Několik mailů s dotazy na můj (zdravotní) stav a několik příjemných zážitků z poslechu rozhlasu mne donutilo otevřít počítač: jeho windousí automatické instalace mne vždy spolehlivě znechutí: než vymažu, co nepotřebuji a než si zase najdu, co potřebuji, musím několikrát hlasitě zařvat: sakrááá! A podělit se (sharing)…
Olympijské hry a znovu obnovený náhodně občasný poslech stanice Vltava mi poskytují dostatek zážitků kvality, a ujištění, že jinde, mimo ušmudlaný svět české kotliny, se buď sice nesmyslně válčí, což mne trápí (internetové článečky s fotkou nějakého bombou či hladem znetvořeného syrského nebo palestinského dítěte přeskakuji), anebo naopak žije. Když před pár měsíci rozhlasoví bafuňáři radikálně zrevolucionovali program, a já své oblíbené pořady a hudbu nenašel, znovu jsem občas musel použít uklidňující sakra. Teď jsem to znovu zkusil, a zjistil, že například Petr Dorůžka opět v pondělí před pátou odpoledne vysílá etnickou hudbu, i když ne hodinku, ale vklíněn do jiného kulturního pásma (Art Café).
V rámci pravidelného sobotního dopoledního pásma nazvaného tentokrát lákavě Ledové květy třpytí se na sněhu Nefritového průsmyku minulý týden Vltava odvysílala současné čínské autory a překlady, a já navíc se zadostiučiněním konstatoval, že dorostli mladí překladatelé a teoretici, neušpinění socialistickou školou. Vskutku se jednalo (klikněte a užijte si několik hodin docela jiného světa) o výběrovou encyklopedii čínské kultury. V krátkých vstupech vyprávěli o písmu sinolog Lukáš Zádrapa; o svátcích, tradicích a folkloru překladatelka Zlata Černá; o čínské sbírce Národní galerie v Praze její kurátorka Michaela Pejčochová; o současné literatuře překladatelka Zuzana Li. Hudbu vybírala a komentovala zpěvačka a hlasová pedagožka Feng-yűn Song, a také zazněly písně skupiny Kungpao sdružující absolventy pražské sinologie.
Poslední měsíce si sakruju a hraju s příjmem televize na svou bytovou anténu: rušení během dne přibývá (prý přibývají nové vysílače mobilní sítě LTE). Občas pracně najdu polohu své antény (překroucený kabel, který musím ráno a večer jinak zatěžovat plnými pet lahvemi vody), den dva to funguje, přeletí letadlo anebo se natáhnu pro jiné brýle a obraz vypadne (nenudím se a dnů blbců a zvolání sakra a výbuchů smíchu, co všechno se může důchodci stát). Stihl jsem ale po čtvrté zhlédnout sf film Já robot (i když je namáhavé nehýbat se, protože si ihned obraz rozkostičkuju): ale žasnu nad pokrokem a digitální technikou: když si například odložím důchodcovské boty na zimu o metr jinam (stále mi tu průvaní, což prokázal zánět zvukovodu, zahnaný česnekem v uchu, a používat přes den sandály na doma moc nelze: musím si pak fénem nahřívat nejen hlavu, ale i chodidla)… hned se obraz roztrhá právě uprostřed nejzajímavější scény… a dojde (zvláště když zrovna dojíždí Ester Ledecká) na další emoce neroZvířující ale uvolňující sakrááá (pokud by se našel šikula, který by tv přístrojkem přišel anténu znovu optimálně umístit, uvítám a věnuji mu své poslední knihy)…
Radost mi dělá student Ondřej z Úpice, našel (možná i pro další nadšence) recept na nového přísného šéfa, hraje na didž a koncovky pravidelně a jistě stále líp, navíc je včelař a když teď včeličky spí, podařilo se mu koupit stará ale výborná dláta a tak si bude vyrábět své vlastní nástroje: jeho přítelkyně navíc už pilně shání porodní asistentku a partner ji bude muset často uklidňovat (protože nejen matčin, ale i otcovský stres dítě poškozuje). Tedy, rozhodně se nenudím. Například se dle programu asi docela zlepšil kanál ČT Art, ale ten vůbec nechytám. Našel se přítel, který mi poslal odkazy na první díly seriálu (Jak se kalila hudba) o tom, jak se dělá hudba. Hurá. Třeba jste IT vzdělanější než já a stáhnete si je z cloudu. Já neustále v počítači hledám, kam se mi to či ono uložilo, a nadávám na Gatese (sakrá úspěšně nahradilo jeho před lety sakrálně používané jméno).
Odpočívat a důchodcovsky se uklidňovat a lidsky povznášet chodím několikrát týdně na hodinku na lavičku na sluníčko (teď několikrát vykouklo): pozoruju lidi, maminky, kočárky, nové vynálezy (jakýsi ohřívač rukou pro maminky tlačící kočárek), příhody spěchajících i zmatených řidiček, které nedokáží zaparkovat svá SUV a pak hlavně zaplatit parkovné: zvláště na dítka v nejrůznějších kočárcích a zvláště v nosidlech na břichu maminek se snaživě usmívám. Velmi brzy ráno moc nespím, a tak se dospávám dopoledne a v podvečer. Natrénoval jsem umění kdykoliv si dát devadesát minut šlofíka s několika barevnými sny.
Zmatek života je holt stále intenzivnější, a vyzobávat rozinky kvality je stále těžší, ostatně právě tak jako stravovat se vegetariánsky (všechny červené, ale i zelné omáčky, jsou slazené, naštěstí v Beasu přes ulici mají jednou týdně skutečně hustou a dobrou zelnou polévku, anebo neslazený boršč). Ale, jak jsem již poznamenal, aspoň se zasměju a nenudím. Takže, předávám dál: usmívejte se, sněte, pokud máte nebo čekáte malé děti, vychutnávejte si je, anebo bez sakrování vzpomínejte na hezko, a udržujte si dobrou ničím vnějším nezkaženou náladu.
