Když se termín „okase“objevil na počátku 90. let min. stol. ve výkladních skříních nejrůznějších obchodů, téměř jsem nevěřil vlastním očím. Přesto asi tehdy fungoval, a nějak ve slovníku téhle společnosti i zůstal. Dokonce se dostal i do křížovek: velká sleva (anebo příležitost k levnému nákupu). Ve smyslu příležitosti bych rád upozornil na dvě akce, jednu trvalou, a druhou polotovarovou, a doufám, že poté také trvalou. Pokračování »
Trojí okase
10.10.2011Zkušenost terapeutky
6.10.2011Reakce na mé blogy se různí, celkově se situace zklidnila, o to větší radost mám z těch (profesí, životem) poučenějších. Případ porodní asistentky, které se porodníci mstí, vyprovokoval mnoho reakcí, Lidové noviny dvakrát otiskly rozumné články, a Respekt 40/11 přinesl velmi podnětný a srozumitelný názor rozumné novinářky (Zahozená šance: první soud kvůli domácím porodům proběhl zcela v režii jejich odpůrců). Osud je dokonalý režisér, přišel mne navštívit člověk, se kterým se známe téměř dvacet pět let a máme hodně společných, především indicko-hudebních zájmů. Ukázalo se, že ona maminka, jejíž miminko bylo porodem poškozeno a za dvacet měsíců zemřelo, je jeho žena. Uff. Aby se to nepletlo, někde někdo, aniž by mi řekl, uveřejnil můj pět let starý článek na téma porodů doma (jehož čtenost se enormně zvýšila), a moderátorka na radiožurnálu zmínila zkušenost své kamarádky, která odjela (jen za cenu dopravy, platí tam jako v celé EU naše pojištění) do jedné vyhlášené porodnice v Belgii porodit do vody ( novorozence si nijak neoznačují, protože ani na vteřinu nejsou oddělováni od matek)… To byly mé zkušenosti z poslední doby, počtěte si, jak to vidí terapeutka, léčitelka, zpěvačka alikvotů a hráčka na tibetské mísy: Pokračování »
Výpisky doby občasníkové 1
4.10.2011Každé současné umění by mělo být aktivistické. Koho dnes zajímá mít na stěně hezký obrázek? Ano, vím, že drtivá většina současného umění je vizuálním brakem, maximálně schopným vypovídat o banalitách všedního dne. Je to odraz společnosti, která nechce přemýšlet nad tím, co se kolem děje. Ono by to možná vedlo k prozření, že každý z nás je spolustrůjcem průseru, v němž žijeme. Roman Týc (LN 27. 9. 2011) Pokračování »
Nezvládnuté (hormony a ženy)
29.9.2011Nedávno jsem zase odpovídal tazatelce, která začala rozhovor obvyklou otázkou (na kterou většina tazatelů a tazatelek ani nechce slyšet jinou než formální odpověď) Jak se máš?, že prožívám nejlepší období svého života. Jednak protože se poprvé v dospělém životě starám jen sám o sebe, a tak při (duchovně a ekologicky obvyklém) velmi skromném životě a důchodu se mám jako jsem se nikdy neměl, a druhak protože denní tisk a běžné časopisy přinášejí, jako korálky zadostiučinění, každý týden řadu článků (o rozdílech mezi ženami a muži, o tristní situaci v porodnictví, ale i ve školství atd.) potvrzujících mé někdejší tak kritizované (přitom většinou jen z různých vědeckých zpráv citující, i z vlastní praxe hudebníka, muzikoterapeuta a manžela vycházející) názory.
