Když je hezky, jezdím dvě stanice tramvají na Újezd, vyjdu kousek pod bíle a bledorůžově kvetoucí třesně, sednu si na hodinku na lavičku a pozoruji cvrkot. Maminky, kočárky, páry zamilované i turistické, téměř všichni svými mobily fotí tu nádheru i sebe, voní to a úplně všichni se usmívají: nemyslí na to, na co myslí prakticky nepřetržitě. Jaro je tady. A s ním i řešení lidských problémů a strastí, tak očividně a stále cunamicky neřešitelných na obrazovkách a monitorech, a to hned všeobecné, univerzální. Stačí přestat vyvádět (zní slova mantry pro ego na Cestě), tedy znovu a znovu provozovat a emočně prožívat nesmyslné skupinové, rodinné, genderové, profesní, studijní, bavičské a jiné tanečky se všemi stále negativnějšími důsledky (protože co je moc to je příliš i na smějící se opici která sama sebe nazvala moudrou), a klid a mír je rázem zpět: občasné nárazy větru smetají ze stromů tisíce okvětních lístečků a posněžují rozesmáté a znovu si vše fotící turisty a svědky, kteří nemyslí na to co bylo, nebojí se toho co bude, ale žijí, navíc šťastně, teď a tady. Pokračování »
Teď a tady (zas a znova)
11.4.2016Výpisky opravdu nevymyšlené
8.4.2016Vždycky mě zajímalo, jestli se dá rozpoznat, když se politické poměry začínají obracet ke skutečnému maléru. Jestli si lidé dokázali složit různé indicie, které se objevovaly po celé tři roky po 2. světové válce, než komunisté uchvátili moc a zavedli rudý teror. Nakolik si většina národa uvědomovala, že Benešovo paktování se Stalinem je nevratná cesta do pekel, těžko říct. Kolika procentům bylo jasné, že po nepřijetí Marshallova plánu už prakticky nebyla cesta zpět. Co my dnes? Dokážeme odhadnout, do jakého průšvihu nás vede prezident Zeman? Zpátky do ruského područí? Nebo nově budeme ve jménu byznysu závislí na Číně? Ta země kašle na lidská práva, a koho nevyděsilo, co tu Číňané tři dny prováděli, je blázen. To opravdu chceme, měli jsme toho za čtyřicet let málo? A můžeme proti tomu něco dělat, když Miloše Zemana pravděpodobně bude většina lidí této země volit, protože je umí tak výborně ohlupovat? Při svém zvolení se zapřísahal, že chce národ sjednocovat, nikoliv rozdělovat. Za pětadvacet let se žádnému domácímu politikovi nepodařilo lidi tak dokonale rozeštvat a stavět proti sobě se smrtelnou nenávistí. Ta paní učitelka, která se na blogu ptá, co má říkat svým studentům, když prezident veřejně lže, je vyděšená, že jí lidé vyhrožují smrtí. Ale to je dnes běžný slovník a móresy Zemanových příznivců. Příznivců člověka, který považuje za dobrý vtip, když veřejně prohlásí, že premiéra se lze zbavit kalašnikovem. Co to tady vlastně Zeman zavádí? A jak to, že ho nikdo z vlády a politiků nevolá k pořádku, vždyť žádný prezidentský systém tady přece nepanuje. Jana Machalická Pokračování »
Kuřácká karma
8.4.2016Autorsky namluvený fejeton
(Ze)nově
6.4.2016O Velikonocích se ve víkendové příloze LN vyrojilo pár článků, které vážně ale i spiklenecky nabídly jak další interpretace Danem Brownem zpopularizovaného obrazu Leonarda da Vinciho, tak katolických verzí Ježíšova jednání (které od zatčení v Getsemanské zahradě až po poslední vydechnutí na Velký pátek prý bylo svobodné a dobrovolné). Ve volné návaznosti na blog Kritické myšlení naznačím jinou, novou, tedy ze-novou variantu tématu. Jako námět pro ze-nové čtení světa ocituji některé citované notoricky známé výroky Ježíše, a okomentuji je z pozice současníka a navíc zenového buddhisty. Ostatně tématu pasti jazyka, špatných překladů a velmi přesvědčivých iluzí programu ega jsem se dotkl již v blozích o kóanech nebo o komentářích k sútrám. Pokračování »
Strach
4.4.2016Každý víme, co to je strach. Známe, jak stahuje tělo i mysl, a také jak stahuje jinak slušné lidi do ponížených pozic. Ano, i já jsem měl často strach: například v srpnu 1969, kdy jsme kličkovali po Václaváku mezi obušky a vodními děly českých milicionářů a bojůvkami červených baretů. O pár let později jsem napsal text jedné rockové písně, přímo nazvané Strach – byl v očích mé ženy prchající nejprve před vodními děly, později před trojicí důchodců z volební komise, kteří mi přicházeli připomenout, že jsem ještě nevolil. Týž abstraktní strach čišel i z jejich očí: narušil jsem jim stoprocentní odvolenost a oni se báli, co jim řeknou jejich šéfové (a ti se zase báli, co řeknou jim jejich šéfové na dalších patrech strachem vynucované moci). A strach jsem z televizních záběrů viděl i v očích, ale spíše v pohybech těl mužů a žen čínských bojůvek s prapory při velikonoční návštěvě jejich prezidenta. Pokračování »
