Kdykoliv jsem se o tom v průběhu posledních třiceti let (a zvláště v souvislosti s medikalizovaným porodnictvím a jeho případnými negativními následky) zmínil, registroval jsem především pozici mrtvého brouka. Odborníci i ženy prostě dělali(y), že neslyšeli(y). Protože se mi na stole sešly dva zdánlivě nesouvisející zdroje informací, a protože se mi oba hodí pro opětovné poukázání na možnou příčinu stavu světa (v tomto případě geopolitického jednání dvou velmocí), pokusím se naznačit, že za agresí ve světě (a stálými válkami a dalším přezbrojováním, ale i ekologickou krizí a neúctou k ostatním atd.) je… jak způsob porodu, tak následné (agresivní a necitlivé) zacházení s novorozenci. A také, věřte nevěřte, příliš utažená zavinovačka. Pokračování »
Příliš utažená zavinovačka
12.3.2012Na gošárně
9.3.2012Když se mi doneslo, že Viliam Poltikovič bude promítat svůj poslední dokument o ayahuascových šamanech „na gošárně“ v Chotěboři, bylo jasné, že se naskytla příležitost, jak napravit natáčecí chybu, ke které došlo o měsíc dříve Na Sklenářce. Tamní přednáška, nazvaná tradičně Rodit jinak, byla společensky přesně taková, jaká měla být (sál byl příjemně plný, zájemci a hlavně zájemkyně se sjeli(y) ze široka daleka, zahvězdil jsem, ale to hlavní, až šamanské uvolnění publika (rozjel jsem se, a když už jsem je všechny měl rozesmáté a uvolněné, vyklopil jsem na ně několik peprných vtipů o ženských z pohledu mužských…) nastalo až když byla kamera vypnutá. Vida, řekl jsem si při čtení mailu o Chotěboři, to by byla příležitost tyhle vtipy (reprezentující zdravé názory ke všemu, hlavně ke smíchu ochotných žen) přece jen mediálně zachovat pro budoucnost. Pokračování »
Muž u porodu
7.3.2012Jak může pomoci, když je muž u porodu? Byl jsem nadšený, když jsem se dozvěděl, že je důležité, aby muž byl u porodu, ale také mne zaujalo vaše tvrzení. že posledních padesát let, kdy muži nebyli u porodů, negativně ovlivnilo naši společnost. Takže mě zajímá, proč je to důležité… zazněla další otázka zdravě zvědavého mladého muže. Zatímco běžné odpovědi už jsou sem tam k nalezení, naznačím ještě další, jemnější vrstvy souvislostí. Pokračování »
Duchovnost řeší vše
4.3.2012Pomůže dospělému muži, který neprošel přechodovým rituálem, a tedy nedospěl, nestal se Mužem, duchovnost, osvícení, zeptal se čtenář, který chtěl téma znovu a podrobněji probrat, a protože se dotkl právě v téhle době velmi významné příčiny neutěšeného stavu světa, pokusím se z několika rovin v jakémsi volném pokračování článku Kde se bere mužství naznačit, v čem tkví (zdánlivá a prozatímní) neřešitelnost problému… ale zároveň i něco o cestách a metodách řešení. Vím, poněkud se opakuji, ale pokud přímé odpovědi vyvolaly jiskření v očích, pokyvování hlavami a další otázky, snad povede k podobným reakcím i korigovaný přepis mého monologu. Pokračování »
Jak jsme (za)seli…
29.2.2012…tak sklízíme, chtělo by se napsat s paradoxním pocitem překvapivého (ne)uspokojení, že na (nejen) má slova došlo. Neudržitelný, leč přes všechna vnější znamení neodvratitelné krize současnou kmotrovskou byrokracií na všech úrovních nesnesitelně snadno udržovaný stav absolutní pasivity českých a moravských ovčanů vyvolává občasné komentáře, které jen konstatují, ale nepřinášejí informace o skutečných příčinách a tím i o náznacích možného řešení. Využiji citátu v citátu a (asi opět marně) naznačím, o co šlo a jde (že si sami svým arogantním a matky i děti dlouhodobě poškozujícím porodnictvím pěstujeme pasivní ovčany na jedné a teroristy a nenasytně konzumující gaunery na druhé straně). Pokračování »
Kde se bere mužství?
