Preambule: Samozřejmě je ještě (pokud vůbec) příliš brzy myslet – uprostřed krize celého porodnictví, projevující se doufejme že posledními záškuby systému (respektive mocné lobby porodníků a anesteziologů), například pokusy ministerstva omezit služby porodních asistentek, nebo dokonce kriminalizovat ty statečnější (rodičky i asistentky) za porody doma – na nějakou vizi. Na nějakou skutečnou změnu myšlení (protože ta je nejdůležitější a nejtěžší) je ale ten pravý čas už nyní. A tak, jakkoliv to vypadá metaforicky a nerealizovatelně, toto Desatero porodní síly je vzkazem do dalšího století. Pečlivým čtenářům doporučuji vždy po každém bodu a po každé inspirativní větě zavřít oči a zkoušet si to vše do detailů představit… (není cesta k porodní síle, porodní síla je Cesta) Pokračování »
Desatero porodní síly
1.2.2011Nejen muži
31.1.2011S hrůzou a obrovským zklamáním jsem v posledních letech zjistil, že mnohé vzdělané a emancipované ženy, přes proklamace, že rády běhají s vlky, se chovají zbaběle, jakmile přijde na věc (míněno třeba těhotenství a porod), místo aby (metaforicky) svá práva a mláďata chránily jako rozzuřené vlčice, nebo alespoň kvočny. A tak se pokusím, protože jsem z vývoje ženství i porodnictví, a z pramalé odezvy (a ještě menších výsledků) na a po patnáctileté intenzivní práci, také unaven, naposledy upřímně a varovně (a asi hodně předčasně, protože veřejnost to ještě hodně dlouho nezaznamená) naznačit, o co tady, nejen mně, ale nám všem, jde. Pokračování »
Evoluce neskončila
30.1.2011Neustále mne pronásleduje následující myšlenka: „Opravdu už evoluce skončila ?“ Komu vadí slovo evoluce, může si dosadit Boží záměr, nebo cokoliv, na co věří. Hovořím o síle, která hýbe věci do nových forem poplatných okolnostem. O síle přežití. O tom, že neplodné odpadne a pohnojí cestu ostatním.Vnitřní hlas mi říká že ne, nemůže nikdy skončit… Tak když se ptám, proč vlastně píšete, koho a proč před ženami bohyněmi varujete, a jaký smysl má tohle Vaše snažení … tak mi z toho vychází, že jste nástrojem Božího záměru (pardon Evoluce), když se je snažíte z této pasti vyvést… napsal mi čtenář, a tak se pokusím naznačit, co si o tom myslím. Pokračování »
Mohl bych (a měl) napsat…
28.1.2011Zjistil jsem, že v nejprodávanějším esoterickém a bylinkářském měsíčníku vyšel rozhovor s lektorkou tzv. ženských kruhů. Zatrnulo mi, protože právě tahle žena mi před lety slíbila, že v téhle (v jejím podání spíše) škodlivé praxi pokračovat nebude. Několik účastnic jejích seminářů si mi tehdy totiž postěžovalo, že odcházely s bolestmi hlavy (a jedna skončila v péči psychiatra). Mohl bych a měl tedy, varovně, také protože není sama a počet podobných lektorek (a jejich vzletně nazvaných a o to povrchnějších a tedy škodlivějších seminářů) roste, v rámci (předem marného vyvažujícího) pokusu několika stovkám svých čtenářů a čtenářek (oproti několik desítkám tisíc čtenářek časopisu Meduňka) naznačit důvody, proč se mi to, co a jak dělá (-ají), vůbec nelíbí, naposledy napsat: Pokračování »
Where does evil come from?
