jsem uměl už jako kluk: ať už jídla (takový kus chleba se sádlem a cibulí, se kterým jsem běžně hrával fotbal, nebo jen rohlík, to byla báseň), nebo četby (verneovky, a pak Štorch, Jirásek, a cokoliv s příběhem, a pak scifi, nakonec i v angličtině), nebo jakýkoliv sport (šly mi i všechny dětské hry, a docela brzy jsem byl kapitán a vybíral jsem si spoluhráče do družstev na vybíjenou, hokej, fotbal). Užíval jsem si každoročních jarních nebo podzimních povodní, sněhu, silného severního větru, školy (chodil jsem první, školník mi otevíral vrata), dobrodružství, přírody. Užíval jsem si běhání, bruslení a lyžování, míče, života. A co jsem se v mládí naučil… Pokračování »
Užívat (si)
27.12.2011Zpětnovazebné (vánoční) zadosti
24.12.2011Někde uvnitř mé bytosti už dlouho klíčí a razí si cestu na světlo postoj nebo názor nebo idea, že nejlepší volbou je měnit sám sebe, přes všechny sračky-radosti-výzvy okolo mně (společnost, obec, politika, porodnictví……atd.). Pokud s něčím vnitřně rezonuji (nikoliv pouze rozumově) tak to prostě dělám. Po přečtení blogu „Výpisky apokalyptické“ jsem se v tom opět utvrdil. A beru jej jako ránu zenovou holí. G. K. Pokračování »
Návod na použití tohoto blogu
1.12.2011Samozřejmě, čtení tohoto blogu je naprosto dobrovolné, ale pokud už jste tady, a pokud vás cokoliv zaujalo, možná vám pomůže vědět, že se zde dají dělat i jiné věci než přečíst jeden blog a překliknout jinam (průměrně tu stráví čtenáři dvě minuty). S překvapením jsem zjistil, že i některé dobré a pravidelné čtenářky netuší, že zde lze vyhledávat (téměř jako v gůglu): nahoře vpravo je řádek, do kterého stačí vepsat slovo (nebo slovní spojení), kliknout na obdélník Hledat, a na monitoru počítače se seřadí všechny články, ve kterých se hledaný výraz nalézá. Pokračování »
Dvě poslední Oazy na Vltavě
30.11.2011Zvu své čtenáře (a posluchače) k poslechu dvou rozhlasových pořadů (které jsem pro stanici ČRo 3 Vltava pod názvem Oaza připravoval více jak 15 let: někteří nadšenci tak doma mají téměř tisícovku ukázek alb a autorů z oblasti hudby new age, ale i world music, ale i ambientu a dalších zajímavostí). 4. prosince odvysílám album Tomáše Reindla Omnion, 18. prosince pak pět ukázek mých nejoblíbenějších (jakési Top Five) autorů a skladeb stylu new age. Vždy ve 23:15 hodin. Pokračování »
Být či nebýt (připoután)
28.11.2011To je, oč v buddhismu, ale i v životě, běží. Už v dopisech v letech1980 a1981 mi můj korejský zenový mistr radil, abych nebyl připoután… k bubnování, hudbě, nebo k dobrému zazenu. A já začal tohle „nepřipoutání“ (not to be attached to…) trénovat. Nebýt připoután ke hmotě jsem docela brzy dokázal. Jenže pak jsem zjistil, že tak jako v jiných duchovních disciplínách, tohle byla jen první třída, začátek. A že ani duchovní cesta, ani nácvik umění nebýt připoután, nikdy nekončí. Zmíním se o několika variantách pokročilejšího, spíše duchovního než fyzického připoutání, a nakonec i o tom, jak jsem připraven manifestovat své nepřipoutání i k tělu a životu (ve smyslu výroku Krišnamurtiho, že Není známkou zdraví dobře se přizpůsobit hluboce nemocné společnosti). Pokračování »
Co říkají Védy