27.2.2012Možná by ta otázka měla znít jinak: kde se (v českých chlapcích a mužích) ztrácí mužství? Čtenářka se správně zeptala, a tak její otázky jednu po druhé proberu a naznačím nikoliv řešení, ale nejprve možné příčiny, a pak možné směry řešení (protože i tyhle „potíže růstu“ jsou velmi individuální). Jakou roli hraje ve výchově chlapců otec? Představa chlapíka, který třeba pije, nebo křičí, nebo bije děti a ženu, aj. přece není správným příkladem pro dorůstajícího chlapce. Je to skutečně tak, že chlapec přejímá chování svého otce? Pokračování »
Buddhistou ve smečce
24.2.2012Čtenář mi poslal e-mail s žádostí o radu: nabízí se mu možnost jet do vzdálené exotické východní ciziny, pracovat jako skladník, ale v továrně na výrobu zbraní. Je buddhista, takže neví jestli ano, nebo ne, jestli je to košer. V Hospodářských novinách ze 7. února 2012 Stanislav Komárek na toto téma nabídl další varianty téhož problému: Občas je třeba si znovu položit otázku, se kterou jsme byli konfrontováni za minulého režimu. Vždy znovu vyvstává problém, jak dalece kolaborovat s bloudícím systémem, a kdy začíná naplno platit známá maxima středověkých rytířů Ad turpia nemo obligatur, K hanebnostem není nikdo povinován. Pokračování »
Nugát a askeze
22.2.2012O slasti (třeba při vychutnávání čokolády) na jedné straně, a řízené, vědomé askezi (celibátu, cukru, těla, mysli, emocí…) na straně druhé existuje zcela jistě celá řada vědeckých a duchovních pojednání. Nečetl jsem je a nemám zájem je číst, protože jednak „čtením o koláči se nenajíš“, a zadruhé, tohle je velmi individuální „radost“. Přesto jsem čtenáři za otázku tímto směrem velmi vděčen: využiji příležitosti a námětu a pokusím se novicům, ale i pokročilým naznačit, v čem jsou pasti a výhody ne čokolády, ale takto nasměrovaných otázek a tendencí na Cestě. Jiná čtenářka zase neumí být sama, vždy dostane depresi. Co s tím? Pokračování »
Sherry (po třiceti letech)
20.2.2012Student, zběhlý v surfování, mi ji konečně našel. Sherry Rochesterovou, tu učitelku zenu, která seděla přímo přede mnou v řadě ostatních účastníků v období intenzivního sezení v meditaci v tělocvičně ve Varšavě v roce 1981. Po velmi intenzivním zážitku jakéhosi niterného osvobození (vyluštil jsem první a pak několik dalších kóanů), jak mi tak v předpisovém posezu tekly slzy štěstí z očí, jsem schytal několik pohoršlivých pohledů od těch, kteří netušili, ale také široký chápavý úsměv právě a jen od téhle drobné Kanaďanky (jenž doprovázela jihokorejského zenového mistra Seung Sahna), sedící naproti: bylo jasné, že si tím už prošla, a proto chápala, co se ve mně děje. Pokračování »
Baterka, pitná voda a (duha) naděje
18.2.2012To je, kromě nějakého vařiče a menší sumy peněz v malých bankovkách pro ty, kteří nemají doma zásoby potravin na deset dnů, praktická nutnost pro pozitivní přežití očekávané a očekávatelné krize v té či oné formě. Václav Cílek v článku Čerti nechodí sami (Respekt 6/12) rozebírá poslední variantu každoroční zprávy Světového ekonomického fóra Globální rizika 2012. Tohle je podrobnější legenda k již zveřejněné fotografii (pro novice). Pokračování »
Diagnóza hary
16.2.2012Má nejlepší čtenářka mi poslala udivený mail, nazvaný „tak jsem z toho jelen“: přiložila odpověď své cvičitelky jógy na otázku kde je umístěná třetí čakra, hara. Třetí čakra nemůže být pod pupkem, protože fyziologicky je umístěna u slinivky břišní, což z pohledu zepředu je opravdu pod solarem. V rámci duchovní praxe jsme na toto místo meditovali a opravdu mohu potvrdit, že pod pupkem není, psala cvičitelka. Potvrdila tak celkové duchovní (a jógové) nasměrování (při vší úctě k jejich tělulibé práci) cvičitelek jógy v Česku a na Moravě: rozhodující je debata a obhájení panujících a schválených názorů na prst, ukazující na Měsíc (poznání), nikoliv Měsíc sám. Pokračování »
