Vlastimil Marek

Prý jsem arogantní. Kdybych nebyl, bylo by to, co píšu a říkám, lépe přijato. Kdysi jsem četla věci, co jsi psal, kde jsi měl pravdu, mohl jsi inspirovat, ale bylo to napsáno arogantním způsobem. Nejde o to, že bys neměl pravdu… napsala mi dávná známá. Jiný čtenář psal podobně: Řada Vašich blogů mi přijde po obsahové stránce velmi zajímavá. Ale, upřímně, v mnoha případech mi nějak, z pro mě neznámého důvodu, „nesedne“ forma (způsob prezentace myšlenek a názorů). Mailem mi ale přišlo i toto: Vaše slova zůstávají stále zdrojem poznání a inspirace. I když jste už dávno vše podstatné řekl, tak vím, že je dobré, že píšete dál, protože co člověk to jedinečnost a třeba ten příští váš článek „probudí“ nějakého budoucího buddhu… Vaše intenzivní celoživotní opravdu prožitá zkušenost je tak silná, že ty nepřipravené to odradí, odloží to jejich procitnutí na pozdější dobu, a tedy i z toho důvodu je málo těch, kteří to mohou pravidelně skrze vaše články nasávat a zpracovávat. Těší nás, že i já a moje žena to dokážeme. A tak se pokusím naznačit, jak to s tou mou arogancí ve skutečnosti je: Pokračování »

 Jednou z těch maličkostí, která je pod rozlišovací schopnosti většiny Čechů, je bohužel až příliš běžná charakterová vada: neděkujeme. Učíme to sice už malé děti na pískovišti, když se dostanou k cizí lopatičce a ta jim je po malém boji zapůjčena, a babičky vyžadují poděkování po každém bonbónu, ale já mám teď na mysli jiné děkování. Ano, už zase brblám, ale jen abych varoval a v závěru naznačil možná překvapivé řešení… Pokračování »

 Při sledování přenosů z her zimní olympiády moderátoři pravidelně servírují zákulisní a donedávna tajné informace o maličkostech, které v konečném důsledku rozhodují o medailích. O prodyšnosti kombinéz skokanů na lyžích jsme slýchali již dříve, skiatlonisté zase donutili ševce, aby jim ušili speciální obuv, použitelnou jak na klasický styl, tak na volnou techniku (bruslení)… Mazání lyží je věda odjakživa a hlavní servisman musí být zkušený lyžař, ale také alchymista a psycholog, schopný prosadit svůj názor v celých týmech dalších specialistů sloužících sportovci k dosažení nejlepšího výkonu. Za mého života prošel i tvar lyží včetně vázání velkými revolucemi (v maličkostech). Specializace zavládla světem, a dnes stojí pouhé vybavení triatlonového kola stovky tisíc už v dorostenecké kategorii. Na maličkostech ve výbavě či v tréninku zkrátka záleží, ne že ne… Pokračování »

Často zmiňuji tvrzení předků, že ďábel je v detailu, nebo obráceně, jak moc i při velkých akcích záleží právě na detailech. (a že rozhodující by měl být pozitivní úmysl). Nejen komunisté zase často zneužívali přísloví, že když se kácí les (nebo scelují políčka či likviduje jedna sociální třída), létají třísky. Marně jsem se také od 70. let min. stol, kdy jsem začal cvičit jógu (nebo překládat duchovní spisky), pokoušel informovat, jak moc záleží i na podstatě, nejen na formě a výrazu (cviku nebo slova). Zodpovědnější právníci a Václav Havel pravidelně připomínali nutnost dodržovat nejen literu, ale i ducha toho kterého paragrafu a zákona. Pokračování »

Čtu a žiju Váš blog rád. Vaše slova a postřehy jsou učiněnou oázou mezi těmi všemi srdíčko sluníčko lidičkovými weby hysterických víkendových seminárnic. Pište dál prosím. Navzdory… Napsal mi jeden čtenář a udělal mi radost. Velmi pozdě, ale přece. A protože už v závěru minulého blogu je naznačeno, že se i nadále nemohu nedělit (o zkušenosti např. s mísami), sáhl jsem po již připraveném materiálu a rád se s těmi asi dvěma sty čtenáři (po)dělím o další dobré zprávy, které ke mně doputovaly ve formách odkazů. Předávám (jeden o alternativní stravě, druhý o alternativním způsobu výchovy a výuky dětí) dál… (ano, mé mlčení bylo tichou výzvou, ozval se ale jen ten jediný výše citovaný). Co se k tomu dá podotknout? Posílejte si (a mi) dobré zprávy, podporujte (v čase krizí a kolapsu této civilizace) mezi sebou ty aktivní… dělejte si radost. Pokračování »

 Z mnoha příčin nefungujeme, jak bychom mohli a měli (o zbytečném nedorozumění mezi ženami a muži, nebo zbytečně medikalizovaných porodech či autoritativní výchovou poškozených obětech obětí, ale také o duchovní lenosti Čechů jsem psal a hovořil snad dostatečně často). Zklamané naděje mnohých, co se týká vývoje společnosti po roce 1989, jsou také očividné. Pokusím se naznačit další důvod, proč používáme Rolls Royce, které jsme od evoluce zdědili ve svých tělech a mozcích, stále více a častěji jen jako Trabanty. Pokračování »