26.11.2011Jak se tak již delší dobu postupně stahuji z života veřejného, a učím se přestávat trpět za chyby druhých a trápit se jejich neochotou, a dnes už i neschopností naslouchat a porozumět, potěší jen sem tam nějaká pozitivní reakce čtenářky, nebo povedená fotka (či dokument z nějaké exotické země). Takže pro potěšení pravidelných čtenářů a čtenářek cituji, co se píše v mnoha tisíc let starých indických Védách o současně probíhajícím věku Kali (jugy), díky, Jardo, a přidávám i tři fotografie člověka, kterého si velmi vážím (taky za trpělivost, s jakou nepřestává ve své činnosti, i když ví a vidí, že zůstává nepochopená a tím pádem i nedoceněná). Pokračování »
Jak to bylo s počátkem Extempore
24.11.2011Náhodou jsem se octl v Libri prohibiti na Senovážném náměstí 2 (potřeboval jsem kopie nějakých dokumentů o mém věznění v roce1986 a soudu v roce 1987) právě v době, kdy tam na stěnách visely (a pod sklem vitrín se povalovaly) kresby, komixy a malby známé osobnosti folku, emigrace a alternativního rocku Jaroslava Jeronýma Neduhy. Strčili mi pak do ruky i katalog, ve kterém byl Jarda vylíčen v růžových barvách, takže nezasvěcený současník by mohl nabýt dojmu, že se píše o dokonalé bytosti bez poskvrnky. A protože jsem rozený bojovník za pravdu a spravedlnost, pokusím se, pro pořádek a ve vší úctě, poskytnout případným zájemcům jiná než oficiální fakta a „doplnit“ jim tak obrázek. Pokračování »
Přišla zima
21.11.2011Po trochu popleteném krásném slunečném podzimu až téměř do půlky listopadu konečně přišla zim (ikdyž ne ta ladovská, se sněhem, ale zima smogu a přízemních mrazíků). Pro hráče pingpongu to znamená ráno odstranit jinovatkovou krustu z plochy stolu (stačí šikovně vchrstnout půl kyblíku teplé vody a stěrkou dočista setřít), mít levou ruku v rukavici, a na pravé rukavici s ustřiženými prsty (aby pálka seděla v ruce přece jen pevněji, než kdybych ji držel v kluzké pletenině). Žížaly v kompostu nad sebou mají půlmetrovou vodou prolitou izolační vrstvu listí z ořešáku, proloženého vrstvičkami plevele, trávy, a zbytků z kuchyně (uvnitř je tak stálé teplíčko), a sýkorky (až na jednu modřinku ostatní koňadry) už zlikvidovaly zbytky lojových koulí z loňska, takže jim naťukáváme skořápky, a ony šikovně a samozřejmě čiperně vyzobávají koncentrovanou energii vlašských ořechů. Jsou čím mají být. Nesnaží se něco ošidit, nepletou si role ani roční období. Pokračování »
Další výpisky k úžasu
18.11.2011Zdá se tedy, že se zase jednou cosi láme a mění se politické siločáry a můžeme jen s velkým neklidem sledovat nečinnost našich politických takzvaných špiček. Přijde doba, a může přijít brzy, kdy se budeme muset vyjádřit k otázce, co vlastně chceme a kde hodláme být. Zatím se zabýváme světodějnou otázkou, zdali omezit stravenky a peníze přidělit všem zaměstnancům anebo nechat privilegium stravenek a ty ostatní nechat být. A není pravda, že náš hlas by stejně nebyl slyšet. Hlas je slyšet tou mírou, jakou silou ho hlasivky vytvoří. Ondřej Neff (toto jsou mé poslední výpisky, už mne to nebaví). Pokračování »
Po (třiceti) letech
16.11.2011Už je to tady. Ne, nebudu psát o třech mušketýrech (a tajemství názvu dalšího blogu-klády se spoustou odkazů prozradím až v závěru). Přišel mi e-mail s odkazem na velmi zajímavé, až převratné video, na kterém Američan Gregg Braden v Itálii přednáší o tom, že vše je propojeno, a že ono (duchovní?) pole, o kterém věda tvrdí, že neexistuje, prokazatelně existuje (viz vědecký prestižní časopis Nature 332 z roku 1986). Proč se o tom neví? To by totiž naprostá většina vědců musela celé své kariéry hodit do koše, a všechny učebnice by se musely přepsat. Muži, jak je známo (v tomto ohledu často zmiňuji porodníky, ale veřejnost to dobře zná u politiků a v poslední době u bankéřů), chybu nikdy nepřiznají. Pokračování »
