Čtěte evangelistu Tomáše

3.8.2016

… nikoliv Marka, který si asi ledacos, i když to myslel dobře, vymyslel. Překladatel knihy Elaine Pagelsové Gnostic Gospels (Gnostická evangelia) zmiňuje i další notoricky citovaná a nikdy nezpochybnitelná biblická tvrzení, která ovšem mohou významově Ježíšova slova dosti posunovat. Katolíci si mohou být jisti, že gnostické texty budou v rozporu s takřka celou jejich tradicí. A berou-li evangelické církve vážně své jméno i učení o Kristu jako jediném knězi, měly by studovat Tomášovo evangelium více než věroučné formule z církevních, o stovky let pozdějších koncilů, dodává Zdeněk Zacpal v recenzi Každý nechť si najde svou cestu (LN 30. 7. 16).

Od počátku 70. let min. stol., kdy jsem nadšeně poslouchal a přeložil libreto Jesus Christ Superstar, a od poloviny 80. let min. stol., kdy mi americké přítelkyně posílaly různé kopie článků např. o překladatelských chybách v Bibli, nebo objevech tzv. Kumránských svitků (a také po shlédnutí nádherně a lidsky a uvěřitelně provokativního filmu na toto jinak nedotknutelně uctívané téma od Monthy Pythonů), jsem začal zlobit účastníky seminářů různými citacemi kacířských tvrzení v příkrém rozporu s oficiálně uznávanými názory jak na víru, tak na život a skutky Krista (poučen už zazenovou a meditační praxí, ze které vyplývalo, že, jak tehdy naznačoval znalec aramejštiny dr. Lamsa, překlady jsou to spíše formální, nepřesné a dělané lidmi, kteří netušili, o čem že to Ježíš mluvil). Ostatně, o duchovních i zenových fatálních překladatelských i tlumočnických omylech jsem pak psával vícekrát.

V oblasti duchovna jsou totiž překladatelské chyby zvláště fatální: viz například téměř celoevropské jógové a zenoví zmatení pokud se týká umístění třetí čakry, hary (zatímco východní svět pracuje s harou v oblasti pod pupkem, Češi tvrdošíjně meditují do oblasti solárního plexu, a ne a ne dosáhnout osvícení)…

Pagelsová uvádí, že nejdříve dokončené evangelium, tedy Markovo, bylo zřejmě dopsáno během neúspěšného židovského povstání proti Římanům v letech 66 – 70 n. l. Ježíš v něm m. j. předvídá, že z velkých staveb Jeruzaléma nezůstane kámen na kameni a radí stoupencům, aby uprchli a že po válkách má přijít království Boží. Oproti tomu v evangeliu Tomášově království Boží není ani místem, ani očekávanou historickou událostí. Symbolizuje stav transformovaného vědomí (rozuměj: osvícení!) a člověk do něj vstoupí dosažením sebepoznání. Text nepředepisuje, v co má člověk věřit, ale vyzývá jej k objevování toho, co leží skryto uvnitř něj samotného. Každý si má jít vlastní cestou.

Jak zenové, že? Jak to odpovídá zatím kacířsky vnímanému tvrzení, že Ježíš pravděpodobně studoval v Indii, a new age názoru, že jeho pochopení nemůže být zase až tak odlišné od toho Buddhova (či zenových mistrů)… Jiné texty nálezu (nalezené v roce 1945 v egyptském Nag Hammádí, zřejmě ukryté kolem roku 370 poté, co arcibiskup z Alexandrie podobné gnostické spisy zakázal číst a nařídil jejich zničení) popisují dosahování poznání, během nichž se zasvěcovaný učí vlastní vnitřní síle pomocí meditativních technik, zahrnujících navozování vizí, intonací zpěvu i vydávání zvuků.

No to je docela jiný kafe, že? Jak současné a vlastně logičtější, pokud člověk umí meditovat, pozitivně vizualizovat pomocí mandal, zpívat mantry (a uvolňovat tak hlasivky i emoce)! A jaký to námět pro spisovatele sci-fi na alternativně historický román, ve kterém by se toto jiné skutečné křesťanství vyvíjelo podobně jako buddhismus v zenových klášterech (a tak jako zen v Japonsku ovlivnil jak vzájemný respekt obou pohlaví, mnozí gnostici např. neuznávali čistě mužského Boha, tak celou kulturu, včetně nácviku neformálního, nedogmatického myšlení, tedy pružné mysli).

Stoupenci gnostického duchovního Valentina praktikovali naprostou rovnost příslušníků obou pohlaví a jakémukoliv příchozímu udělovali polibek míru. Každý, včetně žen, si mohl vytáhnout svou funkci či roli a zahrát si pak ve shromáždění na kněze, dokonce i na biskupa – ale jen pro tento den! Při dalším shromáždění došlo na další losování, aby prý lidé své duchovní hodnoty nebrali příliš vážně a vzájemně si nezáviděli… jaký to geniální recept i pro současné politiky na všech úrovních!

Pagelsová uvádí, že gnostické texty směřují k láskyplnému soucitu s bližními. A recenzent případným hnidopichům připomíná, že rozmanité školy buddhismu se navzájem nevyhlazovaly, a uchovaly dohromady více spisů a informací o Buddhovi, než křesťané o Kristu. Nejsem si jist, že katolíci vezmou tyhle objevné připomínky tolerantně a s otevřenou myslí. A pokud se někdo bude pídit po důvodu, část odpovědi najde právě v knize Elaine Pagelsové (anebo v českých překladech rukopisů z Nag Hammádí, které až již před několika lety vyšly v nakladatelství Vyšehrad).

 

P. S.: Potrefený filozof UK Daniel Soukup nezklamal a vzápětí se ozval: v rubrice Dopisy redakci (Schéma zlých církví, LN 2. 8. 16) o výroku, že mnoho gnostiků sdílelo přesvědčení, že „uvnitř lidské psýchy se nachází potenciál jak pro osvobození, tak pro ničení“, napsal: Takový výrok by neměl projít ani ve středoškolské seminární práci nebo v nějaké regionální tiskovině: jasně prozrazuje autorovu nekompetenci.  Hm, tento výrok by zase mohl prozrazovat filozofovu kompetenci pro opevněnou zabedněnost.