Jedna z nejlepších knih pro hledače duchovnosti a cest k ní, jaká se v posledních letech objevila na našem trhu, se jmenuje Vnitřní cesty do vnějšího vesmíru, a podtitul sice poněkud neobratně, ale výstižně naznačuje mnohé: Cesty do vnitřních světů prostřednictvím psychedelik a dalších spirituálních technik. I když s názorem, že psychedelika jsou „spirituální“ technika, zase až tak nesouzním. Ale kromě podrobných popisů různých druhů a typů psychedelik, srozumitelného vysvětlení proč a jak fungují šamani, nebo podrobných zápisů zážitků pokusných osob po jejich požití, kniha přináší celou řadu nepředpojatých a soudobě informovaných článků vědců nadšenců, kteří si nenechali vnutit zatím stále převládající názor, že jak psychedelika, tak spiritualita je něco nepoužitelného a k životu nepotřebného. Ukazuje se stále víc, že je tomu právě naopak: jedině (na subjektivním základu) zvládnutá spiritualita může spasit svět (samozřejmě je třeba začít změnou porodů, ale to se spiritualitou, jaké překvapení, také úzce souvisí).
Pokračování »
Vnitřní cesty
29.4.2011Výpisky jako korálky
27.4.2011Důvod, proč postupně snižuji intenzitu svých komentářů (jak ve formě výpisků z četby, tak samotných blogů) na ožehavá témata je také v tom, že o všem, o čem jsem ještě před rokem dvěma musel psát, protože o tom nepsal nikdo jiný, dnes píší média běžně. Předkládám opět několik citátů pro pamětníky a pečlivé čtenáře (řky), už ani ne pro (osobní zadostiučinění a) zasmání: to naše lenost, přezaměstnanost triviálními tématy a postupná naprostá ztráta schopnosti se (až na vzácné mladé výjimky) zvednout a jít před magistrát (nebo jiný úřad, nebo porodnice či školy) umožňuje stále větší prostor šíbrům a korupci až na půdu. A také dnes už až nesnesitelně snadnou výmluvu na to, že se stejně nic nezmění. Přitom, jak píše Pavel Kohout, katastrofální stav současné společnosti je do značné míry jen optický klam a exil teď by znamenal jen cestu do jiného jinde. Pokračování »
Jak jsem dokázala zůstat ženou
25.4.2011Když se v rozhovorech o těch současných ženách, které jakoby všeobecně zbarbínovatěly, dostaneme s diskutujícími mladšími muži na téma kdeže jsou ty nezkažené, musím po pravdě konstatovat, že osobně znám pouze čtyři. Mám na mysli skutečné ženy, které se nemaškarádí, zůstaly přirozené a tolerantní, nesoutěživé, navíc se smějí všem vtipům o ženách, samozřejmě nečtou strakaté časopisy, a přestože jsou sebevědomé a ve svých oborech vynikají (protože jsou svědomité, koncentrované, inteligentní atd.), dokázaly zůstat ryze ženské. Souvisí to i s tím, na co se poslední rok opakovaně (řečnicky i přímo) ptám: kde jsou nějaké ty vyrovnané starší ženy po přechodu, které jsou dnes moudrými babičkami a rádkyněmi celé společnosti? Oněch čtyřech známých jsem se záměrně zeptal, jak se dokázaly stát a zůstat Ženou…
Pokračování »
Chodíme ven a já jim čtu
22.4.2011Nekončící spory o úroveň a způsob výuky v českých školách, bezpočet ministrů školství a různých barevných knih, jednotné maturity z matematiky (?) a zmatenost rodičů, a mnoho typů škol (někde dokonce nedávají známky, paní!), vyhořelé starší učitelky, kterým by stát měl platit, aby neučily, protože z jejich tříd vycházejí žáci bez nadšení, odevzdaní osudu a státu, a neustálé hrdinství těch, kteří jsou rození pedagogové a nenechali to ze sebe vymlátit rutinou… i to je česká škola. Tu ale přece vždy dělají učitelé, a o těch dobrých by se mělo psát. Už se sem tam i v tisku objeví rozhovor s nějakou, která umí učit matematiku. A tak přetiskuji vyjádření další nadšenkyně (a skutečné ženy), která na mé přání napsala, jak učí.
