Varovné hlasy klimatických a ekologických alarmistů (se kterými státní instituce i skeptičtí byrokrati a ekologové bojují, místo aby nepronásledovali posly špatných zpráv) jsou dnes okamžitě ironizovány a „vyváženy“ rojem studií, o kterých se později dovídáme, že jsou placeny lobby výrobců životní prostředí přímo ohrožujících. Je to ale stejně nesmyslné jako „boj“ porodníků proti domácím porodům, a tentýž „boj“, jen z druhé strany neexistující barikády, traumaticky rodících (protože lékaři zmanipulovaných a neinformovaných) žen proti porodníkům nehybně zakonzervovaným v jimi vyhovujícímu systému. Inspirován jedním biologem a publicistou, a druhým ekonomem, naznačím další nepřímé souvislosti a důsledky špatných porodů a následného českého stěžování si.
Není známo, že by nějaký živočišný druh chápal sama sebe s takovou skepsí a s takovým nepřátelstvím vůči vlastnímu rodu a výsledkům jeho činnosti, napsal všímavě (a částečně ironicky) známý biolog a filozof Stanislav Komárek (Země, ty špatně vypadáš, pomůžeme ti…, LN 10. 4. 2014) na adresu západních a hlavně českých klimatických a ekologických alarmistů. Zároveň ale dobře ví, že podobná extrémní pozice mohla vzniknout pouze ve světě, kde je naprostá většina hvozdů vykácena, šelem vystřílena a tryskovými letadly lze bez problémů svištět od jedné konference na záchranu světa ke druhé.
Jinými slovy, přes všechny chytré články a dokonce knihy (ty poslední jsou téměř k neučtení odborné), prapříčinou neoddiskutovatelných i ekologických a klimatických hrozeb jsou, podle mne, právě ty spíše zbytečně (a výdělečně) medikalizované porody, než jejich (hojně popisované) důsledky i v podobě egoistické nepoučitelnosti těch nejbohatších a nejvlivnějších… o tom celé ty roky píši a přednáším (že třeba děloha je prvním ekologickým prostředím, a dokud si to porodníci a farmaceuti, nebo ministři nejen zdravotnictví, ale i školství, neuvědomí, lepší to ani se systémem, který zvláště u nás viditelně kolabuje, nebude). Traumaticky porozený ministr (nebo prezident kuřák a pijan) se bude vždy, i podvědomě, chovat egoisticky, aby chránil své neuvědomované bažení po droze slasti nebo moci (když už byl a je nedomazlený), a budiž varováním všem kritikům a mravokárcům, že takový člověk není od přírody, tedy od narození, vůbec schopen empatie, natož dlouhodobého či snad lokálního (když už ne globálního) ekologického myšlení. In on už je jen důsledkem špatných počátků…
Ano, souhlasím se skeptickým ekologem Lomborgem i ironickým glosátorem Komárkem, že nic se nesmí přehánět. Individuální pocit globální zodpovědnosti za celou Zemi je kvůli nesouměřitelnosti světa a lidských možností cosi velmi ošidného a rovná se vlastně úplné globální nezodpovědnosti – odpovědnost v praxi je povýtce lokální, za to, co můžeme přehlédnout a svým jednáním i ovlivnit…Některé cesty se ukázaly uličkami slepými, jako třeba celé koncepce biopaliv. Je těžko nesahat po pistoli, vidíme-li kácet asijský primární prales na kulturu olejových palem, abychom si mohli ekologičtěji zajezdit ve svém autě. I solární panely patří spíše na Saharu než do našich mlžných sněžných šířek.
Stanislav Komárek je, při vší úctě a informovanosti, jeden z těch přece jen alternativněji uvažujících a navíc zcestovalých vědců (slyšel mne o tom vyprávět v polovině 90. let na jednom panelu v rámci Fóra 2000, ale nikdy se nikde o této příčině stavu světa nezmínil). Nevyčítám mu to, ale jsem lehce zklamán, přestože a právě proto, že neustále cestuje a poznává, a tak třeba ví, jak evropocentricky a antropomorficky sami sebe tady vnímáme.
Je pozoruhodné, že Čína a celý jí ovlivněný okruh západní katastrofické vyladění nezná. Ač jejich dějiny jsou plné katastrof a stav životního prostředí dnes není veselý – přesto však od věků srší optimismem, daným představami, že svět, řízený principem tao, se sice může značně vychýlit z rovnováhy, vždy se však z vlastních sil do ní vrátí.
Právě tak jsem byl v této oblasti zklamán z až fanaticky dogmatického názoru na přirozené porody fyzika a šamana Freda A. Wolfa (viz zde a zde) a dalších osobností hnutí new age. A stejně marně neustále upozorňuji, že je to sice systém, který nefunguje, ale ten nefunguje protože lidé, kteří jej vytváří, selhávají a flinkají to (o příčinách píšu také hezky dlouho, a ti, kteří nelení „námahy“, a začnou si třeba jen na mém blogu vyhledávat ta správná slova v rámci těch správných otázek, najdou celou řadu podrobných naznačování příčin a souvislostí, a i tento blog je tzv. mega blog, protože obsahuje nejméně deset dalších odkazů na další odkazy). Právě pro ty kteří to neflinkají, je vše volně vyargumentováno v megablozích…
Jak dovozuje i také známý a občas alternativněji uvažující ekonom Pavel Kohout, který ovšem také ignoruje výše naznačené prapříčiny potíží, nejen v oblasti ekonomie (a justice, dodávám), v první řadě máme špatné školství. Plýtváme talenty v podobné míře, v jaké státní rozpočet plýtvá miliardami. O prosperitě totiž nerozhodují armády standardních a nahraditelných montérů, ale vynálezci, objevitelé, geniální konstruktéři. Jedna výjimečná osobnost může mít hodnotu několika miliard hrubého domácího produktu ročně.
Brblavě parafrázuji: jak v oblasti porodnictví, tak ekonomicky podmíněné ekologie (ale i neurověd a studia vědomí, alternativní medicíny, atd.), stále jen utíráme (případně studujeme) rozlité mléko… a zatím se (až na nečtené a mnohdy již mrtvé myslitele typu Sorokina) nenamáháme jít až k příčinám. A když už je někdo artikuluje, děláme, že nevidíme a neslyšíme. Jen v době povodní (či v USA tajfunů) voláme po zodpovědnosti úřadů… a dlouho s křížkem po funuse.
Zopakuji jak z toho všeho ven: přiznat chyby (nemůžeš z pasti, dokud si nepřiznáš, že v ní jsi) a začít rodit další generace (nejlépe buddhů) přirozeně a nejlépe orgasmicky (pak např. buddhistická ekonomika vyřeší i řadu dalších zatím neřešitelných problémů). Postupně pak vylepšit výchovu a školství (hrou a respektem, duchovností), a za dvě tři generace téměř vymizí agrese i násilí (i to v řeči a diskusích). Že to nebude fungovat? Jak to víte? Máte jiné řešení? Znáte nějaký jiný systém, který funguje? Co to prostě vyzkoušet?
Času je málo a voda stoupá. I Stanislav Komárek použil vtip o setkání dvou planet, z nichž jedna si stěžuje, že chytla Homo sapiens, a druhá ji konejší: To přejde…
