Po delší době mi přišla v zásadě správně směřující (a jen zdánlivě nesmyslná) otázka pokročilého studenta: Proč by se člověk měl snažit dostat z koloběhu zrození a smrti (tedy samsáry)? Vím jak to myslí, a pokusím se naznačit některé možnosti a souvislosti. Když už totiž člověk během let nacvičí pozitivní myšlení, a naučí se navíc nepokládat na začátku otázek slovo proč (ale spíše jak), a pak si vychutnávat i okamžiky, kdy se nedaří (tedy chcete-li, utrpení), jeho život už vlastně není utrpením… a on už žije v tom, čemu staří Indové říkali nirvána (tedy co zápaďané chápou jako konečné vysvobození z koloběhu životů). Už dávní buddhističtí učenci tvrdili, že (jak se píše na stránce buddhismus.cz) nirvána může znamenat nejvyšší stupeň zvaný buddhovství, ale může také naznačovat nižší stupeň bytí, ve kterém prostě není žádná strast.
Zde je tedy pro západní mysl příčina nejen terminologických, ale i významových (protože kulturně i zážitkově nesdělitelných) pochyb a zmatků. A může to i naznačovat (v rámci babylónského zmatení), že řešení není z tohoto světa… tedy ze světa hmoty, a také že veškerá náboženská a antropocentrická vysvětlování jsou jen spekulativní pokusy zklidnit rozbouřené (protože ze strachu z neznáma vzniklé) emoce. Podobně to platí v rámci už od dávných dob vzývaného zákona oktávy (jakoby šlo o ladění, tedy spíše přepínání vln v rádiu – z dlouhých vln na střední, krátké, pak velmi krátké… atd.) A pro buddhistické a sútrové laiky platí také Wittgensteinův výrok O čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet… Přesto se odjakživa moudří a intuitivové (a matematici, šamani, šašci a bajkaři) všech kultur snažili to nepopsatelné a nevyjádřitelné nějak popsat a vyjádřit – třeba hudbou, malbou, sochou, románem, nebo metaforou (a někteří tak, aniž to tušili, tím později založili to či ono náboženství).
Pro mysl fungující v našem (hmotném a smyslovém) světě jsou to jen jakési odborné termíny, které pro běžný život v té které kultuře a době zdánlivě nemají praktický význam. Nejen student buddhismu, ale o to víc ani běžný člověk se v paradoxních tvrzeních súter (forma je prázdnota, prázdnota je forma) nevyzná. Navíc takto rozmlouvali mezi sebou a o tom, o čem denně diskutovali, profesionálové, tedy mniši a duchovní učitelé, kteří ovšem kromě debatování také pilně cvičili těla, a sútry recitovali a zpívali… a po mnoha stech letech jejich debaty překládali překladatelé z jiných jazyků a oborů, a opisovali v terminologii zase až tak nehonění opisovači (jak by asi dopadl překlad návodu středověkého zednáře, který psal o loktech, a myslel tím délkovou míru, ale překládal to anatom a myslel skutečný loket?).
Jak logikou západního myšlení pochopit například tvrzení že samsára je nirvána? Sdělení toho, kdo dosáhne probuzení (slovy buddhistických učenců kdo pochopí pravdu o ne-já čili bezpodstatnosti všech existujících věcí), bývá nehmotné a nevyjádřitelné… jaksi mezi světy a (viz tibetské bardo), přeložitelné jen třeba pomocí zmíněného principu oktávy (přepnutí vln, což pomocí ayahuasky dokázali a dokáží šamani: v transu halucinogenu vidí genetický kód té které rostliny potřebné pro vyléčení té které nemoci ).