27.1.2011This question seems to be on minds of many famous old and modern day thinkers and philosophers. Most recently I heard it mentioned in the interview of well known Polish sociologist Zygmund Bauman, published in the weekend attachment of Sunday newspapers Lidove Noviny which I read. I’d like to offer my own explanation of the state of things which Bauman described: “As a youngster, I used to think that evil comes from different social classes. But then the communists came and abolished the classes, and yet evil was still present in our everyday lives. Then I thought the evil must come from the lack of democracy in our country. Well, we have democracy now but we can still see evil things happening everyday.” Whenever before I tried to hint or point out the true roots of evil in people (because it is people who create the world and its systems), the readers either did not comprehend my meaning or left themselves out of the equation in style – it is none of my business. I would like to therefore once again try and explain my point of view through an open letter to this sociologist. Pokračování »
Výpisky leden 2011
26.1.2011Při svém zamyšlení o příčinách pádu demokracie v antických Athénách skotský právník a historik Sir Alex Fraser Tytler (1747-1813) napsal: „Demokracie nemůže existovat jako permanentní forma vlády – může trvat pouze tak dlouho, nežli voliči zjistí, že si mohu dovolit odhlasovat velkorysé výhody na účet státní pokladny. Od této chvíle hlasuje většina vždy pro ty kandidáty, kteří jí slibují nejvíce požitků z veřejných financí. Proto demokracie vždy zkolabuje kvůli nedostatku finanční odpovědnosti… průměrná doba trvání vrcholu velkých světových civilizací byla přibližně dvě století… všechny postupně procházely těmito stádii: od otroctví k víře, od víry k odvaze, od odvahy ke svobodě, od svobody k hojnosti, od hojnosti k sobectví, od sobectví k sebeuspokojení, od sebeuspokojení k apatii, od apatie k závislosti, od závislosti zpět k otroctví.“ Pokračování »
Porod na seně
24.1.2011Pro děťátko jsem se z přehnané odpovědnosti rozhodla až v pozdějším věku, stále jsem totiž hledala a tápala, napsala mi jedna zvídavá maminka, které tímto děkuji za otázky i odvahu podělit se o vlastní příběh. Miminko jsme si s partnerem moc přáli, přesto hormonální změny, jež na mne v těhotenství doléhaly, byly skutečně neskutečné, musím říci, že s takovou vlastní „nevyrovnaností“ jsem ve svém dosavadním životě ještě nesetkala, natož můj partner. Přeměna holky v ženu, byla (nejen) pro mne opravdu bolestná… Protože podobné zážitky má za sebou, a i dnes čekají většinu médii a porodníky a předchozí generací zmanipulovaných, proklatě neinformovaných a proto vystrašených žen (jejichž matky porod nějak přetrpěly, a právě takhle o něm referovaly a referují svým dcerám), pokusím se naznačit jak hlavní příčiny tohoto neblahého stavu, tak znovu připomenout jedno z mála možných, jakkoli paradoxně vypadajících, řešení. Pokračování »
Vipassená zkušenost
21.1.2011Na doporučení svého zenového učitele jsem se přihlásil, a z protekce se dostal na desetidenní seminář vipassány (byl velký zájem a brzy plně obsazeno). 21. 12. jsem se rozloučil s hlavním městem a odjel na deset dnů na západ do Žihle, kde se to, pět kilometrů za vesnicí, v areálu bývalé školy v přírodě, konalo. Rád bych se podělil o své zážitky a dojmy, a případně se dověděl od ostatních účastníků semináře, jak to viděli a zažili oni. Žiji v podnájmu v domku na okraji Prahy společně se svým zenovým (a proto všestranným) učitelem a ještě jedním studentem, takže v prostředí k rozvíjení vlastních potenciálů přímo ideálním: říkáme tomu tady ášram, nebo klášter. Změna ale nikomu neuškodí, a přísná pravidla vipassánového soustředění (nakonec jsem v nadpisu použil termín učitele) slibovala novou zkušenost. A kde jinde, než ve společnosti více jak sedmdesáti stejně motivovaných lidí, by to mohlo jít lépe… Vašek Adámek Pokračování »
