Přeposlaný článek o degeneraci západní civilizace a zjednodušování, podepsaný jen iniciálami, mne zaujal. Jednak svou hoaxovitostí (blížící se fanatismu či trollismu), ale také zcela reálnými (sebenaplňujícími se) možnostmi toho, co naznačuje. Degeneraci společnosti přece bezmocně zažíváme na obou stranách někdejší železné opony. Ale shodou okolností se ukazuje, že v USA je tento proces už mnohém dál, než očekával, píše šéfredaktor mně neznámých AE news: úředníci v oblasti San Francisca schválili nový systém známkování studentů na státních školách: i studenti, kteří zvládnou pouze 20% požadovaných podmínek znalostí, dostanou trojku. Autor tím, co takto odhaluje, rozhodně zaujme. A protože přináší i zcela relevantní informace, týkající se i českého školství (a potažmo tedy i celé naší společnosti), a v tisku se objevil serióznější článek na podobné téma (degenerace), ocituji, snad prognosticky varovně, víc:
Tento syndrom drastického snižování latěk je procesem teze NWO (asi se tím míní New World Order, tedy Nový Světový Řád), který má vést k degeneraci společnosti s cílem vytvoření nízkopříjmové společnosti, která bude plnit hlavní úlohu v resetu globální ekonomiky. Stejné snižování laťky ve školách totiž probíhá i na Floridě. A stejně je tak tomu i v Česku, kde v rámci školní inkluze se do tříd dostávají děti z tzv. vyloučených rodin, kterým se musí potom výuka celé třídy přizpůsobit, postupně se musí měnit i hodnocení, což vede ke snižování nároků na ostatní, prozradil na sebe V. K. pedagogické starosti, a odhaluje nám tak nekalé pikle vůdců nového řádu, na jejímž konci má být z americké střední třídy zdegenerovaná a zchudlá společnost lidí, kteří svým ubohým vzděláním nebudou moci odporovat elitám, kterým se naopak dostane špičkového vzdělání pro účely vládnutí v neofeudalistickém systému světové moci. Tu máš čerte kropáč…
Už se mi nechtělo číst dále, ale protože z textu vyplývalo, že autor je nebo byl učitel, který to se školstvím i dětmi myslí jen dobře, žasl jsem nadále: Někteří učitelé (američtí, ale autor má na mysli zcela jistě i ty české)) namítají, že systém snižování standardů je cestou do pekel, ovšem cílem je společenská změna, kdy dětem a studentům bude dán prostor pro vlastní rozvoj, aniž by byli vystavováni stresu. Po prapodivné a velmi zjednodušující tezi o výhodnosti stresu pak hrozí důsledky: Právě škola a známky totiž připravují dítě na život, že aby jedinec uspěl, musí být co nejlepší a právě známky byly a jsou tímto motivátorem. Stres je toho nedílnou součástí. Dítě se musí naučit stres ovládat a podávat koordinované výkony i pod velkým stresem.
Mimochodem, nic nového pod sluncem (jak připomínán Stanislav Komárek ve sloupku Globální obavy, LN 31. 10. 15), koncem 19. století se lidé obvykle strašili postupující degenerací lidstva a hrozbou rozmnožování neodpovědných a duševně chabých… A Josef Káninský (ve stejných novinách) v článku Znepokojený člověk James Bond připomíná dnešní důvody obav a dekadence: Opět jsou na scéně zednáři a ilumináti, činnost Bilderbergeru, nadnárodních bank a měnových institucí. Narušena je nyní i důvěryhodnost vědeckých týmů vdávajících dobrozdání na objednávku téměř pro cokoli. A teď pro nás (nejen v tomto blogu) to podstatné: S příchodem digitalizace a virtualizace se zdá být nastolení „nového světového řádu“ snazší či pravděpodobnější. Stírání hranic mezi prostou konspirační teorií či vírou kupříkladu v chemtrails na jedné straně, a osobní zkušenosti s konkrétními institucionálními zásahy do života (od sledování kamerami a monitorování telefonických hovorů po zákaz používání názvu rumu pro rum) na straně druhé přispívá k rostoucí míře znepokojení… To můžeme vnímat v jeho negativním obsahu – protože bere pocit bezpečí–, (a teď návrh řešení, se kterým naplno souzním) tak i pozitivně: znepokojený občan se může stát mnohem více přítomným, vnímavým, starajícím se nejen o svůj žaludek a komfort, nýbrž i o věci veřejné. Zlatá moudrá aktivní slova...