Duha naděje
14.2.2012
Neví co neví (ale mají názor)
8.2.2012Spokojený neinformovaný informovanému předem a spokojeně nevěří, protože prostě neví, co neví. Poslední měsíce přebývám ve svém „ášramu“ pod ořešákem a ven, do stále rušnějšího a uspěchanějšího světa, nemám důvod zamířit. Když si jedu do nejbližšího hypermarketu nakoupit to, co nemají místní Vietnamci (nějakou tu lepší zeleninu, třeba čekanku, neslané buráky, kapiový sýr a čerstvé tmavé pečivo nebo selský kulatý chléb), stačí mi na to půlhodinový interval mezi dvěma přímými linkami v době, kdy tam prakticky nikdo není. Do názorových střetů se nedostávám, protože za mnou chodí začáteční zvědavci, a ti neodmlouvají, anebo ti, kteří mne již delší dobu čtou a líbí se jim to, co a jak píšu. Jenže negativní trendy zrychlují a situace je příliš zlá, než abych dobře míněného, leč nekompromisního pojmenovávání věcí a jevů už nechal. Pokračování »
Bezdomí (další výpisky a řešení nakonec)
6.2.2012Píšu to a vysvětluji v poslední době často, ale stále přicházejí další dotazy. Takže bezdomí, nebo v mém podání bezdomoví, v indické mnišské duchovní tradici znamená, že muž (ale někdy také žena) opustí rodinu, vzdá se všech společenských vazeb a „zřekne“ se (lákadel a pout) světa, aby mohl(a) nastoupit, nebo, jako v mém případu, cizelovat, vylepšovat, Cestu (realizaci duchovních potenciálů). Prvních jednadvacet let člověk roste, pak se ožení (vdá) a dalších jednadvacet let se stará o děti, ale jakmile děti mají děti, může se posledních jednadvacet let života naplno věnovat duchovnu (v Indii to znamená odejít do lesa, džungle, kláštera, vzdát se všeho hmotného). Pokračování »
Bisexuální důsledky
4.2.2012Jsem bisexuální žena provdaná za muže, napsala mi čtenářka. Svoji genderovou identitu nevnímám vyhraněně. Muži ve mně probouzejí více toho ženského principu, ženy zase více toho mužského. Nemám s tím problém; naopak se tím cítím být velmi obohacena. Většina mých kamarádek je na tom podobně, i když většinou nejsou jako já 50 na 50. Potvrzuje mi to však moje přesvědčení, že genderová identifikace a tradiční role jsou často poněkud nekompatibilní, více či méně, podle vnitřního nastavení každého člověka. Nemohu než poděkovat za názor a (níže uvedenou) velmi dobrou otázku, a souhlasit: poslední doba tradiční role velmi pomíchala a zmatku v ženách (rozpor mezi geneticky danými archetypálními rytmy, např. menstruací na jedné, a ženě mužským stylem psaného slova, vzdělání a kariéry vnucenými postoji na druhé straně narůstá a přivádí jinak emancipované a inteligentní ženy k neurotickým zmatkům a ztrátě identity) vydatně a stále více napomáhá. Pokračování »
Oberon
2.2.2012Tělu se už, ostatně tak jako duši, nechce jen tak ze setrvačnosti prodlužovat stav pasivní nečinnosti (který se projevuje také tím, že většinu energie musím občas věnovat jemu, a jen málo mi jí zbývá na práci na tom, proč jsem se narodil a co jsem posledních třicet let dělal). A tak jsem si zajel před Vánocemi na Moravu nechat se prohlédnout několika současnými přístroji. Jeden z nich, diagnostický Oberon (máte jen taková sluchátka na uších) si magnetickou rezonancí snímá mozek a umí postupně nascanovat a počítačově (přes mozek) zpracovat stav všech orgánů v těle. Během dvaceti minut takto projede celého člověka… Poté se mi dostalo akupunktury laserovým světlem. Pokračování »
Návody na použití zla, a obrat