Pokračování »
Změna e-mailu
21.4.2011Vzhledem k útoku neznámého hackera, a nemožnosti tuto chybu odstranit (jsem jedním z nejstarších uživatelů této služby na volny.cz, a ani oni to opravit nemohou, protože je to prý prastaré) se vracím k adrese, spojené s mým blogem:
Na tuto adresu mi můžete psát už teď, ale nejméně měsíc bude platit i adresa barakan@volny.cz (i když z ní nemohu posílat nebo číst přílohy atd.)
Změňte si prosím údaje u mého jména, abych dostal váš e-mail… A pokud mi pošlete třeba jen pozdrav, nebudu muset vaši e-mailovu adresu pracně vyhledávat a přepisovat… už ji budu mít v novém adresáři mého zbrusu nového i-padu.
Vaškova hara
20.4.2011O haře (slovo z japonštiny, označuje energetické centrum lidského těla) a možnosti jejího využití, jsem se dozvěděl v době, kdy jsem pracoval v automobilce, fabrice s japonským výrobním (a na české poměry velmi produktivním) systémem. Ale ne od japonského mistra (šroubků, meče, aikida, zenu…). Ale od na první pohled nenápadného pána, který bydlel v sousední vesnici, a který mě, hned jak jsem projevil zájem, pozval k sobě domů. Pokračování »
Výpisky duben 11
17.4.2011Zvýšení DPH knih bude dalším výrazným hřebíkem do literární rakve, nechávající pisatele i vydavatele zauvažovat, zda si raději neotevřít hernu. Když je na vymření panda velká a potkani zdárně bují, málokoho by asi napadlo zbylé přežitky vystřílet a obyvatele městské kanalizace přikrmovat – to, co představuje nějaký důležitý statek, je vždy třeba pěstovat, zatímco pýr v poli bují samostatně. Dorazíme literaturu spojenými silami? Stanislav Komárek, Soumrak literatury se blíží, LN 6. 4. 2011 Pokračování »
Brána všech Buddhů
14.4.2011Stále víc si uvědomuji, že píši pro budoucí generaci. Snad. Když mi nerozuměli mí posluchači a čtenáři na počátku 80. let min. stol. (celý nadšený jsem tehdy začal přednášet o zenu, a musel jsem se pak přeorientovat na předávání spíše hudební, než verbální), říkal jsem si, dej jim dvacet, třicet let, a pochopí, protože to bude nutné. Dnes je nutnost celkové transformace společnosti, tedy nejprve každého jejího jednotlivce (ještě přesněji revoluce v hlavě každého člověka), jasná snad každému rozumnému člověku, a přesto si připadám, že přednáším a píšu (v naději, že nevypnou proud) až pro nějaké příští první ročníky univerzity života. A tak jako komentář k hypotetické situaci Japonek, které zachrání z hořícího auta spíše manžela, než dítě, přidávám jako další něžnou ránu (kládou na přečtení, natož napochopení velmi náročného blogu, navíc prošpikovaného dalšími odkazy, takže jen masochistky, které to vše dočtou, budou už navždy pravdivě informovány) mezi emancipované oči žen, ale i mužů na Cestě, další kóan a komentář k němu… přičemž tím nabízím bránu do světa skutečných vztahů a možností.
