…prohlásilo na adresu potenciálních partnerek hned několik úspěšných mladých mužů. Ob čas prý čtou mé blogy, kdysi se dokonce někteří chvíli učili pozitivně myslet, a většinou se po několikáté rozešli s přítelkyní (a znovu prožívají čemu říkám kvartální krize). Vždy začnou nějakou novou známost anebo módní duchovní či manažerskou disciplínu, jde jim to, rozjede se to… ale nevydrží, a dostaví se krize. A protože v krizi je celý stát a pomalu celý svět, naznačím (těm kteří se nenaučili užívat si dokud to jde, tedy kterých se to týká nebo by se mohlo týkat) alternativní odpovědi (mnohdy i na ještě nepoložené otázky).
S ženami i s pozitivním myšlením (protože člověk sám je zdrojem, příčinou i řešením všech vztahů a vztahových problémů, a v partnerce či partnerovi vidí nevědomou projekci vlastních fantazií a archetypů) je to jako s jinými duchovními disciplínami, třeba zpěvem manter. Když si člověk poslechne nějakou doporučenou indickou, je nadšen, zazpívá si ji těch sedm minut z cédéčka… a je za týden poněkud zklamán, že už není lepší člověk. Jenže jak může chtít, natož doufat, že po sedmi minutách změní v sobě a svých programech těla a mysli něco, co trénoval třicet let života? I pozitivní myšlení (a vztah a život) je dlouhodobý a překvapivě náročný tréninkový proces, který je třeba zvládat, aby to bylo bezpečné a trvale transformativní, postupně, jako horu.
Naznačuji, že chtít potkat a udržet si ideální ženu vyžaduje celou řadu předpokladů hlavně na straně hledajícího. Především platí, že v podstatě je třetina zdravých souměrných žen ideální (mají kompatibilní horoskopy)… ale především platí jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá: pokud si přeji pozitivně myslící a chválící (nebo dokonce ekologicky myslící a jednající nebo dokonce duchovní) partnerku, měl bych být, přinejmenším, také takový. Takže čekat, že se nějaká ideální zjeví, zatímco já budu mít v podvědomí program „už od nich nic nečekám“, je naivní a kontraproduktivní nesmysl ve stylu sebenaplňujícího se proroctví.
Proto jsem několikrát psal např. o sebe transformativním programu „podezírat z dokonalosti“ (jako první etapy přeprogramovávání dosud jen negativně myslícího zadání ega a kariéry), protože když budou má mysl a tělo zharmonizované pozitivním viděním a vnímáním těch jiných (a že žena je někdo naprosto jiný než muž, je snad všem již jasné), budou trénovat především vlastní pozitivní postoje. Ale proto také jen zdánlivě paradoxně opakovaně píši o tom, že jedině ženy dnes mohou změnit svět – ale ne bojem s muži, nebo snahou být mužsky úspěšné, ale tím, že se vrátí k původní ženskosti.
Co se (podvědomě) děje v mysli muže, který po předchozích zklamáních (rozuměj, po zklamáních z přílišných očekávání) už od žen nic nečeká? Padá do stejné podvědomé pasti, ve které je, zjednodušeně napsáno, celá západní civilizace, a ve které je i celé příliš medikalizované (zvláště české) porodnictví: muž (porodník) očekává problém (boj, střet, soupeření, konkurenci atd.), jeho tělo i mysl jsou plné adrenalinu, připravené a vyškolené na boj (střet, soupeření atd.). A většinou se dočká (boje, střetu, soupeření). Princip téhle pasti známe všichni, například když máme přejít přes potok po spadlém kmenu stromu: čím víc se bojíme, že spadneme, tím je pád pravděpodobnější. Vlastně si jej (podvědomě, tedy jaksi nechtěně) přejeme, a také jej většinou i dostaneme. Podobně jako rozchody s ženou těch mužů, kteří už od nich nic nečekají, očekávání porodníků vyškolených a cvičených jen v řešení krizových situací na porodních sálech traumatické situace přivolávají.
