící, lid z lenosti a principu nedůvěřuje ani poslovi), a také důchodce, který už zná odpovědi na všechny otázky, nikdo se ho na nic neptá. Zvláště když vidím, jak prakticky nikdo nevnímá varování, že je třeba dávat si pozor a zapínat první knoflíčky na košilích správně… a nedělat rovnou chyby z nepozornosti! Umanutě připomínám, že život a svět by mohl a měl být daleko lepší… a rozumný názor žen na skutečné přirozené ženství a mužské společnosti na mateřství nepřichází, také protože část viny je po letech „bojů“ na ženách samotných… Protože před půlstoletím špatně porození muži porodníci si přece lukrativní rybník nevypustí. Řetězec příčinných souvislostí, které vedou k všem neduhům současnosti totiž vždy začíná u porodu.
Připomínám: je to právě typický medikalizovaný porod v porodnici v cizím oslepujícím prostředí s celou řadou rutinních ale dítě poškozujících vyšetření, a nakonec s oddělením novorozence od matky (aby si prý odpočinula) a tedy absencí bondingu (což je příčinou mnoha dalších a celoživotních handicapů: alergie, ekzémy, hyperaktivita, špatně se vyvíjející mozek s celou řadou stresory poškozených struktur, a následné potíže s řečí, učením, navazováním sociálních kontaktů, generační problémy, potřeba vnějšího uvolnění a tedy náklonnost k nikotinu, alkoholu, drogám, ale i k veliteli, vůdci, silnému prezidentovi… Slovy prenatálního psychologa Fedor-Freybergha: Kdybychom dokázali zajistit, aby se děti rodily chtěné, v intimitě, klidu, v teple a šeru, za tři generace by svět neznal agresi a násilí…
Prezentoval jsem asi dvacítce těhotných a jiných fanynek přirozeného porodu (v rámci Světového týdne respektu k porodu) pozitivní porodnické a neurovědecké důkazy o tom, jak jsou evoluce a těla žen moudrá, a že stačí přestat bojovat (za lepší čísla kojenecké úmrtnosti). Zájemci nechť si kliknou a příslušnou prezentaci otevřou zde. Ale kromě váhavého potlesku, jedné zakoupené nové soukromě vydané knihy o tom všem, a jednoho poplácání po ramenou prakticky žádná reakce. Po vzmachu zájmu na začátku století (v roce 2002 vyšla kniha Nová doba porodní ve třech dotiscích v celkovém nákladu 12 000 výtisků) a naději, že už to bude jen lepší (začala se plánovat malá porodní centra, pořádaly se mezinárodní konference), vlna zájmu brzy poklesla a dodnes vítězí (i v soudních sporech) žáby na pramenech. Až v posledních dvou třech letech se sem tam zjevují ojedinělé ale statečné domarodky.
Už jsem tu zmiňoval občasný pocit zklamání z toho, jak se (ne)vyvíjí snaha o polidštění českého porodnictví (či politické, školské nebo ekologické situace). Pocit jako takový umím celkem snadno vyřešit a nahradit: mnohé zenové či jógové techniky, včetně zpěvu (manter) člověka dnes okamžitě zpřítomní a vrátí k opačným pocitům kdysi jen vzývaným. Dnes jde ale stále víc o pocity zklamání nad urputnou tendencí společnosti vynalézat další formy odmítání toto, co by mohlo fungovat na cestě vedoucí k pozitivní změně. Už vím, že očekávám od současníků něco, čeho ani při nejlepší vůli prostě nejsou (po tolika generacích poškozených porody a totalitou pokrytectví) schopni. Kupí se další praktické důkazy, že zvěsti o možnosti a dokonce i o praktických metodách transformace jsou na ně příliš rozrušující, a tak si mysli všeobecně si stěžujících posluchačů a čtenářů s permanentně blbou náladou najdou (a našly) formy téměř automatické obrany. Nedávno konstatovala jedna americká novinářka, že tzv. plenková generace mladistvých (příslušníků generace Y) v mžiku dokáže intuitivně posoudit nebezpečí případného přílišného rozrušení, a příslušný článek, nebo dokonce jen delší citát, raději rovnou nečíst.