Pokračování »
Ztuhlá, gumová nafukovací
12.4.2011Jako další něžná rána mezi oči mnohých českých žen snad zapůsobí výřez dvoustránkové fotografie Jana Šibíka z Reflexu (s názvem Když na Kampu vleze jaro), která prozrazuje daleko víc, než jen okouzlení první jarní travičkou. Při vší úctě k těm řídkým výjimkám neztuhlého myšlení, a s vědomím záměrné generalizace (pro účel sdělení): při pozornějším pohledu a nezkresleném úsudku z ní snad vyhřezne tragikomedie současných emancipovaných (a všech dalších lživou reklamou zmanipulovaných) žen českých. Čím větší a lepší sex (poučeny strakatými magazíny a víkendovými semináři) verbálně vyžadují, tím prkenněji leží (zdánlivý rozpor v názvu vysvětlí níže). Už je to jako v politice: v lepší budoucnost doufající záměrně málo informovaní naivové si s pohledem na nejmladší generaci ještě větších šíbrů marně říkají „s další generací ti staří a jejich praktiky vymřou“… Právě tak si gentlemani a skuteční mladí (navzdory škole a životu nezkažení) muži před usnutím asi přeříkávají, také marně, „panebože, třeba je některá ještě konzumem nenakažená, třeba ta příští generace dívek nezblbne a uchová si ženskost i aktivní hravost mládí“. Pokračování »
Spotřeba a potřeba
11.4.2011Jen někteří odborníci a žurnalisté v případu cunami poškozené a stále radioaktivně unikající jaderné elektrárny Fukušima nepodlehli panice na jedné, nebo se nepropadli do fachidiotismu na druhé straně. Jan Rovenský z Greenpeace napsal hezký článek o tom, že jádro nepotřebujeme. Nepotřebujeme nové atomové elektrárny (což jsou ve skutečnosti parní elektrárny, kde se pod kotlem topí uranem místo uhlím nebo plynem, mimochodem, poprvé to někdo naplno takto pojmenoval i v denním tisku, viz níže), protože nepotřebujeme stále víc elektřiny. Naše spotřeba roste jen v souvislosti s růstem růstu: stačilo by zadat inženýrům jiné zadání (například vyrobte laciná auta na vodu a baterie, které vystačí na 5 let) a rázem by se vyjevilo, že jsme, nejen v oblasti energetiky, oběti pohodlně setrvačných mýtů a kdysi špatně položených otázek. Pokračování »
Jaro verze 011
8.4.2011První skutečně jarní den, ne podle kalendáře, ale teploty a všeho toho shonu ptáků (pozoroval jsem námluvy strakapoudů, kavek, poslouchal cvrlikání a švitoření, které jsem tady ještě neslyšel) mi poskytl přehršle dojmů a hlubinných a uvnitř i venku rezonujících pocitů štěstí, že žiju. Dalšího dne se ukázalo, že přišla „velká bouře“: zrušili nám místní obchůdek, kolega si namohl krk, pračka se při ždímání vytrhla z odtoku a vylila se do kuchyně (šest kbelíků vody, nabírané lopatkou na smetí), a šéfredaktorka Levných knih definitivně odmítla vydat Novou dobu porodní (tahle anabáze stojí za podrobnější popis, někdy příště). Objednané žížaly stále nepřišly. Na druhé straně mi přišel e-mail s nejlepší pochvalou, jakou jsem kdy dostal, večer kluci přemístili zavazející vrak, vypálili další várku dřevěného uhlí, přišel vrch eko záchodu. Hoši koupili fikus a prkýnka a hranoly na výrobu WC. Stále nesprchlo. Pokračování »
Království žen
7.4.2011V krajině národa Minangkabau na indonéském ostrově Sumatra už po tisíciletí náleží veškeré materiální vlastnictví ženám. Zdá se přitom, že moderní doba ani prudký rozmach indonéského hospodářství nedokázaly zdejší víru v blahodárný vliv matriarchátu nabourat, láká začátek článku, který stojí celý za přetištění. Snad pomůže i těm čtenářkám, jenž si stěžovaly, že nepochopily, co jsem chtěl říct dvěma příspěvky o jisté fundamentální popletenosti nejen českých žen (Něžná rána mezi oči, a Trkání pro pokročilé): minangkabauské ženy by si jistě i s našimi politiky poradily. Týdeník Respekt s tímto článkem je ještě, do pondělka, ke koupi. Čtěte a kochejte se: Pokračování »
V HIS Voice (magazínu)
