Sklad PPV (potřeb pro výtvarníky) v Náprstkově ulici, kde jsem počátkem 70. let min. stol. pět let poslouchal Pink Floydy, King Crimsony, Zappu a další rockové výtečníky (z kotoučového magnetofonu), hrál ping pong na dvou za sebou postavených stolech, a s Pavlem Turnovským maloval, kreslil, překládal a přepisoval samizdaty… ale oficiálně připravoval jednou týdně zavážku zboží do obchodu v pasáži Platýz, si pamatuju téměř do detailů. Své koncerty (Extempore do 1974, pak dva roky Elektrobus, do konce 70. let Amalgam, a posléze folk s Jakubem Nohou a indickou hudbu s Emilem Pospíšilem) už ale mám, až na výjimky, v mlze zapomnění. Zvláště pak první polovinu let 80-tých, kdy jsem jezdil hrát s MCh Bandem. Pokračování »
Děravá paměť alternativního hudebníka
18.3.2011Mantra mistra Pinga (komentovaná)
16.3.2011V balíčku z Moravy mi nějaký Ota Pilný (kterého neznám) před půl rokem poslal balík ohořelých a počmáraných papírů, prý mně to bude zajímat, protože ve vodoznaku na některých cárech prý byl, než to jeho vnučka polila tuší, stylizovaný znak zenu. Zatímco forenzní oddělení Praha už pracuje na rozluštění skutečné identity buď autora, nebo toho, o kom se zpívá (prý sejmuli DNA), mně se podařilo z těch cárů (když se cáry daly na sklo okna, slova částečně prosvítala) rekonstruovat text (lidové? nebo snad dokonce Pingovy?) zenové písničky, pravděpodobně z Valašska, která by tak mohla dalším nepřímým důkazem existence mistra Pinga, ale snad, zvláště v dnešní době všeobecné ztráty identity, i novodobou moravskou hymnou a mantrou zároveň. Pokračování »
Arogance (špatně porozených)
15.3.2011Japonské zemětřesení a následné cunami jasně poukázaly na slabiny západního a arogantního přístupu k Zemi. Psal jsem o tom, i když nepřímo, i ve včerejším blogu o japonském anime, kresleném seriálu Naruto (mimochodem, člověk, který viděl asi tisící díl, potvrdil, že střih je ještě rychlejší a ani on, relativně mladý, nestíhal). Už druhá generace japonské mládeže vnímá síly Země bez jakékoliv pokory, protože vyrostla na kreslených hororech i o tom, že různí ti devítiocasí démoni (symboly přírodních sil notně přesahujících možnosti i představivost člověka) jsou zkrotitelní a nakreslitelní. I japonská populace jakoby ztratila obezřetnost a pokoru (byli přece připraveni na cunami i zemětřesení nejlépe na světě!). Pokusím se naznačit některé nevnímané souvislosti, a na závěr opět naznačím (pozitivní) řešení. Pokračování »
Naruto: danajský dar (komixu)
14.3.2011Tak jako je naše západní hudba falešná, aniž to většině Zápaďanů dochází, tak jako se péče státu a ministerstva zdravotnictví (a financí a školství a životního prostředí) jen tváří jako péče, ale ve skutečnosti naopak občana odírá a vydírá, tak je současná macdonaldizovaná kultura spíše danajským darem a pastí na mladou generaci, která je ovšem nadšena a podprahově manipulována drogou současných filmů a počítačových her (a reklamní lehkostí s jakou si lze koupit potěšení a slast, pizzu nebo sex nebo drogu, nejraději obojí, i s donáškou). Každá další generace stále méně slyší varovné hlasy starších, protože je středem zájmů konzumní společnosti růstu růstu. Využiji citátů z knihy věhlasného japanologa Antonína Límana Kouzlo šerosvitu – úvahy o japonské kultuře (DharmaGaia 2008), a přihodím svá polínka do ohně varovně marného postesknutí. Pokračování »
Slyšitelná geometrie labyrintu
12.3.2011Je pro mě, asi stejně jako pro mnohé jiné, těžké popsat, co se dělo v mém těle a mysli. To, co jsem zažil, nejlépe popisuje úvodní citát. Když jsem putoval do Chartres, jen jsem tušil, že něco jako slyšitelná geometrie existuje, napsal Roman Frajt, jehož popis cesty do Chartres již zde byl publikován. Tentokrát přes stylistické potíže na počátku psaní (a původní neochotu) výstižně a snad i inspirativně popsal, co se dělo v něm. Pokračování »
Peak performance
