… aneb co můžeme (dlouhodobě a celospolečensky, ale i krátkodobě a individuálně) a měli bychom dělat ve stále chaotičtější současnosti, abychom sobě (a přeneseně i komunitě) uchovali niternou tvůrčí svobodu, která pak pomůže i té vnější, evropské … Abychom neztratili chuť do života, ani základní směřování v duchu hesla Jednej lokálně, mysli globálně, změň se individuálně… Abychom naplnili své poslání… Jsou to současně verbalizované tisíciletími vyzkoušené fígle jak na sebe, ego, svět a život – v tučné verzi pro úplné začátečníky a velmi pokročilé (věční začátečníci a intelektuálové budu potřebovat i komentář, skeptici a hnidopiši i další poznámky drobným písmem). Samozřejmě, na hrubý pytel hrubá záplata, na stále chaotičtější a složitý svět potřebujeme delší instrukce (dnes je i návod na upotřebení mobilu tlustá knížečka). Ale stačí pojmout úmysl, začít u sebe a vytrvat – v přítomnosti, teď a tady, krok za krokem. Pokračování »
Desatero aktivní sebeobrany
12.3.2017Doporučená četba 3 (nářez)
9.3.2017Tak znovu a natvrdo o dnešní situaci (upozornění: pečlivým a pomalým přečtením a promýšlením této negativistického varianty pohledu na realitu riskujete přinejmenším nevolnost, to když nemáte odvahu přiznat si hloubku a důsledky situace, anebo zdravé naštvání a pak možná i počátek docela jiného směřování): zatímco my dnes důchodci jsme museli (vy)řešit svobodně nezávislý život v politické či ideologické totalitě, dnešní mladé čeká a nemine individuální odboj na matrixovém poli lesklého konzumu zábavy a lákadel všeho, od sexu (a vymírání) až k snaživému hraní rolí užitečných idiotů s vysokoškolskými tituly. Už i jiní a slavnější komentátoři se proto ironicky, provokativně a přesto oprávněně (zatím jen) ptají, zda nežijeme v matrixu… zda nějaký mladík šprýmař nenahradil u počítačové hry usedlého rodiče a nezačal hrát nějakou simulaci života docela jinak… zatímco se vám tady již roky nabízí rovnou řešení. Pokud ovšem, milé ženy, dokážete vůbec přečíst mé složité věty… Pokračování »
Z principu znásilňované (porodnice)?
7.3.2017Tohle není reklama na domácí porody. Tohle není ani obžaloba porodnic. Hrocení a kopání příkopů už bylo dost. Tohle je prosté vysvětlení. Vysvětlení, proč se některé ženy cítí přimáčknuté ke zdi, napsala slušně čerstvá maminka opět doma porozeného pátého dítěte, známá ekonomka Markéta Šichtařová v blogu, který otevřeně shrnuje i základní paradoxy českého porodnictví. Vím o nich nejméně dvacet let, a tak ocituji a přitvrdím: marně píši o důsledcích diktatury bílých plášťů celé ty roky. Snad už začíná být všem, kterých se to týká nebo bude týkat, jasné, že doufat, že porodníci přiznají mnohaleté bludy či dokonce chyby, je nesmysl (staří psi se novým kouskům nenaučí): jediné co může české porodnictví změnit, je aktivita českých rodiček – a na ně apeluji. Je stále zřejmější, že současná stále se zhoršující politická, sociální, ekologická i ekonomická situace (a zvláště její vyhlídky do budoucna) je výsledkem dlouhých dekád zápecnictví na jedné, systematického zneužívání postavení tzv. odborníků na druhé straně a rostoucího počtu porodů poškozených dětí. Pokračování »
Doporučená četba (a poslech) 2
