Snad každý, kdo se byť letmo setkal se sociologií, zahlédl i jméno letos devadesátiletého Zygmunta Baumana. Polský myslitel, který se kvůli židovskému původu musel za socialismu přestěhovat do Británie, je autorem více než padesáti publikací a jedním z nejvlivnějších sociologů dneška. Je mimo jiné autorem konceptu „tekutá modernita“, kterým popisuje neustálou a pro člověka těžko snesitelnou proměnlivost a nestálost současného světa. Rozhovor, který poskytl u příležitosti účasti na pražské sociologické konferenci, mi poskytl možnost citovat, a alternativně komentovat. Pokračování »
Co škodí se zakazuje
31.8.2015Rozhovor s Ludvíkem Vaculíkem Možná bychom byli dál než dnes pořídil Jakub Patočka v roce 1998 pro časopis Sedmá generace, který tehdy redigoval. Vyšel jako součást zvláštního čísla k třicátému výročí srpna 1968. Po sedmi letech teď vyšel rozhovor poprvé elektronicky. Protože jsem Vaculíka rád čítal celé roky (na poslední straně Lidových novin vždy v úterý), a znovu jsem narazil na jeho rázovitě valašské odpovědi na stejné metaotázky (které jsme si kladli v roce 1968, ale i po roce 1990, a jež nejsou zodpovězeny ani dnes, v rámci krize kapitalismu, EU a Řecka a i přílivu migrantů ze Sýrie a Eritreje), ocituji, a doprovodím svým komentářem (detaily cest vedoucích k řešení si čtenář, toužící a schopný nepředpojatě číst i náročnější věty, může vyhledat rozprostřeny po mém blogu). Pokračování »
Posvátný zadek
28.8.2015Když už vzpomínám: přišel dotaz na příhodu příznačnou pro až typicky naivní české zbožštění různých guruů, takže pokračuji ve vyprávění z dob heroických. Se zbožštěním autorit jsem se setkával od dětství (když umřel Stalin, bylo mi nejprve taky smutno, ale pak jsem nechápavě koukal, kolik dospělých lidí brečí, a docela brzy jsem pak ve škole povinně s ostatními spolužáky vytrhával jeho fotku z čítanky). A protože jsem se o různé tehdy znovu nalezené duchovní metody zajímal od ranných 70. let min. stol., za ty roky jsem zažil celou řadu dnes humorných a veselých příhod ze života svatých, pardon, guruů a lamů. Jednu mi právě připomněl svobodný pán z labyrintu (kromě mnoha jiných zvířat i chovatel dvou třímetrových hadů škrtičů) na Stroupečku: Pokračování »
Výpisky o imigrantech
27.8.2015Ptáte se, co já na imigranty. Snažím se raději nesledovat každodenní mediální diskurz na téma hrozeb potenciální imigrace na jedné, a bobtnající nevraživost české furiantské společnosti nad ojedinělými rozumnými hlasy. Obvyklá kritika ad hominem, politická neschopnost a neochota vyjádřit se přímo a nerozhodný zmatek novinářů vypovídají ne o imigrantech (nikdo se na záběry davu matek s dětmi tábořící viditelně několik týdnů na prašném štěrku poblíž kolejí, či na zoufalými lidskými bytostmi přeplněné gumové čluny nedívá rád), ale spíše o nás samých, o společnosti, která celé dekády nefungovala, a opět nefunguje. Zase se za mnohé politiky a přístup českého státu stydím… Člověk musí opravdu hledat, aby zachytil pozitivní zprávy o těch či oněch českých mladících, kteří o své dovolené odjeli na místa, kde je uprchlíků nejvíc, a místo řečí prostě jen pomáhají: shánějí potraviny, deky, ošetření, utišují plačící děti. To tihle dobrovolníci (včetně několika milionářů, kteří na svých luxusních lodích hledají a zachraňují syrské a jiné uprchlíky z potápějících se člunů na moři) jsou hrdiny našich dnů. Tohle je gordický problém, a řešení nemá jiné než začít klubko rozmotávat, krok za krokem… Kdybych byl schopen ujít víc jak sto kroků (nepotřeboval řadu léků ráno a večer a velmi přísnou dietu), a bylo mi dvacet či padesát let, okamžitě bych odjel s nimi a za nimi, za imigranty, prakticky pomáhat. Protože je třeba myslet globálně, ale i jednat individuálně (abychom se také tím změnili individuálně). Pokračování »