10.3.2011Když jsem na tento termín narazil při čtení amerických new age časopisů v první polovině 80. let min. stol, už jsem teoreticky věděl, o co jde: vrcholný zážitek, ve smyslu dokonalého výkonu (cviku, díla), kdy to hraje (běhá, skáče, maluje, píše) a žije jakoby samo. Kdy člověk (atlet, šachista, malíř, horolezec, šermíř, gymnastka, potápěč, lyžař) zapomene na všechnu tak pracně cvičenou techniku a nechá tělo rozplynout se v dokonalosti. V jaksi zázračné, nevěřitelné dokonalosti. V USA dokonce vyšla tehdy kniha, popisující, jak si ti nejlepší golfisté představují (vizualizují) dokonalý úder, při kterém míček skončí rovnou v jamce, ale nenechávají to náhodě, naopak, celou dobu letu jsou vědomím (nejen jakoby) metr před letícím míčkem, a „navigují“ a vedou jej tak, jak je třeba, aby skončil rovnou v jamce. Těmto situacím se začalo říkat peak performance, vrcholná událost. A právě tohle jsem si jel 5. března 2011 Pendolinem vychutnat do Třince. Pokračování »
Programátorka
8.3.2011Přečetla jsem článek Popletená a podezíravá a je to přesné, zacílím do vlastních řad – máte pravdu. Prošla jsem obdobím testosteronu a zaplaťbůh se z toho dostala včas na to, abych nezničila rodinu i sebe. Jsem programátorka a webdesignérka, vystudovala jsem matfyz, pak jsem 4 roky učila na gymnáziu, vdala se, odstěhovali jsme se z města, napsala mi jedna čtenářka a udělala velkou radost. Doufám, že její příběh potěší a inspiruje i jiné ženy v podobné situaci. Zvýraznil jsem jen věty, které považuji za zvlášť třeskutě zapamatováníhodné a k důkladnému (ženskému) zamyšlení. Pokračování »
České ženy rády drží
7.3.2011…svá teritoria, láká čtenáře a čtenářky (i zvýrazněnou grafikou, nadpis je červený, podtitul bílý) rozhovor s Kateřinou Janouchovou, švédskou spisovatelkou píšící i česky, ze které prý vyzařuje síla a věcnost, s níž hovoří i o choulostivých věcech bez studu a na veřejnost (Literární noviny 3. 3. 2011). Kromě dopisu jedné již nepopletené (vyjde zítra) mne tak potěšily další ženy, které se nebojí podívat se do zrcadla. Zmíněná švédská řádně emancipovaná Kateřina píše: Pokračování »
Neumí(me) si poradit
4.3.2011Tvrdím to (původně z preventivních důvodů) už hezky dlouho: lidská společnost si ani na prahu 3. tisíciletí neumí poradit s celou řadou velmi závažných a destruktivních jevů. Zatímco software máme na úrovni lovce mamutů, hardware (a prostředí) se vymkly z kloubů a šílí. Tak znovu, ještě jednou a naposledy: zatímco indičtí hudebníci (i při vší své geniální instrumentální virtuozitě stále skromně) tvrdí, že člověk je ještě tvor nedokonalý, podléhající emocím, a tak si harmonii (akordy), princip vesmíru, nezaslouží (a proto je klasická indická hudba založena na rytmu a melodii), západní nadšenci a inženýři lidských duší slouží a budou ve své slepě ignorantské pýše sloužit pokroku a růstu růstu až do hořkého konce. Pokračování »
První volba
2.3.2011Je to stále zřejmější, a stále víc to potvrzuje empirické poznatky dávných jógínů a taoistů: když se ráno vědomě probudím s úsměvem, je nanejvýš pravděpodobné, že budu mít celý den usměvavý. Když se ovšem mračím, bude můj den zamračený (se všemi dalšími důsledky z téhle emoční zaměstnanosti, a tedy nepozornosti, vyplývajících). Náš mozek se nefláká ani když spíme, tvrdí vědci. Probírá se informacemi, které přes den získal. Nakolik jsou smysluplné, závisí do velké míry na nás. Ale nakolik jsou důležité, závisí na tom, co nás v nejbližší budoucnosti čeká (jinými slovy, jak jsme zvolili a pak si zvykli vnímat svět: kladně nebo záporně). Pokračování »
Popletená podezíravá