Výpisky o sexu a následcích
31.3.2016Všechny zkoumané společnosti (britský etnolog a sociální antropolog prozkoumal podrobně vývoj a zánik více než osmdesáti různých společností a civilizací včetně sumérské, babylónské, maurské, řecké, římské i různých anglosaských) se při svém vzniku a v období svého rozkvětu vyznačovaly společenskou nepřijatelností předmanželského sexu. Jistě to neznamená, že by předmanželský sex vůbec neexistoval, ale jednalo se o okrajovou záležitost, o výjimku z pravidla. Normou bylo, že manželé spolu začali žít intimně až po sňatku a že žena se vdávala jako panna. Zároveň však objevil, že období úpadku těchto společnosti a civilizací se naopak ve všech (!) případech vyznačovalo všeobecnou tolerancí k předmanželskému sexuálnímu životu. Jinými slovy bylo již normální, že partneři spolu žijí intimně už před sňatkem. Současně se tyto společnosti v této fázi svého úpadku vyznačovaly tolerancí k sexuálním úchylkám včetně tolerance homosexuality. Unwin vypozoroval, že jakmile tento jev ve zkoumaných společnostech či civilizacích nastal, jejich pád již byl nezvratný. Tyto civilizace skončily vpádem jiné civilizace, jiného etnika, jiné kultury. Pokračování »
Kritické myšlení (v matrixu)
30.3.2016Po období materialismu (zvláště toho marxistického) a poté opatrného seznamování s Kuhnovou teorií vědeckých paradigmat dnes české vědě (i té ženské) dominuje tzv. kritické myšlení. Nedávno jsem slyšel známého neuropatologa a překladatele knih o mozku, největšího propagátora termínu v nadpisu, jak v jednom delším souvětí uvedl nejnovější důkazy o tom, že víra v Boha je v podstatě totožná s „vírou“, že bůh neexistuje (v obou případech reagují stejné oblasti mozku)… ale pak jedním dechem prohlásil něco v tom smyslu, že skutečná vědecká pravda je kritické myšlení. Hm. Kognitivní disonance jako když ji vyšije: sám termín je (z hlediska zdravého uvolněného těla a mysli) oxymóron. Člověk sám své limity a iluze nevidí (v každé době tvrdilo a kritizovalo dobové myšlení něco jiného), a vědci jaksi nedochází, že i v tomto případě v jeho mozku byla aktivní zvláště přesně ta část, která je excitována když věřící (nebo nevěřící) mluví o své víře. Pokračování »
Poporodní syndrom
28.3.2016Místo, kde vás nikdo nerespektuje a kde musíte být vyzbrojeni porodním plánem, aby vše proběhlo aspoň trochu důstojně. Místo, kde do vás napěchují medikamenty a kde vládne neosobní přístup. Místo, odkud si ženy odnášejí traumata a děsivé zážitky. Tak přesně takový pocit jsem měla kdysi jako prvorodička, když jsem si přečetla, co vše mě čeká v porodnici, popsala před lety svůj první porod novinářka. Teď se po pěti letech, po porodu druhého dítěte, opět rozepsala: své zážitky si ale podle mne zidealizovala. Jak naznačuje titulek, jde o paradox, který kdysi v jiné verzi označili jako stockholmský syndrom: oběti únosů začali po nějaké době své únosce ospravedlňovat. Podobně tak maminka novinářka pozitivně komentuje věci a jevy, ke kterým by v případě optimálního porodu doma nebo v malém porodním centru nikdy nedošlo. Pokračování »
Hologram v matrixu…
25.3.2016Autorsky namluvený fejeton
Výpisky zatím ještě podivné
24.3.2016Feminismus musí žít, dokud si muži myslí, že jim patří ženská těla. Dokud o nás populisté mluví jako o „svých“ ženách. Feminismus je očistným hnutím, které zbavuje naši společnost takřka zvykového ponižování žen a násilí vůči nim. Je krátkozraké takové hnutí okřikovat, obviňovat nebo přehlížet jako důsledek „ženské nevyrovnanosti“. Přijatý feminismus, který má své pevné místo ve společnosti, může vyléčit mnoho jejích ran… Jako genderové obtěžování označily řešitelky výzkumu nevhodné poznámky, odlišné zacházení podle pohlaví, pozvání na rande, znevažující chování nebo narušování osobního prostoru. Takto vysoké procento zasažených studentů jasně dokazuje, že feminismus není otázkou menšiny nebo jen žen. Magdaléna Šipka Pokračování »