Dvě (hravá) kola
26.8.2015… pro rozvoj mozků, tedy pro lepší budoucnost! Seděli jsme se studentem na oblíbeném místě (za námi hlava buddhy) u velkého okna v oblíbené (protože miso polévku a pravidelný azyl poskytující blízké) čajovně, když v tom v jemném dešti kolem elegantně projel po ulici ryšavý ekonom Tomáš Sedláček na něčem, co jsem v prvních chvíli nazval jednokolovým segwayem bez tyče. A hned jsem českému výrobci kola, které jede jinam než zatáčí (a kromě kopy srandy snad přinese kýženou a zvláště dnes tak potřebnou nápravu trvalých, rozuměj, až zkamenělých map v našich mozcích) začal připomínat, jak běžně netušený ale o to intuitivněji provozovaný vliv tréninku ústrojí rovnováhy při dětském a jinošském (ale i dospěláckém) hravém tréninku rovnováhy na bruslích a prknech a různých dalších surferských prkýnkách (ale i čluny a větry tahaných a hnaných dracích a jiných bláznivých adrenalinových hračkách pro dospělé), tak obrovský potenciál těchto nečekaných vynálezů na pozitivní změnu společnosti (a možná i její záchranu). Pokračování »
Vnější a niterné
23.8.2015Tak by se dalo jednoduše charakterizovat zaměření mých myšlenek a aspirací nejprve v první, a následně praktické hledání a aplikování efektivních (protože správně přeložených a vyzkoušených) metod v druhé polovině života (rozuměj: po vyluštění zenového kóanu). Právě neochota se přizpůsobit establišmentu mne, spolu s jistě ne náhodnými ranami osudu, dovedla k záměrné neukotvenosti profesní (dělej už něco pořádně, připomínali kdysi, tví spolužáci už jsou přednostové klinik, ale ty devatero řemesel a desátá bída), ale, jak se ukázalo za pár desítek let, také k interdisciplinárnímu přehledu a existenciálnímu neušpinění jakýmikoliv funkcemi či zásluhami o systém lží. Naznačím, těm, kteří už jsou na cestě, ale i těm, kteří zatím nemají odvahu vykročit, že je to (a co je) možné… Pokračování »
Sukněmi za mír
21.8.2015… a také za znovunalezení vytrácejícího se ženství, tak bych nazval blog jedné maminky, která přestala nosit kalhoty a znovu se zamilovala do sukní (a všeho co se tím v jejím životě změnilo). Psal jsem o fenoménu kalhot již kdysi dávno (odkaz dole), a teď konečně (matemašte!) dorazil pozitivní důkaz přímo ze strany ženy! Blog mi přeposlala paní učitelka i s postřehem ze své školy: Vidím to i na slečnách z devítky v naší škole. Ve třídách i na chodbách uječené stádo (nebo hejno?) puberťaček (vzhledem k občasnému „vole“ spíš stádo), pak přijde školní ples, a najednou jsou tu dámy, ztišené a zjemněné, najednou v šatech se opravdu chovají úplně jinak… Přeji příjemné zasněné a inspirující počtení, dámy (i jako potvrzení dávného rčení, že „šaty dělají člověka“): Pokračování »
Po třiceti letech
19.8.2015… aneb Amalgam v MCH Bandu… Mikoláš mi přeposlal fotky Olega Vítka z roku 1985 a z pro mne posledního koncertu tehdejší formace jeho kapely (8. 6. 1985 ve Chvaleticích). A protože to byly hudebně a rockersky alternativně mé vrcholné roky v této oblasti, a jakési kolektivní zadostiučinění všeho, co jsem od začátku 70. let min. stol. nadšenecky a zásadně amatérsky provozoval (deset let po rozpadu Elektrobusu, ve kterém jsem se saxofononistou Chadimou hrál a rozešel se zklamán a ne zrovna v dobrém), po letech opět na tuhle spolupráci rád zavzpomínám. Pokračování »
Výpisky (o dění na českém dvorku a jinde)