Chvála dětské svobody
14.11.2011Rozhlasová moderátorka Lucie Výborná (která je vždy připravená a ptá se chytře a se zájmem o toho kterého hosta dopoledního Radiožurnálu) se ve čtvrtek 27. října 2011 vyptávala známého amerického spisovatele Roberta Fulghuma. Ten mimo jiné vyprávěl příhodu z dětství, která ho celoživotně nasměrovala: bylo mu jedenáct a poprvé sám řídil auto. Jeho sestřenice dole mačkala pedály, a on kroutil volantem. Tu svobodu, protože nikde poblíž nebyl žádný dospělý, a tu moc jet tam, kam se rozhodl, včetně oné radostné euforie, si navždy zapamatoval. Pokračování »
Novic názorný
11.11.2011Jak tak dny plynou, je stále jasnější, proč trvám na některých zdánlivě nedůležitých detailech života novicovského. Tak jako v zenovém klášteru, i v domečku a na zahradě je plno příležitostí ukázat, nebo si procvičovat, bdělé vědomí. Ne kvůli mé radosti nebo novicův údiv nad tím, co vyvádí, který se, zaplaťpánbůh, přelil v široký úsměv a pobavení nad sebou samým, ale v rámci dlouhodobého cíle přeprogramovat ná- a zlo- zvyky, které v sobě mají hlubinnější nebezpečí: učí nevědomky žít neefektivně, v jaksi ulepených a emočně zašmodrchaných chuchvalcích. Navíc je stále vytrvale a opakovaně Čech jak poleno, takže neposlouchá rady a instrukce, a „myslí“ (já myslel, že…). Vyprávěl jsem mu tedy o mistrech, tedy původně mniších, kteří byli z počátku taky nedůvtipní a vyváděli spoustu novicovin, ale právě tahle jejich hlubinná nešikovnost byla zdrojem energie a motivace k dosažení cíle. Pokračování »
Ještě apokalyptické výpisky
9.11.2011Mé oblíbené úsloví o tom, že ještě není tak zle, aby mohlo být líp, nebylo pochopeno ani v různých redakcích (tak desetkrát za celých posledních dvacet let, co se mnou dělali různí novináři různé rozhovory), a není doceňováno ani dnes. Nelibuji si ve špatných zprávách, ale dokud nezjistí většina, že je v pasti, nedokáže se z ní dostat ani se všemi těmi miliardami, které státu utíkají, zatímco někteří prozřelí pláčí na nesprávných hrobech (viz hned první výpisek). Quo usqe tandem… jak dlouho ještě bude většina mlčet a dělat mrtvé brouky právě tak, jako je dělá vůči realitě a své (ne)zodpovědnosti většina porodníků, učitelů, politiků, poslanců atd.? Odpověď je jasná: dokud se nám nerozbřeskne (a dokud jim to nevyjasníme). Pokračování »
Čiperky
7.11.2011Protože cizí neštěstí potěší, snad potěším i já své čtenáře a čtenářky: den blbec (nevysvětlitelně vypadával internet, chyba nakonec byla na straně O2, nedalo se moc dýchat, a cítil jsem, že na mě něco leze) mi oslabil imunitní systém, takže pak stačil jeden výlet „do města“ mezi davy (papuče s patou, přestože slibovali, ještě nedovezli) a „něco“ jsem chytil. Začalo mi cukat v zátylku, pak i v zubu, bolela mě hlava, nohy řvaly únavou, a při pokusu sjednat si návštěvu u právě začínající zubařky v opravené budově místního úřadu jsem zjistil, že si budu muset nejprve zajet do Háje, kde ordinuje má původní zubařka, pro výpis ze zdravotní karty (což bude, jak se ukáže, k ničemu, ale formalitám musí být učiněno zadost). Ale protože všechno zlé je i pro něco dobré, zakončím dalším návodem na upotřebení k duchovnosti směřujícího člověka. Pokračování »
Čas na změnu
