Na zenu (a jeho historii) mne již v polovině 70. let upoutala jakási nepřetržitá štafeta osvícen(n)osti, a kromě „tahu na branku“ a umění se nenechat slovy připoutat ke slovům (i za pomoci kóanů), i historka o tom, jak jistý mistr už byl velmi starý, ale stále neměl studenta, kterému by svou verzi cesty k osvícení (nějak, individuálně, neverbálně) předal… a přece se metodou wu-wei, ne-konání, dočkal, a to, co měl předat, tedy metody vedoucí k osvícení (včetně testů jejich a své pedagogické efektivity), bylo předáno… to mne vždy uvádělo v nadšení a pokorný obdiv (nezenoví známí by tomu řekli závist) zároveň. Pokračování »
(Zenová) štafeta
12.9.2013Dokonalosti drahokamů
11.9.2013Autorsky namluvený fejeton
Tři unce praxe…
9.9.2013…a metoda z mysli do mysli. To je to, oč tu dnes běží. Využiji rčení, že tři unce praxe vynahradí tři tuny teorie, k objasnění už zcela nezpochybnitelné zkušenosti: že totiž uvažovat a diskutovat o zdraví těla a mysli není totéž jako skutečně cvičit. Zatímco v 70. a 80. letech minulého století bylo třeba informovat o tom, že je možno a třeba cvičit nejen tělo, ale i mysl, v 90. letech jsem už raději přednášel o nejrůznějších a dostupných metodách kultivace těla a ducha pro malé motivované skupinky zájemců, rozuměj: z mysli do mysli. Pokračování »
Jak si zamilovat své iluze a chyby
5.9.2013Ocituji z článku dr. Koukolíka, neúnavně skeptického propagátora nejnovějších psychologických studií o psychopatech a iluzích, kterými jsme nevědomky řízeni, a paralelně budu (na individuální rovině) ironicky komentovat zdánlivě racionální chování tzv. seminářových bohyň (nebo, chcete-li, biomaželek), jinak žen, které si prostě jen (ať to stojí co to stojí, jinými slovy, které nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou) chtějí užít a poznat sebe samy. Ony za to až tak nemohou, až na výjimky byly poškozeně porozeny (nebo poškozeně porodily), a přestože, anebo právě protože mají vysokoškolské vzdělání, jim vládne automatické, nevědomé nutkání, tedy evoluce. Naznačím mezi řádky, že potíže státu souvisí s krizí rodiny, a ta s krizí současného novodobého a ve své podstatě neukotveného Ženství (náznak přícin a řešení, přiznávám, jen pro pokročilé, před koncem). Pokračování »
Zabití lásky?
4.9.2013Autorsky namluvený fejeton
Konečně správně (mužsky) o rodičkách
2.9.2013Vyvlastněná těla, tak se jmenoval článek Martina Zvěřiny, komentátora LN, o tom, že rodičky, jak zněl podtitulek, nejsou nesvéprávné bytosti, které mají lékaři převychovávat. Třináct let po mé knize Nová doba porodní, a pětadvacet let po vrchlabském porodníkovi Kavanovi, se konečně našel muž, kterému to docvaklo. A příznačně a také odvážně napsal: Porodnice jsou takové továrny. Z jedné strany do nich vozí matky, z druhé vycházejí šťastné rodiny. Nad tím co se děje uvnitř mají stoprocentní kontrolu porodníci, a na matky je pohlíženo jako na objekty, které se musejí podrobit. Pokračování »
Bez práce
30.8.2013Jeden dávný zenový příběh vypráví o mistrovi, kterému, když už byl velmi starý a skoro se nemohl hýbat, jeho žáci zakázali pracovat. Podotýkám pro ty, kteří to neví, že v zenových klášterech a centrech po celém světě vždy byla a je práce (na zahradě, v interiéru, v kuchyni) součástí každodenní duchovní praxe. A mistr řekl, tak dobře, protože bez práce není důvod k žití, přestanu jíst. Když se po několika dnech ukázalo, že to myslí naprosto vážně, okamžitě mu zase dovolili, samozřejmě úměrně k jeho fyzickému stavu, pracovat. Poslední rok prožívám podobné: mou prací bylo pořádat semináře a přednášet o síle (v naší společnosti nedoceněných ale až neuvěřitelně léčivých) a možnostech meditace a zpěvu (jako dvou pro mě nejefektivnějších Cest k duchovnosti). A o porodní síle. A to už dělat nemohu: jednak tělo protestuje, ale především, není zájem a pochopení… Pokračování »
The Final Place of Home
29.8.2013The Sanskrit term „Shanti Nilaya“ translates as The Home of Peace – Sanskrit is the primary ceremonial language in Hindu religion, although it is also spoken as official language in some parts of India. Sanskrit is often referred to as „the cultured, refined language“ but similarly as Latin, it does not focus on description of (material) objects but each word conveys its spiritual meaning. In that respect, (from the usual western minded translation) the meaning of Shanti Nilaya would be more closely linked to „death“ although the true meaning in Sanskrit goes deeper. Here, the meaning is not simply „death“ but also „life after death“ – without any negative connotation. My good readers may also remember me mentioning the term Cosmic Consciousness. Pokračování »
