Ovlivní jméno vlastnosti dítěte? Někteří lidé dnes dávají svým dětem i různá cizí jména nebo dokonce jméno různých bohyň (třeba holčička Gaia), jak dítě takové zvláštní nečeské jméno ovlivní, zeptal se čtenář, a tak se pokusím naznačit některé u nás nevnímané souvislosti… přestože všichni latiníci a vzdělanci určitě vědí, co znamená výraz v nadpisu (pro ty, co to netuší: jméno je i znamením, tedy když se třeba člověk s velkýma odstálýma ušima jmenuje Ušatý, nebo, jako v mém případě, když Vlastimil miluje svou vlast). Pokračování »
Nomen omen
14.8.2012Tři pašáci
12.8.2012Zdravím, již dlouho pravidelně a pilně čtu tvoje příspěvky a tak si říkám, že jsem už dlouho nedal o sobě vědět… Jsem se právě vrátil od přátel ze Smolotelského statku a jsem nadšen, jak život dokáže být jednoduchý a naplněný… Při jednom workshopu na kořenové čističky jsem se seznámil (a posléze nato spřátelil) s majiteli zrekonstruovaného statku, kteří samotný workshop vedli. Pokračování »
Výpisky všeobecné
9.8.2012Staroindická filosofie má mnoho do sebe. Při všem vědomí své civilizační příslušnosti uznávám, že se dobrala hlubšího pochopení mechanismů, jimiž se řídí svět a lidská existence, než myšlenkový systém Západu. Naše chápání vychází z předpokladu neustávajícího zápasu mezi sílami Dobra a Zla, přičemž je úkolem člověka všemi prostředky usilovat o vítězství Dobra a potírat Zlo. Dobro pak je to, co se nám líbí a co nám prospívá, kdežto zlo jest, co se nám nelíbí a co nám škodí; a my se domníváme přesně vědět, co je co. Když se však dějiny domotají k výsledkům, ukáže se všechno možné, jen ne nějaké Dobro; a my jsme v pokušení souhlasit s americkým kulturním tvůrcem Woody Allenem, prohlásivším svého času, že Bůh musí být buď zlý, nebo neschopný. Luděk Frýbort Pokračování »
Aby bylo jasno: na vlně
8.8.2012Původně měli přijet jen dva tři mí nejdéle sloužící studenti, nakonec nás sedělo u pingpongového stolu pokrytém ubrusy pod jasanem dvanáct (já plus jedenáct učedníků). Tomáš ráno nasbíral popadaná letní jablíčka a Martina vymyslela a pak spolu s Vaškem upekli vynikající koláč (a zapekli zeleninu a vysportovaného králíka od souseda… pekl se tři hodiny), a ve stínu, ale jinak osvíceni letním sluncem, jsme jedli, pili, hodovali a diskutovali. Pokračování »
Co se máme naučit
4.8.2012Zaprvé, mozek nás klame a svět, jak jej vnímáme, je iluze, vytvořená jeho programy. Všechny jakkoliv logicky vypadající výsledky jeho aktivit jsou, zadruhé, navíc antropomorfní jako Brno. Máme geneticky a kulturně zakódováno, že nejen druhé lidi, ale i zvířata (zvláště ta chlupatá a nám se něčím podobající), ale dokonce i věci a přírodu a svět (a vesmír), poměřujeme vlastními zkušenostmi a přáními. Současné zobrazovací metody (mozku) prokazují, že náš lidský svět je jedna velká iluze (Mája), a tak jako jsme teprve po spatření prvních fotografií z blízkého vesmíru pochopili, že Země je kulatá (všechny naše smysly tvrdí opak), teprve kvantová fyzika a záhady chybějící hmoty a počátku našeho stále rychleji se rozpínajícího vesmíru (už staří Indové tvrdili, že pravidelně, jednou za biliony bilionů let, vydechuje a pak se zase nadechuje) začíná rezonovat s šamany. Stručně a snad inspirativně (stačí naťukat níže uvedené termíny do vyhledávače na mém blogu a číst a číst) naznačím některé hlubší souvislosti… Pokračování »
Limity médií
31.7.2012Hned bych měnil s nynější mládeží, jenž má po ruce nejrůznější nové technologie, které například z učení čínštiny dělají zábavnou záležitost. Když jsem poprvé slyšel, jak mi i-pad dokáže profesionálním ženským hlasem přečíst označený text, byl jsem nejprve, jako při jiných takovýchto příležitostech, nadšen, ale pak jsem si takto nechal přečíst vlastní text, jeden z posledních blogů, a zhrozil jsem se – žádné klesání hlasem na koncích vět, neschopnost rozeznat v textu pomlčky, závorky, citace: bylo to sterilní, bez vtipu, nadšení, nebyl jsem to já a můj blog. Pokračování »