6.4.2011Po e-mailu jsem zodpověděl několik otázek pro dvouměsíčník „o jiné hudbě“, který nesleduji, ale vím o něm. Na mé poměry je příliš „artificiální“, oficiální, odborný, rádoby kritický. Proto jsem byl zájmem překvapen. Přes slib jsem sice nedostal výsledný tvar rozhovoru k autorizaci, a rozhodně bych nesouhlasil s poněkud kýčovitou obálkou, ale vnučky potěšilo, že jsem na šesti stranách a na obrovských fotkách. A třeba si některý ten odborník muzikolog, a muzikology uctívající čtenář s překvapením počte o tom, jak moc je současná „vážná“ hudba brána vážně, a že je možná všechno poněkud jinak. Škoda totiž, že tázající nepochopil šanci a předem nabízenou možnost a nezeptal se na to z mého hlediska hlavní: mantry, nádajógu, alikvotní zpěv, tibetské mísy a třeba i mručení mnichů. Čtenář tak opět musí vzít na vědomí, že každý, i tento rozhovor je, přes veškerou snahu zpovídaného takový, jaké jsou otázky. A mé zklamání, že to, co HIS Voice považuje za jinakost, je jen poněkud jinak zařízený stánek v téže plechové hale, zbudované ještě ze dob socialismu, bylo značné. Aby tihle pánbové zjistili, co to je „jiná“ hudba, museli by vyskočit a utíkat ven, z vězení artificiálnosti, drezůry a temperovaného ladění, do světa, který je docela jiný, než ta jejich jiná hudba. Poslal jsem jim e-mail s pozváním, a by si přišli vyzkoušet nějaké ty docela jiné nástroje, uvidím, jestli zareagují. Můj tip: nezareagují.
Kosatce
5.4.2011Jak se tak na trávníku pod ještě neolistěným ořešákem scházejí novicové (z oblasti zenu a duchovna) a znalci (z oblasti terra prety) zároveň, povídá se, obědvá, pálí dřevěné uhlí, hraje pingpong, a mezitím se z prázdnoty rodí otázky. Zkušený novic občas zaperlí nějakým kóanem, i když sem tam skutečný smysl poněkud posune, zpovrchní, a také stále častěji valí oči nad nějakou začátečnickou poznámkou nebo otázkou čerstvých noviců. Nedávno jsem musel převyprávět příhodu o tom, jak jeden zenový mistr cestoval tři týdny, aby mohl navštívit jiného mistra, o kterém bylo známo, že má celý záhon kosatců (které byly tedy v Japonsku absolutní novinkou). Pokračování »
Trkání (pro pokročilé)
4.4.2011Dva dni chodím a přemýšlím. Jednak koho bych zachraňovala, druhak jak to, jestli vytáhnu dřív muže nebo dítě, souvisí s péčí o druhé. Ta souvislost mi opravdu uniká… napsala mi má nejlepší čtenářka (po přečtení blogu s citátem o tom, že Japonky by z hořícího auta vytáhly nejprve muže) a e-mail nazvala: napovědět nestačí, prosím trknout. Děkuji jí tímto za odvahu přiznat bezradnost a rád trkám. Když tohle čtu, vzpomněla jsem si na článek z doby před lety, ve kterém indická návštěva v jakémsi zařízení pro mentálně postižené děti pronesla: „Jak můžete takovýmto dětem dávat jídlo, když jinde zdravé děti umírají hladem!“ Připadá mi to podobné, zachránit toho užitečnějšího… pokračovala, a dala mi tak možnost naznačit souvislosti i dalším, které by to zajímalo. Směr ale měla správný: Zachránit malé dítě mi připadá podobné, jako bránit slabšího (nebo třeba ve sportu fandit slabšímu mužstvu). Z hlediska přežití lidského rodu je to ale nepraktické, to je fakt. Pokračování »
Novic v haře
2.4.2011Už dlouho cvičím umění být v haře. Přesto moje bytí v haře povětšinu času spočívalo v tom, že jsem si uvědomil, že nejsem v haře, půl minuty jsem v ní byl a pak se zase vrátil do světa svých myšlenek. Občas se mi, ale podaří být v haře delší dobu a to jsou pak ty nejkrásnější zážitky bytí tady a teď, sepsal novic Roman, který se ještě nedávno úporně bránil cokoliv napsat. Teprve zveřejněná zpráva o pobytu v labyrintu v Chartres (a několik pozitivních reakcí na ni) ho povzbudila, a i když s brbláním, přece jen se nechal popostrčit, a píše a doplňuje, až nakonec je z toho příjemné čtení pro další novice: Pokračování »
Pingova (?) pálka
1.4.2011Známá z Frýdku Místku, jejíž přítel pracuje v Muzeu hornictví, mi poslala zprávu o podivném nálezu ve dvanáctém důlním podlaží dolu OKD v Paskově, kde v hloubce 360 metrů našli amatérští horníci (kteří si tam jednou měsíčně jezdí o víkendu zakutat) v narubané hornině podivný objekt, ze kterého se, po opatrném odloupnutí zkamenělé vrstvy, vyklubalo něco, co se nejvíce podobá současné pingpongové pálce (viz foto níže). Objekt je dokonale zuhelnatělý, a byl nalezen ve vrstvě černého uhlí miliony let staré, a tak odborníci raději mlčí. Já ale mlčet nemohu, protože ať je to jak je, i z pouhé fotografie vyplývá, že jde o další možnost vyprovokovat líné myšlení současníků k vyšším obrátkám (aniž by spadlo to pastí ega). Pokračování »
Prázdné žvásty?