17.8.2015Kniha se stala zbožím a přestává být reflektována jako literatura, čtení se stává stádním… Romány se stávají předmětem povrchního kultu. Naše čtení ztrácí své sebevědomí a je vydáno všanc reklamě a módám… Zatímco ve skandinávských zemích se běžně užívá angličtina nejen jako jazyk vědy, ale i literatury (anglicky mluvené filmy se nedabují), přičemž tento bilingvismus otevřel skandinávskou kulturu světu, můžeme se ptát, zda to není právě fixace na národní jazyk, která vytváří dojem izolovaného světa a falešné specifičnosti české literatury… Miroslav Balaštík, Konec české literatury? LN 15. 8. 15 Pokračování »
Nejen hardware
14.8.2015Počítač není jen to, co vidíme a čeho se dotýkáme, ale spíše ty vrstvy softwarů, pomocí kterých se všemi těmi tak lehce dostupnými informacemi zacházíme. Podobně dvacetiletá slečna není to, co vidíme (a co nás muže oble mate), ale to, co se v jejím nitru (v rámci jejího softwaru) vyvíjí a vyvine. Málokterá žena ví, že například nejen v pubertě a v těhotenství, ale i při a po porodu a v šestinedělí se jí strukturně přestavuje mozek. Je to logické, teprve po přirozeném porodu, jak vědí mnohé kultury, se dívka potenciálně mění v Ženu. Pak nastupuje mateřství a v naší době i cyklus pravidelných menstruací, které ovšem, nedbá-li sama na pečlivou údržbu (připomínám, nejen hardwaru, tedy vzhledu), často vývoj toho, co je pod povrchem (tedy softwaru) vybočí z optimálního, tedy teoreticky žádaného směru… a dcery pak, přestože se dušují, že k tomu nedojde, kopírují (opakují) chyby matek (a dnes někdy bohužel i otců). Naznačuji, že najít ideální (rozuměj: kompatibilní) životní partnerku není ani dnes snadné. Ostatně už před mnoha sty lety klasik poznamenal, že i ten neinteligentnější muž vybírá ženu v pytli. Pokračování »
Výpisky genderové (a identity)
12.8.2015Odstraňte všechny genderové bláboly o pohlavní rovnosti a přiznejte ženě pozitivní diskriminaci. Honorujte ji příslušným způsobem za ten produkt, který nejen vytváří, ale ještě nějakých dvacet let opracovává, zlepšuje, a pomáhejte jí v tom. Pomozte jí ke vzdělání tak vysokému, na jaké její intelekt stačí; její produkt pak bude kvalitní. Pomozte jí, aby tvorba toho nejvzácnějšího nebyla pro ni životní komplikací a otravou – promítne se to do kvality výrobku. Naučte muže odpovědnosti hodné ČLOVĚKA a učte ho odvrhnout psychiku pouličního voříška, kterému jsou lhostejné jak čubičky, které obskákal, tak štěňata. Dítě lidské není štěně, jeho obživou není obíhání odpadkových nádob. Postoj k otázce těch genderových názorů je postoj k naší lidské budoucnosti, podle jeho prosazování se ukáže, který názor byl tomu živočišnému druhu Homo Sapiens nejvíc prospěšný. Jarmila V. Pospíšilová-Šteflová Pokračování »
… za co nemůže
10.8.2015Výchovné a psychologicko sociologické trendy posuzovat a dokonce vysvětlovat motivy těch kteří tzv. zlobí, jsou, jak často zjišťují ti zvědavější četbou poučných knih popisujících přírodní (rozuměj: přirozenou) moudrost domorodců a tzv. primitivních kultur, úplně a netolerantně mimo mísu. Kojenec, který třepe ručičkami nožičkami, pubertačka která netuší proč vyvádí, štěně které rozkouše páníčkovi bačkory, školák který neposedí a manželka která uteče od manžela… to všechno jsou případy a příklady toho, kdo za to (a co) nemůže. Naznačím, apelativně i když neagresivně, jaksi nepřímo, za co bychom mohli a měli „moci“ (a rovnou se subjektivně okomentuji)… Pokračování »
Výpisky třeskuté (babo raď)
