Ano, čtete správně, tripem se v článku Judy Slome Cohainové v časopise porodních asistentek USA Midwifery Today číslo 95 myslí drogový úlet. Čísla v článku, jehož autorka se nebojí nazvat věci pravým jménem, se týkají USA, ale jev sám, téměř rutinní epidurální anestézie, je právě tak rozšířený i v našich porodnicích (a v myslích naprosté většiny českých porodníků). Jak pozorná čtenářka (snad šokovaně) zjistí, medikalizované porodnictví léčí a uklidňuje (rozuměj: vyplňuje přání rodiček, jenže ty informuje jen zčásti, a negativní důsledky zamlčuje) ať to stojí, co to stojí (třeba i doživotní důsledky žen i jejich dětí a psychická poškození celých generací). Pokračování »
Epidurální trip
24.12.2010Dojné krávy
23.12.2010Občané jsou státem vnímáni jako dojné krávy, které musí odvádět část výsledků své práce v podobě daní, napsal komentátor Ladislav Henek (HN 17. 12. 2010), a jeho esej „Člověk už je natolik spoután státem, že nemůže žít vlastní život“ mne nadchl. Konečně to někdo napsal naplno, se všemi důsledky, a tak, aby to pochopil i ten, kdo už čte jen titulky v programu televizí. Pokračování »
Proč mne nezvou
22.12.2010Proč vás není vidět a hlavně slyšet v různých televizních a rozhlasových debatách třeba právě na vaše témata, tedy přirozené porody, hudba, školství a emancipace žen, zeptá se sem tam nějaká čtenářka, a tak jim to (a vám všem) náležitě osvětlím. Mé názory, umocněné celoživotně záměrnou alternativní laickostí (nemám a nikdy jsem neměl úmysl získat nějaký ten titul, ředitelskou pozici, slávu nebo peníze) byly využitelné jen v těch pionýrských dobách počátku 90. let min. stol., kdy televize soupeřily o pozornost diváků povrchními a nejraději dosti šokujícími informacemi… jako na estrádě, kdy klauna, léčitele a jógína vystřídal provazochodec a žonglér s ohněm, nebo blázen, který již celá desetiletí nejí maso, nebo cvičí jógu, nebo umí zatroubit na rouru od vysavače, pardon, didžeridu, nebo se zajímá o tibetský buddhismus, a umí navíc jako tibetský mnich zamručet. Pokračování »
Klobouk dolů?
21.12.2010Na stránkách internetového denníku Britské listy se odehrál „předvánoční“ příběh o zoufalství a rychlé pomoci. Jaksi v pozadí velkých příběhů (Drobil a Assange) to byl a je příběh velmi provinciální, malý a ve svých důsledcích pro stát a úřednictvo, ale i pro nás kteří to dopustili, jaksi trapný. Protože ale právě tento skončil dobře, i když je, co se týká vztahu státu k potřebným, téměř typický, jen cituji (včetně dvou dalších stesků) a nekomentuji. Vychutnejte si a naplňte tak svou denní dávku charitativních emocí… Pokračování »
Je váš učitel (a psycholog) normální?