3.11.2011Film Daniela Pinchbecka 2012: čas na změnu rozhodně stojí za shlédnutí. I ti, kteří to vše dávno vědí (a někteří i celé roky pilně přispívají rozšíření zvěsti, že musíme konečně převzít zodpovědnost jak za své individuální, tak nakonec i společenské (ne)konání v době krize (která je snad zřejmá dnes už každému, kdo má oči k vidění), rádi shlédnou unikátní záběry (a vyslechnout prorocké myšlenky a vize) např. Buckminstera Fullera (jeho konverzace s indickým guuruem Maharišim je dokonalá), Barbary Marx Hubbardové (čítal jsem její články v 80. letech, a dnes je stejně pronikavě uvažující, ač s vlasy docela bílými), Terrence McKenny a dalších. Pokračování »
Výpisky apokalyptické
2.11.2011Ukázalo se, že neurony v amygdale velmi ochotně reagují na obrázky zvířat, rozhodně výrazněji, než na budovy nebo na lidi. Mormann a spol. navíc zjistili že nezáleží na emočním obsahu jednotlivých obrázků. Je úplně jedno, jestli se právě díváme na rozkošné koťátko nebo na vyhladovělou kobru, amygdala svítí aktivitou v obou případech. Přesněji řečeno pravá amygdala, v levé badatelé žádnou výraznou reakci nenašli. Florian Mormann si zaspekuloval, že tahle výrazná asymetrie mezi hemisférami lidského mozku potvrzuje představu, že se pravá polovina mozku na počátku historie obratlovců specializovala na nečekané a zároveň významné podněty z okolí, například biologické povahy. Amygdala je opravdu velmi starobylou oblastí mozku a reakce na jiná zvířata byla odjakživa pro všechny otázkou života a smrti. Není divu, že i my ji máme takhle naladěnou… Vše nasvědčuje tomu, že máme zvířata opravdu hluboce zadrátovaná v mozku, v hardware z dávných časů. Pokukujeme po nich, i kdybychom se tomu snažili intenzivně vyhnout, jako můry po žárovce. Není úniku. Co si pak myslet o naší takzvané svobodné vůli? Pokračování »
Proč nebude Kamil slavit „17. listopad“?
1.11.2011Čajovník z Litomyšle, kde jsem v čajovně v místním Muzeu odpřednášel „Jak jsme zmateni rozumem“, mi poslal následný text, svědčící jak o jeho smyslu pro spravedlnost, tak o tom, že tak jako naprostá většina lidí u nás, ale i ve světě běžného kapitalismu, neví, co se stavem společnosti a Země dělat. Jsem o generaci starší, a tak už vím, že tyhle proklamativní rozhořčenosti sice rozhořčí ty, kterým kázat netřeba, protože se houpají na stejné vlně, avšak s problémem a stavem (ne)zodpovědnosti těch, kteří mají moc a peníze, ale žádnou čest a zodpovědnost, neudělají vůbec nic. Ale i tak mu rád pomůžu tím, že jeho otevřený dopis zveřejním a pošlu dál. Protože nesedí s rukama v klíně. Kromě organizování společenských a vzdělávacích akcí pracuje i na své kultivaci a sebepoznání pomocí zenu… a začíná zjišťovat, že žijeme v matrixu (což je dobré. protože nemůžeš z pasti, dokud nevíš, že jsi v ní). Pokračování »
Nejen (pingpongová) dokonalost
31.10.2011Po téměř čtyřiceti letech jsem viděl na ČT2 film Racek. Byla to právě předloha tohoto pomalého, vizuálně dokonalého, a jaksi nenápadně duchovního filmu, tedy tenká stejnojmenná kniha Richarda Bacha, kterou jsem na počátku 70. let min. stol. „náhodou“ našel v antikvariátě v Italské ulici. Její námět, ale i tehdejšímu začátečníkovi srozumitelná angličtina, mne utvrdila v pocitu, že život stojí za to, zvláště pokouší-li se člověk o dokonalost. Podtrhával jsem si neznámá slovíčka, po večerech je vyhledával, a Racka pak přeložil a samizdatově, v několika průklepech, přepsal a rozdal přátelům. Psalo se v ní, a ve filmu se mluvilo, o dokonalosti. Naznačuji, že teď při sledování filmu z roku 1973 bylo zjevné, že všechno, co jsem se potřeboval a měl dozvědět o duchovnosti a cestách k ní vedoucích, jsem našel (také díky vlastnímu překladu – dělal jsem jen zároveň i pro druhé, protože jsem se nemohl nepodělit) už tehdy v knize a filmu. Pokračování »