Ostatně nic nového ani na planetě ani v poslední době: americký fyzik a matematik (ale také znalec islámu) Bill Warner celé roky podobně marně varuje Západ nikoliv přes islámem, ale před jeho zpolitizovanou verzí (český konzumní kapitalismus volné ruky trhu mi připomíná takový náš zpolitizovaný gulášový islám, anebo povrchní míchání jablek s hruškami): Neříkám lidem, co dělat, ale co mají vědět. Jinými slovy, náboženský islám prvního Mohamedova období (za třináct let měl 150 žáků) a politický a bojovný islám jeho druhého období (po zbývajících devět let života každých šest týdnů provedl nějaký džihádistický útok) je podobně nesrovnatelný, jako přirozený (porodníky nepřerušovaný) porod versus nemocniční operace, při které porodníci rodí za ženy, jako když Baťa sekal cvičky.
Co mají české ženy vědět? 80% těhotných si každoročně nevyhledá jedinou informaci o možnostech… Ony raději vědět nechtějí (a posly nejen špatných, ale i dobrých nebo nápravných zpráv ignorují)! Ať už se tomu říká kognitivní disonance nebo jinak, nemohl jsem si nepovšimnout, že mé stále náročnější téměř hypertextové blogy čte (kromě pravidelných čtenářů) stále méně lidí, a že má varování jsou, jak věděli už klasici, jen házením hrachu na internetové zdi nářků. Což se stalo i v případě přednášky O výhodách přirozeného těhotenství, porodu a mateřství (aneb co odborníci asi nečetli). Ostatně podobné výsledky mívám i při pokusech naučit své studenty umění pozitivně mluvit, jednat a tedy i myslet (nebo dokonce snít): prakticky nikomu to (po prvních zjištěních, že to funguje) nevydrželo. Ano, menší čtenost mých článků lze přičítat jejich obtížnosti, ale podobně odmítavě se čtenáři a hlavně čtenářky staví i k mým desaterům a sloganům. Ještě jinak, nevidět, nepochopit, nevyhledávat co by rozrušilo, je v dnešním světě snadné spotřeby jaksi pohodlně bezpečnější (než se snažit aktivně žít zodpovědně nebo dokonce statečně dosáhnout pochopení či osvícení).
Proto také žiji poslední roky v ústraní (a jen výjimečně se nechávám párkrát do roka někam odvézt a přivézt, abych se pokusil několik nadšenců povzbudit k nějaké alternativní akci). Pozoruji, a jen naznačuji… Ne že bych si neužíval sem tam nějakou tu pozitivní zpětnou vazbu (jako teď s dalším labyrintem na severní Moravě), ne že by tu každodenní radosti a pozitivní vjemy, dojmy, informace nebyly (osobně si užívám, na rozdíl od většiny jiných stěžovatelů).. Jen existují jaksi navzdory úřadům a mlčící pasivní (ženské) většině společnosti… O radosti z MOSTů, které přetrvají, se zmíním někdy příště.
Jinými slovy, v duchu mého pozorovatelského sloganu Ještě není tak zle, aby mohlo začít být lépe, rozjetý vlak běžně sobeckého soustředění na vlastní zábavu a užívání si (dokud to jde?) jede stále nezastavitelněji. Málokdo a zvláště málokterá mladá žena umí vyhledávat pozitivní informace o možnostech a metodách, jak být (v těhotenství, porodu a mateřství) šťastná a tedy zdravá: čím je doba a náprava složitější, tím větší úspěch mají jednoduché slogany a recepty a předražené knihy, kurzy, vodičky, mastičky (jak být krásná) či digi přístroje na to či ono (jak být zdravá). Návod na použití člověka (nebo rodičky) téměř nikdo nechce číst, natož praktikovat.
Podobně mi i desátý ročník týdne přednášek na téma respektu k (přirozenému) porodu s možností vybrat si a koupit nepřeberné množství věcí a odnést zdarma ten správný letáček (většinou na koupení věcí, jednalo se tedy spíše o G na konci slova shopping) připadal, při veškeré úctě a obdivu k nadšení a energii dobrovolných pořadatelek a prodavaček, jako… rozjetý (ale pro udržení statutu quo porodnické lobby zcela bezpečný) vlak… Holt staré struktury a zvyky novým kouskům nenaučíš, a nové přirozenější aktivity vznikají jen velmi řídce a pomalu: Jak jinak…