31.3.2011Pane Marku, záměrně vynechávám v oslovení byť formální přívlastek vážený, k čemuž mě donutil Váš článek na Vašem webu ze dne 29. 11. 10, který jsem náhodou objevil před dvěma dny. Za bezmála deset let své klinické praxe jsem již od zastánců tzv. alternativního porodnictví slyšel ledacos, musím však poctivě přiznat, že takto koncentrovanou směs bohapustých lží, nehorázných urážek a nesmyslů dosud nikoli. Po dlouhé úvaze jsem se proto rozhodl ve své reakci vynechat jakékoli věcné argumenty; bylo by to naprosto zbytečné. Pokračování »
Pomalé výpisky pro dlouhé pokročilé
30.3.2011Kulturní revoluce 60. let min. stol. skoncovala s tradiční otcovskou rolí ve společnosti a vyřadila generační mechanismy, což vedlo k erozi kolektivního cítění a narušilo udržování a předávání společenských norem a hodnot. Má tato antiautoritářská a individualizovaná společnost vůbec nějakou budoucnost? Zavražděný holandský politik Pin Fortuyn Pokračování »
Něžná, ale marná rána mezi oči…
29.3.2011…emancipovaných, feministek a matek-ovcí… Při vší úctě (ví se to zcela jistě o mužích), poslední dobou roste počet žen, které jsou mužským prostředím a svými mužskými kariérami tak zmanipulované, že správně nepřečtou ani to, co čtou. Muži nejsou schopni (evoluční danost) přiznat chyby, ale současné emancipované ženy už také ne: vidí a čtou jen to, co chtějí vidět a číst. Jedna taková čerstvá maminka napsala: Tak jsem si vzpomněla, že jsem od Vlasty Marka četla před porodem Novou dobu porodní, ale ta mi k porodu moc nepomohla, opravdu to byly jen takové řeči, jak se rodilo dřív a jinde, ale nic konkrétního. Ha, hrklo ve mně překvapením a orosilo se mi čelo, to asi četla jen první půlku a žádné citáty po stranách ani popisky a hlavně tři poslední kapitoly! Naštěstí její další psaní bylo přece jen smysluplné. Něco se ale děje, a není to nic hezkého. A tak s veškerou buddhistickou laskavostí a trpělivostí znovu cituji a navíc komentuji (ve stylu jedním citátem dvě mouchy zaplácnu), co by mělo být především těhotným a maminkám, ale i feministkám nad Slunce jasné. Pokračování »
Nic mistra Pinga
28.3.2011Jak již bylo avízováno, soukromý badatel Jáchym Znělec tvrdí, že rozluštil fragmenty vzpomínky neznámého svědka aktivit mistra Pinga v oblasti moderního umění v polovině 20.století. Audio záznam, uložený ve sbírkách Památníků národního písemnictví v Praze, který přepsal, obsahuje dvacetiminutový popis jedné události z šedesátých let dvacátého století, která tehdy svědkům nepřipadala nijak důležitá. Dnes ovšem víme, že stála na začátku duchovního vzestupu mistra Pinga a doplňuje jak obraz této legendární osobnosti, tak příčiny počátku pozitivních změn lidstva celého. Pokračování »
K čemu to všechno vede