2.3.2017Svět se řítí… kam, to prognostikoval už i Váchal. Ohnisek lokálních i potenciálních žabomyších, ale o to urputnějších bitev politických, mediálních, nesmyslně genderových přibývá a nepřestane přibývat… viz i absurdní snaha ministra vnitra, čtěte blog níže. Souvisí to samozřejmě s všeobecnou nevzdělaností, tedy odbornou převzdělaností, a tak je nám zapotřebí číst a poslouchat moudré hlasy jako vzácný lék (druhá polovina rozhovoru s ekonomem Sedláčkem, kterého vídám tady na Smíchově, jak si pluje prostorem na svém unikolečku - nutí mne k širokému úsměvu a obnovení naděje -, přináší názory jiného mladého a rozumně informovaného Bohumila Kartouse o českém školství… na což Tomáš Sedláček pak navazuje. Ten měl to štěstí, že chodil do školy v Dánsku. A o Jarodu Lanierovi, virtuální realitě a světlých zítřcích internetu jsem si čítával už před dvaceti lety při přípravě časopisu Baraka. Proč to všechno nakonec dopadlo jinak? Pokračování »
Šance z chaosu
27.2.2017Autorsky namluvený fejeton
Doporučená četba
23.2.2017Ač mne několikrát za dobu, kdy nepíši pravidelně blogy, svrběly prsty, tentokrát neodolám a připomenu zapomětlivým (protože letmým) čtenářům témata, kterými to všechno v našich životech poněkud pokřiveně začíná (početí a porod, péče o zdraví, a výchova ke skutečnému, přirozenému a potenciály dovršujícímu člověčenství). Znáte to: jak se začne (viz onen špatně zapnutý první knoflíček košile), tak to tvrdohlavě a nenapravitelně pokračuje, a často, bohužel, také i (s)končí. Vyprovokovalo mne i několik mailů, vytýkajících mým namluveným blogům přílišnou délku a složitost. Doba je ovšem také taková, příliš rychlá a složitá, vážení… Pokračování »
Mája, matrix a jiné iluze
20.2.2017Autorsky namluvený fejeton
Dávám si pašáka (po 40ti letech)
15.2.2017Tak jsem konzultovala se svojí vedoucí bakalářskou práci a ona mi nedoporučuje Vás citovat. V zahraničí by to prý bylo v pohodě, ale tady by to neskousli, napsala mi studentka, která píše na konci třetího ročníku vysoké školy bakalářskou práci o vztahu studentů sociální práce ke smrti… Hurá, byl jsem na sebe často pyšný už za dob socialismu, viz níže, a mohu na sebe být pyšný i v kapitalistickém důchodu. A nemohu se o svou pozitivní emoci ironicky nepodělit… přestože v několika aspektech jsem se, překvapení, dočkal (i když až po oněch čtyřiceti a více letech). Pokračování »
Buddha, jógíni a zenoví mistři měli pravdu
13.2.2017Autorsky namluvený fejeton
Emoce prakticky a jinak
6.2.2017Autorsky namluvený fejeton
P. P. S.: Potřeba
1.1.2017Občas jsem se o tom zmínil studentům: stalo se mi, že zdánlivě náhodně a vlastně překvapivě cosi naplnilo potřebu toho či onoho přerovnání situací. A nejen ve věcech malicherných: přijíždělo mi metro pravidelně vždy, právě když jsem přicházel na nástupiště, dnes mám výtah připraven dole, nebo na patře, jen abych nastoupil. Jakoby náhodně jsem se občas zvedl a šel do obchodu, právě když přivezli to, o čem jsem nevěděl, že přivezou, ale o čem jsem zachytil poletující myšlenku den předtím. Dal jsem před lety truhlářem vyrobit několik stoliček tak, aby byly sestavitelné buď do tvaru delší police, nebo na sobě postavené (a speciálními zářezy do sebe zapadajícími) vytvářející vertikální skříňku na věci či knihy. Jakoby náhodně jsem se začal potkávat s lidmi, se kterými jsem se měl setkat: byla taková potřeba. Úředníci zařizovali co předtím nehodlali, vyhrával jsem různé soutěže a měl tak jakýsi nárok (potřeby), a po rozvodu jsem ve své současné cele zjistil, že police se přesně na centimetr vejdou tak, aby z nich byla dokonalá postel: byly to všechno zhmotněné, kdysi jen tušeně snové potřeby. Pokračování »
P. S.: P. F. 2017
