Proč jsme nedokonalí? « Vlastimil Marek

Proč jsme nedokonalí?

20.6.2011 Najdete v rubrice Dobové komentáře, Jiné myšlení, Ženy a porody

Další a delší esej Mnislava Zeleného-Atapany (z Literárních novin 22/11) je napsán v jakémsi kontrapunktu europocentrismu, z pozice člověka, který žil celá desetiletí mezi indiány jižní Ameriky. Správně nabízí srovnání protichůdných postojů tzv. primitivních lidí s naším evropocentrickým a kořistnickým světonázorem, a také konstatuje, a diví se, jak to, že jsme nedokonalí: Gepardi jsou dokonalí běžci, žraloci dokonalí plavci, kondoři dokonali letci, jen abych jmenoval alespoň tři zástupce tří sfér: země, voda, vzduch. Celá příroda je dokonalá a jediní nedokonalí tvorové jsme my. Proč? Pokusím se dlouze citovat, abych na závěr nejen jemu nabídl jiné, alternativní a logicky smysluplné řešení (které je ovšem, právě pro setrvačnost a pohodlnost lidského „civilizovaného“ myšlení, stejně nereálné, jako chtít po Čechovi nebo Američanovi, aby pochopil, nedej bože ocenil a docenil cyklický čas a život Indiána).

Atapana dobře a z vlastní zkušenosti ví, že Indiáni od narození se zajímají o duši, o duchovní profil budoucího člena společnosti. A se smrtí jsou srozuměni, protože vidí následující cestu duše. My se smrtí srozuměni nejsme. Indiáni, potažmo všichni členové přírodních národů, jsou srozuměni nejen se zánikem jednotlivce, ale i celé společnosti. Přijdou prostě lepší. Navíc nejenže znají tři základní filosofické otázky, kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme, ale oproti námi znají na všechny tři i odpovědi.

Protože je ale běloch a Čech, ví také velmi dobře, že zatímco my vůbec nevíme, co nás po smrti čeká, oni vědí přesně kam kráčí, a proto jsou na ni i připraveni, a srovnává: Jejich chápání lidských dějin je cyklické. V cyklech se totiž člověk i civilizace rodí, rostou a zanikají. Oni vidí tuto cykličnost všude kolem sebe. A jako dobří pozorovatelé svého okolí, životního prostředí, do kterého oproti nám počítají i celé Univerzum, se snaží cykličnosti přizpůsobit.

Sám pro sebe má jasno, proč tomu tak je: Indiánská etnika Amazonie, která fungují na této společenské úrovni přežívají tisíciletí v klidu a pohodě, bez vzestupů a pádů. Nikam totiž nestoupají a tedy ani nikam nemají kam spadnout. Mohou tu existovat klidně další tisíce let. Udržují totiž stále stejný způsob života bez dalšího vývoje k vyšším formám společnosti. Jedná se o první období lidských dějin, které bych nazval obdobím neakumulace. Amazonský indián nic neshromažďuje. Žije takzvaně ze dne na den.

Co se týká bělošské pozice, je to také jasné: Náš dějinný pochod nás nastavil na opačný břeh: stále něco máme a stále něco chceme. To jsme si nazvali termínem pokrok. Pokrok za každou cenu. Pokrok v objevování, následně dobývání cizích a nových území, třeba Ameriky, Austrálie a jiných krajů, a pak jejich vykořisťování. Pro nás je to přirozené a zároveň potřebné pro náš progres stále vpřed. Pro náš lepší život, pro naše bohatství.

Důsledky jsou pro Atapanu následující: Jsme totiž zastánci lineárního (a negativního, s utrpením ukřižovaného ve společném jmenovateli, pozn. aut.) chápání dějin, což jako dědičný hřích je také součást židovsko-křesťanské kultury a filosofie. Pokrok je pro nás posvátnou krávou, s kterou si omlouváme i nejednu nehoráznost. I to dobývání indiánské Ameriky bylo součástí pokroku. Náš život si vylepšujeme na úkor jiných, buď těch, kteří jsou na blízku, což nazýváme vykořisťování, nebo těch vzdálenějších, kteří nejsou tak vidět a jejichž kulturní i fyzickou likvidaci kamuflujeme přínosem zdrojů a výrobků pro naše každodenní pohodlí a lepší život. To již není pouhé vykořisťování, to je již spíš součást genocidy. My jsme totiž oproti lovcům, sběračům, rybářům a pastevcům, v období akumulace.

