To se českému národu líbí: chovat se jako utrženec ze řetězu a nemít za to žádnou odpovědnost. Jestliže Němce uchvátil Hitler jako genius průměrnosti, zde je magnetem genius podprůměru. Většina Čechů, Moravanů a Slezanů, nemluvě o dalších voličích, nestojí o svobodu, protože ta je spojena s odpovědností. Téměř dvě třetiny mých spoluobčanů vidí jako svůj osobnostní ideál zbabělce, který nejenže nemá čest, ale dokonce snad ani neví, co tohle slovo znamená. Pravzor je Jarryho král Ubu a Meyrinkův senilní monarcha, který hledaje marně ten správný papír na výstavě hospodářských zvířat omylem přečte projev začínající slovy: A proto vyhlašuji válku… Prolhanost, vulgarita, narcismus a pomstychtivost jsou těmi kýženými vlastnostmi, kterých již zčásti dosáhli a měli by dosáhnout v míře blížící se jejich živoucímu vzoru, jemuž věří. To je paradox – uvěřit lháři! Který si na tom navíc zakládá, že je lhář. Ve stylu výroku jedné Vančurovy postavy z novely Hrdelní pře anebo přísloví, která říká: „Pah! vaše doba již skončila. Je lepší míti hrst moci nežli pytel pravdy.“ Mám pocit, že tohle heslo teď vyšívají na ztracenou prezidentskou standartu, kterou brzy nad Hrad zpátky upevní. Radkin Honzák
Největší varování před rozkladem a krizí přicházejí z úst starších mužů: Jan Pirk (68), Miroslav Zikmund (97), Václav Klaus (74), Cyril Höschl (66), nejmladší je nejhlasitější alarmista, Václav Cílek (60). Zvláštní – autority náhle mluví úplně jinak než mladé publikum, které je do té doby hltalo. Změnila se moudrost starců ve stařecké blábolení, nebo jen mladí nevnímají meze vlastní juvenality? Strach seniorů z nečekaných změn je starý jako lidstvo samo. Stejně jako víra mladých v to, že změny ukočírují a vlna je vyveze na vrchol. Virtuální uprchlická vlna v tomto ohledu jen obnažuje prastaré přístupy. Jak připomíná sociolog Jan Jandourek: Každá mladá generace věří, že s ní přichází lepší svět. A každá stará ví, že s ní ten lepší svět odchází. Petr Kamberský, LN 5. 3. 16
Čekali jsme pracovní síly. A oni přišli lidé… Švýcarský spisovatel Max Frisch (1911-1991) na téma gastarbeitrů ze 70. a 80. let min. stol.
Yoko Ono ovlivnila psaní samotného Lennona. Jeho nejznámější píseň Imagine vzešla z jejich performančních a poetických pokynů (Představ si je pro ně charakteristický obrat). Beatle později výslovně řekl: Kdybych tehdy nevězel tak hluboko v egocentrismu, byl by kredit za píseň společný, Lennon – Ono. Pavel Klusák, Strach z čarodějnice Yoko, LN 5. 3. 16
Psaní je důležitý přivýdělek, bez kterého bych nemohl dělat tu málo placenou práci hrobníka nebo dnes správce fotbalového hřiště. Na volnou nohu bych nešel, o tom bych přemýšlel v jiné zemi s jinými kulturními prioritami. Tady můžete mít maximálně takzvaný flek v kultuře, ale ten vás duševně vykastruje. Je totiž důležité uchovat si prvek lehkosti a jistou příkrost a nesmiřitelnost. Záleží na tom, co máte za úkol, nebo s kým se dáte dohromady a co po vás bude chtít. Naordinoval jsem si, že nebudu dělat plány uprostřed zřízení, které má jediný plán – zlikvidovat se… Pokud jde o to, co se teď děje… my vlastně nevíme, jestli stojíme na prahu velkého dobra anebo zla. Zkušenost potvrzuje to druhé, ale to nemůžeme přijmout. Změna paradigmatu prostě proběhla, což my jako současníci nejsme schopni dobře rozeznat, a proto jsme tak překvapováni a nacházíme se v takové deziluzi. Dramatik, loutkář S. d. Ch. (Miloslav Vojtíšek), LN 5. 3 16