27.12.2016Existuje legenda amerických indiánů, která popisuje mé místo ve světě. Je to příběh o hořícím lese. Oheň je všude. Zvířata utíkají, aby se zachránila. Běží se schovat na mýtinu. Bezmocně se dívají, jak jim požár ničí les. Všichni až na malého kolibříka, který pořád lítá sem a tam po nebi. Vezmu kapku z řeky a pokropí s ní oheň a znovu další kapku a další kapku a další kapku. Dívá se na něj pásovec a povídá mu: „Co to děláš? Myslíš, že těmi malými kapkami uhasíš požár?“ Kolibřík se na něho podívá a říká: „Nevím, ale přispívám svým dílem.“ ZAZ Pokračování »
Vypuštěný
19.12.2016Přiznávám, pošmourné podzimy v zaprášené a hlučné Praze (v domě se navíc stále kutá a vrtá, výtahové dveře hned u bytu, ve kterém mám pronajatou celu, jsou už čtyři roky neseřízené a protože sousedům to asi přijde normální, s gustem nechají dveře vždy vší kovovou silou dopadnout do kovového rámu, a ta část bytu, ve které bydlím, se otřese: zvláště v hluboké noci občas přemýšlím, co je to za lhostejné lidi). Tělo už neregeneruje tak jako kdysi, a protože se přes léto relativně nová špaletová okna zase o něco rozeschla, mám tu průvan a musím spát jednak se špuntem v uchu, a druhak v mikině s kapucí přes hlavu: průvan mne zebe ve vlasech na zátylku. To je má všední vnější realita. Zároveň ale naznačím, jak se z takových stavů a pocitů (iluzí) dostávám, a hlavně, že i to je součást začátku konce mého blogování: i tuhle aktivitu vypouštím. Pokračování »
Průvodce fotografií na titulní straně
15.12.2016Dopadlo to nakonec celkem dobře (až na záhadně neopravenou záměnu jména autorky děkovného doslovu, ale takto to dělá z obyčejné knihy, která vyšla v nákladu sta výtisků, jakousi unikátní, i když ne filatelistickou) modroumauricijskou raritu, která se v budoucnu, když to s námi a klimatem dobře dopadne, bude vyvažovat zlatem), kniha Situace je na světě a listovalo v ní už několik přátel. Fotografie jinak, ale v naprosto stejném duchu, naznačuje, oč jde ve fejetonech uvnitř, a oč jde v životě v současnosti. Zjistil jsem ale pobaveně, že ani oni nevidí, co by měli a mohli: jako všechny jiné titulní strany mých časopisů a knih, i tato (ve zdánlivě obyčejné rodinné fotografii) skrývá celou řadu pro knihu i individuální situace důležitých (a běžným způsobem vidění většinou lidí nevnímaných) detailů a jejich důsledků. Naznačím hned šest, z nichž každý vede do dalších potenciálních vesmírů holografických souvislostí. Pokračování »
Emoce jinak (a prakticky)
12.12.2016Proč se cítíme tak, jak se cítíme? Jak naše myšlenky a emoce ovlivňují naše zdraví? Jsou naše tělo a mysl od sebe navzájem odlišné, nebo fungují společně jako součást propojeného systému? Takto a jinak se ptají studenti. Přestože mám pocit, že jsem z hlediska praktického českého zenového buddhismu a muzikoterapie již před lety řekl a také napsal (v blozích i v knize Návod na použití člověka) vše, co jsem chtěl, běžná začátečnická mysl si (místo praktické meditace a prostého leč geniálně terapeutického dělání co jest zrovna děláno na 100 %) žádá další varianty pokecu stylu Chodí pešek okolo. Kdyby byla možnost se s tím kterým tazatelem sejít a popovídat si, udělal bych to, stručně a pádně, i pomocí historek. Ale možnost není a tak snad i pro jiné korespondenční začátečníky, i když asi jinak, než jak jim problematika emocí vyskakuje z internetu (aneb co na google nenajdete), znovu tedy naznačím, o co jde. Pokračování »
Buddha i jógíni a zenoví mistři měli pravdu