Běžné
28.8.2013Autorsky namluvený fejeton
Co se máme naučit
28.8.2013Zaprvé, mozek nás klame, a to, jak svět a sebe vnímáme, je iluze, vytvořená jeho programy. Všechny jakkoliv logicky vypadající výsledky jeho aktivit jsou, zadruhé, antropomorfní jako Brno. Máme geneticky a kulturně zakódováno, že nejen druhé lidi, ale i zvířata (zvláště ta chlupatá a nám se něčím podobající), ale dokonce i věci a přírodu a svět (a vesmír), poměřujeme vlastními zkušenostmi a přáními. Přesto se dá z pasti programů mozku a mysli (která je přece, podle zenových mistrů, tou nejpružnější věcí na světě) vystoupit… Pokračování »
Po dvaceti letech
26.8.2013Tak se v minulém století hýbaly dějiny. Nejen z mého pohledu: vždy po dvaceti letech se radikálně změnila (duchovní) atmosféra společnosti. Roky 1918, 1938 (tady se dějiny zbláznily), 1948 (tady musela kolečka osudu hrknout rychleji), 1968, 1989 (tehdy byla ta kontinuita pikantní i pro prosté otočení dvojčísla na konci letopočtu vzhůru nohama)… ale po dalších dvaceti letech se nedávno nestalo nic. Pro každou další generaci (pokud čas oponou znovu netrhne, a nezačneme si vážit svých starších moudrých) tak už výše uvedená data budou jen historickými údaji, pro většinu společnosti ještě méně záživnými a relevantními než zmínky o Sokratovi. Pokračování »
Jak (pře)žít se závislým
22.8.2013Jediná ověřená metoda jak pomoci drogově závislému, ať už je to alkoholik, pravidelný kuřák cigaret, uživatel marihuany nebo dokonce heroinový nebo pervitinový labužník, je laskavě důsledná přísnost. A s nápravou musí začít i on sám. Jen velmi tvrdá pravidla (kolektivní zodpovědnosti) některých odvykacích center mohou oběti mozku, navyklému na svou porci slasti (za kterou v tomto životě podle něho není náhrada) pomoci přeprogramovat sobce, bažícího jen po naplnění svých tužeb. Dokonalému lháři a slibovateli, schopnému pro svou dávku slasti prohrát (jako kdysi dávno v kartách) i svou ženu s rodinou, důvěru a štěstí a respekt rodiny a přátel, nelze pomoci ohleduplností a odpouštěním. Přesto i na takové existují návody k použití (i když žádná rada není univerzální a každá postižená musí najít vlastní Cestu). Pokračování »
Šedesát osm (vysoké a nízké)
21.8.2013Tehdy mi mělo být za dva dny dvacet dva let. Už půl roku jsem chodil se svou budoucí první ženou, a užíval si Pražského jara na plné pecky. Výstavy, noviny, časopisy, filmy, všechno se týden po týdnu vylepšovalo, zbavovalo cenzury, a já se rozhodl své obavy ze smrti vyřešit rázně: nechal jsem se počátkem srpna 1968 zaměstnat jako brigádník v Pohřební službě. A vychutnal jsem si tak naplno jak vysoké, tedy hrdinství, vtip národa, učícího se žít bez cenzury, vzepětí vlastenectví, tak to detailně a netušeně nízké: třeba hromady mrtvol na prosekturách. Pokračování »
Jako přadlen(a)
21.8.2013Mozek září (když umírá)
19.8.2013A nejen když umírá. Neustále vysílá a přijímá zároveň, a ještě stíhá on line sledovat prakticky každou buňku v těle. Věda i na to jednou přijde. Zkušenosti dávných duchovních mistrů (Egypta, Indie, Tibetu, ale i šamanských kultur) jsou zřejmé, i když až dosud opomíjené nebo zásadně špatně překládané, protože europocentricky podceněné. Jako jedno velké závěrečné matemašte (japonsky na to jsem čekal) se ukazuje být článek, tvrdící nejen to, co nadpis tohoto blogu. Intenzivní prožitky lidí, kteří se ocitli na pokraji smrti, může způsobovat silná elektrická aktivita probíhající v posledních okamžicích života v mozku. Tvrdí to američtí vědci, kteří objevili výrazné elektromagnetické vlny v mozku umírajících krys. Pokračování »
Co není láska
15.8.2013O čerstvě zamilovaných se říká, že jsou doslova opilí láskou. A není to jen básnická nadsázka. Bývají doslova „zfetovaní“ hormonálním koktejlem, který má podobné účinky jako tvrdé drogy; uvedl článek na internetu, a já tak mohu pokračovat ve svých subjektivně pojatých a opožděných komentářích pro srandu králíkům (protože láskou již postižení, nebo naopak skutečné lásky se obávající, protože jim zcela schází dnes velmi nedostatková vlastnost, které se hezky česky říkávalo srdnatost, to na zřetel rozhodně nevezmou). Pokračování »
Konečný domov klidu a míru
14.8.2013Autorsky namluvený fejeton