Pokračování »
Neinformovaná nedochůdčata
25.9.2011Vítám zkušené a nepředpojaté čtenářky, jakož i zvědavé mladé ženy, které se nechtějí v patřičný čas, jako ovce, neinformovaně dostavit do porodnic, aby z nich to dítě vytáhli. Tohle je blog – kláda, náročný na čtení a domýšlení souvislostí. Internetově gramotné a i-pady či nějakými čtečkami (s připojením na síť) vybavené mladé ženy nechť zpozorní: tento článek navíc není tím, čím se jeví být. Vypadá obvykle, ale obsahuje navíc asi třicet odkazů (z nichž některé odkazují na další hypertextovou rovinu), takže je to ve skutečnosti e-kniha (na stáhnutí), kterou chtít přečíst znamená zorganizovat si pár dnů po pár hodinkách nerušeného času na soustředěné a burcující čtení. Pokračování »
Kdo nás s naší povahou stvořil
23.9.2011V krátké noticce v denním tisku (LN 11. 9. 2004 ) reagoval novinář Miloš Čermák na zprávu, že americký výrobce zbraní se rozhodl (ač nepřipouští žádné pochybení, čistě jako výraz soucitu) odškodnit oběti v kauze washingtonského střelce. A položil i zásadní “řečnickou” otázku: “Jak však zajistit jakékoliv zboží, včetně zbraní, aby nebylo použito se zlými úmysly? Správně by měl být souzen ten, kdo nás s naší povahou stvořil…” Souhlasím s ním, ale jinak: o naši povahu se v průběhu 20. století zasloužili daleko více nezodpovědí porodníci a lékaři, než Stvořitel (kterého má pan žurnalista typicky alibisticky na mysli). Zveřejňuji aktuálně sedm let starý článek o českém porodnictví: nezměnilo se téměř nic a arogantní lékaři dokonce prosadili odsouzení porodní asistentky, a vyhrožují zákonem, který bude trestat domácí porody ( v pondělí zveřejním další rozsáhlý materiál, plný kritických, ale i pozitivních příkladů). Pokračování »
Další uznání
22.9.2011Věřte nevěřte, nezveřejňuji tyhle hřejivé pochvaly protože se chlubím, to snad mí pravidelní čtenáři již dávno ví, ale abych povzbudil ty, kteří nikdy nepochválili (ani své děti nebo přátele nebo dokonce partnery), a těm opravdu váhavým pomohl zjistit, jak chválit, a že je to vlastn docela snadné (není cesta ke chválení, chválení je Cesta). Pokračování »
Biologické hodiny tikají i mužům
19.9.2011Tento článek (Jaroslav Petr: Biologické hodiny tikají i mužům, LN 14. září 2011) je přelomový, a já být ženou, doslovně bych si vypsala, a pak pravidelně a opakovaně domýšlela, co všechno se už ví, že poškozuje případné zdraví potomka, a co všechno je zbytečné a mohla bych se tomu, už jen tím, že o tom vím, celkem snadno předem vyhnout. Pokračování »
Výpisky (radostný nakonec)
15.9.2011Často kolem sebe pozoruji krátkozrakou lásku, díky které mnohé ratolesti prožívají výhod takzvané svobody a obtěžují společnost svou nevychovaností. Nejen rodičům a jejich přísnosti, ale i svým učitelkám na základní škole a skautským vedoucím jsem vděčná, že na sebe vzali tu nepopulární úlohu a nebáli se být ke mně tvrdí a nekompromisní. Vážím si jejich odvahy, se kterou mou nebetyčnou drzost a provokace spravedlivě trestali. Dokážu si představit tu bezmocnost současných učitelů, kteří musí nezvladatelné dítě ctít jako cosi svatého. Nedělám si iluze, že problémoví jedinci o své nedotknutelnosti neví a náležitě si ji neužívají. Olga Špátová
Pokračování »
Neberte si krasavice
12.9.2011Tak by asi mohla znít moje rada mladým mužům, kterým neúprosný zákon evoluce velí „lovit“ a balit ženské protějšky. Protože obzvláště zde a obzvláště dnes platí ono lidové a prastaré „navrch huj, vespod fuj“. Pokusím se naznačit (přestože vím, že zamilovaný nevidí a neslyší), že právě tak jako při výběru tibetské znějící mísy, méně „lesku“ je nakonec více. A čtenářky, které tohle uvažování vezmou osobně, si svou emoci zaslouží. Pokračování »
Štafle a špatné překlady
6.9.2011Když Bulhar kýve hlavou shora dolů, což u nás znamená ano, myslí tím ne. Když žena vyzve manžela, aby vynesl popelnici, nepřímou, pro ženy typickou řečí („měla by se vynést ta popelnice“), diví se, že muž neběží a nekoná: on nepřímou řeč nechápe jako prosbu nebo rozkaz, ale jako pouhý nezávazný komentář. Muži si značnou část řeči žen překládají mužsky, a tedy diametrálně jinak, než jak to ženy myslely. Nedorozumění (zapříčiněných špatným překladem) je mezi lidmi více než dost a někdy bývají i příčinou válek. Právě tak se množí děkovné e-maily od čtenářek, které si mé články špatně přeložily, a tak má jejich poděkování nepříjemné ostny a je spíše fackou (běžná otázka takových žen bývá: Kam na ty blbosti chodíte? Nebo si to vymýšlíte, abyste nás naštval?). A tak předkládám další „pitomosti“ a cituji příhodu z autobusu v Laosu, která je ovšem pro Čechy bohužel také téměř typická… Pokračování »
