Maily, které mi doporučují videa, oslavující nesmysly, nebo oslavují blázny, ani nedočtu a rovnou mažu. Pokud odpovídám, tak rovnou výukově, naznačujíc jiné horizonty událostí (snad v budoucnu zarezonují, viz citovaný mail níže). Na zprávy nekoukám, nedá se to, a čistím se i sny: teď jsem vyslechl pořad vzpomínek jednoho tehdy mladíka, kterého estébáci vyhnali i s ženou a dvěma malými dětmi do Rakouska (on tam vystudoval vysokou školu a celé roky pomáhal disidentům a potřebným), a zdálo se mi o životě v totalitě a dnu po jednom výslechu a prohlídce bytu. A vida, přišel mi mail, který potěšil a jistě potěší a povzbudí i další…
Rada bych Vam podekovala za inspiraci. Pred 10 lety jste me ucil na kurzu cvicitelek jogy a Vase nazory na zenstvi, tehotenstvi a porody me natolik zaujaly, ze jsem se i diky tomu rozhodla vystudovat medicinu a venovat se porodnictvi… Ziju v dobre dobe, protoze zeny si jiz zacinaji uvedomovat jak zasadni je zpusob jakym privedou sve dite na svet a jake budou jeho prvni chvile. Sama jsem na svet prisla “podle Leboyera” – v tichu, klidu a pritmi a vim, ze za ten klid, ktery v sobe porad citim, vdecim predevsim tomu. L. P.
Prosba: rád bych autorce poděkování odpověděl a potěšeně se ozval, ale mail se mi záhadně vytratil, takže nemám komu co adresovat. Prosím, ozvěte se znovu, díky…
