…tak sklízíme, chtělo by se napsat s paradoxním pocitem překvapivého (ne)uspokojení, že na (nejen) má slova došlo. Neudržitelný, leč přes všechna vnější znamení neodvratitelné krize současnou kmotrovskou byrokracií na všech úrovních nesnesitelně snadno udržovaný stav absolutní pasivity českých a moravských ovčanů vyvolává občasné komentáře, které jen konstatují, ale nepřinášejí informace o skutečných příčinách a tím i o náznacích možného řešení. Využiji citátu v citátu a (asi opět marně) naznačím, o co šlo a jde (že si sami svým arogantním a matky i děti dlouhodobě poškozujícím porodnictvím pěstujeme pasivní ovčany na jedné a teroristy a nenasytně konzumující gaunery na druhé straně).
Tak se nám ve světě dějí věci: ve Španělsku lidé už dlouho protestují na náměstích, v Řecku už to dlouho vře a vypadá to tam na celonárodní odpor, už i na Slovensku lidé vyšli do ulic bez ohledu na silné mrazy, ale u nás doma se neděje skoro nic. Jak je možné, že v naší zemi jsou lidé tak pasivní? Co se to stalo s našimi hrdými slovanskými kmeny, že si nechají skoro všechno líbit? Zeptal se čtenářů i sám sebe Petr Moravec v Britských listech z 22. 2. 2012., a nabídl i odpověď: Přikláním se k názoru člověka, jehož si velice vážím, pana MUDr. Františka Koukolíka, Dr.Sc. Ten v jednom TV pořadu řekl, že za stav naší společnosti může masová debilizace národa. Na otázku proč občané ještě ke všemu volí lidi, kteří jim tohle všechno provádějí, pan Dr. Koukolík řekl, že pro pocit niterné jistoty.
A protože oba důležité termíny (přesto, že odborná veřejnost všech odvětví, ale i dr. Koukolík, jsou také oběti materialistického vysokého školství a až příliš často zaslepené odbornosti, a stále tak nedokáží uvést jejich skutečné příčiny) úzce souvisí s mým tématem posledních dvaceti let, tedy s přirozeným porodnictvím, pokusím se opět naznačovat (ano, pamatuji si slib, že se o politice či porodnictví už vyjadřovat nebudu, ale tohle není o až druhotné politice, ale o prvotní příčině stavu našeho světa). Niterná nejistota (zvláště mužů, tedy politiků, bankéřů, alkoholiků, podvodníků, korupčníků a jiných teroristů) je důsledkem traumatických, medikalizovaných porodů právě tak jako masová debilizace (a vymírání národa).
Jak velmi dobře vědí prenatální psychologové, traumaticky porozený chlapeček, který navíc první minuty a hodiny svého života strávil v pláči a pocitu ohrožení života (takových je naprostá většina těch, kteří byli porozeni v českých nemocnicích), trpí celý další život právě pocitem niterné nejistoty. A jak dobře ve svých knihách o deprivantech zdokumentoval a mnohokrát komentoval i dr. Koukolík (i když ani on většinou nezmiňuje příčinnou souvislost neutěšeného stavu české populace s trendem zachraňování stále nedonošenějších novorozenců ve jménu zfalšované statistiky prenatální úmrtnosti), niterně nejistí muži potřebují jako sůl nějakou autoritu a jakákoliv uvolnění (stále víc moci, peněz, milenek, nových aut, ale také alkoholu, drog, nebo také příslušnost k nějaké agresivní skupině třeba fotbalových fandů, nebo k politické straně): neumí diskutovat, neumí prohrát, a nikdy nepřiznají chybu.
Jaké jsou další skutečné příčiny pasivity tohoto národa a jeho debilizace? Většina současných mladých žen má z porodu strach (částečně vinou svých matek, které porod nějak protrpěly…, částečně vinou systematického odborného strašení těhotných zbytečnými varováními „co by se mohlo všechno zvrtnout“), a také celkový trend ženských módních časopisů, emancipovaných a VIP pořadů v televizích je spíše nemít děti… zatímco rodí většinou nevzdělané ženy (a příslušnice jiných etnik), porodníci za každou cenu zachraňují trvale poškozené novorozence, kteří, pokud přežijí, pak opět mají děti.
