Čím bych chtěl být v příštím životě? Už když jsem se (v roce 1979) vrátil z Japonska, říkával jsem, že japonskou ženou v domácnosti. O třicet let (a řadu knih a dvě manželství a stovku seminářů s ženami a o ženách) později to vím najisto: v příštím životě bych chtěl být ženou (i když, samozřejmě, ne v Čečně nebo Afgánistánu).
Když to říkám na seminářích, všem ženám, nejen těm emancipovaným, obvykle spadnou údivem brady. Jenže pak v průběhu těch dvou nebo pěti dnů (jedná.li se o víkendový, nebo týdenní seminář) řada z nich pochopí, že to myslím vážně, a že pro své tvrzení mám pádné důvody.
Jako člověk, celý život se snažící o (a později kultivující to, čemu se říká) duchovnost, a muž, který musel jak „ladění“ mozkových hemisfér (například ve formě tisíců hodin meditací) tak snahám o překonání zavedených stereotypů a přeprogramování kulturních iluzí a mýtů věnovat hodně úsilí, závidím ženám: ony pro to, aby harmonizovaly své mozkové hemisféry, meditovat nemusí. Jím stačí pokecat si s kamarádkou. Jinými slovy, žena když mluví, funguje v obou hemisférách, a rozhovorem s kamarádkou si rovnou i odpočine (a navíc umí to, co my muži nezvládáme: zároveň mluvit a naslouchat).
A co se týká oné mužské nutnosti a potřeby meditovat (a pravidelně tak „česat“ myšlenky a udržovat kvalitu myšlenkového procesu) za účelem duchovních a extatických zážitků, ta může být ženám šumafuk. Ony za účelem dosažení osvícení meditovat nemusí také proto, že: jim stačí užít si devět měsíců těhotenství (jako ozdravných lázní) a pak přirozeně, nejlépe orgasmicky, porodit. Jen takto totiž gigantické dávky hormonů připraví rodící ženu na jakýkoliv fyzický i duševní výkon. Takto orgasmicky přirozeně porodivší žena by mohla skály lámat, a na celý další život už ví, co je zač a jaké netušené rezervy jí evoluce nadělila. Je si jista sama sebou (je si sebe vědomá) a ničeho se nezalekne. Z dívky se tak (porodem) zrodí Žena.
Zatímco muž a jeho lidský a duchovní vývoj se podobá metaforickému žebříku (co se jednou naučí, už jen tak nezapomene), ženu udržují hormony vždy půl menstruačního cyklu v jakémsi racionálním útlumu (co kdyby počala)… což by se z jiného úhlu pohledu dalo nazvat „pravidelným přibližováním k duchovnosti“. Jistě, díky menstruaci jsou ženy vždy půl cyklu jaksi omámeny, ale to jen z hlediska výkonných mužů (a také je to je podobné tomu, co dělají muži pomocí alkoholu a drog). Jenže zatímco mužům maximálně ztvrdnou játra, ženy po přechodu jako když najdou…
V tomto smyslu se dá jejich „lidský“ a duchovní vývoj přirovnat ke spirále. Znovu a znovu se ocitají v jednom bodě. Jenže, po přechodu, hurá, všechny za život získané zkušenosti, dovednosti a hlavně znalosti, které jsou v jejich myslích uloženy jako v záložně: ty, které ovšem byly předtím celou tu dobu usměvavé a nenaježené, tedy uvolněné, dokáží vše využít jako na stříbrném tácu – z takovýchto žen jsou ony usměvavé babičky kořenářky z pohádek, bylinářky a rádkyně celých vesnic komunit, šamanky a „čarodějky“, schopné radit v mnoha oborech lidské činnosti.
Tím, že mají ženy propojenější mozkové hemisféry, jsou také emočně odolnější (abychom si rozuměli: nepíšu o těch mužsky jednajících, nebo feministicky naježených, nebo poškozených) než většina mužů (kteří musí schopnost zvládat emoce, tak jako meditaci, dlouhodobě trénovat). Po hormonální přestavbě mozku v pubertě už jsou hotové, a například v zamilovanosti je to muž, který se musí cele změnit (zženštět): ženám stačí (i při milování) zůstat své.
No a těhotenství (obrovská hormonální transformace a dlouhodobá léčba kmenovými buňkami děťátka): hormony a evoluce postupně vypínají racionalitu a nechávají fungovat instinkty a intuici. Jinými slovy, zatímco my muži se musíme pracně a trpělivě dostat z nadvlády jazyka a racionálního (levohemisférového) myšlení, ženám stačí otěhotnět (jejich racionalita je tak dlouhodobě vypnuta a jejich mozky i mysli si zvykají na jiný než ten běžně povrchní způsob vnímání reality): jsou té skutečné, přirozené „duchovnosti“ celý ten čas mnohem blíže.
Právě tak žena vlastně nepotřebuje hudbu (v její povznášející a původně terapeutické funkci). Tu si museli vymyslet dávní mužové, protože jedině v rámci aktivně provozované hudby (rituálu, kreativního činu) se jim dařilo a daří zažívat slastné extatické okamžiky propojení mozkových hemisfér (protože většinu času svých životů fungují jen v jedné, levé mozkové hemisféře).
A když k tomu přičtu moc, jakou mají ženy nad muži (pokud si jí jsou vědomy a umí s ní zacházet)… a že tou největší „zbraní“ (fuj, to je ale mužské slovo!) je ženě nahota a mdloby (zatímco muž, chce-li uspokojit ženu, musí nosit kytky, chválit, vyznávat lásku, kupovat další a další drobnosti, ženě stačí přijít nahá), je snad zřejmější, proč bych chtěl být ženou..
Ženy umí rozeznávat a užívat si víc barev a vůní než muži, mají schopnost daleko lépe intuitivně vycítit emoce toho druhého, lépe snáší bolest a špatné emoce a následné nemoce atd. atp. Navíc se dnes už ví, že každý člověk je nejprve ženou, a teprve po nějaké době se „něco“ pokazí a mohutné dávky testosteronu nasměrují plod k vývoji v muže.
Naznačuji, že když se to „umí“, a muž se stane skutečným Mužem, ve srovnání s tím vším, čím, když nespěchá a zvládne to žensky, se stává skutečná Žena, se má co ohánět. Také proto bych chtěl být v příštím životě ženou.
A naznačuji také, jak trpím, když vidím, jak se stále větší počet (nejen) českých žen snaží nalézt a realizovat své Ženství mužsky.
Četba (i jako příprava na zítřejší blog) pro pokročilé a nenaježené:
http://blog.baraka.cz/2009/01/kalhoty/
http://blog.baraka.cz/2009/01/nemuzes-mit-vsechno/
http://blog.baraka.cz/2009/01/najezene/
http://blog.baraka.cz/2009/01/potrefene/
http://marek.blog.respekt.cz/c/62914/V-pytli.html
http://blog.baraka.cz/2009/01/zeny-a-blahobyt/
http://blog.baraka.cz/2009/01/sebehledackam/