Císařské výpisky
20.1.2011Ze statistik plyne, že celá čtvrtina českých nemocnic má podíl císařských řezů vyšší než 18 procent, což je hodnota, kterou porodníci považují za normální. Průměr Evropské unie je i přes zvyšující se věk žen prvorodiček stále někde na sedmnácti až dvaceti procentech. Jen Česko vybočuje – jsou u nás porodnice, kde se rodí císařským řezem každé druhé dítě. Vysvětlení jsou jen dvě. Buď tady lékaři normální porody neumí. A pak nemá smysl sem chodit. Nebo ženám celebritám za peníze vycházejí vstříc a nechají je rodit „snazším“ způsobem. Ani jedno není dobré. Pokračování »
Vymačkaný citrón
19.1.2011Během dvou dnů mi přišly dva e-maily od mužů, kteří donedávna nevěřili mému varovnému psaní o zhoršující se situaci mezi ženami, ale život už je poučil. První už je za vodou (i když netuším, na jak dlouho, protože dnes stále silněji vládne rčení F. Nietzcheho: „I ten nejmazanější kupuje ženu v pytli“.), druhý je až po uši v problémech, a myslí si, že mu nějak poradím. Přitom už staří Číňané věděli, že „ve věcech vztahů se ženami je i ten největší učitel jako malé děcko“. Neznám ženskou psychiku, stejně jako žádný muž na světě, jen se snažím varovat. A rozhodně nemám pražádnou radost z toho, že se má slova naplnila. Jediné, v co mohu doufat, že si tyhle příklady ze života (mužů) přečtou i ženy, zatrne jim, a pokusí se dát si pozor, aby neskončily mezi níže popsanými bohyněmi (kněžkami) a stíhacími fúriemi (protože ať dělají co dělají, šťastnější rozhodně nejsou a nebudou) Pokračování »
Zpoplatněná duchovnost
17.1.2011Když jsem byl před rokem zpovídán v jedné duchovně se tvářící internetové televizi na téma hudba jinak, raději jsem se ani neptal, jak jsou financováni. Vypadalo to, že možná mají nějakého movitého sponzora, který má dlouhodobý a vlastními duchovními zkušenostmi podložený cíl. Anebo že je financují reklamy, jako ranní noviny Metro v metru. Podal jsem jako obvykle vrcholový výkon a při rozloučení slíbil, že se zase někdy setkáme… Pokračování »
Utekla mu žena
13.1.2011Zahlédl jsem v autobuse spolucestujícímu přes rameno velký titulek v bulváru: Utrpení Davida Kollera. Utekla mu žena. Stará se sám o dva syny. Jauvajs. Takže sešup té chytřejší a emancipovanější částí českého ženstva nemilosrdně pokračuje. Ve své a v té další generaci už vlastně neznám žádné nerozvedené manželství. Přestože nemám rád konspirační teorie, a také protože situaci znám z vlastních zkušeností, z varovných důvodů se odvážím zaspekulovat, naznačit souvislosti, a také možný (veřejnosti skrytý) scénář negativního vývoje rostoucího počtu žen, které začaly před lety pravidelně navštěvovat jedno ženské centrum (a asi i jiná podobná místa, která pro těhotné a maminky s miminky nabízela a nabízejí kurzy a programy, a také všelijakou jinou emancipaci). Zatím totiž nikomu, a zvláště jejich návštěvnicím, nedochází, že tato centra, přestože vypadají a tváří se jako výhodná a velmi potřebná místa setkávání, jsou nakonec pro mnohé ženy, a zvláště pro určité profese, velmi riziková. Pokračování »
Ženské kruhy
12.1.2011Tak se jmenují pravidelné i nepravidelné (pod)večery (za mého mládí to bývaly dámské jízdy, babince, slety čarodějnic, a ještě předtím to bylo draní peří), na kterých si ženy popovídají, zazpívají a uvolní tak psychiku. Žena mluvením odpočívá, vyprávím již třicet let často ještě dnes překvapeným účastnicím přednášek nebo seminářů, a také zároveň doporučuji, aby si v každé větší vesnici a v každém malém městě takováto pravidelná setkávání zorganizovaly. Třeba je to jinde jinak, ale pozoruji, že se v Praze s lektorkami nejrůznějších „ženských kruhů“ teď roztrhl pytel, a jak už to tak v životě bývá (a jak se mi doneslo od jejich účastnic), ani ženské kruhy, ani ony samotné nejsou tím, čím se zdají (a čím by měly) být. Zoufale chybí nějaká ta moudrá usměvavá „babička“ jako z pohádky. Převažují soutěživé rychlokvašky a negativní pindy. Pokračování »
Kde se bere zlo?