I duchovní moc korumpuje
1.9.2011Psal jsem o tom již kdysi, a bylo to lze předpokládat (zvláště v dnešní přesexualizované době hulvátů a křiklounů, pro které je slušnost handicapem), ale stejně mne to vždy spolehlivě překvapí a zklame. Je mi líto, že i duchovní moc, zvláště ta obrovská (a žádným kritikem nezpochybnitelná), jakou měl v Čechách a v bývalé Výchovní Evropě tak známý a aktivní indický učitel jógy a později i guru, svámí Mahéšvaránanda, při vší úctě k tomu, co vykonal, svého aktéra sežere (tak jako sežerou své děti všechny revoluce). Zprávy o posledním vývoji v jeho centrech Jógy v denním životě v Rakousku nebo v Lublani jsou, protože na každém šprochu pravdy trochu, jsou smutné. Vnímal jsem tehdy jeho rostoucí moc, kterou měl nad svými ovečkami, a později až uctívačskou atmosféru ve Střílkách, stále negativněji, ale doufal jsem, že to nějak překoná. Až když jsem viděl jeho fotografie z poslední doby (má pěkně vypouklé bříško, a to by se u cvičitele jógy stát nemělo), pochopil jsem, že se ocitl na šikmé ploše. A přestal být jógín: stal se z něho profesionální guru. Pokračování »
Uznání nakonec
24.8.2011Nevím jak moc se lidé chválí nebo spíše nechválí navzájem v jiných národech, ale Češky, protože o ženy a chválení mi dnes zvláště jde, se ve chválení svých mužů moc nepřetrhnou. Jednu dobu jsem dokonce neustále slýchal (v tramvajích, v metru, v obchodech) ženy, jak se chlubí, že mu (svému muži) zase byly nevěrné, nebo jak jedna radí druhé, jak toho jejího ponížit. O tom, že se nechválí ve školách, se zmiňuji často, a až na waldorfské školy se to vůbec nelepší. Tak jako v našem porodnictví, i ve školství je to spíše horší. Na e-mail, viz níže, který samozřejmě potěšil, jsem odpověděl: Díky, ale jste teprve třetí žena za celou tu dlouhou dobu, co o tom píši, která nejen čte, ale něco i se sebou dělá. A pro pochopení své současnosti dodávám, že v poslední době narážím právě na ty vůbec nechválící, a tedy dokonale nepřipravené. Pokračování »
Dokonalý míček
23.8.2011Každý míček je dokonalý. Vrcholoví pingpongáři poznají míček, který je ve své kulatosti trošilinku nepravidelný, já mám ale na mysli míček odpálený (pálkou, raketou) tak, že dopadne za síť, na soupeřovu půlku stolu, nechytatelně. Je to radost, extáze, pro to hrajeme: pro tu dokonalost. Nesoupeříme, nesoutěžíme, a dokážeme se radovat i když se takový míček povede partnerovi (ne protivníkovi). Sem tam se totiž povede dokonalý míček, o kterém stojí za to psát. Pokračování »
(Z)mateni rozumem na YouTube
22.8.2011Na počátku května jsem se v čajovně v Litomyšli nechal natočit na video. Prezentoval jsem tam svou přednášku se záměrně matoucím titulem Jak jsme (z)mateni rozumem. Zkušení čtenáři a vyhledávači lahůdek na YouTube budou možná ještě zmatenější existencí rok a půl starého videozáznamu mé přednášky na přibližně totéž téma, tehdy šlo ale o alternativně ekonomickou konferenci. Pokud tedy jde o zmatení rozumem, a duchovnost a cesty k ní vedoucí (a také o hudbu jinak), platí tohle video. A protože je to záznam přednášky pro publikum, které sledovalo na zeď promítanou připravenou prezentaci, požádal jsem kameramana Jana Látala, aby při zpracování použil některé citáty z prezentace v samotném videu, i za cenu, že ti, kteří budou přenášku pozorně poslouchat, budou muset, aby stačili sledovat mou řeč, ale zároveň přečíst a pochopit citáty, občas prostě video zastavit. Pokračování »
Smutné zjištění
22.8.2011Už jsem dost starý a životem poučený, abych věděl, že některé věci a jevy prostě nemohou fungovat. Tak jako nespojíte oheň s vodou, nebo tři čtvrtiny horoskopických znamení (a mladým radím už hezky dlouho, aby si zjistili vzájemnou kompatibilitu a ušetřili tak hodně emocí, času a peněz prostou prevencí nefungujících vztahů), právě tak nezměníte dlouhodobě vytuněné myšlení (a mozky) některých lidí. I Petr Šabach teď musel v rozhovoru nazvaném „Byli jsme jak stádo idiotů“ smutně konstatovat, že „naše generace se zmýlila ve víře, že svině přirozeně vymřou.“ Mí čtenáři již ví, že nejde o „svině“, ale o způsob porodu a výchovy. Mozek člověka je dokonalý: umí být geniální a vynalézavý, ale právě tak snadno udavačský, závistivý a chamtivý. Řada lidí a žen jej vytrénovala k nenapravitelné zatuhlosti, a i jejich mozek od určitého věku nepochopí nic, kromě toho, co už někdy pochopil. Nejlepší prevencí i lékem je aktivní duchovnost (a upřímní kriticky upozorňující přátelé).