Veřejnost by ráda šikanu viděla jako jednání patologických jedinců, někdo je dokonce přesvědčen, že ani oběti nebývají tak úplně bez viny. Převládá zájem o to, kdo bude jak potrestán. Naopak vesměs postrádáme ochotu zabývat se blíže poměry ve skupině, v níž agresoři tráví celé hodiny týdně. Ve skupině, kde se všichni znají, ale přesto málokdo zasáhne. A nikoli hned. Znamená to totiž vzepřít se silnějšímu, nepřistoupit na jeho pravidla hry. Převažující typ výchovy u nás, v rodinách i ve školách, k tomu ovšem děti nevede. Děti mají poslouchat, nemají se co vzpírat. Jana Nováčková, Zdeněk Brož, Oldřich Botlík, Šikana a česká společnost, LN 5. 3. 16
Myšlenka, že by každý člověk měl dostávat od státu peníze bez ohledu na to, zda pracuje, se už dostala do konkrétních forem, konkrétně do Kanady. Bývalý starosta Toronta a nynější ontarijský senátor Art Eggleton dospěl k závěru, že garantovaný základní příjem nejen může pomoci chudým, ale také ušetří peníze státu. Chudoba totiž zemi javorového listu stojí ročně až třicet miliard dolarů. Připomíná výzkum z města Dauphin. Manitobská univerzita, který pokus vyhodnocovala, zjistila, že o 8,5 % poklesly návštěvy u lékaře, lidé méně navštěvovali pohotovost kvůli pracovním úrazům a domácímu násilí. Zaměstnanost se nijak výrazně nezměnila. Doma zůstaly déle jen matky s malými dětmi a méně pracovali také náctiletí. O to více času ale strávili ve školách a více jich získalo diplom. Milan Rokos, Peníze bez práce, LN 5. 3. 16
Komu slouží právní řád, který je budován jako změť regulí, před níž občan stojí bezradný a bezmocný, bez hodinek, bot a pásku jako při nástupu do letadla? Máme neuvěřitelně mnoho zákonů a podzákonných předpisů, například zákon o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin… Tento zákon je navíc každý rok novelizován. Novelizací v roce 2007 jsme docílili kýženého stavu, že se konečně žádosti o prodloužení registrace odrůd pažitky považují za včas dodané, jsou-li podány nejpozději do šesti měsíců od 29. prosince onoho roku… Moderní právo je zdivočelá legislativa, která reguluje pro samo potěšení z regulace. Karel Havlíček, Kvótami k nelidskosti, LN 5. 3. 16
Hodně lidí stále naivně věří představě, že čím dřív půjdeme do práce a čím víc budeme mít odpracováno let, tím vyšší budeme mít důchod. Což ale nejspíš do budoucna nebude pravda. Politici se za posledních patnáct let zmohli jen na to, že připravili katastrofální druhý důchodový pilíř, který vzápětí zase zrušili, a tím dali lidem na srozuměnou, že stát je ten nejhorší partner, který nedodržuje dohody. Tudíž u nás už žádná důchodová reforma během dalších třiceti let úspěšná nebude, protože jí nikdo nebude věřit a bude se z ní vždy snažit vyvlíknout, aby jej stát opět vzápětí nenapálil. A nejspíš vše časem vykrystalizuje do jednoduchého systému. Důchod bude nízký a bude rovný. Bude jen takový, aby lidé neumřeli hladem. S dnešním důchodem to nebude mít nic společného. Bude to jen sociální dávka k přežití, aby na ulicích nebylo příliš žebráků. Vše navrch si každý bude muset naspořit sám. Markéta Šichtařová