Lze si to metaforicky představit jako jakýsi oceán energetických kvantových vírů (chcete-li, superstrun): je-li proudění jednosměrné, koherentní, je vše v pořádku a vyvíjí se v původním záměru. Vyskytne-li se nějaký protivír, negativní myšlenka opaku, krize (střetu, boje, neštěstí, nehody, smůly), začíná nezvratný proces pomalé destrukce řádu v chaos (chcete-li, entropii). A protože současná lidská civilizace je většinově řízena a směrována západním, tzv. kritickým (soupeřivým, konkurenčním, válečným) myšlením, jejímž mottem je utrpení ukřižovaného (místo oslavy jeho duševního povznesení), nedivme se, že svět a země vypadají jak vypadají.
Řešení je (nejen v případě hledání ideální partnerky) relativně snadné: co takhle si nejen slovně, ale i v podvědomí (na)trénovat a nakonec až zautomatizovat (jako techniku skoku do výšky nebo free divingu) mantru: Od žen (světa, osudu, života) jsem připraven čekat jen to nejlepší… (jedná se o pozitivní variantu špatně přeloženého buddhistického pravidla Nic nečekej, ale buď připraven na vše). Pokud člověk bude takto pozitivně, stále soustředěněji, myslet na ženu (svět, život, vesmír), a bude v ní (a ve světě a vesmíru) potenciálně vidět a očekávat jen pozitivní kvality a vlastnosti, a v našem případě dokonalou ženu a partnerku, takovou si ji i stvoří: ona se jí i stane. A plnit mužská očekávání mladé ženy všech dob, ano, i dneška, jakkoliv to vypadá a zní utopicky, velmi dobře a snadno, ze samé podstaty ženství (intuitivně) umějí. Jen by si i ony měly uvědomit, že bojem ženskost a ideálního partnera (např. miliardáře, jehož koníčkem jsou domácí práce) nezískají.
Jak dole, tak nahoře. Velké věci a jevy vznikly z těch malých až nejmenších. A je snazší a moudřejší být na počátku, a moci a umět ovlivnit ty nejmenší (rouhačsky až na kvantové úrovni těch nejmenších shluků energií), které pak nasměrují a tedy i ovlivní i ty větší a docela velké. My lidé to taky děláme, jen v tom negativním programu: svět je chaos a boj a války a soupeření, namísto radosti a kooperace, protože jsme to tak kdysi (i když nevědomě) zvolili. Možná jsme tehdy neměli na výběr (dnes už ale neznalost neomlouvá). Je nejvyšší čas si uvědomit, že (můj) svět je takový, jaký jsem já sám (sama). I v tomto ale platí, že vše přitom řeší duchovnost (poznání sebe sama), a navíc že (stačí se podívat kolem sebe) končí ekonomická výhodnost manželství, a naopak nastupuje archetyp partnerské výhody společné duchovní cesty.
Mladý muž, který jimi byl tak zklamán, že už od žen nic nečeká, se tak logicky dočká toho, co (ne)čeká: dalšího zklamání. Naopak člověk, který nejprve zapracuje na znaménku (viz blog google plus) svého myšlení (a postupně i na podvědomých archetypech doby, rodiny, kultury či genderu), a začne myslet a žít jinak, tedy pozitivně, zcela jistě, přinejmenším na rezonanční úrovni, bude lákat a také přiláká (tak jako samička motýla samečka na feromony) partnerku již před-vyladěnou, a tedy kompatibilní.
Ale to je teprve začátek dalšího individuálního vývoje, který ovšem může frekvenčně rozladit sebemenší entropický protivír negativní myšlenky. Proto je nutno, tak jako k řízení autobusu nebo vozu formule F1, dlouho trénovat a postupně vše zvládat. Dokonalý život, porod, svět, i optimální a dlouhodobá partnerka, je výsledkem neustálého každodenního snažení a zdokonalování (i když riziko, že to pak ona dlouhodobě neustojí, zrovna neustále roste). Vše je však pravděpodobněji dosažitelnější, když si dáme pozor na detaily, hlavně na své myšlení a úmysly, a udržíme se (a tedy i svět) v pozitivních mantinelech.
http://blog.baraka.cz/2014/10/radost-vesmiru/ megablog
http://blog.baraka.cz/2011/11/po-triceti-letech/ megablog