30.1.2012Rozečetl jsem dvě detektivky, ale raději jsem je nedočetl: přímo bolely. Je to hrůza: horory a detektivky současné generace jsou tak krvavé, tak detailně se máchají v popisech patologického myšlení psychicky zrůdných pachatelů… detektivka Indická nevěsta posbírala řadu norských cen (a zrovna tak detektivka japonská, Out)… ale i když je psaly ženy, po prvních třiceti stranách jsem to vzdal. Jsou výborně napsané, ale jsou to také (ne)přímo návody na propagaci a použití zla, před kterým zdánlivě nelze utéct. Je to navíc tragické vyústění současných trendů „prodat“ za každou cenu cokoliv, a slepá ulička, na jejímž konci je společnost plná Zla. Naznačím některé hlubší souvislosti, ale nakonec ocituji i dobrou, přímo výbornou zprávu, která naznačuje počátek (početí) pozitivního obratu! Pokračování »
Fukušima a slunečnice
25.1.2012Anebo by se tohle zamyšlení mohlo jmenovat „zenové úmysly“. Začátečníci na Cestě rádi ale samozřejmě povrchně poslouchají zenové historky a smějí se jim, ale nechápou do hloubky. Když Nansen přesekl kotě, o které se hádali mniši severní a jižní části kláštera, protože nikdo nedokázal říci to správné zenové slovo (já meč nepoužívám, i když bych jej docela často mohl a měl vytáhnout na tazatele, který se celé měsíce nezmohl na správnou otázku), nikomu nedochází „zenový úmysl“ mistra… jedním předtím nepředstavitelným porušením základního buddhistického zákona „nezabiješ“ vytvořil atmosféru motivovaně mířící k rozluštění kóanu pro celé další budoucí generace adeptů osvícení. Ihned po fukušimských událostech jsem napsal japonskému příteli a poprosil ho, aby zašel navštívit nějaký zenový klášter v radioaktivitou zasažené oblasti, dokud to jde, a zjistil, jak se k tomu staví, a hlavně co dělají, zenoví mistři. Měl jiné charitativní radosti. Pokračování »
Nezarezonovalo
23.1.2012Stavil se u mne podnikatel z Ústí, který tam před rokem zorganizoval mou přednášku. Přivezl zpět neprodané knížky, jeden titul (Každá maminka je Mozart) dokonce v nerozbaleném balíku. Pochlubil se, že se jim se ženou narodilo dítě. Po mém dotazu, jak se ženě rodilo, a jestli byl jako otec u porodu, což jsem mu tehdy cestou velmi doporučoval, se svěřil, že u porodu nebyl. Prý s ním ta informace „nějak nerezonovala“. Připadá mi, že kvůli špatným porodům, diskriminující a nespravedlivě trestající výchově, talent ubíjející a nikdy nechválící škole, a negativnímu vnímání (které trénujeme dnes a denně díky médiím) „nerezonuje“ většina populace. Pokračování »
Znějící (tibetská) jeskyně
17.1.2012Českým internetem obchází lákadlo znějící tibetské jeskyně…Nebyl jsem jistě sám, kdo e-mailem dostal nádherný obrázek nějaké krápníkové jeskyně, a připojený zvukový záznam, který údajně natočila ruská výprava – prý se po dlouhé době rozezněly zpívající tibetské jeskyně. Hm. Jako každá věc to má kladný, ale i poněkud matoucí aspekt. Kladné je to, že se nahrávka okamžitě internetem rozšířila a všichni jsou nadšeni. Stejný e-mail jsem totiž dostal od asi deseti někdejších absolventů mých seminářů… jako by to lidem, po těch letech, co to vykládám, a po třiceti letech, co tyhle zvuky používám, konečně začínalo docházet. Pokračování »
Malé je krásné (a dobré)
10.1.2012Tak by se dala shrnout odvěká lidská moudrost, reagující na stále se opakující chyby plánovačů a inženýrů lidských duší. Prožili jsme, nějak přežili, snahy o scelování lánů (eroze a totální vyčerpání půdy je jen jedním z neblahých důsledků), nadšení z použití DDT, snahy vojáků o stále větší bombu, stavby stále větších továren a přehrad a elektráren a stále širších silnic… tak snad přežijeme snahy o rušení malých porodnic pod falešnou záminkou větší erudice chirurgů, kteří si říkají porodníci. Tento text jsem napsal pro internetový portál babyweb, kde naleznete i možnost podepsat petici proti rušení malých porodnic. Pokračování »