28.2.2011Už mě to nebaví: i v oblasti vztahů mezi muži a ženami téměř nevidím naději. Další žena, která si to před půl rokem namířila správným směrem, propadla svým nezvládnutým hormonům (a odpovídající neschopnosti komunikovat s muži) a nastupuje dlouhodobou terapii, a další přirozeně porodivší maminka se stala samoživitelkou. O co mi tu po několikáté jde? V jedné tv reklamě se obtloustlý muž vznáší nad gaučem s lahví oblíbeného piva v ruce. V tom se ozve ze sousedního pokoje ječivý hlas manželky: Co to tam zase děláš!? Muž rázem žuchne zpět na gauč. Tahle reklama „ze života“ jen zrcadlí běžný (a bohužel i mezi emancipovanými ženami stále rozšířenější) postoj typické manželky k vlastnímu muži: evolučně nepřipravená, a nezvládnutými hormony a všemi možnostmi současného luxusního života popletená, podezírá manžela vždy a všude (co kdyby si někde „za mými zády“ užíval, že jo). Pokračování »
Tajemství Mistra Pinga
23.2.2011Známe to v oboru mrznutí vody: 80% času zabere zmrznutí 20% plochy rybníka, pak ale, jakoby mávnul kouzelným proutkem, zbývajících 80% plochy zamrzne za 20% času. Po dvanácti letech (po vydání Baraky č. 1, ve které bylo zveřejněno několik podobných zenosloví, pocházejících podle některých historiků údajně již z poloviny 80. let 20. století, viz níže) se objevilo několik (doufejme že prvních) parafrází notoricky známých lidových, nebo zenových přísloví a rčení nebo dokonce slavných zenových kóanů. Možná to znamená, že (díky dolnoměcholupskému archeologickému výzkumu nálezů z dílny Mistra Pinga) zenové myšlenkového pole i u nás (zvláště v okolí aktivních učitelů a studentů) už je dostatečně nasáklé tímto pozitivně novým čtením natržené reality, a právě tyhle první vlaštovky schopnosti nebýt zglajchšaltován, svázán a připoután k obvyklé slovní i životní realitě, snad udělají (ze)nové Jaro v myslích (a na tvářích) adeptů poznání. Příjemně pomalé a hlubinné čtení všem zenovým studentům… Pokračování »
Další otázky a úspěchy mladého muže na Cestě
21.2.2011V rámci každodenní praxe v zenových centrech a klášterech tu i onde (ale i života laiků v Dolních Měcholupech) samy ze sebe vyskakují další a další situace, umožňující aktivnímu a snaživému pokročit na Cestě (k sobě samému, k podstatě lidské mysli, k pochopení, že vše je iluze, a ke zvládnutí těla a ega a nakonec tedy i života). A pokud nevyplyne hned ze samotné situace, a protože novic už umí být delší dobu a častěji bdělý a „probuzený“, později ale stále častěji naskočí i správná otázka, a ta se dá ve spolupráci s učitelem, jenž ho jemně nakopává správným směrem, využít k prolomení další (iluzorní) brány, oddělující zatím poněkud zmateného a nejistého mladého muže na Cestě do niterné jistoty a umění být vždy teď a tady: Pokračování »
Seasonal Biology
19.2.2011It makes me smile: the science has trouble naming (especially) those claims and phenomena that were so long disregarded and hated as a pseudo-science. As one well known Czech obstetrician Dvorak claimed in a discussion with another doctor specializing in psychosomatic impacts on humans – if it’s not measurable, it does not exist. Then called mysticism is now called spirituality and the astrology (i.e. the reason why people born in different months have different behavioural tendencies) is now scientifically called the seasonal biology. Without any further ado, see citations from an article I came across that made me smile like an unexpected Christmas present. Pokračování »
Hudební sluch a temperované ladění
17.2.2011Piáno je de facto rozladěný – tedy temperovaně naladěný – nástroj, napsal před čtyřmi lety na jednom ze svých blogů Tomáš Houška, učitel, hudebník a sborový zpěvák, otevřený jiným a moderním formám výuky i hry, který jako jeden z mála nepodlehl nátlaku konzervativního stylu drezurní výuky hudby a zůstal svůj. Protože mne řada čtenářů a seminaristů celé roky žádala o přesnější vysvětlení mého „odporu“ k temperovanému ladění (prý jestli to někdy napsal i někdo jiný než já), plním slib, a ocituji názory dogmatem současné hudby nezkorumpovaného hudebníka jak na tzv. absolutní sluch, tak především na tzv. temperované ladění (rozuměj: rozladění západní hudby). Pokračování »
Povzbudivá zpráva z Holandska