7.8.2015Výsledkem arabského jara, vlny protestů vzedmuté koncem roku 2010, je návrat ještě tvrdší ruky (Egypt), bezvládí (Libye), chaosu a ekonomického propadu (Irák), nelítostné občasné války (Sýrie)… Evropské země vstřícné k přistěhovalcům na svou politiku nijak nedoplácejí, naopak, možná proto, že práce, která Evropanům již nevoní, je stále dost. A evropská populace stárne, porodnost klesá… Pavla Jazairová, Co my běžencům dlužíe, LN 18. 7. 15) Pokračování »
Dalajlamovství, 2. část
5.8.2015Zapojení dítěte do života rodiny a společnosti se u Tibeťanů děje přirozenou cestou tak, že děti jsou součástí každodenního rodinného života. Učí se vstupovat do modlitební místnosti s úctou a v tichu, učí se modlit, klanět sochám bohů a jejich malbám. Slýchají a postupně začínají zpívat mantry, buď s rodinou a nebo se svými vrstevníky. Hrají si v domě i venku s ostatními dětmi a starší děti pečují a dohlížejí na mladší. Tak se snadno a přirozeně učí poznávat a uznávat rodinné a kulturní hodnoty. Prostředí a láskyplné vztahy tedy formují optimální strukturu emocí, a v případu výběru příštího dalajlamy jde tedy o rituálně pragmatický způsob, jak najít kloučka, který se narodil co nejoptimálněji (rozuměj: co nejméně poškozeně), např. v regionu, kde nepanovaly zrovna sucho či neúroda, neprobíhaly nějaké války, je přirozeně živý, zvídavý, ale umí být i soustředěný a neustále rozesmátý. Aby pak mohl být optimálně (nepoškozeně) vychován a vzdělán. Ušetří se tak spousta energie, kterou by jinak mniši a lamové vyplýtvali na někoho (naprostou většinu z nás), kdo byl přece jen porodem a dalšími vnějšími okolnostmi traumatizován (rozuměj: poškozen jak hardwarově, tak dlouhodoběji, tedy softwarově), a dříve či později by naděje v něho vkládané zklamal. Pokračování »
Dalajlamovství
3.8.2015Když slavil osmdesátiny, byl 14. dalajlama k vidění i v českých médiích. Většinou články v rámci politologických úvah pojednávaly o ne zrovna pozitivní budoucnosti Tibetu po jeho smrti. A tak jsem využil možnosti a na setkání v rámci prvního výročí otevření labyrintu promluvil o tom, jak máme dalajlamovství zkresleno mýty a iluzemi, zformovanými i vztahem Václava Havla k současnému, pravděpodobně poslednímu dalajlamovi. Protože se však na Stroupečku až v průběhu přednášky nainstalovaný a zapnutý videozáznam navíc kousl a existuje tak jen záznam konce přednášky, napíši níže, co si vzpomenu, že jsem říkal, a téma hojně doplním, protože jsem si jist, že na něm záleží víc, než tušíme. Pokračování »
O drogách a duchovnosti, 2. část
31.7.2015Proč nám drogy škodí a lidem v některých kulturách (kdysi) prospívaly? Zeptal se čtenář a poskytl mi důvod sepsat jakési volné pokračování minulého zamyšlení. Začnu oklikou: jeden druhák se paní učitelky vždy, když oznámila, co ten den budou probírat, zeptal (a naučil ji tak skutečně se na hodiny připravovat a učit učit): Paní učitelko, a k čemu mi to bude? Málokde je princip rozhodujícího úmyslu tak zřejmý, jako při braní drog, nebo v rámci usilování o duchovnost. Indiáni svou dýmku míru kouřili společně pro vznešený ideál porozumění, vědomě: oni tak meditovali. Už jsem kdysi zmínil historku, jak mistr poučil mnicha kuřáka, že kouřit při meditaci je zlozvyk a to nedoporučuje, ale meditovat při kouření je možné. Naznačuji, že nejen na různé povzbuzující látky, ale i na život sám a jeho fáze jsme dnes příliš a zbytečně uspěchaní, netrpěliví, a stále předbíháme: chceme věci, zážitky a orgasmy zadarmo, se slevou, a nejraději už včera. Proto nám škodí… Pokračování »
O drogách a duchovnosti
