Ty předškolní si moc nepamatuju, ale školní (do první třídy jsem šel v roce 1953), s dlouhým prázdninovým volnem, byly vždycky nezapomenutelné. Tehdy se pracovalo a chodilo do školy i v sobotu, takže kdykoliv byly nějaké prázdniny (nejlepší byly ty neplánované, třeba uhelné, kdy nebylo uhlí a ve škole byla zima, nebo povodňové – řeka zbořila most a nedostali jsme se z předměstí do města, ale zdrojem veselí a radosti byly i ty pravidelné, tedy vánoční, zimní, pololetní, velikonoční), užívali jsme si jich o sto šest. Tuhle dětskou schopnost radovat se bez ohledu na panující ideologii či nedostatek peněz nebo těch správných surovin jsem se pak snažil o dvacet let později předat i svým dětem (a dnes i vnoučatům). Pokračování »
Vánoce let 50. a 80. tých
20.12.2012I guru je jen člověk
19.12.2012Autorsky namluvený fejeton
Obstetrix
17.12.2012Tak se latinsky řekne porodník (anglicky je to obstetrician). Sloveso obstare znamená zabraňovat něčemu. „Zabraňovat průšvihu,“ zdůrazňuje nejstarší česká porodnická autorita, se kterou jsem byl předběžně pozván diskutovat o porodech v tzv. Debatním klubu. V dobré, leč neinformované víře mne pozvala parta nadšenců (kteří organizují, natáčejí a potom na internetu zveřejňují diskuse dvou lidí, kteří o tom či onom oboru či problému něco ví) debatovat právě s tímto doyenem českého porodnictví (začal studovat medicínu v roce 1948) a autorem knih jako Od babictví k porodnictví či nejnověji Porodnické operace (2007). Pokračování »
Hladina mysli
14.12.2012Autorsky namluvený fejeton
Duchovní učitel
12.12.2012Autorsky namluvený fejeton
S křížkem po funuse
11.12.2012Babička tohle rčení užívala dost často: když komunisti dali rozorat dědův meruňkový sad, a sebrali mu dvě krávy, plakal a zuřil, ale bylo už pozdě. Měls něco dělat před volbama, dědku, říkávala pak celé další roky. Chci naznačit, že všechny ty současné (sociologické, psychologické ale i psychiatrické, politické a ekologické) stesky jsou tzv. s křížkem po funuse. Mléko již bylo rozlito. A všechny reformy (v rámci systému) jsou, jak naznačuji neustále, a jak naznačím níže, zbytečné: řešitelé příčiny nevidí, a zapřahají, s křížkem po funuse, vůz před koně. Pokračování »
Čtyři pravdy (pro pokročilé)
10.12.2012Autorsky namluvený fejeton
Tahle doba špiní
7.12.2012Poslouchám na Čro 2 ranní rozhovory, naposledy s komentátorem Petránkem, a souzním se staršími řečníky, kteří nespokojeně komentují vývoj naší společnosti. Tahle doba, a zvláště tento způsob státu, zdá se jim, i mně, poněkud nešťastným. Je mi jasné, že současná mládež najde způsoby, jak se s požadavky doby vyrovnat, ale my starší víme, kolik zbytečné práce to dá. Na křižovatkách dějin tento národ opětovně selhával (a opět selhal) a nenaplnil naděje, které do něho vkládali jak obyčejní jiní, tak někteří jeho citlivější a rozumnější (rozuměj: ne tak poškození) příslušníci. Naznačuji, že tahle doba morálně a duševně špiní. Pokračování »
Čtení o koláči
5.12.2012Autorsky namluvený fejeton
Dvacetileté zpoždění
3.12.2012o kterém občas mluvím a píši (ve věcech a jevech týkajících se new age, demokracie či vztazích mezi muži a ženami, a které jsme my nadšenci už v druhé polovině 70. let min. stol., díky pašovaným a čerstvým elpíčkům, v oblasti rockové a alternativní hudby notně zkracovali) se projevilo i formou nečekané podpory slavného anglického sociologa Anthony Giddense. V recenzi českého vydání jeho knihy Proměna intimity (která v originále vyšla právě před zmíněnými dvaceti lety) jsem našel myšlenky (mé zavilé kritičky nechť prominou, ale tenhle kopačák zadostiučinění si nemohu odpustit, stejně jako ten dole uvedený, adresovaný přátelům filosofům a zenistům), na které jsem před lety přišel, aniž jsem jeho knihu znal, bohužel z vlastní zkušenosti, i já. Pokračování »
Oznámení
3.12.2012Od první středy prosince 2012 se budu pravidelně (každou pracovní středu) nacházet od 15:00 ve vegetariánské restauraci Gopál (Praha Smíchov, Elišky Peškové 6): zodpovím vaše (duchovní i genderové) otázky a možná dojde i na mantru. Chodí si tam se mnou povídat pár lidí jednotlivě, tak by to mohlo a mělo fungovat i v menší skupince… Pokračování »