20.12.2010I kdybych zapomněl na rozšířený, protože pravdivý názor, že tak jako učitelka, i psycholog je spíše diagnóza, než povolání (protože naprostá většina těch, kteří začnou studovat psychologii, doufají, že tak pochopí vlastní psychické problémy a handicapy, což je ovšem děsivý omyl, protože na škole se naučí vše o neurózách a dysfunkcích, ale nic o tom, jak se jich zbavit), stejně bych nedokázal utajit svou motivaci: článek Ludmily Hamplové o dysfunkčních školácích, nazvaný Je vaše dítě normální?, mne nadzvedl ze židle a donutil zareagovat. Pokusím se opět naznačit, že právě tohle k souvislostem zaslepené zapřahání vozu před koně, a následné vědecké studium, proč to nikam nejede, není normální… ne to, že se dnešní děti (jak doma, tak) ve školách nudí a proto neposedí. Pokračování »
Těžký život noviců
17.12.2010Být učedníkem je v každém (uměleckém) řemesle (života), zvláště v tom duchovním, a zvláště ve dnech, když se nedaří, spíše řeholí, než povznesením. Mysl novice nechápe ani většinu pravidel a metod výcviku, ani narážky a náznaky zkušenějších (mnichů, kolegů, učitelů). Novic nechápe (a není schopen zaregistrovat) ani všechnu tu lásku a péči, se kterou mu služebně starší připravují všechny ty pasti a pastičky na jeho mnoha programy zablokovaný mozek. A tak místo pružné mysli, která si nic nebere osobně (a tím se, jako génius, kterých chyby dělá, ale pak už je nikdy neopakuje,učí), vlají emoce a zmatek. Novic snad teoreticky chápe, že je v zájmu jeho Cesty k sobě samému (a k osvícení) dosavadní programy zavařit (jako klapající převodovku Trabanta), ale v praxi je z toho zoufalý: navíc mu, takto emočně oslepenému, nedochází, že jen houšť a větší kapky jsou řešením. Pokračování »
Výpisky (ještě z listopadu)
15.12.2010Žena atraktivní a bohatá je ve výběru manžela bezradná, neboť nepotřebuje perspektivního muže. Podle právě zesnulého sexuologa Plzáka ve výsledku sáhne po jednom ze dvou typů mužů – buďto typicky maskulinním nebo po muži málo potentním. Neboť jak ukazují průzkumy, žena, která je bohatá a krásná, ztrácí sexuální apetenci, protože má příliš velkou nabídku… Problém je v tom, že zamilovanost, jako každá porucha emocí, trvá tři až šest měsíců. Poté začíná vztah fungovat už na jiných mechanismech než jsou růžové brýle. Pokračování »
Pět příjemných zadostiučinění
14.12.2010Ona by se tahle zadostiučinění měla nazývat spíše paradoxní, protože se v podstatě jedná o negativní jevy, které zaplevelily naši současnost: to, že jsem měl pravdu, když jsem kdysi marně varoval a upozorňoval, co se v tom oboru či s tím jevem nebo tendencí taky může stát, a to, že si teď mohu dopřát zadostiučinění (vidíte, a já vám to říkal, respektive já o tom psal), je z nouze ctnost. A co bych dal za to, abych pravdu neměl a vývoj současné společnosti kráčel poněkud rozumnějšími cestičkami. A proč příjemná? Protože zatímco v porodnictví ty omyly iluze a chyby porodníků a celého systému přímo poškozují životy zúčastněných, v umění (a hudbě a filosofii) se zase až tam moc neděje: je jedno, jestli na to postižený nebo společnost přijde o pár let dříve či později. Důležité je, že jsem se jich (a nejen já) dočkal… Pokračování »
Meditace na západě (aneb tak pravil Frýbort)
13.12.2010Spisovatel exulant (jak se označuje), s jehož názory většinou jinak souhlasím, se upřímně, leč nepoučeně rozepsal o svých pochybách, co se týká možnosti přenosu duchovních metod (zvláště meditace a buddhismu) na jiné kultury. Je ale vedle právě tak, jako kdybych po procestování Finska napsal článek, popisující zvláště krutý zvyk těch severních barbarů: saunu. Aniž bych ji vyzkoušel, politoval bych ty ubožáky, které zbité březovými větvemi vyženou z vyhřáté komůrky do ledové vody. Kdo píše o meditaci, měl by ji nejprve nejen vyzkoušet, ale i zvládnout. A to se turistovi nepodaří, protože je to cesta a práce dlouhodobá, nejlépe celoživotní. Pokračování »