Argumenty z jiného soudku z (v úvodu zmíněného článku) ovšem až tak nesmyslné nejsou: V USA probíhá masivní přesun od používání papíru a pera k ježdění prstem po displeji tabletu Jakkoliv se může tato cesta zdát pokrokem, ve skutečnosti vede k degeneraci, protože psaní perem na papír stimuluje dětský mozek a pomáhá jeho rozvoji abstraktního myšlení, především k naučení mozku k tomu, aby zapojoval při řešení problému obě mozkové hemisféry… I s dalším tvrzením souhlasím: Psaní perem a krasopis (psací písmo) pomáhají mozek učit, jak vytvořit most mezi hemisférami. U dětí, které nepíšou od mala psacím písmem, používají písmo jen tiskací anebo dokonce jen používají displej, tak dojde k zajímavému patologickému projevu. Když jedinec chce napsat souvislý text, tak zjistí, že toho není schopen…
A teď babo raď: s čím lze souhlasit? Třeba s tímto: Dítěti patří do ruky barvičky, pero, propiska, papír a ve škole, minimálně na prvním stupni, psaní psacím písmem. Klikání na písmena na tabletu je cestou do pekel… Nu, dobrá…ale co ty konspirativně a spekulativně negativní závěry? Opouštění psacího písma, pera a papíru je obrovským rizikem, tvrdí autor a dokonce nabádá: Striktně odmítněte školu, která Vaše děti neučí psacímu písmu (krasopisu) a zavádí písmo tiskací. A apokalypticky uzavírá: Proces zjednodušování a degenerace zaplavuje západní civilizaci a je na nás, abychom se tomuto bránili všemi prostředky. Hm, má trochu recht, internetový šéfredaktor… kterého je třeba brát s mega rezervou: i on, aniž to tuší, konspirativními teoriemi, založenými na fragmentech pravd, tedy svými šprochy, podporuje degeneraci nejen své mysli, ale i myslí mnohých povrchnějších čtenářů.
Jenže, čím více za nás technologie něco provádějí, tím méně my, jejich uživatelé, používáme své mozky… Starý dobrý zdravý rozum je nahrazován jiným . a s ním dosavadní způsob myšlení… Možná už tak velký mozek nebudeme potřebovat, přizvukuje Jiří Špaček (v článku Osud mozku v online světě, LN 31. 10. 15). Lidský mozek se posiluje a vytváří nová spojení, pokud ho nutíme aktivně se učit. Jenže, internet do našich životů zasahuje hlouběji, než si běžně připouštíme. Vytváří neuronální závislost, zvyká uživatele na snadné získávání odměn: přijímat, nikoliv analyzovat a propojovat do kontextu s jinými zkušenostmi v paměti… pravidla a pravidelnosti se smrsknou na biologické potřeby a připojení k síti, která už vše ostatní obstará. A v takovém případě už nebudeme svůj mozek potřebovat, o což se evoluce sama postará.
Nabízí se několik úvah: je podivuhodné, jak dokáže lidská mysl odlišně interpretovat stejné události, jak je naivní, a jak je až hrozivé, jak si mladá generace rychle zvykla na to, že stačí být zábavný, jak snadné je stát se členem virtuální skupiny, a jak stačí zahrát si hru a již po zvládnutí prvního levelu se dočkat odměny (případně klidně zemřít, vždyť hráč má hned několik životů). Jiří Špaček v závěru ovšem nabízí rozumné, i když nereálné řešení: je nesmyslné zavrhovat technologie, ale smysl dává výchova k nesebedestruktivnímu používání… A sám předpovídá: Než na to přijdeme,budou se muset nejmladší generace spálit, aby tím přispěly k novým pravidlům a tím zase k lidštějšímu zdravému rozumu ve společnosti. Ano, souhlasím, ještě není tak zle… aby mohlo být, snad, líp…
Svět je dnes tak složitý a stále složitější, že mozek současníka řadu aspektů a souvislostí prostě z nedostatku energie a pro vliv nezvládnutých emocí selektivně eliminuje: dochází tak ke zkresleným výsledkům a špatným a opožděným rozhodnutím. Protože však baží po jakémkoli smysluplném vysvětlení, často si je (aniž to vědomě registrujeme) vymyslí. Je tedy nejvyšší čas přestat se soustřeďovat na zástupné problémy, a alespoň část energie nasměrovat do výzkumu lidské mysli a vědomí. Potíž je ovšem v tom, že zatímco na pozitivní transformaci společnosti potřebujeme nejméně tři generace, zničit ji (nebo nechat si u počítačů a smartphonů zakrnět mozek) už dokážeme prakticky ihned.
Buď nás tedy (z nutnosti rozhodovat prastarým a degenerujícím mozkem o stále rychleji se zašmodrchávajících gordických uzlech, se kterými evoluce nepočítala) vysvobodí umělá inteligence, anebo budeme muset konečně začít rodit děti nepoškozovaně, nepřekážet jim v objevování, nechat je a evoluci hrát si (a propojovat hemisféry)… a zduchovnět. Právě v duchovnosti má lidstvo, a člověk samotný, netušené vesmírné rezervy. Co když je, vážení, právě na tomhle šprochu (vyargumentovaném stovkami článků m. j. i na tomto blogu) pravdy víc než jen trochu?
Link (jen pro masochisty):