16.2.2011Po přečtení vašeho článku „Nejen muži“ mi bylo smutno. Jako vám. Nejen ze současného stavu v českém porodnictví (z toho je mi smutno už dlouho), ale i proto, že jste se, jak píšete, rozhodl s bojem za přirozené porody skončit. Pokud jste ještě ochoten se nechat zviklat, tak prosím, pokračujte. Věřím, že to marný boj není, jen někdy je možná potřeba bušit lidem do hlavy pravdu kladivem pořád dokola, až se jednou rozbřeskne. Prosím, bušte dál, bušíte skvěle, to co píšete má hlavu a patu a pokud se člověk zastaví a přemýšlí, tak mu dojde, že to co říkáte je pravda. Jak tak koukám kolem sebe, tak vidím, že těch lidí, co se zastavují a přemýšlí je čím dál tím víc. Asi to ještě chvíli bušení bude stát, ale věřím, že to za to stojí. Já vím, mně se to hezky kecá tady odtud – pokud si sledujete návštěvnost na blogu podle místa, tak víte, že už nějakou dobu vídáte jednu IP adresu z Holandska – to jsem já. Pokračování »
Evolution never ends
15.2.2011One of my readers wrote: “Lately, I can’t seem to get rid of one persistent thought: Is the evolution done now? Those who don’t like the word evolution can substitute it with God’s purpose or anything they believe in. What I have in mind is the force which moves and shapes things into their new form, depending on the circumstances. I’m talking about the force of survival. And that the barren will (inevitably) fall off and as a result fertilize the way for the rest and the future. My inner voice is telling me that evolution can never end, and so I can’t help but ask why you write, who you write for and why you warn against those women-would-be-goddesses… what the purpose of your work is… and somehow I figured out that you are a tool of evolution (or God’s purpose if you like) because you’re trying to help them out of the trap of consumerism and unhappiness.” Pokračování »
Jak jsem si užil sobotu
14.2.2011Za těch posledních více jak třicet let, co nemám šéfy, a naopak mám celé dny volné, si užívám každého dne, ale víkendy přece jen o něco víc „přečkávám“: noviny jsou v sobotu ve schránce až po půl osmé (zatímco ve všední den tam čekají, abych si je položil na radiátor topení a nahřál si je, už před šestou, kdy obvykle vstávám). V dobách, kdy jsem čile korespondoval obyčejnými dopisy, jsem víkendy neměl rád, protože nechodila (a byla zavřená) pošta. A i když teď funguje internet, o víkendu je provoz přece jen podstatně línější (a také čtenost blogu je poloviční). Záleží také na počasí: pokud nefouká a dokonce svítí sluníčko, jako tuhle sobotu, čeká na mne tak třikrát za den desetiminutovka pingpongu, a dvoje sobotní přílohy novin. Hmmm… Pokračování »
Pozifeedback
11.2.2011Když mi sem tam, jednou za dva tři měsíce, přišel v posledních letech nějaký pozitivní e-mail, potěšil, samozřejmě, ale v té záplavě negativních jaksi zapadl. Jak typické, sotva jsem oznámil, že končím, začaly se trousit pochvaly. Pozitivní feedback – pozitivní zpětná vazba. A tak abych povzbudil k pozitivnímu psaní a schopnosti poděkovat i ostatní (ne kvůli sobě, já to potřeboval před lety, dnes už jsem nad tím a za tím), přetiskuji některé pozifeedbacky… Největší a nejpříjemnější korál všech korálků je ovšem v poslední větě, jež možná vypadá pro onu ženu (která první otočila minci a poslechla radu a konečně prakticky zpozitivněla způsob, jak vnímá manžela) jako malý krůček, ale pro ženy české i mnohé ostatní je počátkem změny paradigmatu a velkým skokem pro lidstvo. Pokračování »
Pingpongový korálek
10.2.2011V rámci článků o korálcích zadostiučinění, zmiňujících ten či onen jev či fakt, o kterém jsem kdysi psal, ale byl tehdy čtenáři (a zvláště čtenářkami) bryskně odsouzen, se poslední dobou stále častěji nemohu nezmínit o dalších a novějších současných informacích, plně potvrzujících mé tehdejší tvrzení. Skutečnou radost ale mám vždy, když mí studenti (nebo absolventi seminářů) objeví informaci konečně přece jen v hlubší než povrchové rovině naplňující pochopení té které metody cesty k duchovnosti (bdělému vědomí, zdraví, štěstí, radosti ze života). Sochařka Diana (viz fotografie níže), která studovala v Číně design (a naučila se čínsky, napsala o své cestě hezké zápisky, natočila hezký film a učí mého studenta čínsky), tam navštívila i zenový klášter v horách, a mezi jiným povídáním si dokonce zahrála s místním mnichem ping pong. Pokračování »