Tělo (ženu) neomezuje
10.12.2010Právě naopak. Takže nechápu ženy, které si neustále stěžují. Jeden téměř typický dotaz: To se vám to píše o porodech, když nemusíte rodit. Tělo zvláště ženu přece hrozně omezuje: jak vypadá, jak nefunguje, pravidelné omezení menstruací, puberta, těhotenství, přechod… Jiná napsala: Být ženou nemá žádnou cenu. Je to neceněná profese v ústraní společnosti, odsouzená do přízviska s negativním nádechem žena v domácnosti, žena na mateřské, tvor, který nerozumí podstatným věcem, a má mozek zanesený plenami a laktací a dětskou kaší. Pokusím se tedy nejen oběma nespokojenkám naznačit, že lidské tělo, zvláště to ženské, je zázrak: jen si toho všimnout. A mimochodem, znám ženy, které si domácnost a děti velmi užívají a září štěstím: jde jen, jako v případě těla, o správnou volbu preferencí. Pokračování »
Jen kolečko
9.12.2010Konečně důkaz, že když si člověk, v tomto případě neodbytný novopečený tatínek, jde za svým, dokáže ledasčím pohnout. Martin byl asertivně drzý již před patnácti lety, kdy přijel na můj seminář, a od té doby jsme sem tam v kontaktu. Hned jsem mu na jedné straně pogratuloval, na druhé ale varoval, a už je to tady. Paní lékařka (porodnice?), kterou si s těhotnou ženou zaplatili, ho nazvala potížistou a k porodu (s ním vedle sebe) teď jít odmítá. Jak vyplyne z další „korespondence“, pan (nehorázný) doktor je jen kolečko v systému a jedna vlaštovička jaro neudělá. Vážené těhotné, a že je vás každý rok více jak 200 000, je to jen a jen na vás (a vašich neohrožených mužích). Neodbytně a asertivně vyžadujte respekt, informace, a změnu. A změníte nejen sem tam nějaké to kolečko, ale celý systém a budoucnost nejen vašich dětí. Pokračování »
Naočkovat člověčinu
8.12.2010Myslím, že označení „nehoráznost“ je ještě příliš lichotivé, a takové chování lékařů není nijak ojedinělé. Podobné sprosťárny se v medicíně, žel, dějí docela běžně, beztrestně a s požehnáním nejvyšších instancí. Těžko se do té mašinérie dostat, nedaří se mi to zatím ani po několikaleté snaze. Leč právě proto, že jsem z ní vzešla, znám zákulisí zevnitř… napsala mi pravidelná čtenářka, a tak jsem jí v souvislosti s článkem Nehoráznost porodníků (a inkontinencí žen po pětapadesátce) položil několik otázek (obohacených o několik citátů z tisku). Odpovědi zcela jistě zaujmou, ale měly by spíše zdravě naštvat… Pokračování »
Laskavě a mužsky
6.12.2010Právě tak prý píši o porodech, těhotenství a ženách, napsala mi jedna má čtenářka a také matka a dula. Moc mne potěšila, protože jako jedna z mála pochopila, co se snažím naznačovat. Že totiž porod není jen fyzikální (nemocniční) procedura, ale začátek něčeho individuálně ale i celospolečensky tak důležitého, až z toho informovaného člověka jímá závrať úžasu. Pro autora a téměř evangelistu (šířícího staronovou a donedávna tajnou zvěst, že porod může být radost a orgasmický zážitek) není většího potěšení, než dostat takový „dopis“. Takže se o něj podělím, i v naději, že inspiruje i další (k lepšímu čtení, odvaze chválit) a také, na druhé straně, abych nepodlehl dojmu, že skutečné Ženy už u nás nejsou. Čtěte se mnou: Pokračování »
Žena Joko
3.12.2010Ve speciálu časopisu Reflex, věnovaném Johnu Lennonovi, se na několika místech autor textu zmiňuje o příšerně falešné Joko Ono, která rozbila Beatles a ničící silou rozleptala nezpochybnitelný talent (Johna). Pod vlivem Joko začal John povyšovat svůj život na umění. Joko už to, bez valných výsledků, dělala dávné, píše Vojtěch Lindaur. Jenže co když Joko Ono prostě natolik předběhla dobu (v umění i kultuře zvláště), že je dodnes nedoceněna? Pokračování »
