Vlastimil Marek

Většina lidí nepoužívá sociální média k tomu, aby se sjednotili, k rozšiřování svých horizontů, ale naopak k tomu, aby se odřízli od světa a vytvořili si zónu pohody, kde slyší jen ozvěnu vlastního hlasu a vidí jen odraz své vlastní tváře. Sociální sítě jsou past. V současnosti zažíváme krizi demokracii, rozklad důvěry. Lidi dospěli k názoru, že naši politikové nejsou jen zkorumpovaní nebo blbí, ale prostě neschopní. Akce vyžaduje moc, schopnost věci dokázat, a my potřebujeme politiku, která dokáže rozhodovat o tom, co je zapotřebí udělat. Avšak vazba mezi mocí a politikou v rukou národního státu skončila. Moc je nyní globalizována, avšak politika zůstává lokální jako dříve. Politice usekli ruce. Lidé už nevěří v demokratický systém, protože nedodržuje své sliby. Vidíme to na uprchlické krizi: je to globální fenomén, ale my stále jednáme jen lokálně. Naše demokratické instituce nebyly zkonstruovány tak, aby dokázaly řešit situace mezinárodní provázanosti. Současná krize demokracie je krizí demokratických institucí. Sociolog Zygmunt Bauman v rozhovoru pro španělský list El País

Pokračování »

Zatímco většina stále vzdělanějších lidí v cizině i u nás jsou pesimisté (vždyť studovali, tak jako porodníci, právníci a ekonomové většinou jen historii válek, podvodů, patologií atd.), a tisk či televize přinášejí v naprosté většině jen přehledy katastrof a tornád a soudních procesů a skandálů tam či onde, konečně jsem objevil někoho, kdo tvrdí opak. Ne že by se občas nenašel někdo snažící se převládající světonázor vidět jinak, např. anglický vědecký publicista Matt Ridley ve své  knize „The Rational Optimist“. Podtitulek, evoluce prosperity, naznačuje zlepšování světa, které se děje díky „sexuálnímu styku idejí“: jejich střetáním, prolínáním a vzájemným doplňováním, experimentováním, opravováním a napravováním. Píši a přednáším celé dekády jak o tom, že stačí si začít klást jiné otázky, a najednou se, ze stejných kopců dat, začnou vynořovat jiné odpovědi, tak také že staré politiky (porodníky, ekonomy a jiné učitele) novým kouskům nenaučíš… Teď se (konečně?) objevil mladý racionální optimista! Pokračování »

Neřešitelné potíže s vnuky původních přistěhovalců v Německu či ve Francii, onen rozpor mezi voláním rodu a kultury dědů, a navíc s cunami současných lákadel na druhé straně připomíná i další rozpory, probublávající životem a sociology povětšinou nezaznamenávané. O čem uvažuji? Je to v titulku, a pomohu si třeba i odvěkou radu mladým mužům: Když chceš vědět, jak bude vypadat a chovat se tvá dívka za třicet let, podívej se na její matku. Znám to z vlastní zkušenosti: obě mé ex v dobách, kdy jsme spolu tzv. chodili, často zdůrazňovaly, že za žádnou cenu nechtějí mluvit a jednat jako jejich matky (či otec). A po letech (ostatně stejně jako mnohé jiné) přiznávají, že si občas téměř s hrůzou uvědomí, že křičí na děti (či vnuky) přesně týmž tónem a dokonce občas týmiž slovy, jak křičely jejich matky na ně. Jako bychom si tvrdošíjně odmítali připustit, že nejsme zase až tak svobodní, jak si o sobě myslíme. Přes všechna předsevzetí kopírujeme předešlé generace víc, než si uvědomujeme – a většinou opakujeme tytéž modelové chyby. V návaznosti na blog o tom, že se ne(z)měníme, naznačím (aniž bych chtěl šíři poplašnou zprávu), že bychom si zvláště dnes měli i v tomto ohledu začít klást úplně jiné otázky (snad se mi podaří k nějakým i vyprovokovat), protože jako sůl potřebujeme zcela nové odpovědi. Pokračování »

Psychologové i ekonomové, kteří se zabývají chováním člověka, popsali celou řadu trendů v rychlém a zkratovitém rozhodování a nazvali to např. termínem heuristika dostupnosti. Věříme tomu, co umíme dát do kontextu s poznatky, které již máme. Naopak daleko obtížněji přijímáme fakta, byť již prokázaná, která nejsou v souladu s poznatky našimi anebo skupiny, ve které žijeme. Lékař Miroslav Palát, LN 9. 1. 16 Pokračování »