Vlastimil Marek

 Nejen v odborných věcech protonového a gama záření, používaného v medicíně léčby zhoubných nádorů, jsem laik jak poleno. Protože ale půl života žiji relativně výjimečně tvořivě, pozitivně, zdravě a nezhoubně, odvážím se (prognosticky, vizionářsky) naznačit, že by k řadě situací v běžném životě lidském nemuselo vůbec dojít, a také že kultura je důležitější, než tušíme. Že se zabýváme až už rozlitým mlékem, aniž bychom vůbec mluvili o možnosti ono příslovečné mléko (zdraví, různých krizí, školství, duchovnosti) nerozlít. Ostatně dělám to třeba ve věcech týkajících se přirozených porodů posledních dvacet let. Cik cak naznačím další souvislosti… Pokračování »

Známe to všichni z dětských filmů o čarodějích nebo Harry Potterovi: když se adept kouzel příslušné zaklínadlo naučí nebo jen vysloví špatně, nestane se v lepším případě nic, v horším místo králíčka vznikne chuchvalec rosolu (nebo se místo splněného přání či pomoci něčemu nebo někomu i při sebelepším úmyslu objeví, ablaka dobra, spíše to, čemu naši předci říkali cesta do pekel). Kam to ve zrychlené a zároveň tekuté současnosti vede, vidíme kolem sebe a v médiích: žádaná je co nejstručnější povrchnost, a populace (jak vidíme i z výsledků maturit, přestože jsou děti stále inteligentnější), hloupne. Je povrchní, nepozorná. Naznačím některé souvislosti a důsledky, abych laskavě varoval a poradil… nenamlouvat si téměř cokoliv, jen aby nebylo třeba jednat. Pokračování »

… anebo ty 2-3 postupně se vylepšující generace, než bude moci začít být lépe, aby vůbec mohlo začít být všeobecně lépe? Zeptal se zkušený čtenář, ale obvyklým způsobem smíchal věci zásadní i podružné. Je sebevědomí něco co se dá ztratit nebo zapomenout, zeptal se jiný. Jak při výchově dětí, tak při sázení a pěstování ředkviček či stromků je třeba učit se a dělat věci soustředěně, pečlivě a s láskou, na základě dobrých zkušeností předchozích generací atd., ale také ve správném pořadí. Nic nového pod Sluncem. Moudří a zkušení dokázali v každé době poradit, jen je neposlouchali, a tak nám to musí opakovat ti současní. Jen si je poslechnout a hlavně, začít něco konkrétního dělat (a vydržet aspoň tři počáteční měsíce). Takže (zeširoka, protože takový je i svět a jeho problémy i radosti) opáčko letem světem: Pokračování »

 Po létech jsem se vrátil na jedno ze svých oblíbených míst. Jsem nedaleko za Brněnskou přehradou na nenápadném kopci za vesnicí Lažánky. Sedím právě na té skále, ke které se váže následující, pro mne jistě převratná, zkušenost.  Sedm  let jsem jezdil do místního meditačního centra, nejprve jako účastník a později jako lektor a tvůrce programů sebepoznávání a osobního rozvoje. Za tu dobu jsem zde přirozeně zažil mnohé. Nedávno mi však blog Vlasty Marka „Když frekvence ladí“ a zmínka o alikvotech pramenů a různých geologických zón připomněla právě tuto: Pokračování »

Nadpis (i pro čtenáře nové generace) hned vysvětlím: Na to jsem čekal! (matemašte) křičí nadšení japonští diváci při sledování velmi stylizovaných ze středověku pocházejících divadelních her kabuki (nebo loutkového kyógenu): čekají na notoricky známá místa, a když se jich dočkají, místo bravo! či potlesku volají Matemašte! A jak naznačit velikost zážitku nebo popisovaného jevu? Jako kluk jsem o něčem úchvatném říkával, že to je (krásné, překvapivé, velké) jako kráva, ale protože člověk, lékař, o kterém chci nadšeně informovat – delší a třeskutý rozhovor s ním právě vyšel v časopise Reflex (21/16) pod názvem Nebuďte obětí systému – je svými zkušenostmi, pobytem a životem v demokratické cizině, a hlavně na naše zatuchlé české poměry (ač je Čech jako Brno, dnes žije v Římě) tak radikální, až revoluční… nadšeně ocituji, a radím, ihned utíkejte časopis koupit! Pokračování »