Z hlediska historie to i v této oblasti byl zatím jen hlemýždí pokrok: při letmém pohledu na současný svět je přece jasné, že naprostá většina lidí z nejrůznějších příčin, o kterých neustále píši, nemá důvod ale ani čas a prostor promýšlet takové abstrakce: musí se nějak (u)živit. Neustále jsou někde války, zbytečně umírají děti, a taky spousta nemocných (kterým by přitom pomohly na Západě velmi laciné léky). Přesto je velmi důležité, že jak kdysi, tak dnes někdo bádá (řeklo by se neprakticky) v oblasti, které se říká základní výzkum. Že stále víc lidí medituje a všelijak čistí své přijímače mysli (aby mohli připravit i přehrávač a vysílač). Že současná generace dětí už má (evolučně vypiplávaný) jiný mozek než my, připravenější na práci se zatím neexistujícími algoritmy, dekodéry, softwary, šémy.
Zatímco kdysi byla většina utrpení rázu spíše fyzického, dnes (přes všechny překážky ignorance toho, co je zjevné, i když to není hmotné) přibývá utrpení spíše virtuálního (emočního): pubertální slečna trpí při pohledu na mobil, který by chtěla (protože ho mají kamarádky), nespokojená emancipovaná rozvádějící se žena trpí při vědomí, že jí dochází kredit. Politici trpí připoutáním k dobově pomíjivým významům slov (např. levice a pravice), odborníci v tom či onom jsou připoutáni ke svému vzdělání, meditující trpí tím, že ne a ne docílit osvícení. Právě tohle zbytečné připoutání totiž měl Buddha kdysi na mysli, když hovořil o utrpení. A takto vnímáno je vše prakticky srozumitelné:
Samsára v jiném smyslu znamená pouto. Nirvána znamená osvobození z tohoto pouta: pravé ustání (zánik strasti), třetí ze čtyř Buddhových ušlechtilých pravd, říká buddhistický slovník, a pokračuje: Příčinou samsáry je karma (dnes nepřetržité války někde ve světě, traumata při moderních porodech) a nevědomost (tu ale dnešní rozmach médií pomalu ale jistě odstraňuje). Jestliže se kořeny nevědomosti pečlivě odstraní, jestliže skončí vytváření nové karmy, vyvolávající znovuzrození v cyklu samsáry, jestliže nebudou existovat žádné další formy nevědomosti, které by přiživovaly karmu přetrvávající z minulosti, pak ustane neustálé znovuzrozování trpící bytosti.
Přičemž i evoluční vývoj těla (viz současné adrenalinové sporty jako tréninku nových činností a tedy nových mozkových struktur, viz myšlenka předchází formě) a především mysli je jakýsi program (ve stylu zdokonalovaných pokusů a vymření omylů). Ptáci neví nic o ornitologii, ale to neznamená, že nedokáží (dáno evolucí) intuitivně létat… a vyvinuli se z dinosaurů). My většinově zatím nevíme nic o tom, co se stane v mysli po osvícení (zvláště pokud to pak bude v několika generačním očistném procesu rození dalších generací buddhů), ale to neznamená, že se někteří z nás (duchovních hudebníků) nedokázali a nedokáží, díky zvládnutí principu oktávy, probudit k intuitivně v nás zakódovanému buddhovství.
Zatímco my chápeme nirvánu jako konec a zánik všeho, klášterně a celoživotně trénovaní buddhisté věděli, že člověk v nirváně, buddha, nikdy nepřestane existovat. Vždy existoval i v těle se smrtelným pozůstatkem, v těle zrozeném následkem předchozí karmy a nevědomosti. Když však bytost zastaví své znovuzrozování (zastaví znečišťování, nebo jinak, postupně se vyčistí a přestane pokračovat ve vadné práci), osvobodí se od samsáry a dosáhne nirvány: má nadále vědomí a duchovní tělo osvobozené od nevědomosti. Vesmír je možná spíše hologram: každý jeho kousek, prvek, obsahuje informaci zároveň o detailu i o celku. I my jsme děti hvězd, složené z prvků, které v nich kdysi vznikly. Toto je význam pravého ustání (zániku strasti), víme již nejméně 2 600 let.