Byl jsem při tom
28.7.2012Ne sice přímo u toho, na místě, ale v době. A přes enormní snahy zakomplexovaných a tedy nepřejících (chce se napsat špatně porozených a ideologicky zmatených) lidí z generace mých otců (výsledkem čehož byla i železná opona) existovaly metody a cestičky, jak se zúčastnit. Už závěr olympijských her v Pekingu, kdy „štafetu“ převzal Londýn a roztančení mladí v dvoupatrovém autobuse, naznačoval, že tohle zahájení bude ještě lepší. A bylo. Proto jsem se na to, se čtyřmi miliardami lidí na celém světě, díval. Nezvykle působivá podívaná bez patosu, zato plná britského humoru. A navíc v obrovském tempu, napsal internetový komentátor (lidovky.cz) i za mne. Pokračování »
Mafiánské a magické výpisky
26.7.2012Současný model, kdy strany nespoléhají na členské poplatky a nechají si od státu platit štědré příspěvky, totiž nenutí ke změně. Markantní je to v regionech, kdy stačí k získání vlivu i několik desítek lidí. Takhle vznikali v různých koutech republiky oni kmotři a takhle si pár hochů mohlo v poklidu rozdělovat unijní dotace u pivka.Těm, kteří už dlouhá léta vysedávají ve sněmovně a za celý svůj život nepoznali jinou práci, těm tahle situace jistě velmi vyhovuje. Ti, kteří si vybudovali image nenahraditelné figury každé vlády, ti, kteří nabyli dojmu, že jsou nepostradatelní, že chování řeznického psa je u státního úředníka cosi žádoucího a se suverénním klidem přečkají každé hlasování o nedůvěře, ti jsou jistě také spokojeni. Michaela Payeur Pokračování »
Esej pro Středoevropskou univerzitu, 1992
23.7.2012Zamyšlení na uměním a jeho rolí v současné společnosti
Pojďte na okraj, řekl. Bojíme se, řekli oni. Pojďte na okraj, řekl.
Přistoupili k okraji, on je postrčil… a oni letěli.
G. Apollinaire
Úvod: minulost žije
Jediné, co si pamatoval, jak míjel židli, bylo,
že přímo cítil, jak to nejintimnější,
nejbližší, zůstalo na oné židli…
R. Musil
„Objekty, které nasáknou a pak vydávají komplikované vůně osobností, se kterými přišly do styku…“ (v případě výstavy židlí v galerii v Santa Monice v roce 1989 a krásně vypraveného katalogu autorů Amy Goestlerové a Alexise Smitha) nás přece obklopují neustále. A čím „nasákne“ a co později „vydává“ takové plátno, před kterým několik měsíců stojí malíř (se všemi svými intenzivními emocemi a aspiracemi ve více či méně koncentrované mysli)? Pokračování »
Dva kóany
23.7.2012pro ty, kteří se na Cestě (také) zasekli. Většinou si už zvykli na to, co už zvládli, a prostě nepokračují. Zvyk je železná košile i na téhle tak klikaté stezce (změna: v poslední době je to, co se týká nabídky kvasi duchovních možností spíš rovná betonová dálnice). Pak, učiteli, raď! Proto se v klášterech odjakživa používá zenová hůl, proto jsou některé sekty stále přísnější (soustředit se do hary pod ledovým vodopádem ve čtyři ráno je pro Evropany nepředstavitelné zadání), proto jsem lidsky a i za ně a svou vlast (ne náhodou jsem Vlastimil) tak zklamaný z nesnesitelné a naivní lehkosti, s jakou Češi (a hlavně Češky) vyměnili duchovnost (a možnost a schopnost porodit příští buddhy) za další svetříky a auta a rychlokurzy esoteriky a sexu… a proto je třeba využít každé příležitosti a umět zatlačit „na pilu“. Jinými slovy, slovo slovem neporazíš (dosáhnout osvícení jen pomocí slov je nemožné), ale vhodným a dostatečně provokativním slovem lze ve vhodný čas nastartovat taková malá „aha“ (a každý aha okamžik je dlažební kostkou na Cestě). Pokračování »