Když už i Yoko Ono
3.12.2010Koncem roku 2003 jsem zveřejnil článek, snažící se poněkud napravit pošramocenou pověst japonské výtvarnice, fotografky, mecenášky a vdovy po Johnu Lennonovi Yoko Ono. O rok později jej přetiskly internetové Pozitivní noviny, do kterých jsem z počátku také intenzivně psal, a tamtéž se, aniž jsem o tom věděl, objevil i letos, u příležitosti vzpomínek na Lennonovu smrt a zeď na Kampě. Tam jsem svůj článek také našel, a beze změn jej přetiskuji, abych mohl vzápětí ve svém napravování pokračovat: protože poznámky, jaké se o ní objevily ve zvláštním čísle časopisu Reflex, svědčí i dnes o tom, že Yoko není ani pochopena (jako žena), ani doceněna (jako výtvarnice). Pokračování »
Snové těkání
1.12.2010Už nějakou dobu čtu váš blog a vrtá mi hlavou jedna věc, teď mě to praštilo v článku Zmatení kalichu a meče. Opravdu myslíte, že základní neuróza (nejen ženské) mysli, to snové těkání sem a tam, vedoucí v důsledcích krom jiného k nespokojenosti s manželem etc., je způsobena traumatickým porodem? Vždyť za časů Buddhy přeci (předpokládám) jiné než přirozené porody nebyly… zeptala se jedna čtenářka, a tak nejen jí naznačím onen základní dvojí mylný předpoklad současných nespokojenek (a past nesrovnatelného srovnávání). Pokračování »
Prezentace Nové doby porodní
30.11.2010Zvu všechny zájemkyně (ale i mužské zájemce) na prezentaci druhého, opraveného a aktualizovaného vydání knihy Nová doba porodní (s pracovním názvem po deseti letech) do knihkupectví Rekomando (Trojanova 9, Praha 2, poblíž stanice metra B Karlovo náměstí), ve středu 15. prosince 2010 v 18:00. Tamtéž si budou moci nedočkavkyně knihu koupit (za premiérově nižší cenu), a tamtéž si budou moci mnou oslovení zájemci kdykoliv později v prodejní době vyzvednout své „recenzní“ a přispěvatelské výtisky. Pokračování »
Nehoráznost porodníků
29.11.2010Zatímco porodní asistentky a aktivní maminky, snažící se přece nějak zlidštit (přesněji napsáno zženštit) porodnictví, na tuhle nehoráznost (která je na žalobu přinejmenším pro klamavou reklamu, když už ne pro zneužití postavení veřejného činitele a šíření poplašné zprávy) nemohou zareagovat jak se patří, tedy stejně nehorázně, já si to dovolit mohu. Když jsem to zprávu četl poprvé, nevěřil jsem vlastním očím, a dva dny mne ne a ne napadnout, jak zareagovat. Tak nehorázná byla. Jako kdyby dr. Mengele uveřejnil počátkem 40. let min. stol. článek, ve kterém by Židům nabízel bezpečí koncentračních táborů před případnými pogromy (nebo před smrtí stářím). Pokračování »
Drahoušek
26.11.2010Vynalézavost a produkce spamů a různých lákavých e-mailů, oznamujících výhru milionu eur, nebo možnost přijít ke značnému zisku jen tím, že pošlete pár euro, abyste pomohli chudáčkovi, který se nemůže dostat ke svým zděděným milionům, stále překvapuje jak až bezohlednou a naivní vírou, že se najdou takoví, kteří na tento špek vrabce na africké střeše naletí (oni se opravdu najdou!), tak stále novými formami a styly. Trpělivě „blokuji“ odesílatele, přesto se občas nějaký ten nový nápad zjeví, a já si pobaveně přečetl hned dvě půvabné (překladatel v mém počítači nabídl lepší výraz – půvadné) slohové práce, o které se nemohu zkráceně nepodělit (a které snad potěší i další čtenáře): Pokračování »
Ideální vztahy