29.7.2015Minule jsem znovu naznačil, jak mám rád průkopníky, vynálezce, lidi, kteří myslí alternativně, jinak. Proto jsem tak nadšen ze Segwayů na ulicích, proto jsem překládal knihy Ruperta Sheldrakea, proto rád čtu články Zeleného, Sedláčka, Robejška, Komárka, Cílka, a teď jsem (dávám si pašáka za synchronicitu) našel jinak vysvětlenou situaci v rámci tzv. boje proti drogám. Jeffrey A. Corkern napsal (do češtiny ze Sci Phi Journal přeložil Pavel Mareš) výstižný dvoudílný esej s pozitivním a logicky vyargumentovaným závěrem, a tak z něj s chutí hojně ocituji a (i jako nepřímé pokračování zamyšlení Zadarmo) stručně a značně alternativně okomentuji. Držte si klobouky, vážení, a čtěte pomalu, jedeme z kopce: Pokračování »
Zadarmo (se slevou)
27.7.2015Už naše babičky věděly, že co je zadarmo, je nadarmo, a že si lidé samozřejmostí, a toho, co dostanou zadarmo, neváží. Socialismus nás pak jako národ dorazil: všechna moc patřila lidu (a lid si dodnes neváží jak z nebe téměř zadarmo spadlé svobody, tak přírody), a rozorané meze a scelené lány vedly pouze k touze poručit větrům a dešťům. Třeskuté blogy o vagině měly inspirovat, a přestože jsem žádné reakce od současných seminářových bohyň a bitevních koček nečekal, absolutním tichem po pěšině trochu zklamán trochu jsem. Proto provokativně a uzávorkovaně opět naznačím a zevšeobecněně okomentuji i další neblahý a přehlížený sociologicko genderový jev: nedostatek respektu a úcty žen k mužům, ke svým tělům, a k ukryté bohyni ve své vagině… jako jednu ze základních příčin dalších společenských následků. Pokračování »
Rehabilitace (bohyně vaginy)
24.7.2015Přestože jsem v posledních letech často varovně a ironicky psal o seminářových bohyních, a právě proto, že jsem na druhé straně varovně a snad povzbudivě psal o ženách, které nevědí, že vědí, použiji další citáty z knihy Naomi Wolfové Vagina a v druhém díle jakési volné recenze jim opět naznačím, jaká je škoda pro ně i pro nás všechny, že jsou zmanipulované právem na štěstí, ale o skutečném poslání pokladu evolučního a pro muže neodolatelného daru oblin a tajemné černé dírky mezi svýma nohama toho vědí příliš málo, nebo nic.
Pokračování »
Výpisky katastro-fické (-fální)
22.7.201545 % studentů za dobu studia nevykázalo žádné měřitelné zlepšení. To odpovídá českým zkušenostem, kdy lze projít střední i vysokou školou, aniž by student byl dotčen vzděláním…Stále více ekonomů a analytiků se domnívá, že jsme překročili nějakou magickou hranici danou Gaussovou křivkou a dnes už spíše platí svět logaritmických závislostí nebo Paretovo pravidlo, kdy 20 % účastníků dostává 80 % zisku. Situace může být ještě extrémnější…Obvykle si stěžujeme na zabedněnost doby, ale zdá se, že příčina je hlubší a leží v samotné povaze druhé průmyslové revoluce. A v tomto bod+ě zahoďme většinu iluzí. Většina lidí bude a zůstane pod průměrem, a tato skupina zoufale zápasící o udržení své životní úrovně bude nadále růst, a přitom se jí bude snižovat věkový průměr a možnost dosáhnout na kvalitní vzdělání a lékařskou péči. To není vize vzdálené budoucnosti, ale proces, který se dá již pozorovat… Václav Cílek, Druhá průmyslová revoluce, Týdeník Echo 29/15 Pokračování »
Patero úžasů
20.7.2015Hned poté, co jsem zavěsil blog, ve kterém jsem provokativně naznačoval potenciální souvislosti mezi černými dírami ve vesmíru, těmi v atomech a prostoru vůbec, a těmi mezi ženskýma nohama, jsem měl nutkání, zašel do knihkupectví, a při marném hledání knihy o štěstí z meditace (Jak netrpět), jsem nemohl nenarazit na velkou tlustou bílou knihu, která svým názvem na hřbetu, ale i obalem řvala: Vagina. A níže: Dokořán. Již letmé prolistování stačilo nadchnout: všechno je jinak, než jak nám tvrdili (svou fejetonistickou samizdatovou a blogerskou alternativně hudebně terapeutickou a internetovou kariéru duchovní a naznačovací jsem začal otázkou Proč nám o tom neřekli?), Šokujících a k úžasu tlačících informací a odpovědí je v knize přehršle a pravidelní čtenáři, ale i čtenářky, si snadno dokáží představit, jak jsem při čtení této knihy žasl nadšením, co všechno jsem už naznačil ve svých blozích a jak se s autorkou knihy shodujeme… Pokračování »