Ještě o rozmazlených holčičkách
23.3.2016…které se nestaly ani princeznami, ani královnami domác(t)ností. Konečně se objevil názorný příklad toho, co se mi nedařilo vysvětlit mnohým seminářovým bohyním a bitevním kočkám: že stačí důvěřovat svému partnerovi, zvláště zkušenějšímu, alespoň občas prohrát, tedy přiznat (si) chybu, a lze mít vše, o čem ženy sní: děti, poslání, celoživotní lásku a smysluplné živobytí. Přestože a právě protože nepředpokládám, že část pořadu Babylon, nazvaného Tokajská královna (o osudu Moravanky a Slováka, dnes majitelů 55 hektarů vinic a vinných sklepů, odkud pochází nejlepší české tokajské), ty, kterých se to týká, shlédnou, tak o tom poreferuji aspoň pro další a budoucí podobně vzdělané leč potenciálně zkamenělé bohyně. Blonďatá tokajská královna z tv dokumentu svého muže miluje, a ač mu i tahle vysokoškolsky vzdělaná žena taky jednou utekla i s dítětem, dnes jsou oba prototypem vzájemně se obohacujícího partnerství a úspěchu, který následuje jen po letech pilné práce (ano, mé durdící se čtenářky, Ganga práv a celoživotní úspěch a spokojenost opravdu pramení v Himálaji povinností). Pokračování »
Ještě o poruchách chování
21.3.2016Pokusím se naznačit jak další souvislosti, tak i možný alternativní pohled na současnou neblahou situaci na poli duševního zdraví české (ale i západní) populace. Osvícenější odborníci a životem zmoudřelí psychiatři (za všechny občas zmiňuji a cituji dr. Radkina Honzáka) se hrozí nárůstu spotřeby antidepresiv, ale až na výjimky také podléhají tomu, čemu říkám psychiatrizace problému. Je to tak snadné, odborně škatulkovat, a po pár letech praxe v českých ústavech a ordinacích nevidět, že příčiny jsou nejen v pacientovi, ale i v ADHD době, ale třeba i v příliš medikalizovaném porodnictví, v odcizeném a zbyrokratizovaném školství, i ve zkamenělém zdravotnictví (rozuměj: nemocnictví). A protože v posledních dvou dekádách se k tomu všemu odborníky nepovšimnutě přidala rychlokvašená emancipace, přičemž důsledky se už začínají projevovat odezdikezdismem bitevních koček feminismu, a také zmíněnou ochotou lékařů a ministrů spadnout do pasti diagnostiky s tendencí okamžitě (tak jako dnes běžně předepisují obvodní odborníci hormonální antikoncepci dívkám na akné) pilulku, spojím zdánlivě nespojitelná témata, abych naznačoval… Pokračování »
Kdyby byl John Lennon…
18.3.2016Autorsky namluvený fejeton
O tom se mi ani nesnilo
16.3.2016Když jsem v roce 1979 v Tokiu uviděl a ťukl si v prodejně hudebních nástrojů na steel drum, hned jsem věděl, že tohle je jedna z těch věcí, která nejen mně změní život. Podobně když mi v polovině 80. let min. stol. Milan Čechlovský, se kterým jsem si kdysi zahrál na český gong v Národní galerii, poslal z emigrace v Německu fotku se stánkem, na kterém jeden Němec prodával něco, čemu se později začalo u nás říkat tibetské mísy, a souběžně s tím i nahrávku příslušného zvuku na ně na kazetě: hned jsem věděl, že tohle je nástroj a zvuk, který se mi občas zdál, a pomocí kterého bych možná mohl ty zatím nevěřící přesvědčit, že hudba je něco daleko víc, než jen notový zápis, a že ji může dělat každý, nejen ten (vy)studovaný. O tom, že krize je šance a každý průser se dá přetavit v zisk a radost, že časy se tak zásadně a rychle (z)mění (i když to líným dlouho nevydrží), a nejen v oblasti hudebních nástrojů, a že to budu já, kdo přinese radostnou zvěst, že Zvuk je Cesta, se mi tehdy ani nesnilo. Pokračování »
Ve snu zazen