10.1.2011Tahle otázka trápila a trápí mnohé dávné i současné myslitele. Naposledy se stala hlavním tématem rozhovoru se slavným polským sociologem Zygmuntem Baumanem pro víkendovou přílohu LN. Pokusím se, jako již vícekrát, naznačit příčiny stavu, který Bauman popisuje takto: Jako mladý jsem si myslel, že zlo pochází z třídního rozdělení. Pak komunisté třídy zrušili, a zlo vesele existovalo dál. Další návrh byl, že zlo pochází z absence demokracie. Dobrá, máme demokracii, ale zlo vidíme všude kolem sebe. Kdykoliv jsem se snažil naznačit příčiny existence zla v lidech (kteří tvoří systémy), čtenáři buď nepochopili, nebo se raději chovali stylem mrtvého brouka. Pokusím se tedy teď vyjádřit svůj názor formou otevřeného dopisu věhlasnému sociologovi. Pokračování »
Co se mi stalo
6.1.2011V úterý 28. 12. 2010 stále mrzlo, ale svítilo sluníčko, a tak jsem se vydal do města udělat si radost zakoupením profesionální pálky na stolní tenis. A když už jsem byl na Vinohradech, rozhodl jsem se zkusit, jestli budou v Balaramě. Co se mi cestou stalo, o to se teď podělím. Pokračování »
Zen a umění pingpongu
5.1.2011Hodně dlouho mi nikdo nevěřil, když jsem si na různých seminářích, nebo v debatách o duchovnosti a cestách k ní vedoucích občas nostalgicky povzdechl, že se těším, až jednou, jako bělovlasý a stříbrovousý dědeček, budu učit zen za pingpongovým stolem. Pokud se někdo otázal, vysvětlil jsem, že v té rychlosti hry je každý hráč jaksi „před myšlením“, a jedná (reaguje) spíše instinktivně, než jak mu řekli nebo jak ho naučili. Bylo vidět, že to vše berou jen jako nadsázku, metaforu, a že jim ta představu, jak dědeček plácá ten malinký celuloidový nesmysl, přijde absolutně nesmyslná. Jednak protože pingpong asi nikdy nehráli, a jednak protože je nikdy nenapadlo, že hrát se dá jen pro tu hru, nikoli pro soupeření: že se člověk nejlépe naučí z proher, nikoli z vítězství. Naznačím mnoha slovy, že libovolným počtem slov ani život, ani pingpong zvládnout nelze, zatímco zvládnutím pingpongu pak život zmáknete mnohem snadněji. Pokračování »
Vrozeně osvícené
1.1.2011Vážený pane, již delší dobu sledujeme Vaši činnost, aktivně se účastníme Vašich přednášek a akcí. Jelikož jste mně i mému partnerovi velice duchovně blízký, rádi bychom se Vás zeptali, zda jste se ve své dlouholeté praxi osobně setkal s člověkem žijícím v České republice (tedy Čecha), jenž dosáhl osvícení? Doufáme, že Vás tato otázka nějak nevyvedla z míry, ale snažíme se dopátrat toho, zda takový člověk u nás vůbec žije. Hm. Radil bych definovat si, co v dnešní době znamená osvícení, a hlavně nehledat osvíceného člověka, ale osvícené jednání. A také aktivně podporovat takové lidi, za kterými zůstávají osvícené činy a kteří vychovávají a vzdělávají podobně smýšlející a jednající osobnosti. Pokračování »
Výpisky z konce roku 2010
31.12.2010Idea, že trhy jsou přiměřené a moudré, umřela. Tohle zjištění je jako rána na solar, stejně ale nikoho nerozhodí. Je téměř rozkošné, jak s chamtivostí, arogancí a sebeklamem finančního světa nic nehne. Pořád je třeba trhat rekordy a zvyšovat růst. Proč? Prostě proto. Jak to, že jim to pořád prochází? Odpověď netřeba hledat na mezinárodních finančních trzích, stačí se podívat na pražský magistrát, je to stejný model, jen upatlanější. Jana Machalická v recenzi čtení hry Davida Harea The power of YES. LN 2. 12. 2010 Pokračování »
Naše (dětská) traumata
31.12.2010Z hlediska důsledků, ale také základního nastavení „psychiky“, měla traumatické dětství, ve svých důsledcích ovlivňující kvalitu jak jejich duchovního života, tak snah o něj, naprostá většina Zápaďanů. Ti nejvytrvalejší se pak úpornou prací na sobě samých z žumpy důsledků nepoučených a machistických otců, naivních matek a arogantních učitelek nějak dostali, ale na rozdíl od asijských hledačů duchovna (a milionů mnichů v různých ášramech a klášterech), kteří mohli dojít k čistotě těla a mysli, tak důležitých pro skutečný pokrok na cestě k duchovnosti, celkem přirozeně a brzy, si hodně vytrpěli. I „odpad“ těch neúspěšných je mnohonásobně vyšší právě na Západě. Pokusím se naznačit, že i zde nadělalo a stále dělají paseku jak výchozí podmínky, tak medikalizované porodnictví. Pokračování »