9.12.2016… když kromě toho, že se vlastním úsilím odvážně a moudře dostali přes iluze mozku a smyslů k pravdě osvícení, také empiricky a geniálně prakticky prokázali, že většina různých vizí a náboženských extází jsou jen iluze, makya, výplody vlastního mozku. Teď to potvrdili pomocí moderních technik i vědci: Ve chvílích, kdy se věřící cítí být „Bohu blíž“, zjišťuje magnetická rezonance v mozkovém centru odměny aktivitu charakteristickou pro uspokojování žádostivosti, tvrdí výsledky výzkumu. Podle nich by pochopení motivace a chování náboženských komunit mohlo přispět k omezení zla a utrpení ve světě. Pokračování »
Chaotické šance
7.12.2016Ještě jsem se nevzpamatoval z dávky jobovek ze své bývalé rodiny, a raději jsem další den jen přežíval v očekávání poslechu rozhovoru na Rozhlase Plus, když se začaly chumlat věci. Odepsal jsem dvěma studentům na jejich zprávy, že je znovu opustily ženy (nebo jim znovu naplno došla marnost pokusu znovu navázat vztah), po více jak půl roce se ozval člověk, který natočil a nakonec přece sestříhal video z workshopu na Transpersonálně psychologické konferenci v dubnu, a když jsem si pak náhodou pustil Souvislosti Jana Pokorného (diskusní pořad na ČT 2), filosofové a politologové zrovna diskutovali na téma konspirační teorie. Přičemž na všechny tyto a v jiných filosofických a mediálních řečech tak propírané otázky jsem (přiznávám, pro normálního posluchače zvyklého na bláboly anebo nedůležité plky, páni a dámy prominou, asi příliš překotně a jinače) naznačil odpovědi v odvysílaném rozhlasovém rozhovoru, od kterého jsem, původně zklamán z povrchnosti otázek, celkem nic nečekal. Pokračování »
Detaily
5.12.2016Psal jsem o tom již mnohokrát, a ještě častěji jsem se s tímto fenoménem setkával: adepti duchovní Cesty si zadělávali na budoucí potíže a téměř nepřekonatelné překážky v podobě malých detailů již v samých začátcích. V českém provedení se jednalo např. o mylné umístění hary (o pár centimetrů nahoru, do oblasti solárního plexu), o meditační pozici v sedě (lotos nebo poloviční lotos) s koleny nad podložkou a hlavně s křivou páteří (nakloněni dopředu nebo dokonce úplně zkrouceni, a navíc s očima zavřenýma). Teď se v novinách objevila ilustrační fotografie z kurzu kaligrafie: adeptka se pokouší štětcem a tuší napsat jednoduché čínské znaky (hora, střed, člověk). Jenže, a to je ten detail, který z ní ani při veškerém úsilí neudělá mistrovskou kaligrafku (protože takto nevědomě odflinknutě namalovaný znak či jedna jediná linie studentce nevyjeví nic o podstatě kaligrafie, protože, překvapení, drží štětec evropsky, šikmo k podložce, přestože ji učitel či instruktorka zcela jistě v první hodině nabádali, aby držela štětec kolmo). Ano, opět naznačuji, že na detailech, i těch velmi detailních, záleží. Pokračování »
Výpisky nekorektní s komentářem
30.11.2016Porodníkům jde o moc, matku neřeší, porod doma je bezpečnější, říká žena, která se soudí s Českem. Matka a dítě jsou spojitá nádoba, jejich bezpečí nejde oddělit, nejsem stroj. Každá žena by měla rodit tam, kde chce a kde jí to přijde správné, říká Alexandra Krejzová, která se soudí s Českem kvůli domácím porodům. Změna v jejich vnímání ve společnosti podle ní pomalu nastává, překážka je ale prý především v hlavách porodníků, kteří nechtějí spolupracovat s matkami. Podle Krejzové za tím může být jejich touha po moci, ovládání sektoru i ješitnost a peníze. Tvrdí, že nemocnicím jde jen o zdraví dítěte, o matku se prý přitom nestarají. Bezpečnost porodu ale podle ní určuje právě rozpoložení matky a její komfort. A dodává, že nechce, aby někdo zasahoval do její svobody a práv. Pokračování »
Dvojí mysl začátečníka