Výpisky, které (ne)potěšily
19.8.2011Protože kromě úvodního citátu (který ovšem potěšil hodně) jsou všechny negativní a tvrdí totéž, co jsem tvrdil, tvrdívám a budu tvrdit i nadále… a protože rozhodně nemám radost z toho, že jsem (nejen já) měl a mám pravdu. Roky píšu a tvrdím, že ještě není tak zle, aby mohlo být lépe, ale v novinách to vždy opravili: ještě není tak dobře, aby mohlo být lépe (pokud jde o rozhovory, české noviny a časopisy nejsou ochotny a schopny, přes sliby novinářů, posílat rozhovor k autorizaci), tak snad začíná být tak zle, že si to lidi uvědomí a něco s tím (nesmyslným chráněním vinných elit a bank) začnou dělat. Klikněte na odkaz, a vygůglujte si, pokud je neznáte, i jména autorů citátů. Pokračování »
Nepřipravení
17.8.2011Dvě ženy a jeden muž mi v rámci předpůlnočního pořadu na Dvojce Českého rozhlasu (a telefonních hovorů s posluchači) vytkli, že mluvím moc rychle, moc energicky, a proto by si mne jako svého učitele nevybrali. Hm. Co je to za naivní předpoklad, že duchovní učitel nebo mistr bude mluvit tak, jak se to novicovi nebo začátečnici líbí? Situaci vyhrotím: copak ty paní, až se budou topit a připlave je zachránit bíbratej námořník, jeho pomoc odmítnou, protože nesnáší vousatý mužský? I moderátor se děsil, že jsem moc náročný… Hm. Tenhle národ není připraven (na krizi, neřkuli na duchovnost, nebo dokonce hlasitý, pravdivý a energický způsob výuky, ale ani na radikální změnu školství, zdravotnictví a porodnictví, ale ani na nezištné bankéře či poctivé politiky s vizí), přestože tady jde skutečně o život. Pokračování »
Duchovní podnájem v Praze
16.8.2011Nabízím dvěma zájemcům od září levný podnájem na okraji Prahy (s hezkým okolím a dobrou dostupností – za půlhodiny busem a metrem v centru): zvláštní místnost pro každého, společná koupelna, WC a kuchyňka. Společný i trávník a velký ořešák (meditace drobným zahradničením), pod kterým budeme sedět a probírat všechny aspekty duchovní Cesty, občasné společné diskusní večery, učení zenovým pingpongem a nácvikem bdělého vědomí. Zájemci ozvěte se na marek@baraka.cz, po osobní návštěvě si ty nejpřipravenější vyberu. Pokračování »
Obchodník s posvátnými slovy?
15.8.2011Pravidelně potkávám někdejší absolventy mých přednášek, kteří jako prvního (z další řady lektorů, šamanů a duchovních učitelů) zažili mou smršť zážitků, vtipů, životních příběhů a metafor, spojených s duchovností. Stěžují si obvykle, že od té doby už nikdy nic takového nezažili, a ze všech dalších přednášek (šamanů z deštného pralesa, Indiánek z And nebo Indů z Himálaje) odcházeli neukojeni, ba dokonce zklamáni. Nebo jinak, zatímco v 70. letech min. stol. nebylo ani pomyšlení, že potkáte pravého gurua nebo zenového mistra, nebo dokonce nějakou dobrou knihu o duchovnosti, dnes je plno spíše ezošrotu a rádoby satsangových přednášek, a jeden žasne, na co všechno čeští hledači sebe sama (protože o nich a pro ně je tento fejeton) zaplatí vstupné (a zdvořile vyslechnou nudné a nic nového nepřinášející řeči). A tak při vší úctě, a s úvodní omluvou za razanci (jak jinak ty zbloudilé varovat?) naznačuji… Pokračování »
Pozvánka k poslechu
12.8.2011V sobotu 13. 8. 2011 budu od 22:30 hodinku a půl (samozřejmě s nějakou tou hudbou) na bývalé stanici Praha, dnes Dvojka, rozmlouvat s moderátorem Jakubem Šiškou o buddhismu, praktické duchovnosti, o životě a tak vůbec. Máte-li tu možnost, dejte si pak tranzitorové rádio na baterky na polštář do postele, lehněte si, uvolněte se… pokusím se o to, aby vám bylo milo a příjemno, a abyste do půlnoci neusnuli.