Rodit jinak na Sklenářce 21. ledna
3.1.2012Jedna z posledních možností vidět mne a zažít přednášet právě na to nejdůležitější téma: neváhejte (a rozešlete dál). Pokračování »
New age zadostiučinění
1.1.2012Když jsem se v první polovině 90. let postupně na celkem třech mezinárodních konferencích transpersonálních psychologů setkal se jménem tohoto mladého výzkumníka vědomí, a v Irsku nakonec vyslechl jeho přednášku, okamžitě jsem věděl, že se vyplatí další dráhu tohoto tehdy mladíka pozorně sledovat. Do té doby jsem neslyšel o psychologovi, či neurovědci (kromě Johna Lillyho), který by zkoumal vědomí nejen pomocí mikroskopu, ale i vlastní práce na sobě samém (meditace, halucinogenů atd.). Těch dalších šestnáct let jsem věnoval pokračování vlastní Cesty do hlubin vědomí, a ledacos mi ozřejmila různými metodami trénovaná intuice (proto jsem používal, a učil, řadu ozkoušených způsobů, jak připravit mozek… připomínám: tím, že člověk něco intenzivně a delší dobu dělá, vlastně trénuje, posiluje příslušnou část mozku, a ta je stále šikovnější a citlivější). Jako bych si následnou pizzu poznání objednal: donesli mi ji právě v čase adventového bilancování roku2011. A obě strany mince se (konečně i u nás) předvedly: zadostiučinění new age jsem čekal, v to druhé, kosmologické, jehož prostředníkem se stal právě Christopher Bache, jsem ani nedoufal. Pokračování »
Proto
29.12.2011Nejsme to, co si myslíme že jsme. Zatímco dosavadní knihy u nás bezkonkurenčně nejlépe informovaného popularizátora vědy a neuropatologa dr. Koukolíka byly dané téma vyčerpávající, a tedy tlusté a k neučtení, kniha Všechno dopadne jinak (Vyšehrad 2011) přináší krátká a výstižně shrnutá zjištění (poslední roky nejen jeho studia a poznání se nemohly neprojevit), že my lidé jsme iracionální, spíše hluboce citoví a magicky myslící, než racionální, tedy že spíše než Homo sapiens sapiens jsme Homo emocionalis stupidus. Protože je to kniha tenká, doporučuji koupit a pročíst. Už kvůli výrazně objektivnější než mediální informovanosti. A mně navíc umožní letmo dodat (a na přece jen menším než blogovém prostoru zopakovat) vlastní pohnutky pro odchod do bezdomoví. Také proto to nikomu neulehčím: naznačuji, že i Lao C´ je mi (svým odchodem ze zkorumpované společnosti) příkladem, že citáty ze zmíněné knihy používám kontrapunkticky ke svým tvrzením, a že právě proto to bude zase velmi náročné čtení. Pokračování »
Předrevoluční historie buddhismu u nás
28.12.2011V 60. a 70. letech nešlo ani tak o buddhismus, jako o duchovnost vůbec. Jediná možnost jak se setkat s jakoukoli duchovností, bylo cvičit jógu. To ale bylo možné jen jako „tělocvik“, tedy hata jógu, v rámci tělovýchovných jednot. S tímto typem naivních pokusů o duchovnost bylo spojeno i pro nás tehdy tak exotické vegetariánství (a tzv. racionální výživa), a také intenzivní sbírání a překládání a rozmnožování toho, čemu jsme říkali duchovní spisky (většinou z oblasti Indie a jógy). Jedna z prvních knih, kterou jsem přeložil z angličtiny, byly Patandžaliho Aforismy jógy, tedy jakási bible jógínů. A tehdy jsem také narazil na první špatné překlady tradičních duchovních termínů (a z nich plynoucí slepé uličky v teorii, ale i praxi duchovních zážitků), které doprovázejí české pokusy o duchovnost dodnes. Již tehdy jsem zjistil, že to chce nějako přímou tělesnou zkušenost (třeba tu jógu), nebo médium, které nepotřebuje překlad, tedy hudbu. Pokračování »