28.11.2016Mysl začátečníka, tak se nazývá dnes už klasická kniha jednoho zenového mistra, opěvující nadšení a motivaci začátečníků, a radící, aby si tuhle mysl ráčili zachovat i ti, kteří mají pocit, že jsou stále na začátku. Když jsem před týdnem po natočení rozhlasového rozhovoru jednu svou studentku informoval o možném vysílání, a upozornil ji, že to je ale zase jen další běžnost se spoustou začátečnických otázek, zeptala se: Nejsem začátečník už nějak moc dlouho? Moc spěchá, jako všichni začátečníci, a bere si to osobně. Zapomíná, že cesta je vždy důležitější než cíl. Tak jsem ji uklidnil, že i jí to rozhodně bude připadat velmi začátečnické (protože už na sobě nějakou dobu pilně pracuje). A protože jsem v několika dnech zažil celou řadu situací, na kterých mohu názorně ilustrovat jak nevýhody běžného západního užití mysli, tak zenové výhody mysli začátečníka, hutně a upřímně se podělím. Pokračování »
Výpisky o sametu po brexitu
24.11.2016Už někdy v polovině ledna 1990, kdy jsem byl takzvaným představitelem Občanského fóra, jsem si vzal v televizi slovo na téma kolektivní vina a paušální čistky. V závěru jsem řekl, že ať si dál myslí kdo chce, co chce, ale že to, co jsme zažili, žádná revoluce nebyla: bylo to vyjednané předání moci. Zdůraznil jsem to proto, že jsem si byl jist, že jinak lidé budou čekat rychlé zázraky a uvěří, že po revoluci bude brzy všechno úplně jinak. Tím jsem chtěl vlastně říci, že se toho zase až tak moc nezměnilo a že to bude hodně dlouho trvat, než se něco opravdu důkladně změní. Za to mi všichni nadávali, protože sametová revoluce byl posvátný emblém s paradoxem – revoluce a ještě sametová –, ale já jsem od začátku věděl, že v tom, co bude následovat, bude víc kontinuity, než bychom chtěli. Že budeme chtě nechtě závislí na cestě, po které jsme šli do té doby. Jsem tedy poslední, komu je to třeba vysvětlovat, ale nikdo to tehdy ani dnes nechce slyšet. Jsme víc, než je libo, závislí na lidských vztazích, tak jak se ustálily v době normalizace. Petr Pithart Pokračování »
Apel, se kterým vřele souhlasím
23.11.2016Kdo má právo rozhodovat kde bude žena rodit, zeptala se řečnicky ve své článku Petra Ali Doláková, jedna z účastnic demonstrace před ministerstvem zdravotnictví v den, kdy Evropský soud pro lidská práva zamítl žalobu dvou českých matek na český stát (viz i můj blog). A protože jde o hodně, a o kvalitu životů, předávám (bez komentáře) k pečlivému čtení a dalšímu předávání: Minulý týden skončil dlouholetý soudní spor o české porodnictví. Nešlo v něm ale o otázku kde rodit, šlo o to, kdo má právo rozhodovat o tom, kde bude žena rodit. A nešlo ani o ochranu práv dítěte. Šlo o tu starou známou otázku, zda je dospělá a svéprávná žena, nebo dokonce dospělá mladá žena, opravdu rovna muži a má mít právo rozhodovat o svém porodu a svém dítěti. Pokračování »
Rutina
21.11.2016My bigbýti amatéři nadšenci jsme hned na počátku 70. let min. stol. ze zkušenosti věděli, že jakmile basák odejde třeba jen na měsíc hrát na kšeft do baru, aby si vydělal na zesilovač, už je pro nadšené improvizování ztracen. Právě tak absolventi konzervatoří vždycky, když měli něco (na kytaru nebo klávesy) vymyslet nebo zaimprovizovat, hráli stupnice. Ty totiž celé měsíce trénovali doma i pod vedením profesorů. Když se občas dívám na tenis, zvláště český, a zvláště ženský, raději přenos po pár setech vypínám, protože hráčka často rutině a naivně returnuje zpět křížem přímo protihráčce, a ta, je-li jen trochu dobrá, zahraje nečekaně (nerutinně) po lajně a vítězí. Naznačuji, že i v případě českých sportovců většinou (za)hraje nikoliv myšlenka, ale dril a rutina, protože tak to pod vedením rutinních trenérů a metodik v tréninku nacvičují. Pokračování »