Korálkové výpisky
9.2.2011Další citáty z tisku (ospravedlňující a doplňující mé někdejší, tehdy velmi kritizované články a výroky), které se v poslední době navlékají, jako korálky zadostiučinění, na šňůrku života mého… Připomenu původ „korálků“: před mnoha lety jeden náš kocour onemocněl, nežral, jen polehával, a veterinář dokonce ani po RTG nenašel příčinu. Všiml jsem si ale, že mu ze zadku čouhá konec nitě. A tak jsem z kocoura velmi opatrně, ale usilovně vytáhl tak čtyři metry černé nitě (žena tehdy, jako ostatní, šila na sebe a na děti, a i já získal nějaký ten kabát), na které se zachytily, jako korálky, vždy tak 20 cm od sebe, černočerné bobky. Kocour byl zachráněn, a já od té doby sem tam konstatuji, že i korálky zadostiučinění se na niti života vyskytují právě tak řídce. Pokračování »
Megavýpisky nepotřebující komentář
8.2.2011Napsalo mi několik čtenářek, které si „ironicky“ gratulovaly, když si přečetly mé oznámení, že o přirozených porodech už psát nebudu. Netušily, že jsem to napsal ne protože by mne jejich urážky a napadání tak moc oslabily nebo znechutily, ale protože se mi už nechce opakovat se, a také protože v běžném tisku je již celá řada článků, potvrzujících, co jsem psal. Takže, stačí číst noviny, mého varování už není třeba. Přidávám dva megavýpisky, nepotřebující komentář. Snad jen doporučení: v tom druhém výpisku si místo slova zdravotnictví domyslete slovo porodnictví. Pokračování »
Když ne tak, tak jinak
7.2.2011Upekl jsem si chleba. Tedy, nasypal do příslušného objemu vody v samopečící elektrické troubě již namíchanou směs, zapnul čudlík a za tři hodiny byl chleba. Ráno totiž u Vietnamců ještě neměli pečivo, a tak jsem vyndal krabici s pečící směsí a voňavý chléb je na stole. Přístroj na pečení chleba jsem dostal „zadarmo“, za to, že jsem pravidelný předplatitel Lidových novin. Právě tak jsem dostal i život. No nekupte to… zvláště když ta jeho šťastná a zdravá verze je, přes vnější zdání a všechna ta omezení, tak nesnesitelně snadná. Pokračování »
Terra preta, otázky a odpovědi
4.2.2011Mam niekolko otazok k vyrobe Terra Prety (tajne dufam, ze Vas nezlozia), napsala mi jedna nadšená zájemkyně ze Slovenska, donutila mě uvědomit si, že jsem ještě větší začátečník, než ona a přeposlat její otázky Vojtovi Klusákovi, který pečlivě (a určitě nejen jí, ale nám všem) odpověděl (byli jsme spolu na školení o TP v Německu a Vojta se právě na toto školení také na několika místech odvolává). Doufám, že slovenštinu (a absenci diakritiky) otázek přelouskáte a Vojtovy odpovědi poskytnou celé záhony materiálu k přemýšlení. Vašek Adámek. Pokračování »
Výpisky komentovaného zadostiučinění
3.2.2011Ne proto, že bych se chlubil, ale proto, abych v zájmu poznání naznačil, že když někdo, kdo mne osobně zná čtyřicet let, a pravidelně zjišťuje, že jsem měl již tehdy pravdu, mi stále nevěří, je sám proti sobě: už by mu mohlo a mělo dojít, že když se tolikrát (se zpožděním šesti, deset ,i dvaceti let) ukázalo, že jsem to tušil a psal či říkal již tehdy, měl by mi věřit i to, co tvrdím dnes, protože pravděpodobnost, že budu mít opět pravdu, je vysoká (a mnohokrát ověřená). Jenže on nevěří. Není mu pomoci. A tak pro ty, kterým nevadí, že prý se chlubím, že jsem to či ono tvrdil již tehdy, přikládám něco výpisků s konstatujícím (opakuji, nikoli chlubivým) komentářem. Protože umění učit se z chyb a pak dokázat aplikovat dovednost získanou pochopením jedné životní zkušenosti na všechny další je zárukou správné cesty k moudrosti. To jen novicové neustále pochybují o tom, co jim říkají, a nevěří nikomu, a musí se znovu a znovu negativními zkušenostmi učit, co už dávno mohli a měli umět a (po)užívat. Pokračování »