Co po osvícení
30.11.2012Autorsky namluvený fejeton
Bez myšlenek
28.11.2012Autorsky namluvený fejeton
Novinka: namluvené fejetony
27.11.2012aneb také Výživa pro uši (a pravou mozkovou hemisféru). Tak by se nová rubrika (a možnost) na tomto blogu mohla a měla jmenovat. V létě jsem v příjemném prostředí Chlumku u Milevska namluvil do čerstvě k tomuto účelu zakoupeného diktafonu více než dvě desítky vlastně náhodně (z knih) vybraných fejetonů, a teď se ukázalo, že už existuje technika příjemná a rychlá jak pro posluchače, tak odpovídající původnímu úmyslu autora. Aby bylo poselství, umně skryté mezi řádky, lépe využitelné, snadněji odhalitelné, dříve rozluštitelné a nakonec (po příslušené praxi) i inspirativněji a také liběji působící. Pokračování »
Podle vzoru Bache
26.11.2012Christofera Bache jsem potkal osobně v Kalifornii v roce 1995. Má doktorát z filozofie, a v Youngstownu, kam dochází 15 000 studentů, učí kromě akademické filozofie také východní náboženství, transpersonální psychologii, srovnávací mysticismus, a osobně už třicet let medituje, v poslední době také v rámci tibetského buddhismu, a již tehdy pracoval podle metodologie Stanislava Grofa. Už tenkrát psal, že věci se dějí – dnes bychom řekli – na začátku kvantového pole… Zatímco čeští učitelé mají osnovy, Bache se svými studenty probíral a probírá úplně všechno. Naznačuji, že pro mě se prakticky (teoreticky od začátku roku 1984, když mi začaly chodit americké časopisy) všechno spojené s poznáním jinak v iluzích ponořené reality začalo potenciálně, skloňovat podle vzoru Bache. Pokračování »
Duchovní puberta
25.11.2012Autorsky namluvený fejeton
Schumacher college
23.11.2012Jak jsem se dostal na Shumacher College? Jak jsem tak v 80tých letech překládal z časopisů, které mi přeposílali moji „pen-pal friends“ (nechal jsem si předplatit různé časopisy – jako Yoga Journal, East West Journal…, jako je dnes u nás Regenerace, nebo Meduňka, ale s celosvětovým přesahem), často jsem pak vykládal příhodu o dvou mniších, kteří se nemohli dohodnout, jestli se může kouřit při buddhistické praxi (meditaci). Šli se zeptat mistra. První vyšel od mistra a řekl, že to má zakázané, druhý mnich vyšel a zapálil si. První mnich se s překvapením ptal – jak je to možné, mně to zakázal! Ten druhý – co ses ptal? Ten první – No, jestli můžu kouřit při meditování. Co ses ptal ty? Jestli můžu meditovat při kouření… Pokračování »
Sny se (mi) splnily
20.11.2012Angličan to řekne „my dreams came true“. Měl jsem hodně snů, a nedávno jsem zjistil, že z těch nesplněných běžných zbyl už jen jeden: před třiatřiceti lety jsem byl hned na počátku dvouměsíčního pobytu v Japonsku přítelem Eidžim pozván na oběd do tehdejší japonské gastronomické novinky, suši restaurace, kde si hosté jednotlivé druhy této dnes světově oblíbené pochoutky vybírají z nabídky projíždějící kolem nich na pojízdném pásu. Spirála se uzavřela: tehdy jsem nesplnitelně snil o tom, že to Japonci oplatím v Praze. Eidži tu byl za tu dobu osmkrát. Až teď jsem si i tento sen splnil. Pokračování »
Postřehy pozorné divačky
17.11.2012V reakci na můj blog o toxické kultuře (vyprovokované nedodívaným filmem Prometheus) mi má překladatelka Eva poslala obsáhlé, inspirované a inspirující zamyšlení (dokazující, kromě mnoha jiného, její všímavost a přemýšivosti). Upozornění: dál nechť čtou jen ti, kteří film viděli, a neodradí je slovenčina a chybějící diakritika… mé resumé na konci… Pokračování »
Toxická kultura
14.11.2012Dlouho jsem na ten termín čekal: přece nemohu být sám, říkal jsem si, kdo je z negativního nasměrování současné společnosti zděšen… Psával jsem dost o špinící a bezvýchodné roli médií, varoval jsem, ale bylo to házení hrachu na stěny každodenních senzací a glorifikace negace. Pro současná média je jen ta špatná zpráva „dobrá“, tedy otištění hodná. Co je to za sílu, která tak rychle zvedne adrenalin při pomyšlení na špatné zprávy a tak rychle vytvoří otupělost na zprávy dobré? zeptala se řečnicky ve svém fejetonu v LN antropoložka Dana Moree, aby vzápětí použila termínu dvou jiných vědců, Deala a Petersona, viz titulek… Omlouvám se za délku článku, nějak jsem musel hrany zklamání z marnosti nechat otupit…