25.3.2011Vaše role je jasná, desítky let šíříte prostřednictvím svého blogu, knih, přednášek a koncertů poznání o věcech, kterým až nyní pomalu přichází většinová společnost na kloub. Dnes již každý, kdo chce se lehce dostane k informacím, které byly před nedávnem přístupné jen úzké skupině lidí. K čemu tento proces má vést? Myslíte, že má v dějinách lidstva obdobu? Co se stane se starým uspořádáním světa, pokud více a více lidí pozná sama sebe? Až poznají, kdo skutečně jsou? Napsal mi čtenář a čajovník z Litomyšle (budu v místní čajovně 7. května), a tak se jemu i dalším čtenářům pokusím naznačit, nebo zformulovat (protože někde uvnitř to již vědí), co a jak. Pokračování »
Pingovy (?) recepty
23.3.2011Ve světle nedávných senzačních archeologických a posléze i etymologických nálezů z oblasti, kde údajně žila a tvořila mystifikační, mystická a mýtická osoba mistra Pinga, přinášíme i delší text, o jehož pravosti se vedou odborné diskuse, nazvaný Zenové recepty. Jáchym Znělec ovšem odmítá ukázat novinářům původní nález, ze kterého prý čerpal. Protože tohle je ale jediný ověřený zdroj (původně z digitálních sbírek Památníku národního písemnictví), můžeme tak věrohodně doložit, a vypadá to, že je nanejvýš pravděpodobné, že tyto recepty, původně otištěné v čísle 1 čtvrtletníku Baraka z roku 1995, pocházejí ze štětce či klávesnice mistra Pinga, a šéfredaktor toho legendárního časopisu jen jaksi „zapomněl“ uvést zdroj. Omlouvá ho ale s pravdou hraničící možnost velké pravděpodobnosti, že si jen přivlastnil (nikoliv podepsal) anonymní či neznámý zdroj. Pokračování »
Jak jinak podržíš prázdnotu?
22.3.2011Korejský učitel mého učitele (zdánlivě až naivně, ale vlastně chytře) „zjednodušil“ své učení pro nedůvěřivé a stále spekulující zápaďany na „pouze nevím“. A často v dopisech dodával i pro ty, co už leccos pochopili (ale nemohli s ním být v kontaktu dlouhodobě): „Doufám, že budeš pokračovat Pouze nevím deset tisíc let“. Při čtení jeho knížky jsem to jakž takž intelektuálně chápal, ale teprve teď, s učitelem, a taky dalším studentem (který se tady s námi už několik měsíců snaží, a právě mi přichystal krásný zážitek probuzení, popíši níže), každý den zažívám i já momenty, kdy tahle „nevím“ začínám oceňovat. Na naléhání učitele jsem si prázdnou dýni hokkaido vyfotil a pracně se pak pokoušel popsat, co všechno takhle oranžová prázdnota obsahuje. Nejprve to moc nešlo, zaplétal jsem se do souvětí a vysvětlivek, ale pak, s pomocí učitele (a večerních hovorů třeba na téma prázdnota v mysli při zjištění, že zase nevím, a jak je ten pocit prázdnoty v haře, když se to umí, energetický), můj popis (tvůrčí) prázdnoty nabral formu. Jinými slovy, pokusil jsem se popsat (podržet) prázdnotu. Snad se jí dotknout i čtenáři. Pokračování »
Boží ukazovátko
21.3.2011Malé děti do určitého věku neumí lhát. Když na něco v rámci testu, který zkouší, jestli a za jakou odměnu by zalhali, ukazují prstem, nezalžou a nezalžou. Jenže psychologové dali dětem do ruky ukazovátko, a vida, i ty velmi malé a jinak prokazatelně lži zcela neschopné děti klidně lhaly. Co to naznačuje? Především že ani my a naše myšlenky nejsou to, čím se zdají být. A jak snadno jsme zmanipulovatelní, a že je v našem zájmu zjistit o sobě co jde, abychom pak mohli být sami(y) sebou. Pokračování »
