Vlastimil Marek

Nedávno jsem se (všeobecně a kriticky, jak požadují současné elity) zmínil o tom, že (na můj zenový a kóanovitý vkus příliš ukecané a ve slovech uvězněné) žijící filosofy nemusím, ale abych byl přece jen pozitivní, zmínil jsem dvě jména, jejichž filosofování mne vždy celkem zajímalo a dokonce i inspirovalo: Zdeněk Neubauer a Josef Šmajs. Dnes přidám i jméno z té nejmladší generace, Adama Borziče. Odpíchnu se od jeho několik let starých úvah na téma tekutost či žena, a pokusím se je, snad nejen pro tolerantní filosofy života, ale i náročnější čtenáře a čtenářky, interpretovat (a zenově zalternativnět).  Pokračování »

Hodně na Vás poslední dobou myslím, především když se mi pod vlivem nových zážitků neustále potvrzují věci co mě učíte, nebo jste o nich třeba „jen“ vyprávěl. Napsal mi student, který před rokem a půl měl také hodně dlouhých otázek a zauzlovaných problémů, ale stačilo několik osobních setkání v čajovně u misa s řadou stručně a pádně zodpovězených otázek a návodů řešení pro něho tehdy neřešitelných potíží, aby si pak denně při cestách autem zpíval mantry. Jak to s ním vypadá teď, po půl roce co jsme se neviděli? Satsangů na dálku si užívám a to s pocitem, že některé blogy píšete přímo na mou objednávku. Miluju synchronicitu. Jsem v pohodě, jako málokdo na téhle planetě a když mě něco trápí, tak jsou to jen blbosti. Dneska jsem si přečetl, že pašáka si člověk nemusí dát jen ve chvíli pokroku, ale taky když se nedaří. Došlo mi to a hned jsem si jednoho dal :-). Pokračování »

 Vzpomněl jsem si na vás, jelikož jste byl jedna z mých prvních zastávek na cestě k buddhismu. Přečetl jsem vaši knihu „Návod na život“ a možná že všechny vaše tehdejší články na blogu. Hledal jsem cestu, jak „být šťastný“ a jak „být dobrý“. To bylo tak 7 let zpět. A stále na to nemám odpověď, naopak, na té cestě stále jsem, a spíše o to víc obtěžkán dalšími otázkami. Napsal po letech někdejší čtenář. Odpověděl jsem mu, že ta kniha se jmenovala Návod na použití člověka, ale že pouhým přečtením návodu přece nelze cokoliv změnit… Chtělo to sedm let cvičit podle nějakého inspirativního cvičení, kterých je kniha plná, jezdit na satsangy, a čtenář mohl být u cíle, tedy šťastný zdravý (a možná i osvícený)… Pokračování »

Jak jsi pochopil prázdnotu? Kdybych byla blízko, chytl bys mne za nos. Zkus to ale prosím slovy… Vysvětlit, ale i jen popsat prázdnotu slovy prostě nelze. Šúnjatá (sanskrtsky prázdnota, nicota, bezpodstatnost, relativita) je přitom ústřední pojem mahájánového buddhismu. Podle něho je podstatou vlastního bytí …a dokonale se shoduje i s ústředními kosmologickými tématy současnosti (astronomové celkem nedávno zjistili, že 80% vesmíru tvoří temná hmota, která je ovšem prázdnotou, a temná energie, která je také vlastně prázdnem, tak jako černé díry). Pokračování »

Když jsem v nedávném zamyšlení o šesti mladých ženách několikrát negativně použil slovo vzdělání, chtěl jsem na konci provokativně zmínit, že nemám nic proti vzdělání klasickému, ještě za mne uznávaného gymnaziálního (jaksi všestranného) typu, ale že mi spíše vadí ono mužsky pokroucené univerzální nalévání nesouvislých a v praktickém životě neuplatnitelných informací do hlav hochů, ale hlavně dívek. Současné univerzitní vzdělání (původní záměr středověkých učitelů, nejen Ámose, býval totiž realizován nikoliv hromadně, v přeplněných aulách českých vysokých škol, ale podobně jako ve starém Řecku jen v malé skupince studentů kolem jednoho moudrého a k různostem povah intuitivně tolerantního učitele), a nejen matematika, statistika, ale i právní a jiné sociologické, a odvozeně k tomu genderové vědy, podle mne poškozují feminitu (ženskost). Pokračování »