… materialismem a vládou lidu nadopovaná až k totalitnímu myšlení, snad konečně začíná sem tam praskat a v mezerách natržené reality zanechávat poněkud viditelné stopy. Což při vší cenzurou právě tzv. rozumu zatím tutlané odhalení vad na popletené kráse racionality našich životů (a hlavně škol všech typů), na které poukazuji posledních třicet let ve svých fejetonech a blozích, už i ve stále častěji překládaných a i z češtiny citovaných zmínkách, párá naši pohodlnou (i když stále víc nefungující) realitu.
Ocituji níže z článku Jana Macháčka O občanské válce bohatých a bílých (LN 19. 10. 18) a situaci v USA, a z na téže straně LN umístěné obrany kázání katolického kněze Petra Piťhy Kolik pravdy je na tom šprochu? Lékař Miroslav Palát brání varovný popis a odvážnou osobní vizi reálného nebezpečí (komentující protesty proti ratifikaci tzv. Instanbulské úmluvy z roku 2011 o boji proti násilí na ženách a domácím násilí) vedoucí prý až k nebezpečí, že pohlaví dítěte se bude určovat jakousi úmluvou a tomu, kdo se bude bránit uzákoněným genderovým konstrukcím, mohou být odebrány děti a sám rodič může skončit ve výchovném táboře. Na udání. Proti jsou Naštvané matky, SPD a další divné organizace, interpretující vše přímo naopak. A teď babo raď… protože když do džungle a chaosu českých zákonů, ve kterých se nevyznají ani advokáti, přidáme další zmatečné formulace, ničemu a nikomu to nepomůže…
Selskorozumnější čtenáři v dnešní době přehnané korektnosti (a u vědomí např. marného dovolávání se nefungující spravedlnosti u nás, natož např. v Turecku) jistě již zavětřili: V článku 3 odstavec C zmíněné úmluvy se např. píše: Pohlaví (gender) znamená společensky konstruované role, chování, aktivity a atributy, které daná společnost považuje za odpovídající pro ženy a muže. I podle lékaře Paláta je to ovšem trojský kůň extrémní levice současné Ameriky, který členské země EU budou pravděpodobně ratifikovat bez hlubší znalosti souvislostí… Jak naznačuje pan Piťha, z břicha tohoto trojského koně budou vycházet další a další legislativní návrhy, až se jednou dozvíme, že nazývat někoho mužem či ženou proti jeho vůli bude protizákonné. Kdo se ovšem v tom všem pak má vyznat?
Souzním nicméně s principem: i mé blogy na účet příliš snadno a zbrkle emancipovaných, ale o to více rozmazlených českých žen donedávna (a dodnes až na vzácné výjimky) nebývaly pochopeny (jako prognostická varování), ale stranově obraceny, sloužily k nenávistným výpadům (typický mail čtenářkám sděloval: Když čtu články pana Marka mám chuť ńákýho chlapa nakopnout), a mé oficiální knihy o přirozených porodech či jiném nejen hudebním školství i po těch letech stále nesmí být na několika fakultách vysokých škol citovány. Stejně to mají naše uječené seminářové bohyně popletené (a tváří se např., že nechápou a raději nekomentují, anebo reagují jako mrtví brouci, indické rčení, že Ganga práv pramení v Himálaji povinností).
Nikdo kromě několika maminek (protože ty na rozdíl od vůdců planety a států, kteří smysl všeho pinožení dávno potratili, neztratily orientaci, tedy rození a výchovu další generace) není schopen (jako dalajlama) alespoň reagovat na studie o skutečných příčinách všeobecného zmatku, a o tom, že si např. česká společnost způsobem, jakým násilně rodí děti v nemocničních porodnicích, neustále sama vychovává budoucí zloděje, bankéřské šmejdy a pasivní volitele populistů.
Čtením a vším tím mluvením o obecných principech zchromlé ruce OSN a jiných světových organizací tak nevidí, nebo odmítají vidět, že planeta se začíná nenávratně přehřívat a tedy ohrožovat samo lidstvo. Odjakživa jsem trpěl při zprávách o stovkách v moři utonulých migrantů nebo hlady umírajících obětech zbytečných kmenových válek ve jménu zisku výrobců zbraní a bankéřů, a marně nabízel počátek řešení: individuální osvícení a aktivní občanskou (sebe)obranu. Ano, složitá globální neřešitelnost už slouží jen všeho schopným konspirátorům, a řečeno pohádkově, temné straně síly.