Výpisky ke změně vybízející
18.7.2012(a mám na mysli změnu myšlení a tedy i chování)…Varovných zpráv a indicií, naznačujících postupnou korozi a blížící se kolaps celého systému korporátního kapitalismu, přibývá. Nemám pochyby o tom, že i tuhle krizi člověk nějak vyřeší. Jen k tomu nemuselo dojít. Možná je čas začít poslouchat varovné hlasy (pamatuji si, jak můj někdejší blog zpochybňující posvátnou ekonomii jeden ekonom na blogu respektu sepsul tak, že by si pes kůrku ode mě nevzal) a začít se připravovat. A nemusíte se ani vracet k mým blogům: výpisky ze současných novin a zpráv to naznačují stále jasněji (a věřte nevěřte, tahle a podobná zadostiučinění mi radost nepřinášejí). Varování: pozorné a pomalé čtení vám může zvýšit krevní tlak a způsobit návaly lítosti (pozitivní vlaštovka, která ještě jaro nedělá, až na konci)! Pokračování »
Zenové rady
16.7.2012Konec blogu učitele? Začátek nové etapy pro studenty! Ještě přídavek otázek a tedy i návodných odpovědí… a pozvánka: v pondělí 6. srpna mne zde na Chlumku už dopoledne navštíví jeden zenový student z Olomouce a celý den mi bude, doufám, klást správné otázky. Nepřipojíte se i vy? Pokračování »
Naschvály estébáků
12.7.2012Jen jedna věc v mém životě zůstává a zůstane nevyřešena: potvrzení účastníka odboje a odporu a s tím související důchodové vyrovnání. Jinými slovy, od 17. listopadu roku 2011, kdy zákon vstoupil v platnost, není Ministerstvo obrany schopno dotlačit jeden jediný úřad, Archív bezpečnostních sbírek (tedy původně orgán svrchovaně estébácký), aby posoudil (nejen mou) žádost a hlavně potvrdil, že jsem nebyl udavač. Jinými slovy, to, jestli disidenti a ti, kteří se octli v komunistickém vězení (a byli posléze rehabilitováni), dostanou finanční odškodnění a budou si moci zažádat o dorovnání důchodu, cele závislí na… bývalých estébácích… Pokračování »
Bludný kruh
11.7.2012Každý etolog už z prvního semestru dobře ví, jak kontaktní tvorové jsou všichni primáti – mláďata se nepřetržitě drží svých matek, ve chvílích zděšení se i dospělí křečovitě obejmou po způsobu, který nám připadá nápadně povědomý třeba z filmů o bombardování. Není divu – po stránce emocí je člověk primát jako každý jiný, píše Stanislav Komárek, a mně nezbývá než ho citovat a okomentovat povzdechem, jak jsme my lidé individuálně většinově, ale společensky už delší dobu přímo programově nepoučitelní. Před 30tilety zpíval jeden folkový zpěvák: Copak vám musím stále opakovat, že jsem vám to říkal už tehdy? A jeden spisovatel poznamenal: Ano, vše podstatné už bylo řečeno, ale protože nikdo neposlouchal, musíme to říkat znovu a znovu. Pokračování »
Druhé sváteční výpisky
9.7.2012Kumulace svátků mi převrátila již tak převrácený přehled o víkendech, a poznal jsem to jen podle toho, jestli vyšly noviny (nešel nám delší dobu po bouřce internet). Příloh bylo dost na další výpisky, psané v relativně příjemném prostředí starého domu. I tak se ale o tomto způsobu léta a doby, tedy tak extrémních vedrech a častých bouřkách a korupčních a vyšumělých aférách (a někde kroupách velikosti slepičino vejce) dá hned dvakrát za sebou volně parafrázovat povzdech plavčíka z Rozmarného léta: Míjím takhle na chodníku skupinu chlapců a jeden, asi na závěr delšího monologu, říká: „Já ze sebe nenechám dělat vola, ty vole.“ (zaslechl překladatel Jan Mattuš). Doba je zlá, doba je zlá, doba je zlá, ako všetko, čo sa v rádiách hrá…slovenská skupiny Živé kvety. Pokračování »
Temná noc špatně porozených