14.3.2016… realita leze krkem. Sny mám plné nejen meditace. I vzpomínek na dětství, na různá překvapení, anebo pozitivní setkání s dávnými přáteli a další příjemnosti jako terapeutické reakce na něco negativnějšího z předchozího dne. Samozřejmě, občas prostě musím užít silnější záplatu: to když bylo tak pošmourno a tak nízký tlak vzduchu, až jsem zapnul přehrávač a pustil si na repeat mantru. V realitě se raději už vůbec nekoukám na zprávy (zvláště soukromých stanic s jejich koncentrací na zločiny), a pokud si zapnu nějaký dobrý scifi film, vyzobávám ty části, které jsou nejinvenčnější a bez výbuchů. Nespolehlivý svět vlezl už i do mé cely. Brblám, abych naznačil, co tvrdím odedávna, že totiž vnější svět stále víc ovlivňuje i ten niterný, ale jen pokud se člověk nechá ovlivnit… a uvedl citáty, které stojí za to… Pokračování »
Myšlení a cítění (od přírody odtržených)
11.3.2016Autorsky namluvený fejeton
Princezny a bohyně?
9.3.2016O tom, že je s českou společností (školami, porodnictvím i českými emancipovanými ženami) něco (zbytečně) špatně píši již hezkých pár roků. Teprve teď, když už je poněkud pozdě, začíná reagovat i zábavný tisk. Hlavní téma obrázkového týdeníku (Reflex 9/16) Supersvobodné matky (nechtějí muže, chtějí spermie) je už asi dostatečně šokující, a tedy mediálně vděčné. Několik novinářek a socioložek komentuje výsledky zatím nepublikovaných výzkumů, které si, zvláště pokud jde o důsledky, princezny a emancipované bohyně za rámeček nedají. Opakuji: z toho, že (nejen) na má slova dochází, radost zrovna nemám. A tak ocituji, okomentuji, přidám varování jiného muže, a na závěr se pochlubím vzácnou, protože ojedinělou pochvalou. Pokračování »
Výpisky až absurdní
8.3.2016To se českému národu líbí: chovat se jako utrženec ze řetězu a nemít za to žádnou odpovědnost. Jestliže Němce uchvátil Hitler jako genius průměrnosti, zde je magnetem genius podprůměru. Většina Čechů, Moravanů a Slezanů, nemluvě o dalších voličích, nestojí o svobodu, protože ta je spojena s odpovědností. Téměř dvě třetiny mých spoluobčanů vidí jako svůj osobnostní ideál zbabělce, který nejenže nemá čest, ale dokonce snad ani neví, co tohle slovo znamená. Pravzor je Jarryho král Ubu a Meyrinkův senilní monarcha, který hledaje marně ten správný papír na výstavě hospodářských zvířat omylem přečte projev začínající slovy: A proto vyhlašuji válku… Prolhanost, vulgarita, narcismus a pomstychtivost jsou těmi kýženými vlastnostmi, kterých již zčásti dosáhli a měli by dosáhnout v míře blížící se jejich živoucímu vzoru, jemuž věří. To je paradox – uvěřit lháři! Který si na tom navíc zakládá, že je lhář. Ve stylu výroku jedné Vančurovy postavy z novely Hrdelní pře anebo přísloví, která říká: „Pah! vaše doba již skončila. Je lepší míti hrst moci nežli pytel pravdy.“ Mám pocit, že tohle heslo teď vyšívají na ztracenou prezidentskou standartu, kterou brzy nad Hrad zpátky upevní. Radkin Honzák Pokračování »
Kudy z pastí
7.3.2016Jako pamětník si mohu dovolit říkat, že lépe už bylo. A jako první polovinu života hledající (v pohraničí vychovaný, školami otrkaný, četbou popletený a životem ponaučený Pražák z Moravy), a druhou půlku si víceméně užívající český zenový buddhista mám na většinu životních problémů nejen názor, ale dokonce i řešení. Ostatně o tom všem alternativně (většinou vždy hned dvakrát za sebou: poprvé a naposledy) přednáším a umanutě píši celé poslední dekády. Jako každému, i mně pomůže, když si druhý den poté, co se cítím slabě a mdle, přečtu, že včera byl rekordně nízký tlak vzduchu. Právě proto, jako jakési volné pokračování fejetonů na téma překotné emancipace žen či úpadku současné společnosti, či o infekci bipolární poruchy osobnosti, dlouze ocituji a náznakově okomentuji další psychologicky výstižný popis matrixu, ve kterém všichni žijeme, aniž nám dochází, že Nikdy jsme nebyli tak svobodní, nikdy jsme nebyli tak bezmocní (Z. Bauman). Naznačuje to, jak hluboko jsme už klesli, ale zároveň (i v desítkách nejen mých blogů) cesty ven… Pokračování »
Dávné blogy o porodech a ženách
6.3.2016Protože odkazy na celou řada blogů, které jsem publikoval třeba na blog.respekt.cz, a které jsem v domnění, že žijí dál, uváděl a uvádím v odkazech v současných blozích, dnes nefungují, hledal jsem a našel jiný web, na kterém jsem před těmi sedmi a více lety své fejetony zavěšoval… Pro těch několik zvídavých na ně uvádím linky… snad fungovat budou. Pokračování »
Ne(z)mění?
