Vlastimil Marek

Rozhodl jsem se Vám napsat na základě přečtení/vyslechnutí Vašich posledním blogů (Hrách na stěny vydavatelství, Něco se už musí změnit, Všude dobře tak co tady). Cítil jsem z nich velmi silné (silnější než obvykle) znepokojení, nechuť. Myslím, že si vaše pocity umím trochu představit… Věřím ale, že lidí kteří Vás sledují a oceňují přísun informací, inspirace a energie z Vaší práce (stejně jako my) je mnoho. Vím, že neházíte, ale přeci jenom: prosím neházejte flintu do žita ;-), napsal mi čtenář. A tak abych uklidnil nejen  jeho, a dalším připovysvětlil mé brblání z poslední doby (a ospravedlnitelnou únavu z neustálého opakování základních tezí a pravidel návodů na použití člověka této doby), otiskuji jako další aspekt nedávno nahozených témat a otázek jeden fejeton z konce 90. let min. stol. (který jsem pak uveřejnil v knize Něco  v síti, DharmaGaia 1999). Pokračování »

Má se člověk, který není s nynější situací v naši zemi spokojený, odstěhovat do jiné země (a které vlastně?) a nebo zůstat? U mnohých správná, ale těžká otázka, a ještě těžší odpověď. Vím, koledoval jsem si o ni blogem Všude dobře tak co tady. Navíc radit všeobecně nelze, každý máme individuální životy, potřeby, přání, touhy. Ale přece jen, také protože žijeme v zemi, ze které odcházeli mnohdy ti nejlepší nejen do exilu, ale především do emigrace, se o nějaké náznaky správnějších otázek a případně i nějakých náznaků odpovědí, pokusím… Jako v emigraci či exilu: nic nečekejte, ale buďte připraveni na vše… Pokračování »

Tak se vtipkovalo o situaci v ČSSR za totality. Chcete se do Česka ještě někdy vrátit? Zeptaly se před pár dny Lidovky.cz bývalého Brňáka, hudebníka a kdysi i hudebního skladatele, který se před mnoha lety podruhé oženil do Japonska (rozhovor má titulek Záchody v Japonsku jsou čisté a neplatí se tam). Kdysi jsem ho na dálku obdivoval, protože Daniel Forró byl jeden z prvních u nás, kdo se vážně zabýval kombinací syntezátorů a počítačů. To on je autorem citátu, kterým bavím celé roky různé ajťáky (a můžeme si pak o podivnostech mezi nebem a zemí povídat déle): Když se blíží bouřka, nebo je žena naštvaná, musím přestat pracovat na počítači…Možnost návratu do Čech by dnes zcela vyloučil: Moje současná situace ani rodná země mi k natolik zoufalému činu nedává mnoho rozumných důvodů. Pokračování »

 Možná se mýlím –  rád bych. Předem se těm, kterých se nic z následného brblání netýká, omlouvám. A nejsem tantrik, jen něco vím o duchovnosti a o jejím všeobecném úpadku v těchto končinách a v této době. Potkal jsem několik proklamaticky se tantrou chlubících mladých vzdělaných žen a zkusmo jsem se nenápadně vyptával jejich partnerů. Auvajs. Dopadlo to, při vší úctě k sumě energie, kterou do toho vložily, jako u jedné již kdysi zmíněné bohyně sexu, která přijela v neděli večer ze semináře a místo aby svého muže pomilovala jako nikdy předtím, hned ve dveřích mu vynadala, že jí to nikdy pořádně neudělal. A podobně to dopadá s politiky, kteří také hlásají službu lidu, ale slouží především svému kontu. Pokračování »

 „Rovnost mezi partnery zabíjí chuť na sex“, popsal prý letos nejčtenější článek v amerických novinách současný stav vztahů mezi emancipovanými ženami a poněkud zmatenými muži, a česká žurnalistka žijící ve Velké Británii v sobotní příloze LN svůj „velmi osobní pohled hnusné individualistky“ (rozuměj: životem ponaučené novinářky, v Česku 90. let emancipované ženy) vše sepsala pod titulkem Sex, lži a vysavač. Většinu českých emancipovaných žen jistě rozčílí, mne ale pobavila, a navíc poskytla (po patnácti letech házení hrachu na genderovou stěnu českého ženstva) zadostiučinění. Ocituji a s gustem toho, kdo se sice ještě nesměje naposledy a tedy nejlépe, ale už se to k tomu řítí, i okomentuji: Pokračování »

 Zaslechl jsem v tramvaji debatu dvou zmalovaných a potetovaných pubertálních slečen s pierciengem (jedna měla malý kousek stříbra v uchu, druhá ve rtu a bůh ví kde ještě, navíc z nich příznačně čpěl nikotin). Jedna chválila druhou, že tomu svému dala kopačky: vyhrálas nad ním! A hravě převedly téma: Ty vole, vyprávěla jedna druhé, nechala jsem si od doktora předepsat pilulku, a konečně mám pokoj! Žádná krvavá! Psal jsem na toto téma (Pandořiny pilulky) již kdysi, a poslední číslo týdeníku Respekt přineslo právě o hormonální antikoncepci velký a varovně pochybující článek. Pokračování »