Pokrok
12.8.2013aneb další komentované citáty (ehm, pardon, poněkud delší). To, že bohužel a neustále i ti, kteří již o negativních jevech a trendech současné doby houfně píší, zatím ze všech stran rozebírají spíše mléko, které bylo již dávno rozlito, a kvalitu hadru a mopů, než skutečné příčiny, komentuji pravidelně již od oněch 80. let, kdy mi jedna Američanka z Floridy začala pravidelně posílat časopisy a zprávy, jež měla předplacené. Například Brain Mind Bulletin, vydávaný autorkou dodnes do češtiny nepřeložené zásadní knihy hnutí new age Aquarian Conspiracy Marilyn Fergusonové z roku 1980 (dvě delší kapitoly jsem česky vydal v Barace, viz linky na konci blogu). Pokračování »
Drobky ze stolu čtenáře
8.8.2013Já jsem pracoval pět let v manželské poradně a již tehdy v 80. letech si ženy myslely, že na to, aby jim někdo přitloukl hřebík, nepotřebují manžela. Už tam se to začalo rozpadat… Když člověk sám sebe povýší na špičku vesmíru, může se dmout pýchou, ale také cítit se bezmocně a sám bez jakýchkoli vazeb… Radkin Honzák Pokračování »
Krása přirozenosti (a naopak)
7.8.2013Potrat
5.8.2013Známá čekala dvojčata, ale potratila. Jak to vzít pozitivně? Co má taková žena, navíc prvorodička, dělat? Je to přirozená věc, nebo je to spíš vždy nějaká chyba, třeba v psychice, stravě, nevhodných okolnostech?, přišla mi kytice otázek… Pokusím se naznačit několik alternativně směřujících odpovědí pro inspiraci, vědom si specifičnosti (a v mém případě, za což se citlivějším dušičkám předem omlouvám, až jisté provokativnosti) mužského filosofování o ženských věcech. Pokračování »
Výtvarná umění
1.8.2013Jakkoliv může můj zájem o výtvarná umění vypadat, zvláště pro nově příchozí čtenáře (po delším příspěvku Současné umění), a zvláště v porovnání s mou hudební a spisovatelskou aktivitou, marginálně, provázel mě po celý život. Zvláště pokud jde o spirituální zdroje a duchovní inspirace (nejen světové avantgardy a) slavných malířů, kterým ještě i současné uměnovědné teorie stále nepřikládají odpovídající vážnost a pozornost. Zájem o umění jsem aktivně projevoval již krátce po svém příchodu do Prahy v polovině 60. let min. stol. Anonym mi medávno poradil, ať se nemíchám do věcí, o kterých nic nevím (podobně mne za mé články o přirozených a potenciálně bezbolestných porodech, ve kterých jsem citoval světové autority na tomto poli, kritizovaly koncem 90. let min. stol. na blog.respekt.cz, a radily, ať toho nechám, některé české matky, dnes bitevní feministky, které bohužel porodily císařem), a tak jsem se zdravě namíchl a pro informaci těm, kterých se to týká, uvolněně připomínám… Pokračování »
Neviditelným šamanem
31.7.2013Narozena
29.7.2013Udělal mi velkou radost. Ozval se Ondřej Landa, který za mnou před více jak čtyřmi lety začal docházet do Měcholup, a který pak byl se svou japonskou přítelkyní i na jednom silvestrovském semináři (poslední večer nádherně oba zatančili). Napsal a sám si vydal knihu (dělal jsem mu korektury) o své dobrodružné cestě Japonskem, na kterou si vydělal hraním na flétnu a žonglováním na rušné berlínské křižovatce. Strávil tehdy nějaký čas na farmě u slavného tanečníka Mina Tanaky, (kde se seznámil e svou ženou Fukiko), napsal o něm bakalářskou práci a vydal se do světa. Tu i onde tančí a hraje na slovenskou flétnofujaru, kterou jsem mu věnoval. Jezdí za mnou mladý muž, který dokázal strávit devět dnů sám na legendární a i pro Japonce velmi tvrdé posvátné cestě divočinou, napsal o tom další knihu). Umí se učit (napsal jsem o něm v roce 2009). Pokračování »
Současné umění
25.7.2013už není schopno seriózně odpovědět na situaci člověka v industriální civilizaci, píše historik umění Pavel Kalina v článku (příznačně a bohu a českému umění žel dodnes až) provokativně nazvaném Jiný obraz avantgardy (LN 20. 7. 2013), …přestože vnímá samo sebe jako dědice avantgardy… To by ale platilo, kdyby byl původní projekt avantgardy takový, jak jsme se učili ve škole, tvrdí kunsthistorik, který tím boří stále převládající mýtus svého oboru. A protože je to, v rámci recenze právě probíhající berlínské výstavy (také o slavné umělecké škole z 20. let min. stol. Bauhaus) Kosmos Farbe – Itten, Klee, po velmi dlouhé době první seriózní pokus o odmaskování témat, dogmaticky nadiktovaných materialismem, cituji (a znovu připomínám svůj článek o Františku Kupkovi Geniální malíř vizí, viz Baraka č. 1 z jara 1997). Pokračování »