4.3.2016Autorsky namluvený fejeton
Výpisky o tom, že mnohé je jinak
3.3.2016Na konfrontaci se západním feministickým hnutím po roce 1989 nebyly české ženy připraveny právě pro samozřejmost, s níž svou reálnou, nereflektovanou a nesystematickou rovnoprávnost v každodennosti socialistického systému žily. Rovnoprávnost také dostaly shora, nemusely o ni usilovat, zatímco ženy na Západě si ji krok po krůčku vybojovávaly. To jim dalo sílu a zároveň si to vynutilo vznik teorie… Provokace je jako prostředek jistě účinná, ale někoho i odrazuje. Mimochodem v Německu dívky ze studentského hnutí už v roce 1968 na znamení protestu s odhalenými ňadry obstoupily profesora Adorna a docela jej vyděsily. Alena Wagnerová Pokračování »
Děděné poruchy osobnosti
2.3.2016Člověk nemůže změnit, jak se narodil, do jaké doby, a s jakými genetickými i epigenetickými (nebo chcete-li horoskopickými) danostmi. Většinou ale může postupně měnit a změnit některé negativní rysy a náchylnosti, nebo je převrstvit posílenými pozitivními vlastnostmi. Tedy ve snaze poznat sám sebe vzít na vědomí, co změnit nelze (tomu se co nejvíce vyhýbat), a (z)měnit co měnit lze. Ovšem ani dnes (i přes cunami informací) většinou na možnost změny (vnitřní transformace) člověk nenarazí. Přičemž ještě v 60. letech min. stol. byla téměř náhoda, aby u nás hledající mladý muž zakopl o slova jóga (natož na možnost ji cvičit), nebo vegetariánství. Dnes je téměř každá informace, či rovnou vyzkoušená metoda nápravy, při troše snahy, dohledatelná. Jenže mezitím narostl a stále roste počet hraničních (a děděných) poruch osobnosti, kterých si ovšem jejich nositelé a oběti (stejně jako společnost) ani nejsou vědomi. A tak, protože je nejvyšší čas ten věčně bludný kruh přerušit, a protože už víme, že to je možné (přednášel jsem o tom a píšu hezky dlouho), opět naznačím některé netušené souvislosti…
Mediální osmero pro domarodičky
29.2.2016Počet stále ještě nutně odvážných rodiček, které porodí doma (s asistentkou, dulou nebo dokonce úplně samy) i přes stálou mediální kampaň roste. Sláva jim, pánbů jim to oplatí na dětech (protože tyhle doma přirozeně porozené děti jsou zdravější, hodnější, zvídavější, chytřejší, samostatnější a duchovnější). Mám radost, když se mi občas nějaká taková mailem nebo fotkou pochlubí. Dokonce jedna o svém porodu doma, a dlouhé cestě k němu, napsala a sama si vydala i knihu. Dokonce ji pak pozvali do internetové televize a udělali s ní rozhovor… ale. Moderátorka ze staré žurnalistické školy, zvyklá ze své předchozí praxe na zpovídané (tehdy politiky) útočit, útočila, takže celkové vyznění bylo v stále stejném totalitně medikalizovaném duchu: tytyty, riskující ženo, co ses odvážila porodit doma! Zpovídaná maminka přiznala, že ji styl otázek velmi překvapil, že to nečekala. Pokračování »
