pozitivní kvalitu, to je oč tu běží. A angažovat se. Človíček se vyvíjí podle prostředí, ve kterém pak dospívá, a v morfickém poli té které kultury či karmy společenství. Jinými slovy, na kultuře, tedy i písničkách a hudbě, dlouhodobě setsakra záleží. A na subjektivní vůli toho či onoho dosáhnout, anebo, jak ve stále větším počtu případů dnes, rozhodně ne na pasivitě a odevzdanosti. Pokud je někdo od školy posera, a v krizových chvílích to vzdává (nebo dokonce slouží právě panující vrchnosti), je jedno, jestli ho k tomu navedl špatný porod, nezájem matky nebo nátlak party – bude takových stále víc, a přizdisráčství jednoho je pak, v atmosféře záporů, stále snadněji přizdisráčstvím a automatickým převlekem (švejkovstvím, lokajstvím) i ostatních. Zatímco drobná vítězství harmonických pozitivních rozhodnutí a činů občas pomáhají trasovat a dláždit cesty správných směrů.
V návaznosti na předminulý blog o koncertu Heilung (zde) zvu na další padesátiminutovku excelentního (pro mne po téměř třiceti letech, pro mnohé ale premiérového) zážitku koncertu bulharských žen a zpěvačky Lisy Gerrardové z kapely Dead Can Dance (včetně hry plné alikvotů na podivnou smyčcem hranou lyru, ale také třeba excelentního výkonu hráče na kovový bubínek hang a indicky prsty hranou tamburínku kandžiru, tedy na nástroje, které tehdy v evropské hudbě neexistovaly).
Když jsem si v roce 1990 přivezl z Amsterodamu kazetu s nahrávkou mysteriózních hlasů bulharských zpěvaček, už deset a více let jsem poslouchal jen a jen to nejkvalitnější (rozuměj: ne popové a hitové), co se tehdy dalo na černé burze sehnat, a byla to druhá věc (hned po nahrávce Japonce Kitaró), kterou jsem začal pouštět na svých seminářích… Již tehdy jsem si vybral (začal vyhledávat a pak ke mně začaly samy připlouvat) i v jiné hudbě kvalitu (a celá desetiletí mne raději nezvali do škol a na konzervatoře).
A tak až budete sledovat záznam koncertu, pozorně si vychutnejte i sólo zpěvačky v předposlední skladbě koncertu: kdybyste tuhle obyčejnou ženskou potkali v obyčejném oblečení v tramvaji v Sofii, nemohli byste tušit, jak je neobyčejná. Jak tradice porodů do mořské vody, chození přes rozžhavené uhlíky, i tento alikvotního druh lidového zpěvu přes všechen socialismus a kulturní komercionalizaci a cenzuru přežil a povznáší tamní obyvatelky dodnes. Ztraceno v překladu zůstalo ještě silnější působení alikvotního zpěvu Bulharek, zde zaranžováno (rozuměj: co se týká psychologického dopadu téhle hudby na posluchače zcenzurováno) klasickými hudebníky. Např. autentický a původní alikvotní zpěv se s vibratem západního ladění a stylu bytostně nesnáší…
Pak téměř třicet let tahle téměř zapomenutá vokální tradice (přestože mne samotného dovedla rovnou k alikvotnímu zpěvu) jakoby u nás zapadla: až teď na ni jezdí Češi do Lipska, a mne po tolika letech opět rozněžnila. Skutečná kvalita totiž ani tehdy ani dnes není ani Gott nebo Vondráčková, ale ani další pěnice českých popových luhů a hájů: ta zní jinde a od jiných. Železná opona přece už tak dlouho neexistuje, vážení (až na některé pedagogické vysoké školy a jejich profesory). Kvalita žije i u nás, ale na soukromých setkáváních nadšených hráčů na didžeridu a tibetské mísy. Jen je jí poskrovnu.
Tak znovu: to vy, těhotné všech okresů a krajů, určujete a určíte, jak budete rodit, kojit, vychovávat, vzdělávat své děti (rozhodnete-li se, třeba i malé buddhy) a pečovat o své partnery. Musíte si ale samy zvolit… ne automaticky poslouchat muže porodníky, kteří vystudovali jen operace. Podobně můžete zvolit vegetariánství nebo veganství (a další varianty zdravé a ekologicky šetrně výživy z přírodě šetrně vypěstovaných potravin), spotřebu vody a šamponů, péči o děti a muže, která vám zkvalitní i sex a něhu, společenské angažování se, zahrádkaření, manželské a maminkovské ovlivňování ekologického uvažování vašich partnerů ve funkcích atd. Všechny současné krize jsou totiž zároveň i šance na změnu.
Zvolit můžete a musíte i občanskou aktivitu. Demokracii je třeba chránit a posilovat neustále. Kde jsou dnešní Jihočeské (a středočeské a pražské) matky? Kde jsou další potřebné výzvy jako Děkujeme, odejděte? Mimochodem: Desetitisíce občanů demonstrovaly v sobotu v Paříži a v dalších francouzských městech. Požadovaly, aby politikové začali konečně rázně jednat proti globálnímu oteplování. Demonstrace se konaly v 80 francouzských městech, od Lille na severu země až po Marseille na jihu Francie. Protesty se konaly týden po zveřejnění silně znepokojující analýzy OSN, která varuje, že už máme jen 12 let na záchranu naší planety, a požaduje naléhavé globální akce, má-li se lidstvo vyhnout klimatické katastrofě.
Kampak odešly nadšené posluchačky a aktivní účastnice kurzů alikvotního zpěvu či břišních tanců? Na školách a konzervatořích je nenajdete. Přitom talentovaní a úspěšní hudebníci se pořád vyskytují navzdory ministerstvu školství, které bych celé rovnou zrušil. Copak už nadobro všechny dorostenky a těhotné a matky kouří a kupují whiskas a v postelích jsou jako prkna? Víte a tušíte, kam mířím… těch co si zvolili hladší cestu kolaborace, je bohu a nám všem žel stále mnohem víc.
Poslechněte si současnou (i když na můj vkus až příliš koncertně zaranžovanou) ukázku mystických schopností a možností ženského zpěvu (který povznáší nejen zpěvačky samotné), a druhý den zase a znovu. Pleťte a háčkujte (jako ženské meditační cvičení). Najděte si na yotube další ukázky alikvotního zpěvu, začněte zpívat třeba i indické ale i české nové mantry a buďte aktivní ve vyhledávání a provozování kvality! Vraťte se dámy (prosím) ke svému původnímu dnes ukrytému ženství (a lidství: špatně porození a málo chválení muži už to nedokážou), je nejvyšší čas! Planeta asi začíná neodvratně umírat a s ní všechen život!
Začněte vyhledávat a zvolte si pozitivní kvalitu, a pozitivní kvalita pak vyhledávat vás.