Perspektivy naší společnosti jsou podle Atapany neveselé: Zahájením období akumulace jsme nastoupili cestu ke zkáze. Začaly boje o moc, o bohatství, o území, o exploataci a o zneužívání přírody vždy s cílem akumulace a často s odůvodněním ve prospěch vyšších zájmů. Naše nedokonalost se začala stále více projevovat. Čím víc kořistíme, čím více se snažíme mít všeho víc, tím rychleji se blížíme ke konci. Čím víc jsme bohatší, tím méně máme času i na děti, jsme více pohodlnější a neochotnější se omezovat ve svých zálibách. Ať se jedná třeba o jídlo, kdy se více a více oddáváme obžerství, nebo o moc a bohatství, kdy jsme stále více a více chamtivější. Společnost nás tlačí k stále vyšší výkonnosti, ale zdrojů ubývá. Akumulujeme bez ohledu na budoucí generace asi tak, jako zapomínáme na naši minulost, na naše předky.

Možnosti záchrany nebo alespoň náznaku řešení jsou pro Atapanu, stejně jako pro rostoucí počet současných myslitelů, stále menší: Negativním lákadlům v období akumulace však valná většina lidí podléhá a ostatní k tomu strhává většinovým tlakem a fenoménem sněhové koule. A tak se naše nedokonalost, špatné vlastnosti a chyby, potažmo hříchy stále prohlubují a zvyšují až do zániku, který si zasloužíme. Sami sebe odsuzujeme. Naše činnost je jednoznačně sebedestruktivní. Stvořitel a Matka příroda zjišťují, že jsme zkouškami neprošli a že je nutno místo vyklidit pro další, jiné, lepší lidstvo.

Alternativní řešení? Samozhřejmě nemůžeme odestát, co se v předchozích generacích a civilizacích stalo, ale mohli bychom to, poprvé v naší historii, změnit, protože už začínáme vědět, proč tomu tak bylo a je… ale to my ne, my „iluze“ nevzdáme, radši je zbouráme. Přestože víme, jak je mysl konzervativní a líná, systém nezměníme, protože i ti nejchytřejší myslitelé byli špatně porozeni (a muž nikdy nepřizná chybu).

Psal jsem (kliknout na tento odkaz je důležité!) o tom často i v souvislosti s medikalizací porodů (viz i linky pro „šprty“ níže), avšak nebyl jsem dosud (zvláště v souvislostech a důsledcích) pochopen, a navíc (ne)zodpovědní odborníci dělají i v téhle věci mrtvého brouka (po čtyřiceti lety cenzury a stálého trestání dětí za zvědavost se nelze divit neschopnosti dnešního člověka snažit se o nebo pochopit prevenci). Ani Mnislav Zelený-Atapana netuší, že se pokouším již více jak 16 let naznačit, že „nedokonalí“ jsme jen v důsledcích svých možností a potenciálů – protože jsme poškozeni porodem. Ano, tak jednoduché to asi je. Zatímco indiánské děti (cyklických společnosti) se rodí přirozeně, a jsou vnímány s respektem a „nevychovávány“, ty naše se rodí do nepřátelského světa proklamativně pokrokových oslepujících, ohlušujících a instinktivní přirozenost dětí znásilňujících porodnic: v každé další generaci více poškozenější rodiče, především matky, prakticky již v těhotenství (nekomunikují se svým ještě nenarozeným dítětem, ještě si chtějí užít), při porodu (porodníci přerušují delikátní a na sebe navazující hormonální systémy, zaručující, že porod bude prakticky bezbolestný, rychlý, bezpečný, a děťátko instinktivně začne sát) a v dalších letech vývoje dítěte pak ignorantsky dělají (zmanipulovány tzv. odborníky, muži, kteří také přišli na svět poškozeně) řadu věcí přímo proti přírodě a v neprospěch fyzického i duševního zdraví budoucího člověka.