I komentář Jana Macháčka ke knize Skryté kmeny (práce občanského sdružení More in Common), kterou vydali výzkumníci, jež provedli tisíce rozhovorů a pokusili se identifikovat různé skupiny, do nichž lze rozdělit americké občany, a která nastavuje zrcadlo i naší společnosti:
Publikace dělí Američany do sedmi skupin, a to zleva doprava, se jmény jako tradiční liberálové, umírnění, politicky neangažovaní apod. Nejangažovanější a nejaktivnější jsou pochopitelně lidé na okrajích spektra či na extrémních pozicích: progresivní aktivisté na levici (osm procent Američanů) a oddaní konzervativci napravo (šest procent Američanů). Tyto skupiny jsou nejbohatší ze všech. A také nejbělejší. Jejich příslušníci jsou nejvzdělanější a cítí se nejvíc bezpečně. Jejich kniha pomyslně dělí americkou společnost do sedmi kmenů, ale spíše výstižně popisuje skryté příčiny dění v USA, a měla by být povinnou četbou ještě nezglajchšaltovaných mladých českých studentů a sociologů a filosofů, budoucích politiků i studentek genderových věd. Ex post také vysvětluje, proč Trump a brexit, a další podivné současné a fake trendy politické i sociální.
Oddaní konzervativci jsou přesvědčeni, tvrdí výzkum, že žijeme v nebezpečném světě. Život je drsný, brutální a krátký. Potřebujeme striktní hodnoty a silnou autoritu. Devadesát procent oddaných konzervativců (OK) si myslí, že migrace je špatná, zatímco 99 procent progresivních aktivistů (PA) si myslí, že je skvělá. Šestasedmdesát procent OK si myslí, že islám je násilnější než jiná náboženství – ovšem s tím souhlasí jen tři procenta PA; 86 procent OK si myslí, že pro děti je důležitější, aby se chovaly slušně, než aby byly kreativní, s tím souhlasí jen 13 procent PA.
A podobnost s Českem: Dvě třetiny Američanů patří do skupiny, jíž se říká „vyčerpaná většina“. 61 procent lidí si myslí, že je třeba si více vzájemně naslouchat a hledat kompromis. 80 procent lidí si myslí, že politická korektnost je problém, ale 82 procent lidí si totéž myslí o projevech nenávisti. Příčina nebo důsledek: Vyčerpané většině bohužel schází organizovaný světonázor, který vyvolá akci. A další souvislost s tím, co neustále píši a propaguji: Lidé s pozitivním myšlením se více soustředí na to, čím mohou sami přispět, než na to, co společnosti chybí nebo ji ohrožuje.
Úplně totéž se zjevně vztahuje na Evropu i Česko, dodává český autor. Podobný průzkum by patrně neskončil příliš odlišně. Polarizace na krajních stranách spektra se i díky sociálním sítím zvyšuje.
Nabízí se otázka: vědí tohle zaměstnanci pracovních úřadů, vedení politických stran a městských úřadů (utopení v byrokracii detailů), političtí komentátoři v médiích, vědí to ředitelé škol? Co energie a emocí by se ušetřilo, kdyby s tím, stejně jako s evolučními odlišnostmi žen a mužů, ale i davovými instinkty, počítali nejen politici a sestavovatelé kandidátních volebních seznamů, nejen lékaři a psychologové, ale i učitelé (třeba matematiky) a terapeuti z manželských poraden? Jako v době válčících států ve středověké Číně: moudří (jako Lao C´) odcházeli do lesů (ty ale dnes vymírají anebo z nich jsou plantáže na výrobu oleje, sóji atd.), sepisovali moudré knihy, anebo pomáhali jednotlivcům, zatímco se (roz)padala celá království.
Jinými slovy, i naprostá většina mých současných čtenářů odmítá uvěřit, že by na tvrzeních o tom, jak moc jsme (přes jakékoliv vysokoškolské vzdělání) spíše oběťmi evolučních a hormonálních naprogramování našich těl a reakcí, a jak nelogicky (rozuměj: spíše živočišně než rozumově, např. klimaskepticky) reagujeme a žijeme, byla pravda. Vypadá to, že teprve skutečná katastrofa (vzpomínáte na mé tvrzení, že ještě není tak zle, aby mohlo začít být lépe?) nás donutí začít něco měnit. A ti, kteří upozorňovali a upozorňují na nebezpečí (Tolkien, Orwell, dnes Lucas), popisy a detaily války, padají do pasti svého narativu): dnes vlastně propagují válku. A klima a výroba zemědělských komodit mezitím už nezastavitelně řádí a bude to jenom horší. V rámci pokusů tyhle krize nelze řešit než setkáváním se v malých skupinkách a prací na sobě, aby na nás nepracovaly kmeny již dávno netušeně zaprodaných…