Navíc většina současných (a traumaticky, nebo císařským řezem porozených… a tedy často alergických, nebo hyperaktivních či dyslektických jedinců s poruchami chování) mladých lidí byla vychována v atmosféře neustálého tělesného (neběhej po trávníku, nehraj si s blátem, neběhej po chodbách školy) a psychického omezování (jak matkami, tak učitelkami… do ničeho se nepleť, ptej se až ti dovolím)… jak by tedy měli a mohli být v dospělosti asertivní, proti nespravedlivému úřadu či hloupě jednající vládě ochotně a okamžitě protestující (a na formách demonstrací snadno se domluvivší) hybnou částí společnosti?
Takže: jak jsme si zaseli, tak sklízíme… bohu a hlavně nám všem žel si systematicky vychováváme i testosteronem a vidinou zisku nadívané porodníky a anesteziology, takže prostým vybudováním malých porodních center, ve kterých by ovšem pracovali ti, co umí jen řezat (protože jen tohle je na fakultách naučili) bychom nic (a zvláště ne změnu atmosféry v porodnicích) nevyřešili. Systém je nastaven na momentální zisk, a soutěživý výkon, ne na prevenci a podporu přirozeného mateřství. Všelijaké nadace dokáží sehnat obrovské peníze na léčbu již poškozených dětí, ale nikoli o řád menší částky na osvětu (těhotných i porodníků), aby se děti rodily nepoškozené.
Náprava potrvá celé generace, a již včera či před deseti lety bylo pozdě na společenské pozitivní změny, kterých bychom se my dožili. Musíme ovšem na individuální rovině vší silou udělat vše, co dokážeme, abychom pomohli alespoň našim dětem a vnukům. Šance spočítá také ve zjištění, že netřeba transformovat všechny: pouhých 5% přirozeně porozených a jen chválených dětí pak dokáže nasměrovat vývoj celé (pasivní) společnosti.
P. S.: Naznačoval jsem to již mnohokrát: na co že slyší porodníci, muži? Na peníze. Vida, náznak pozitivní změny se už rýsuje: Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) chystá změny v péči o těhotné. Podle Mladé fronty Dnes chce posílit pravomoci porodních asistentek. Ty by měly o zdravé ženy pečovat v době těhotenství i po porodu. K lékaři by ženy docházely jen na nejnutnější prohlídky nebo při zdravotních obtížích. Ministr chce tak ušetřit a snížit vytíženost lékařů.
http://www.denikreferendum.cz/clanek/12623-iniciativu-ministra-leose-hegera-vitam
Článek Hany Čápové v časopisu Respekt (z 27. 2. 2012) vysvětluje okolnosti „obrácení“ ministra zdravotnictví Hegera (po osobním setkání s porodní asistentkou Ivanou Konigsmarkovou). Jak bylo vidět i z šotu v televizním zpravodajství ČT 1 o den později, myslí to vážně, a to, co říká, má promyšlené. Kéž by právě tohle byl ten tak dlouho očekávaný a společnosti tak prospěšný „turning point“, bod obratu českého porodnictví.
Dodatek: Protože se mezitím ozvalo pár desítek čtenářek (a dva čtenáři) nové generace, tak pro ně přikládám něco související (a téměř povinné) četby:
http://blog.baraka.cz/2009/01/ddt-porodnictvi/
http://blog.baraka.cz/2010/07/nerodte-doma/
http://blog.baraka.cz/2009/12/psychiko-tehotnych-netres-se/
http://blog.baraka.cz/2009/12/rozlite-mleko/
http://blog.baraka.cz/2009/11/dobre-porozen/
http://blog.baraka.cz/2009/01/proti-cisarum/
http://blog.baraka.cz/2009/01/michel-odent-porod-a-koreny-nasili/
http://blog.baraka.cz/2009/01/materstvi-jako-velka-buzerace/
http://blog.baraka.cz/2009/01/porod-a-nasili/
http://blog.baraka.cz/2009/01/porod-jako-orgasmus/
http://blog.baraka.cz/2009/01/breci/
http://blog.baraka.cz/2009/01/materske-chovani-a-geny/
http://blog.baraka.cz/2009/01/hluboky-pocit-strachu-2/
http://blog.baraka.cz/2009/01/stoleti-bez-lasky/
http://blog.baraka.cz/2009/01/vedecke-nocebo/
http://blog.baraka.cz/2009/01/udalosti-pred-narozenim/
http://blog.baraka.cz/2009/01/otevrene-oci/
http://blog.baraka.cz/2009/01/mami-tys-me-nerodila-doma/
http://blog.baraka.cz/2009/01/instinkt-matky/
http://blog.baraka.cz/2009/01/hlasim-se-o-nobelovu-cenu/
http://blog.baraka.cz/2009/01/henci-goerova-porodnicka-vira/