25.11.2010Přišlo několik reakcí na mé články (i na ranní meditování, viz změna matrixu), dvě uvádím, a pro pokročilé čtenáře a studenty smysl toho všeho snažení zase posunu dál: skutečně ideální vztahy (lidí k době, sobě, a jiným) mohou být, jsou a budou možné jen mezi lidmi duchovními. Anebo těmi, kteří se potkávají na cestě za duchovností (manželství tedy bude spíše duchovním partnerstvím). Vztah kolegů v zenových a jiných meditačních centrech (nebo v rámci mezinárodních setkávání stejně naladěných hledačů poznání sebe sama), kteří již mají zkušenost s klidnou myslí, plnou tenkých a tím i jednoduchých a soustředěných myšlenek, a také stále delší a nejlépe pravidelné pobývání v kolektivu vyznávajícím (nekonkurující si, ale vzájemně obohacující se) pozitivní myšlení, soucit a přirozenou a respektovanou autoritu učitele, a směřujícím k realizaci (lidských potenciálů), je tedy také ten nejlepší nácvik budoucích ideálních vztahů. Pokračování »
Forma a obsah
24.11.2010Letos jsem se kolokvia v Náměšti nad Oslavou nezúčastnil, ale svůj referát na téma Tajemství odhaleno: tibetská rituální duchovní hudba a její důsledky na rockovou a experimentální hudbu evropskou a americkou jsem organizátorům, jako obvykle v předstihu, poslal. Když mi nedávno přišel e-mail od editorky jejich sborníku, že můj příspěvek je zajímavý, ale že jej do deseti dnů musím přepsat, a iniciativně demonstrovala jak (viz níže), dýchla na mne jak cenzura dávných časů a manipulace autora redakcí a editorkami, tak nadřazení formy nad obsahem. Paní editorka to se mnou jistě myslí dobře, já ji ale asi překvapil tím, že jsem článek přepracovat odmítl. Pokračování »
O (pozitivních) snech
23.11.2010V noci, na jejímž konci jsme meditovali (na pozitivnější budoucnost) po páté, jsem měl barevné a veskrze pozitivní sny. Čtyřikrát jsem totiž brzy ráno vizualizoval pozitivní „matrix“ pomocí vzpomínek na tu či onu velmi hřejivou a pozitivní událost (ať to bylo zpívání manter, nebo pomalá meditace někde na horách, na Silvestra či na mostě Karlově), a tak když byl mozek povzbuzen osvědčenou „technikou“, ukázal, jak je to snadné. Snít pozitivně. Jednak bych tímhle zamyšlením rád povzbudil hledače sebe sama i alternativních duchovních metod ke zkvalitnění jejich Cesty třeba zvládnutím snů, a druhak šel rovnou příkladem. Pokračování »
Tenká myšlenka
22.11.2010Zatímco instrukce byla nakrájej to na tenko, a navíc při hledání zaměstnání dostal v jedné suši restauraci za úkol naučit se krájet na tenko, Roman máslovou kedlubnu z farmářského trhu nakrájel dosti našišato, přičemž jedna strana byla až neobvykle tlustá. Při obědě jsem pak poznamenal, že nesplnil očekávání, a že ta kedlubna by byla nakrájená na tenko, kdyby už z počátku „nemyslel“, a měl tedy předem tenké i myšlenky. Pokusím se studentům duchovna a zenu zvlášť naznačit, jak je důležité mít tenké myšlenky (a jakkoli metaforicky to zní a vypadá, stejně na tom něco je). Pokračování »
Kde všude (mne čtou)
19.11.2010Vida. Byl jsem internetem (a možností publikovat nejprve přes prostředníky, a pak sám, na blozích) nadšen hned od počátku jeho existence u nás. Splnil se mi (jím) celoživotní sen: už v ranných 70. letech jsem pod postelí a pak v kleče psal na psacím stroji v dvanácti průklepech a sázel své první časopísky a (pokusy o) knihy, takže možnost psát dočista do čista (a přesouvat odstavce a nesnesitelně snadno opravovat chyby a překlepy)… si už jenom stále víc a zkušeněji užívám. A rád bych se (ne pochlubil, ale) podělil o radost z dobře vykonaného díla. I vy, mí čtenáři, jste totiž u toho… když se něco (většího) mění. Pokračování »
Zmatení kalichu a meče
18.11.2010Článků, přece jen objektivněji komentujících současné zmatení pojmů a dávných a donedávna osvědčených metod i co se týká vztahů mezi muži a ženami, přibývá. Snad si je přečtou i feministky a emancipované seminářové bohyně (i když se závěry nebudou souhlasit), protože to, co se kolem nás dnes děje, není přirozené a normální, právě naopak. Pokusím se na delších citátech naznačit, o co i v mých článcích jde: tak jako já, i sexuolog Plzák a redaktorka Zemančíková chtějí správným pojmenováním a varováním pomoci. Pokračování »
