… ale té zdravé čisté (dobře buddhovsky porozené, nebo aspoň roky pravidelně vymeditovávané). Existuje video, ve kterém kvantoví fyzici pouští z metače přes rastr částice na nějaký terč (říká v rozhovoru bioinformatik Josef Pánek) a ony pak tvoří na plátně nějaké obrazce. Vzory se výrazně měnily. Pak je ale napadlo na změnu jen pomyslet. Obrazce vržené přes rastr na terč se začaly proměňovat. Nedokážou to vysvětlit (Tvar 11/18)… Zkrátka to vypadá, že lidské vědomí má vliv na své okolí, na přírodu, na hmotu, tvrdí člověk, který se zabývá výpočetní molekulární genetikou, a uvažuje, že materialistická věda sice tyhle věci nedokáže ověřit, a tak neví a netuší nic, ale že zároveň dnes rozdělování na materiální a duševní už nemá smysl. Je to energie, vědomí, to je jedno, jak to nazveme. A věda se jednou (k ověření a vysvětlení) svým instrumentálním a experimentálním přístupem dostane. Jsem rád, že jsem mohl žít v pokroku a na rozhraní dvou světů, v mnoha rovinách a úrovních… Jako školák jsem si do notýsku zapisoval všechny tehdejší družice a kosmonauty, četl všechny sci-fi romány, zažil srpen 68, normalizaci a další Biafry ducha, ale vždy s vidinou toho skutečně lepšího příštího. Užil jsem si sametového převratu, velmi aktivně propagoval všechny možnosti osvobozeného ducha… cestoval, překládal, šířil, přednášel. Dosáhl víc, než jsem mohl snít, ale přece jsme, my Češi, mohli dosáhnout víc. Rozumově to dokážu zpracovat, emočně jsem ale zklamán: jsme národ lenochů, závistivců, a přestože už často víme, jak a proč, v realitě vítězí (zvláště u žen) pohodlí a spotřeba slastí. Ne že by tu nebyli chytří a pracovití studenti, ale průměr neustále klesá (o čemž svědčí i stav českého školství a maturit).
Průměrníme, stačí nám rutina, zlenivěli jsme nejen pokud jde o těla (je to vidět), ale i myslí. Přitom bychom mohli a měli neustále i vlivem svých kvalitních myšlenek zkvalitńovat svět (jak o tom snili pohádkáři, čarodějové a duchovní mistři, včetně scénáristů hollywoodských blockbusterů). Jenže naše myšlenky jsou stále odfláknutější (a dobře nám tak, je to asi evoluční pojistka, také neposadíme puberťáky rovnou za volant závodního vozu. Dnes už se ví, že mozek nemá rád změny (jsou pro něj dalším extra výdejem energie) a tak čím delší doba v útlumu (socialismu, normalizace, mrtvobrouků), tím obtížnější náprava: jako u nutnosti opravy nebo zbourání pražských mostů, které magistrát desetiletí zanedbával. Špatně a nakřivo zapnuté knoflíčky u košilí a halenek veřejné správy (ale i vztahů v rodinách a násilných způsobů porodů) znormálněly a všichni už je berou jako něco, co se nedá změnit. Dokud nebude zle. Za stav světa (a planety) jsme zodpovědní dnes už každý z nás, ne že ne. My žijící v rozvinutých zemích o to víc, než ti na pokraji pokroku.
Přitom, jak zjistil už hrdina sci-fi seriálu Hvězdná brána Jack O´Neill, protože mu to (při léčebném vyprázdnění jeho mysli) řekli Asgardové, velmi vyspělá rasa ve vzdálené galaxii: vy lidé máte velký potenciál. A několik materialisticky umíněných terapeutů (kteří mne viděli např. s tibetskými mísami jak konkurenci) pak na stará kolena a po pravidelných návštěvách jižní meditativní Asie zjistilo, že vyčištěná mysl vidí daleko za běžnou realitu.
Molekulární genetik Josef Pánek k mému potěšení nějakou dobu žil v Norsku nebo v Austrálii, hodně cestoval, ale ne jako turista (je o dvacet let mladší než já, tedy matemašte, na toho jsem čekal!), a také zmiňuje, že české prostředí je plné závistivců a hulvátů (Josef Kroutvor říkával, že se tu trestá nadprůměrnost). Cituje knihu Tao fyziky (Fritjofa Capry), tedy že moderní věda dnes objevuje to, co lidi věděli dávno, a navíc tvrdí, že jsme lokální uskupení v energetickém kontinuu celého vesmíru.