2.7.2012Nadpisem bych mohl i skončit – je v něm vše podstatné. Jenže protože nikdo neposlouchal, a až na výjimky nejen mne nečetl správně, pokusím se opět a poněkud jinými slovy naznačit, o co tu jde. O hlubinné ekologii a kolektivní „temné noci“, tak se jmenuje jedna kapitola pojednání Christophera M. Bache Klíč k mimořádným stavům vědomí (v Revue Prostor 93/94), od které se odrazím. I on totiž podle mne, přestože je již z generace Grofových žáků (a nemusel, jako jeho mentoři z transpersonální společnosti, myšlenky existence stavu rozšířeného a možností lidského vědomí probojovávat), a má tolik zkušeností s meditací a jinými neevropskými metodami zklidnění a pacifikace mysli, nepřekročil limity špatného porodu (nebo, chcete-li, grofovských čtyř perinatálních matric zrození každého, rozuměj, každého bílého, civilizovaného, v porodnici porozeného) západního člověka. Pokusím se naznačit, proč je naprostá většina našeho „čtení“ světa, včetně tzv. objektivního vědeckého myšlení, (před)určena a zkreslena běžně traumatickým (medikalizovaným) porodem. Pokračování »
Osvícené ráno
29.6.2012Dopsal jsem komplikovaný (a zase asi čtenářsky velmi náročný, protože mnoha hypertextovými odkazy svítící) blog, naprogramoval jeho zveřejnění na pondělí, a tedy konečně jakž takž (s asi čtvrtou verzí) spokojen jsem se šel projít zahradou. Příjemné čerstvé ranní teplo orámovalo štěbetání několika ptáčků a někde vzadu kdákání slepic, sólově upoutal něžný dusot kočičích tlapek (Eliška mi připomněla čest nasypat jí do misky granule), a mantricky (jako drone) vše ambientně doprovodilo šumění větříku. Vznášeje se pět centimetrů nad zemi, osvícené slunečními paprsky, probleskujícími nepravidelně, ale o to jistěji, oblačností, prošel jsem se harmonií zeleně, opětovně šťasten z toho všeho potěšení teď a tady. Pokračování »
Výpisky z víkendové četby
28.6.2012A víte, jakej si plánuju pohřeb? Vezmu si trenýrky, kde nebude ani značka od gumy, sednu si na schody u nás v New Havenu a tam chcípnu. Ať si zjistí, kdo to je, ať se starají! Pohřeb stojí tři tisíce babek, já to budu mít zadarmo. Laco Deczi, Víkend Dnes Pokračování »
Masáž jako šance
25.6.2012Nejsem masér, protože však kolem mne maséři a masérky byli(y) a jsou, občas se zeptají. A tak vznikl (níže přepsaný a později upravený) monolog: abych pomohl vyvarovat se některých bohužel běžných základních a zásadních chyb a omylů, a napomohl uvolnit hlavní nástroj při pomáhání uvolnění klienta či klientky: mysl maséra (masérky). Neberte nic z následujícího uvažování jako neměnné pravidlo, ale spíše jen doporučení, zprávu o tom, co je (co mám) vyzkoušené. Považuji masáže (a privilegium masáž poskytovat) za výjimečnou možnost něco (oboustranně, v mysli a těle klienta, ale i maséra) pozitivně uvolnit, napravit, změnit… a tím se navíc něco dalšího, na Cestě k poznání sebe sama, naučit. Masáž pracuje s tělem, ale míří k duši. Pokračování »
Porodit buddhu
21.6.2012Konečně, po sedmnácti letech, mi přišel správný dotaz: Chceme miminko a vychovat z něho příštího buddhu. Co všechno je třeba (z hlediska muže i ženy) udělat? Zatetelil jsem se, a přestože bych měl správně napsat, že tady, v Čechách, to v téhle generaci není možné (ženy i muži jsou už až příliš ovlivněni nesmyslným nastavením společnosti, a prostředí a atmosféra v ní je vůči těhotenství, porodům, dětem také spíše negativně naladěná), budu sám před sebou a svými čtenáři a především čtenářkami předstírat, že to možné je (aby to bylo možné za ty příslovečné dvě tři generace). Pokračování »
Bezdomoví Chlumku