Sezónní biologie
30.12.2010Je to k pousmání: ta pravá důkazová věda (co si nemůžu změřit a zvážit, neexistuje, tvrdil známý český porodník Dvořák lékařce, která se zabývá psychosomatikou) má velkou potíž s pojmenováním zvláště těch jevů a tvrzení, která dlouhou dobu nesnášela a považovala za pavědu. Tak se dnes duchovnosti říká spiritualita, nebo česky přesah, a astrologii, tedy příčině, proč jsou lidé (ale i myši) narození v zimě v mnohém jiní, než ti narození v létě, se říká sezónní biologie. Bez dalšího komentáře cituji článek, který, jako nečekaný vánoční dárek, opět potěšil. Pokračování »
Klobouk nenapíšu
29.12.2010Už v polovině 80. letech min. stol. jsem si na psacím stroji napsal stručnou synopsi new age románu (něco mezi Rampou, Redfieldem a Kódem da Vinciho). Při přebírání věcí, vrácených StB v roce 1987 (rok po vazbě a následně po soudu), jsem na ten již zažloutlý list papíru narazil poprvé, založil, a před dvěma lety, při posledním stěhování, se zjevil po tolika letech, podruhé: opět jsem jej někam založil. Nedávno jsem pak jednomu zájemci vyprávěl, o čem to mělo být, a také vysvětlil, proč ten román nenapíšu. Pokračování »
Škrábání (epi- a ge-netické) omítky
28.12.2010V záplavě povrchního kýče běžného denního tisku se občas na dně žumpy zaleskne perlička. Z víkendových příloh dokážu číst jen Orientaci v LN (a občas Víkend HN). Naposledy mne upoutala a inspirovala k reakci esej člověka, jehož úvahy si vždy přečtu rád, protože jeho moudrost vyrostla dlouhodobě a je prakticky soucitná (Tibeťané už hezky dlouho tvrdohlavě světu naznačují, že inteligence sama o sobě je k ničemu, pokud není zkombinována s aktivním soucitem: teprve pak se může nazývat moudrostí). Esej Mnislava Zeleného-Atapany Milujte se a množte se drze, leč správně tnula do živého. Pokusím se naznačit ještě další rovinu „problému“ (nejen současného světa)… asi jako když se při malování pokusíte namočit a oškrábat omítku – a místo prosvětlení nalézáte další a další tmavé vrstvy minulosti. Pokračování »
Separace
27.12.2010Nejlepší lék na cokoliv je prevence, a nejlepší prevencí je včasný pozitivní příklad. Zatímco téměř deset let se „ledy“ změny v porodnictví hnuly jen sem tam (individuálně, při vší úctě k těm několika aktivistkám, které vydržely), teď, jako bych to objednal u příležitosti druhého aktualizovaného vydání knihy Nová doba porodní, se události, nehorázné články ale i okamžité asertivní reakce, jen hrnou. Jedna čtenářka se svěřila s osobním příběhem (ze zkušenosti vlastní, ale později i poučené - protože kdysi ve zdravotnictví pracující -, babičky): počtěte si a předejte poselství dál. Pokračování »
Vztahy v rodině (a tchýně)
26.12.2010Dobrý den, píšete hojně o vztazích mužů a žen, manželských vztazích, tak mě napadlo: co vztah žena a tchýně? Nemáte nějaké poznatky, jak ho zvládat k oboustranné spokojenosti? Aby se matka dítěte nemusela stresovat z tohoto rodinného příslušníka (viz vaše zmínka o tom, že stres matky může být „kvůli“ jiným rodinným příslušníkům)? Hm, babo raď. Univerzální pravidla, zvláště v době, kdy je všechno jinak a kdy jsou vnuci daleko chytřejší než rodiče, natož prarodiče, neexistují. Poprvé v historii lidstva žijeme v době, kdy prarodiče nemají co vnukům nabídnout a nemají je co naučit – kromě sociálních dovedností, jsou-li pozitivní. Přesto mohou jako určité recepty pomoci některé lety ověřené a moudré zkušenosti. Prosadíte-li si rozumné názory a postoje už v době těhotenství, při porodu a bezprostředně po něm, máte zaděláno na dobré a ještě lepší vztahy i s tchýní. Pokračování »
Jak naladěn, tak rozhodnut
25.12.2010Celou tu dobu, kdy na seminářích a víkendech učím účastníky a účastnice neříkat a ani nemyslet slovo „problém“, a vyprávím jim, jak moc je právě negativní způsob myšlení a řeči ladí do negativna (až k výsledným chronickým zdravotním a psychickým obtížím), žasnu, s jakou nesnesitelnou snadností hned po návratu domů všechno zapomenou a nezkusí žít myslet a jednat pozitivně ani den, natož tři měsíce, potřebné ke skutečné dlouhodobé změně. Pokračování »