Tento vývoj ke stále větší dokonalosti, efektivitě (mozku, mysli), tohle naplňování evolučního vývoje (zatímco rorýs, varan, tygr a kocour už asi ve svém prostředí dokonalosti dosáhli, člověk má ještě značné rezervy) je naším ničím a nikým nezrušitelným zadáním: tak jako semínko ředkvičky, i člověk má (připomínám i úvahy Theilarda de Chardina) evolučně naprogramováno, že v rámci patřičných podmínek vyroste a pokusí se předat geny další a další, stále připravenější generaci… Informace (a vědomí) jsou ale nehmotné, a dávní duchovní učitelé už věděli, co my víme jen několik dekád, že totiž i hmota (forma, a dnes i vesmír) je z 80% jen jakási prázdnota (potenciálně schopna stvořit vesmíry). Která ale při jistých stavech vyzařuje (září).
Dotkli se dávní buddhové (a duchovní mistři) intuitivně znalostí, ke kterým znovu začínáme směřovat? Jsme zatím popleteni rozumem, a jeho prizma nám brání (tak jako jsme do objevu mikroskopu netušili, co všechno žije a hýbe se v kapce vody) vidět a slyšet (a proto potřebujeme osvícení a probuzení)? Teprve když je žák připraven, přijde učitel. Teprve až se (za dalších pár stovek let vývoje) naučíme pomocí stále sofistikovanější (protože vyčištěnější) mysli (a technologií jejího čištění) pokládat stále správnější otázky… a proto se nemůžeme, i když se o to pilně (z ignorance, nebo ze zmatení rozumem, a poškození) snažíme, přestat se snažit).
Zrovna tak pravděpodobná, jako je křesťanské nebe (či ráj) a buddhistická nirvána a buddhovství, je totiž možnost, že bez nějakého překladatele (ze světa vibrací a světla do světa atomů, hmoty a forem) ani nirvánu, ani kvantové přeskoky (a způsob jak jsou informace zapsány v kvarcích), ani vesmír a hmotu (jako prázdnotu) nikdy zcela nepochopíme. Nejen samotné uskutečnění nirvány, ale i její teoretické pochopení (totiž) předpokládá nevyhnutelně úplné (rozuměj: nejen teoretické) pochopení… Jinak si člověk vytvoří o nirváně (a nebi a ráji a posmrtném životě) zavádějící představu (makyo) na základě svých materialistických či metafyzických sklonů. Chápe ji pak (ignorantsky a tedy zcela myslně) buď jako zničení ega, nebo jako stav věčné existence, do něhož ego vstupuje nebo s ním splývá. Odpověď na otázku Proč by se člověk měl snažit dostat z koloběhu zrození a smrti (tedy samsáry)? by mohla vypadat takto: protože nemůžeme jinak.
Proč se kotě snaží skákat a číhat? Nějaký evolučně do nás vložený kód stále funguje a my se vyvíjíme, aniž zatím tušíme konečný účel. Tak jako štěně kouše bačkory, protože se připravuje na život dospělého psa, který dokáže zpracovat kosti, i my jsme ještě jako pubertální a neustále se vyvíjející děti, a nevědomě ale nezastavitelně se připravujeme na způsob, jak (in)formovat svá těla a potom i mysli, že život může být i nehmotná informace. Na stejnou otázku po smyslu života odpověděl kdysi i Jan Werich svou větou Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl…
Život ve hmotě je utrpení, ale i zázrak, a dá se z onoho koloběhu utrpení dostat ven, zjistil Buddha a postupně zjišťujeme i my. Jak bude vypadat život ve vibraci mimo čas a prostor? Dávný taoista prohlásil: Co je pro housenku smrt, je pro motýla zrod nového života… Doplním svou odpověď: housenka, tak jako člověk, se nemůže přestat snažit transformovat…
P. S. Ten tazatel byla žena (a nepřímo tak potvrdila má slova o tom, že ženy, pokud si nenechají zamlžit intuici muži a jejich slovy, osvícení nepotřebují). A po přečtení první verze tohoto blogu jí to navíc došlo: Ano, má původní otázka byla zmatená…