18.6.2012Někdy až příliš čerstvý (uvnitř starého domu na toto léto až moc studený) vzduch v nadmořské výšce téměř500 metrů mne probouzí k vědomé pozornosti teď a tady daleko intenzivněji, než ořešák (v Měcholupech), nebo křik pávů (na Sklenářce). Tady, v malinké vesničce, je samá jasanová zeleň a v noci dokonalý klid rušen jen ranním zpěvem ptáků a vzdálených kokrháním kohouta. Idyla. Zvláště pro Pražáka, navyklého neustálému velkoměstskému ruchu. Večery plné do mého okna zapadajícího slunce, časná rána s nasypáním granulí kočce Elišce. Připadám si jako na letním bytě. A pookřávám. Pokračování »
Jakoby (pozitivní)
14.6.2012V poslední době se s tím setkávám až příliš často: i jakoby pokročilí hledači poznání (nejen) sebe sama píší a mluví o věcech a lidech pozitivně, ale jen v první, povrchové rovině: jen jakoby. Výplňová a vatová slovíčka „jakoby“ a „jako“ přitom dokazují nekoncentrovanost a povrchnost řečníka (až příliš často je používá, a tím pádem důležitost a relevanci toho, co říká, rovnou devalvuje, i takový Václav Cílek). Metafora nebo přirovnání původně bývaly znaky kultury a inteligence, jenže zatímco v malém množství jsou lékem a ozdobou řeči a písemného projevu, pokud se používají příliš často floskulovitě, jsou právě tak kontraproduktivní, jako kritika s dobrým úmyslem: tak jako nelze být těhotná jen napůl, nelze mít mysl orientovanou pozitivně, je-li zaměstnána negativními tématy. Jako obvykle radím pročíst blog nejen jakoby, ale důkladně: po nějaké době pak přečíst znovu, a rozkliknout přitom, a poctivě, nejen jakoby, i pročíst, všechny odkazy… Pokračování »
Koupání miminek
11.6.2012Žijeme zvláštní dobu. Na jedné straně vítáme (a brzy užíváme) každý nový typ mobilního telefonu (a každý další, menší, lehčí a výkonnější typ notebooku) jako něco přirozeného, na druhé straně se držíme i negativních zděděných rodinných a sociálních zvyků jako něčeho, co tu odjakživa bylo, takže proč to měnit. Maminky, které rodily v socialistických továrnách (neodpustím si poznámku: na poškozené výrobky) jako na běžícím pásu, odlidštěně, trpitelsky, nemohou své dcery naučit tomu, co věděly a uměly jejich prababičky: přirozeným porodům. „Já jsem to přetrpěla, tak to přetrpíš i ty,“ radí (rozuměj: vnucují) dnes svým dcerám. A pak mladé internetově zdatné těhotné shlédnou třeba video záznam (znovuobjeveného) koupání novorozence podle Francouzky Soniy Rochelové… jako velký objev. Doporučení: prohlédněte si pět minut videa, a teprve potom čtěte dále… Pokračování »
Síla (a výhody) úmyslů
7.6.2012O tom, že rozhodující (pro prakticky vše, co děláme, co hodláme udělat, i o čem zatím jen sníme) je úmysl (samozřejmě, měl by být pozitivní), jsem psal a mluvil od 70. let. Tehdy jsem také v rámci přednášek často zmiňoval (abych povzbudil), že když má někdo fotografickou paměť, a nikdy nezapomene, co jednou četl, tak teoreticky má fotografickou paměť každý z nás. Každý z nás, jak dnes tuší neurovědci, má v paměti každou vteřinu svého života – až na to, že jsme (jako často ve svém počítači) dávno zapomněli názvy většiny souborů a tak k nim nemáme přístup. I paměť a úmysly se ale dají, i v důchodcovském věku, trénovat, i osvícení (která máme každý v zadání svého mozku) se dá dosáhnout. Pokračování »
Dvojčíslo o prohloubeném vědomí
4.6.2012Nad více jak 260 stranami tlustého špalku dvojčísla čtvrtletníku revue Prostor s názvem „Prohloubené vědomí, současná krize a rok 2012“ jsem si s pocitem zadostiučinění (jako ostatně v posledních měsících již po několikáté) zakřičel „Matemašte!“ (Na to jsem čekal!). Už pouhé pročtení obsahu mne nadchlo jmény mých dlouhodobých „oblíbenců“ (číst si o nich, nebo přímo překlady jejich článků, v češtině, a v době všemožných krizí, je i po těch desítkách let čekání povznášející i inspiraci přinášející): Grof, Abram, Bache, Laszlo, joj! Berte následující citáty a můj nostalgický komentář jako pozvání k čtenářskému a nadějeplnému lidskému zážitku. Pokračování »
