Americký psycholog Robert J. Lifton popsal již před více než deseti lety psychickou poruchu, která se může rozvinout u některých vůdců států s jadernými zbraněmi, kterou přiléhavě nazval „syndrom supervelmoci“. Vede k paranoidnímu vnímání skutečnosti, polarizaci postojů, pocitu osobní nadřazenosti, vůdce se postupně ztotožňuje se státem a nakonec u něj převládne přesvědčení o nevyhnutelnosti konečného střetu mezi imaginárními silami dobra a zla. Podvědomou snahou stárnoucího muže (bez dosahu vlivu institucionální, veřejné či rodinné reflexe a kontroly) je potom při pocitu vlastní jedinečnosti, neomylnosti a všemocnosti podvědomá snaha konflikty urychlovat a vyhrocovat – i za cenu sebezničení. Cílem Putina, který osobně do puntíku naplňuje popis této destruktivní diagnózy, ovšem není zničit Evropu, ale demontovat Evropskou unii .
Prolomení limitů těžby uhlí na dole Bílina má motto: všechno je nám jedno. Zlodějů, korupčníků, neschopných pomatenců, arogantních mocichtivých narcisů i naprostých bláznů jsme mívali vlády plné, to ano. Ale nikdo si netroufl takto vraždit v přímém přenosu. Zabíjet důvěru v demokracii, dodržení slibů občanům, zabíjet lidské zdraví, vraždit krajinu, a dokonce budoucnost těch horníků, kvůli kterým se vláda nechala vydírat. Jací horníci? Elektrikáři a zámečníci na povrchových dolech, pásech, velkorypadlech, a k nim zkorumpovaní odborářští bossové. Mají strach o práci? Vždyť dolování by neskončilo ze dne na den, ale ani za deset let, to nikdo není připraven na rekvalifikaci? Proč se má těžit dále? Protože jsou zbabělí, bojí se uhlobaronů, bojí se o své zvolení. To vše probíhá v estetické souhře ČSSD, ANO, KDU-ČSL s mocnou podporou komunistů a prezidenta. Břetislav Rychlík, Všechno je nám jedno, LN 21.10.15
Češi ve své iracionální, rasistické protiuprchlické hysterii bagatelizují velmi vážnou kritiku OSN, zaměřenou na porušování lidských práv vězněním uprchlíků v České republice. Jsou natolik uzavřeni do svého smrádku a teplíčka, že si neuvědomují, jak obrovskou škodu napáchali pověsti České republiky Chovanec, Haišman, Zeman a Sobotka protizákonným vězněním uprchlíků. Miloš Zeman se globálně stává metaforou idiocie a trapnosti. Jan Čulík
„V podivném, specificky českém klimatu amputované totality s neoliberální protézou vede materiální deprivace k pocitu selhání či křivdy, záleží na povaze. Z ekonomického hlediska vede často ke stavu reálné nesvobody: jste schopni pouze přežívat, ne žít, v horším případě přežíváte jen díky zvýšení své nesvobody vstupem do dluhové pasti.“ V sociologické terminologii se tomu říká lehká materiální deprivace. V České republice žije v ve stavu lehké materiální deprivace skoro 40 % rodin. Lehká materiální deprivace v ČR znamená zhruba tolik, že taková domácnost si nemůže dovolit jednorázový výdaj ve výši 10 tisíc korun. Když se pokazí lednička, musejí si ji vzít na splátky a zadlužit se. Totéž, když musejí do servisu s autem (pokud ho mají). Nemohou jet na dovolenou nikoliv do zahraničí, ale vůbec mimo domov. Mají-li děti, nemohou jim pravděpodobně dopřát žádné vzdělávání nebo rozvoj mimo to, co jim poskytuje státem garantované vzdělávání. Vítejte v zemi, kde téměř polovina rodin vyhlíží zítřek jako hrozbu. Bohumil Kartous
Některé pohřební ústavy nedodržují základní pravidla a s ostatky zemřelých nakládají nedůstojně. Jiné zas přeprodávají rakve. Zastavit by je měla přísnější kontrola, kterou chystá stát. Rodina sjednává pro svého zemřelého příbuzného pohřeb a zakoupí rakev. Cena té klasické se pohybuje okolo pěti tisíc korun. Pak má dojít ke kremaci. Nebožtík by měl být spálený i s rakví. V některých pohřebních ústavech se tak ale neděje. „Stává se, že po obřadu je zemřelý uložen do papírové rakve za tři sta korun a v ní je spálen,“ popisuje praxi některých profesních kolegů Petr Rambousek, ředitel litoměřického pohřebního ústavu Auriga, který se podílí na přípravě novely zákona o pohřebnictví. Původní rakev pak ústav přeprodá jiným pozůstalým rodinám. „Jak si vysvětlit, že se oficiálně prodá až o dvacet tisíc normálních rakví méně, než je nebožtíků?“ ptá se Rambousek.Podle něho by se tak papírové rakve měly zakázat, aby to nepoctivé podnikatele nelákalo k podobným obchodům. Že si někteří dělají ze smrti byznys, ví i Julius Mlčoch, ředitel Pohřebního ústavu hlavního města Prahy. „Neděje se to všude, ale určitě se takoví najdou,“ řekl LN. Jenže to nejsou všechny nekalé praktiky. Stává se prý i to, že některé ústavy nebožtíka do rakve neobléknou… Michaela Kabátová
Miloš Zeman se očividně prostituuje s těmi nejpřízemnějšími agenty stádovitosti proto, aby překonal odpor, který vzbuzuje v podstatné části české společnosti. Předpokladem je, že téma uprchlictví je natolik silné, aby dokázalo překonat témata, která Miloše Zemana od velké části české společnosti oddělují. Smyslem toho celého není nic jiného než snaha vytvořit si dostatečně loajální auditorium naslouchajících, kterým je pak možné prodat mnohem jednodušeji i ostatní témata. Nabízí se ale ještě jedno srovnání, více psychologické. Kdo kdy zažil roli outsidera, ten ví, že nejjednodušším způsobem, jak se se lidé z této role snaží vymanit, je zavděčit se, dávat najevo ochotu nekriticky se identifikovat s cílovou skupinou. Miloš Zeman pocítil skvělou příležitost v okamžiku, kdy se ukázalo, že hysterie okolo uprchlíků zachvacuje i vzdělané a v jiných souvislostech kriticky uvažující, že zachvacuje celou společnost. Těžko lze rozřešit, nakolik je to právě potřeba se zavděčit, nebo vypočítavost.