Jak že se, rodičkám a dětem žel, rodí „u nás“? Namísto radosti a pohody až tři čtvrtiny matek novorozenců cítí vinu a smutek. Desetina má deprese. Konflikt mezi tím, jaké pocity žena po příchodu dítěte očekávala, a co opravdu cítí, vede k výčitkám, úzkostem i tělesným obtížím. Porodníci totiž ženám zamlčují, že skutečnou příčinou komplikací (a následných císařských řezů) jsou často právě oni a jimi ženám vnucený systém, kdy k porodu dochází v nepřátelském prostředí: chybí intimita, teplo, šero, pocit bezpečí. Právě takto odcizené porody a zasahování lékařů do přirozeného průběhu přirozeného porodu způsobují, že celý složitý hormonální systém je přerušen, a tělo a psychika rodičky pak reaguje: porod se zastaví – a nastoupí operatér a císařský řez je pak zdánlivě jediným řešením. Nové výzkumy dokazují, že citlivost jedince (např. vůči stresu) daleko spíše než na genech závisí na chování matky v raném období života. A že mateřské chování doprogramovává genom, který jsme zdědili po rodičích. Jinými slovy, na tom, jak těhotná žena myslí, jak se stravuje, a jako čerstvá maminka chová ke svému miminku, záleží víc než většinou tušíme. Rané stresující zážitky mají významný vliv na rozvoj různých psychopatologií.

Jinými slovy, špatně porozený chlapeček pak bude v dospělosti niterně nejistý, a bude přímo fyzicky potřebovat (jako drogově závislý) svou stále se zvyšující dávku společenského uznání (kterou zaručí hromadění majetku, moci, funkcí)… nebo alespoň možnosti vybití a uvolnění (čemuž odpovídá bezprecedentní nárůst agresivity, konzumace všemožných drog, včetně alkoholu a nikotinu, ale i obliba různých možností soupeřit a bít se v rámci různých sportů).

Jsme nedokonalí ne protože nás tak příroda (evoluce) stvořila (a dědičný hřích je až důsledek, ne příčina našich potíží), ale také protože jsme (porodem a ne-výchovou) stále poškozenější. I my jsme původně měli (a každé přirozeně porozené dítě, jehož matka byla v těhotenství šťastná, má) namířeno k všestranné dokonalosti (geparda, kondora, žraloka), ale jako na toboganu vždy jen horších možností míříme stále rychleji k zániku poškozené a nadále si škodící verze lidské civilizace. Přičemž i my už opět tušíme a často i víme (co každá indiánka intuitivně nasává s mateřským mlékem), že totiž Děloha je prvním ekologickým prostředím člověka. Jak se k dítěti chováme když je v děloze, tak se ono bude v dospělosti chovat ke světu (Peter Fedor-Freybergh).

P. S.: Relevantnost a konzistentnost mých názorů si může chtivý zájemce ověřit četbou dalších fejetonů na dané téma (včetně metod a návodů, vedoucích k dokonalosti, respektive přirozenému, nebo dokonce orgasmickému porodu). Nejprve jak vypadá současná situace (přitom se odhaduje, že až 90% žen jde rodit naprosto nepoučeno o možnostech a výhodách či nevýhodách medikalizovaného porodu), a dále pak pozitivní možnosti řešení.

http://blog.baraka.cz/2009/01/ddt-porodnictvi/

http://blog.baraka.cz/2009/01/proti-cisarum/

http://blog.baraka.cz/2009/01/michel-odent-porod-a-koreny-nasili/

http://blog.baraka.cz/2009/01/porod-a-nasili/

http://blog.baraka.cz/2009/01/breci/

http://blog.baraka.cz/2009/01/hluboky-pocit-strachu-2/

http://blog.baraka.cz/2009/01/stoleti-bez-lasky/

http://blog.baraka.cz/2009/01/vedecke-nocebo/

http://blog.baraka.cz/2009/01/udalosti-pred-narozenim/

http://blog.baraka.cz/2009/01/otevrene-oci/

http://blog.baraka.cz/2009/01/dvoji-odebirani-deti/

http://blog.baraka.cz/2009/12/rozlite-mleko/