Tý vole…
11.11.2012Kdybych tohle hovězí oslovení používal, a kdyby mi bylo přes dvacet a chtěl být děvčaty stejného věku obdivován, asi bych tak už také zněl neustále. Nedávno jsem v podvečer jel tramvají, a vzadu stála čtyři asi dvacetiletá děvčata, jedoucí, jak vyplynulo z neustálých a velmi hlasitých telefonátů, na nějaký ten mejdan (byl ne pátek nebo sobota, ale čtvrtek večer). Typicky žensky stíhala všechna mluvit do mobilů i zároveň mezi sebou, a kromě jiných sprostých (a fekálních) slov se navíc i mezi sebou neustále, v každé větě, častovala (za mých mladých a ještě nedávných let obvykle jen puberťácky klučičím) „ týý volééé“. Naznačím ale níže, že i tohle rčení může být, bude-li na počátku rozhodnutí pozitivní úmysl, a patřičná vytrvalost, mantrou a lékem. Pokračování »
Mužská řešení, ženské city
5.11.2012Když John Gray napsal v roce 1992 dnes legendární knihu Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, netušil, že po dvaceti letech to, co vypozoroval z praxe psychologa a z vlastních zkušeností s manželkou (a jejími kamarádkami), bude „vědecky“, tedy racionálně vysvětleno. A že bude moci radit svým klientkám a čtenářkám nejen co a jak, ale také jejich mužům (a po informacích bažícím čtenářům) vysvětlit, proč to tak je… hurá, máme zde neurovědecké (a hormonální) důkazy o zásadní rozdílnosti reakcí muže a ženy, a tedy o dnes už vlastně zbytečném nedorozumění mezi těmito pohlavími… po dvaceti letech! Knihu Ohnivá Venuše, studený Mars, která právě vyšla, doporučuji, a níže cituji: Pokračování »
Důkaz (po čtyřiceti letech)
1.11.2012Před čtyřiceti lety jsem na druhé lekci tehdy velmi exotické jógy zjistil, že meditovat je slastné, radostné, a s přibývajícími lety i transformativní. Jen jsem to nemohl nijak dokázat ani rodině, ani přátelům, a mnohem později ani účastníkům mých přednášek, koncertů a seminářů. Jistě, pookřál jsem, když se objevily první pokusy „ vědecky“ změřit (pomocí tehdejšího, z dnešního hlediska velmi primitivního EEG) meditujícího člověka a prokázat tak výhody té podivně exotické indické metody práce s myslí. Navazuji na minulý (co se týče citace spíše negativní) blog o síle myšlenky: ten dnešní, převzatý z anglických novin, je nanejvýš pozitivní, o síle a možnostech a důsledcích pravidelné meditace. Pokračování »
Síla myšlenky
30.10.2012Všichni jsme slyšeli nebo četli o „zázracích“ indických fakírů, tibetských lamů nebo jiných guruů a šamanů. Vychováni k materialistickému světovému názoru samozřejmě pochybujeme a hledáme v tom nějaký kouzelnický trik. Přitom ale nevysvětlitelných „zázraků“jsou dosti často svědky například lékaři, a i v západní literatuře lze najít řadu výpovědí o tom, že stačilo jedno skálopevné rozhodnutí, a z obyčejného kluka se stal americký prezident, nebo mistr světa v tom či onom. Znovu se pokusím naznačit, jak moc záleží na tom, jestli jsme „mouchy snězte si mě“, nebo jestli se navzdory handicapům a okolnostem rozhodneme změnit. Západní civilizace to také se silou myšlenky umí, bohužel, doposud většinově trénovala jen ty špatné a negativní. Pokračování »
Náprava věcí lidských
28.10.2012Kdysi jsem viděl půvabnou loutkovou pohádku O komínku nakřivo postaveném. Chci naznačit, že i nakřivo postavený komínek může sloužit svému účelu. Co se jednou stalo, nemůže se odestát, vždy je ale možno se z chyb poučit (a poškození napravit). Je to sice z nouze, ale může být i ctností. Konečně totiž přišel správný dotaz: Když se to od začátku (porod, první roky života – vývoj celého emočního systému je v zásadě ukončen v šesti, sedmi letech) všechno pokazí, je možná náprava, nebo je takový člověk už navždy poznamenaný? Rada: důkladný čtenář nechť si po prvním pozorném přečtení při každém dalším na tomto blogu vyhledá přinejmenším kurzívou označené termíny. Pokračování »