Výpisky (krizový srpen 2011)
12.8.2011Další vichry ekonomické krize, další skandálky ve vládě, „boj“ proti kůrovci i odpůrcům boje, krachy na burzách… tento způsob srpna zdá se mi poněkud nešťastným, ale logickým. A tak cituji (všimli jste si, že mé pravidelné výpisky už jsou ostřejší a pádnější, než většina mých, kdysi na respekt.blogu tak kritizovaných názorů?) a sem tam v závorkách komentuji. Většina rozumných autorů je ale stále jen ve fázi komentování reality, schází návrhy řešení (nebo dokonce návody na použití člověka). Ale přece jen, našla se žena, terapeutka, která žensky pohladila hřebíček po hlavičce. Nečekám ale, že by probrala profesně zaslepené mozky mužů politiků a odborníků. Pokračování »
Úroda na Stroupečku 2011
11.8.2011Kráva Jůlinka je březí. Je to kráva menší, vyšlechtěná na mléko. Má nádherné velké černé oči. Často mi připomíná krávy z hinduistických ikon nebo takové, jaké se pasou v Africe, jenž jsou například pro kmen Masajů posvátné. Že je březí, jsem poznal už pár dnů před odborníkem, při dojení jsem totiž pociťoval, že stále rostoucí bříško mě nutí natahovat ruku víc a víc. Jůlinka nám denně dá kolem 8 litrů mléka, které z části vypijeme, zpracujeme na tvaroh, sýr, máslo a kefír, zčásti předáme druhému spolumajiteli, kterým jím hlavně krmí jelena, kterého před pár měsíci našel. Mirek dojí ráno a večer, k tomu po ní ještě občas posbírá hovínka, která suší na slunci, já zase udělám z jejího mléka máslo a z něho ghí, a dohromady již máme vše potřebné na agnihotru, kterou si večer společné užíváme. Je to úžasné, kolik toho dává jedna kravička. Teď už víc chápu, proč je např. v Indii kráva posvátné zvíře. Jedna taková kráva totiž musela být pro rodinu (nebo kmen) hotový poklad. Svým mlékem by v době hladu uživila i 10 lidí. Její mléko je navíc pro městského člověka překvapivě tučné, mnozí říkají, že chutná jako máslo. Pokračování »
Stromy paní Květy?
10.8.2011Jsme na Blaníku. „Musím ten strom obejmout, promiň,“ vykročí najednou paní Květa vstříc dvousetletému smrku. „Tak běž,“ svolí rozšafně pan Václav a opírá se pobaveně o vycházkovou hůl. „A jak ho budeš objímat? Jako milence, nebo jako kamaráda?“ vyzvídá. Ale paní Květa už se se zasněným výrazem tiskne tváří ke kůře úctyhodného kmene. Je to jeden z příznačných výjevů z vlastivědného seriálu Magické hory, v němž geolog Václav Cílek chodí s herečkou Květou Fialovou po význačných kopcích Čech a Moravy. Celý pořad je pozoruhodným hybridem mezi popularizačně-vědeckým krajinářským výkladem a dadaistickým kabaretem. Ve zvláštním kříženci žánrů se prolíná archeologie a new age estetika, duch starých Keltů s neviditelnou přítomností vodníků a víl, píše ironicky v článku Stromy paní Květy v Respektu 32/11 Jan Gregor. Jenže je, jako ostatně většina veřejnosti, zvláště té odborné, přinejmenším ve věci objímání stromů vedle jak ten smrk. Pokračování »
Úroda 2011
8.8.2011Co se nám tu letos v Dolních Měcholupech urodilo? Několikrát jsem se probral ostrou chutí rybízu, sem tam jsem si dal angrešt, tři broskve na mladém stromku postupně ohnily, snad příště, omrzlé víno se probralo, ale bez hroznů, tráva už je zase zelená a posečená, a při pokusu pohnout tou největší dýní hokkaido v té správné oranžové barvě se stonek uloupl, jakoby už byla zralá… uvidíme. Tak jsem ji vystavil v proutěném houpacím křesle, zavěšeném tak, aby se na něm nikdo nemohl houpat (a ošoupat mi dole pečlivě a pracně pěstovaný trávník). Pokračování »
