Mám na mysli nejen lásku a toleranci, ale i dobro, spokojenost, zdraví, štěstí. Už i lékaři zjistili, že ten, kdo s respektem nezištně pomáhá druhým, je zdravější, se silnější imunitou, a šťastnější. Egoismus mnohých českých dívek a žen v posledních letech dobrého bydla ovšem nerušeně roste právě tak jako apatie a lenost čecháčků, kteří se dokážou skutečně zajímat jen o tu svou zahrádku, zabíjačku či jinou zábavu. Větší část ženského egoismu klíčí z povahy a luxusu současného života, např. tzv. svobody spotřebovávat partnery a cigarety. Napsalo mi potrefeně a anonymně několik žen rozhořčených poznámkou v minulém blogu o tom, že mnohé leží v posteli při milování jako prkna. Hm, někteří jejich partneři mi pak s jiskrou v oku a se zvednutými koutky úst polohlasem popisovali jejich svatě genderové rozhořčení.Abychom si rozuměli: nekritizuji, neobviňuji, jen z doslechu konstatuji stále větší morální i tělesnou ztuhlost mnohých českých žen (v posteli jsem s nimi nebyl, ale s tvrzením souhlasí jejich partneři). Ostatně viděl jsem nedávno na trávníku v místním parku několikrát slečny, které s cigaretou v puse podivně kostrbatě hopsaly za míčem. Z přemíry energie mládí a dortíků jednou zkoušely předvést i kotrmelec: z pěti jich to udělala, sice nakřivo, ale přece jen, jedna jediná. Podobně jsem pak v létě zažil, jak si jiné dorostenky měly namotat na klacek spirálu z těsta na opečení nad ohněm: pro mnohé to byl neřešitelný rébus.
Ztuhlé páteře a boky budoucích matek, ztuhlá společnost a její politici, ztuhlé rozmazlené a na vodu, šampóny i šminky náročné studentky pedagogiky a budoucí učitelky, které neumí zazpívat jedinou písničku a tříčtvrteční rytmus počítají první, druhá, třetí, ááá.. Uff, ztuhlá protože líná (a naopak) budoucnost celé populace… ještě že už jsem tak starej.
Mimochodem, právě promítaný film podle knihy Radky Třeštíkové Po čem muži touží (viz ironická, ale o to hrozivější recenze Darka Šmída v Reflexu 40/18 Ženy které nenávidí muže, která začíná větou Aby muž pochopil ženu a mohl se stát dostačujícím partnerem, musíte ho vykastrovat... popisuje film jako panoptikum notorických stěžovatelek, jež nesnášejí sebe, svůj život, svou práci, své sousedy a speciální kýbl nenávisti mají vyhrazeny pro své mužské partnery… a končí konstatováním, že se v modu glajchšaltování mužských a ženských rolí nenosí, aby mýtický princ na bílém koni byl doma „na koni“, a tak mu nezbývá než jít pěšky) je popisem současného genderového zmatku. Znovu: ještě že jsem už tak starej…
A tak nabízím dva vizuální dokumenty: fotografii (výše na kliknutí), pomocí které jsem před více jak sedmi lety ilustroval onu již dvakrát zde zmíněnou prknovitost, a pak nádherné tři minuty záběrů uvolněné Japonky, která demonstruje původní skromné dávající ženství a ani k tomu nepotřebuje šminky a kadeřníka.
https://www.youtube.com/watch?v=bgGIUQr5uTU
Hlavou mi od té doby zní melodie Jiřího Grossmana, který, když už věděl, že brzy zemře, napsal nádhernou písničku Závidím… a přeju další generaci méně rozmazlených uječenek a stále více přirozených porodů, malých buddhů obého pohlaví a skutečného ženství…
Soutěžní otázka: která z těch dvou žen je ekologičtější, zdravější a šťastnější? Která čím víc (nejprve) dává, tím víc má (v opačném pořadí to nefunguje, vážené dámy!)? Pro natvrdlé (a pro tu na fotografii z parku Kampa): i pro svůj orgasmus (a partnera v posteli) musíte něco nejprve udělat…
P. S.: Pro ztuhlá myšlení přímo napsáno: sobec a egoista spotřebuje víc, víc závisí na systému a státu, má rád teplíčko a v případě žen spotřebovává víc šamponů vody a svetříků (proto má poznámka o ekologičnosti života prkenných žen). Naše civilizace už není schopna zastavit dopady spotřebou nastartovaných klimatických změn a brzy začne opravdu vymírat. Ostatně, prkenné a zbrkle emancipované uječené ženy už často nedokáží počít a přirozeně porodit, nebo si dokonce najít stálé partnery, takže naštěstí pro Zemi nepředají geny. Potřetí: ještě že už jsem tak starej…