Hm, jak mu rozumím. Podobně nadšeně jsem si rozuměl s lidmi, jako byl Rupert Sheldrake (obdivoval vlaštovku a mou schopnost hledat a hlavně najít nehomogenity v krajině, tedy prameny, podzemní říčky, a tím odůvodňovat ne náhodné tvary skal, ale také ztvárnit pomocí ušpiněného tiskařského válečku, zmačkaných papírků a černé tiskařské barvy morfické rezonance), anebo Zdeněk Neubauer (který na jedné konferenci o přestávce podobně nadšeně točil instalatérskou hadicí a se širokým úsměvem vydával nádherné kvantově rozlišitelné zvuky prostoru).
Poslední dvě dekády jsem často psal o možnostech lidské mysli (viz i níže doporučené čtení). Naznačoval jsem, že to my sami můžeme za stav rodiny, vztahů, státní správy i politiky, a že jen my to můžeme změnit. Učil jak hledat vodu i negativní zóny (aby pak moli zájemci rovnou nalézat ty pozitivní). Přemlouval mladé ženy, že mohou rodit příští buddhy a jejich matky, že mohou měnit a změnit i muže jako takové (a ze svých partnerů, třeba jen tím, že je budou chválit, chválit, chválit, vychovají ideální představitele mužnosti a péče a respektu zároveň).
Výše zmíněné překvapivé zjištění fyziků sílu trénované mysli také (ostatně i ve všech tradovaných metaforách a příhodách a tvrzeních zenových mnichů a mistrů) dokazuje. I někteří čeští spisovatelé a umělci psali o téže vlastnosti, či spíše možnosti, lidské mysli. Ano, mohli jsme dopadnout jako v Jugoslávii, v Sýrii nebo v Afgánistánu (protože bůhví do čeho vyrostou tamější kluci, porození do válek). Jen, opakuji, si odmítáme připustit, že není náhoda, že klima, počasí, politika a stav světa se zhoršuje. Přitom, jak naznačeno výše (i mezigalakticky), máme velký potenciál. Už celé století…
Opakovaně a mnohokrát jsem psal a nadšeně přednášel o relevantnosti a podobnosti tvrzení dávných duchovních mistrů a současných objevů např. kvantových fyziků či šamanů různých kultur. Oficiální opatrné a vyhýbavé výpovědi současných vědců nepřekvapí, o to jsou důležitější existence a výroky výjimek jako jsou právě zmínění Capra a Neubauer, ale i náš genetik. Ten publikoval knihu Láska v době globálních klimatických změn (novela vypráví o globální vesnici zvané Země, ilogičnosti rasismu i nevyzpytatelných cestách srdce, a hlavně o tom, jak se všichni bojíme změn, zatímco ta největší z nich se odehrává kolem nás a nad našimi hlavami). A mohla a měla by se odehrát i v našich hlavách. Hurá? Jenže naše oficiální věda dělá i po osmadvaceti letech od sametu mrtvé brouky. A zatímco u nás aby odvážné pohledal, jinde ve světě, i v donedávna rozvojových zemích, jich tak jako mrakodrapů a vysokorychlostních železnic přibývá. Že by tam měli zdravější a tedy efektivnější mysli (a školy a výzkumné ústavy)?
Možná bychom měli skončit s usilovným narušováním harmonie společnosti, kultury, přírody a stvoření, a začít pracovat na očistě mysli a jejím využívání k pozitivním rozumným akcím. Možná existence Josefa Pánka naznačuje, že jemu podobných je (v nastupující nové generaci) i u nás více, a je jen otázkou času, než se dočteme i v oficiálních médiích o jejich výzkumech lidské mysli. Co takhle to vše urychlit i vlastními snahami vylepšit svou mysl (která by mohla uskutečňovat zázraky)?
Doporučené čtení:
http://blog.baraka.cz/2009/01/zazrak-jmenem-voda/
http://blog.baraka.cz/2013/05/siddhis/
http://blog.baraka.cz/2013/11/o-jemnych-energiich/
http://blog.baraka.cz/2009/01/co-to-je-hnuti-new-age/