Hlubinné důsledky mělkých příčin
17.7.2015Konečně se někdo zamyslel a popsal některé společenské důsledky původně zanedbatelných a v dnešním kalupu opomíjených příčin (o nichž tu často brblám). Čím složitější a nepřehlednější je dnešní svět lidí, tím je zřejmější, že tak jako v přírodě a v ekologii, záleží prakticky na každém detailu: protože nikdy nevíte, co se z malé nenápadné příčiny vyklube. Profesor Tim Nichols, vyprovokovaný celou řadou zdánlivě ojedinělých (až teroristických) výbuchů zoufalství mladých nezakotvených amerických mužů, o kterých se často rozepisovala světová média, napsal esej Pomsta ztracených. Ocituji, a protože jsou jeho názory odvážně logické, a sám pamatuji počátky různých trendů, mám k nim své obvyklé připomínky, a okomentuji je (v souvislostech). Pokračování »
Jak netrpět (s trpícími)
15.7.2015Matthieu Ricard (psal jsem o něm před třemi lety, viz link dole) je, dle názvu delšího článku v časopisu Respekt (29/15) Mistr světa ve štěstí. Titulek je typicky povrchně bombastický, ale článek přináší i běžnější části populace jistě zajímavé informace o tom, že nejen někdo dlouhodobě (Richard strávil 25 let v meditaci v Indii), ale přece jen i Zápaďan může pomocí meditace změnit fungování své mysli (a těla). V jakési delší recenzi dvou knih (v českých vydáních Umění meditovat a Kniha o štěstí) francouzského molekulárního biologa, ale poté celoživotního buddhistického mnicha, jenž v současnosti jezdí po světě a propaguje svou další knihu o altruismu, reprezentuje shrnutí Martina M. Šimečky typický pohled nepředpojatého, ale o duchovnosti a meditaci jen velmi zběžně informovaného současníka. Pokračování »
Černé díry
12.7.2015…jsou možná všude, skládá se z nich celý vesmír nahoře i dole (přesněji veškerý energií nabitý a tedy propojený prostor), viz inspirativní přednáška Nassima Harameina, který nadšenecky a objevně re-interpretuje řadu fyzikálních, matematických, kosmologických i astronomických záhad. Pokusím se podobně inspirovat, provokativně (myslím to upřímně) prodloužit nahrávku a zasmečovat jiným směrem, i když také zároveň dovnitř (do plátna blogu vetkám mnohá svá oblíbená témata): co když nejen náš vesmír, nejen ty nejmenší součásti hmoty a prostoru, ale i to zdánlivé (nezměřitelné, nenahmatelné) nic uvnitř ženského pohlaví (a mozku) je další verzí černé díry? Pokračování »
Pozitivní od počátku
10.7.2015Mám na mysli pozitivní set a setting. I sám Buddha začínal svou Cestu spíše utrpením, askezí, bojem s přeludy… tak jako hnutí New Age v 60. letech min. stol. v USA: teprve po haváriích, v rámci těžké nemoci, po osobním krachu začali myslitelé i (takto postižení) lékaři měnit znaménko přístupu k životu a světu, a poprvé po letech se odvážili vyslovit otázku (které se jejich kolegové v rámci výzkumu působení halucinogenů neodvážili, i když ji prognosticky formulovali v rámci úvah, jak moc byly výsledné vize ovlivněny prostředím a psychickým stavem pokusné osoby): když lze dosáhnout osvícení (katarze) poté, co se člověk dotkne pomyslného dna, tedy už ví Kudy cesta nevede?, jak by osvícení (a následné chování a myšlení takového člověka) vypadalo, kdyby začal rovnou tělesně i morálně očištěn? Pokračování »
