…a i když bych se v mnohém k Markétě Šichtařové hned přidal, a její blogy čítávám rád (zvláště ty poučené životem zkušené hormonálně probuzené mnohonásobné matky, která své děti navíc porodila doma), tentokrát musím zareagovat s upřesněním. Tedy, s návrhem použití jiného terče. Sociální stát není výdobytkem (omlouvám se za socialistickou floskuli) polistopadových vlád, ani současné sociální demokracie, ale pracovali a pracují na něm levicoví politici a odboráři všech zemí už více jak století (i když dnes se rozdíly mezi levicí a pravicí vytratily docela). Skutečnou příčinou je důsledek více jak stoletého zasahování arogantních odborníků (mužů!) do původně přirozeného procesu šťastného těhotenství, a někdy namáhavého, ale původně bezbolestného porodu, jaký by i dnes mohlo prožít více jak 80 % českých žen.
Šichtařová oprávněně (v náznaku známého rčení, že „žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán“) tvrdí, že je to sociální stát, který nás naučil, že se nemusíme bát o práci, protože když ji ztratíme, dostaneme sociální dávky. Nemusíme se starat o své zdraví, protože když ho lehkovážně při adrenalinovém sportu ztratíme, stát nám přizná invalidní důchod. Nemusíme se starat o svůj důchod, protože až nastane, stát nám život zasponzoruje bez ohledu na to, zda jsme během svého aktivního života společnosti cokoliv užitečného přinesli. Stát nás po celý život vede za ruku a vychovává z nás nesvéprávná přerostlá děcka, která neumí vzít do svých rukou ani svůj vlastní živit, natož život svých dětí. To vinou rádoby „sociálního státu“ se v ženách ani neprobudí onen základní živočišný instinkt. Nemůže, protože rozmnožovací pud cítí dospělí lidé, ne rozmazlené děti. A dítě těžko budeme vinit z rozmazlenosti; viníkem jen ten, kdo ho tak vychoval.
Pokud by šlo o článek na téma (současných ale i dlouhodobých) nevýhod sociálního státu, souhlasil bych bez výhrady. Zkušená matka a ekonomka ale reaguje na (povrchně napsaný a terč také zcela míjící) článek o neblahých zkušenostech jiných matek, těch, které neprožívají své mateřství tak, jak od nich tradiční společnost očekává (viz mé dva blogy z minulého týdne o mateřství). Patrně za to ony ženy samy ani nemohou, můžeme je tak maximálně litovat, že si neužívají stejně, jako jejich jiné vrstevnice, správně (a na základě vlastních zkušeností)dovozuje, ale s příčinou, kterou naznačuje, respektive s prioritou, kterou jí přisuzuje, zásadně nesouhlasím. Viníkem je tu totiž někdo jiný. Tyto ženy se „provinily“ snad jen jedinou věcí: Byly snad v rozhodující chvíli příliš slabé. Nedokázaly říci NE tlaku společnosti. Měly dítě, i když se na tu roli vnitřně necítily.
Auvajs. Ekonomka a matka zapřáhla vůz před koně: Doufaly, že se mateřské pudy probudí, ale nestalo se tak, tvrdí, přidává pak i svou mateřskou zkušenost, a správně uvádí, že v jejich případě bylo „něco jinak“ než u předešlých generací, s jinde v textu správně (z vlastní zkušenosti) se řečnicky ptá Jak to, že se v případě některých žen vlastně vůbec nikdy nenastartoval? Odpovídá si (a zmiňovaným ženám), že se v nich neprobudily ty správné hormony a instinkty.
A tady musím zareagovat, protože tohle je skutečná příčina konkrétních potíží žen, kterých se týkaly zmiňované články, ale jimi nezaviněná! Naopak (řečnicky, žádný právník by se mne nezastal) bych žaloval všechny posametové ministry zdravotnictví a (až na dvě tři výjimky, které ovšem kolegové hbitě vyštípali) přednosty porodnic za udržování systému přehnaně medikalizovaného (rutinního, na výkon a zisk orientovaného) porodnictví.
Souhlasím s autorkou, že bohužel cena je obrovská: Až příliš mnoho dětí, které přes všechnu snahu svých matek necítí bezpodmínečnou mateřskou lásku, což se na nich nutně musí jednou nějak negativně projevit. A ocituji i odstavec pátrající o důsledcích, kterým ona začíná: Jak se vůbec mohlo přihodit, že v současnosti prudce roste podíl singles obou pohlaví, volných svazků, v nichž se partneři volně setkávají a zase se stejnou lehkostí bytí rozcházejí, že tak prudce přibývá žen i mužů, kteří nechtějí mít děti? Vždyť rozmnožovací pud je zřejmě nejsilnějším živočišným pudem vůbec. Dokonce silnějším než touha po přežití. Jak je tedy vůbec možné, že se tenhle pud zajišťující přežití živočišného druhu najednou vytratil…? Anebo ještě lépe řečeno: Co se ve společnosti změnilo, to vlastně sama pojmenovává jedna žena, kterou článek cituje: „Nebyli jsme zralí na to, abychom nesli odpovědnost ještě za někoho kromě sebe.“ Ano, v tom je podstata problému (mýlí se podle mne zkušená matka). Byť mají mnohé ženy dnes první dítě ve čtyřiceti letech, jsou svým způsobem samy ještě tak trochu nedospělé děti, které se chtějí jen bavit, ale nejsou ochotné a hlavně schopné nést odpovědnost.
Souhlasím, ale to vše je ale až důsledek nejméně šedesátiletého vývoje zdravotnictví a v tomto případě porodnictví směrem k operacím (se spoustou krve, utrpení, bolestného křiku v rámci původně přirozeného procesu zrodu nového života). I ženy, ve kterých se hormony neprobudily (jak by také mohly, když zasáhli a zasahují porodníci, kteří si tak víc vydělají), ale i ministři a přednostové a porodníci jsou na konci dlouhé řady obětí obětí: i ony a oni byly traumaticky porozeny(i), i předchozí generace maminek své porody protrpěly, i současní politici byli porozeni traumaticky a vychovávání (dobře míněnými zákazy) neprobuzenými matkami…
Závěr blogu Markéry Šichtařové je ovšem opravdu hoden nějaké odvážné státní zástupkyně či žalobkyně v budoucnu: Je to jen otázka probuzených či neprobuzených hormonů a instinktů. A přesně tak to funguje ve všech aspektech života. Čím „sociálnější“ stát, tím méně odpovědnosti, méně manželství, méně dětí, méně lásky, méně přirozených instinktů. Čím „sociálnější“ stát, tím větší vychované stádo. A tím bližší zánik naší civilizace. Pokud se našeho „sociálního“ státu nezbavíme, jiné civilizace, kterým jejich instinkty ještě zůstaly, nás rychle pohltí.
Jen bych radil změnit priority a pořadí jak obvinění, tak závažnosti jednotlivých faktorů viny a přičin. Protože recept na změnu autorka coby zkušená milující matka čtyř dětí bytostně zná: přirozený, porodníky neovlivňovaný porod (při kterém se dívka zrodí v Ženu, protože se v jejím těle probudí všechny na sebe navazující hormony a instinkty) může být a snad bude počátkem fundamentálních změn jak v porodnictví, tak v tělech a myslích rodících a porodivších žen a matek, a tedy i ve společnosti.