Výpisky udivené
27.10.2011Zatímco se tu i jinde již 15 let marně snažím naznačovat souvislosti, mainstream již začíná téměř pravidelně přinášet rádoby senzační zprávy např. o tom, že ta dobrá hudba léčí, zatímco téměř všechna současná je rozladěná, že porodnictví spíše škodí než pomáhá, že ženy české se změnily víc, než tuší, že nepozornosti jednotlivců napomáhají a hnojí blbou náladu společenskou atd. Autoři, i čtenáři (kteří mi tyhle zprávy přeposílají), se liteře zpráv diví, aniž jim ovšem dochází jejich „duch“. Paradigma doby se pomalu posouvá, a už mi nepřichází výhružné, osočující a urážlivé e-maily: doba se vskutku mění. Jenže jen na povrchu. Duch paradigmatické změny je stále odmítán. Nezbývá mi, než neustále pokračovat v nabídce informací, které by mohly být katalyzačními spouštěči individuálních, a posléze i kolektivních změn. Třeba z toho hrachu na stěně a pod ní někdy dobrá kaše opravdu bude…naznačuji, že zatímco se čtenáři i přeposílači takových zpráv diví, já se divím, že se diví až teď… Pokračování »
Další video (Duchovnost jinak) na YouTube
26.10.2011Nevkročíš dvakrát do stejné řeky, věděli už naši předkové, a tak druhé natáčení další přednášky v klubu Dajána bylo naprosto jiné. Včetně výsledku. Už když pro mne Dan jel, ocitl se v zácpě, a měl starost, jestli to stihneme. Samozřejmě jsme to stihli. Stěžoval si ale, že nestíhá Dajánu udržovat, plánovat pořady a propagovat … je jaksi klubově unaven. Jinými slovy, klub, ve kterém se mají zájemci v prostředí klidu a míru oprostit od všech vnějších starostí, vede člověk, který v klidu a míru není: nenalézá čas si pár minut denně zahrát na didžeridu nebo se nechat zharmonizovat na rezonančním lehátku. Pokračování »
Další (ne)pozornosti
24.10.2011„Pokrok“ studenta duchovnosti, zenu a bdělého vědomí je v tom, že před více jak rokem nebyl schopen si ani uvědomit, jak je nepozorný. Nepozornosti i dnes vyrábí (mezi obdobím dokonalé pozornosti k pletí plevele, 108 poklonám, zazenu, vytírání podlahy) jak na běžícím pásu. Teď je ale schopen si na ně, i když zpětně, vzpomenout, a dokonce si uvědomit, že to jsou (ne)pozornosti. Nepozorně zapomněl bundu a mikinu pověšené u pingpongového stolu: začalo pršet a zmokly mu. Včera upekl koláč, ale přestože jsem mu před měsícem ukazoval, jak na to, a ve svém životě viděl a jedl stovky koláčů, vyskládal na vrstvu tvarohu s banánem a oříšky půlky švestek (snad poprvé v historii pečení švestkových koláčů) obráceně, slupkou vyklenutě nahoru. A tak jsem ho požádal, aby si je, tedy (ne)pozornosti, stručně zapisoval, viz níže, a později se pokusil věcně naplánovat, co udělá pro to, aby je (v týchž konkrétních činnostech) už dál nevyráběl.
Duchovnost jinak
20.10.2011Toto je jakási literární příloha budoucí stejnojmenné videoprezentace na YouTube, další blog-kláda (na dlouhé zimní večery). Přináší zvídavým a trpělivým čtenářům především ve formě odkazů na starší články přehled toho nejdůležitějšího z oblasti současné západní duchovnosti (a cest k ní vedoucích), jak jsem ji a je popisoval a komentoval v posledních pěti letech (na základě osobních zkušeností posledních 35 let). Netrpělivým a věčně nespokojeným (leč zapracovat na sobě líným) připomínám, že tak jako o hudbě, ani o duchovnosti by se nemělo psát: nechť vezmou tu spoustu materiálu jako jakýsi druh návodů (na použití člověka) a rad, jaké zásadní chyby Zápaďan v této oblasti dělá, jak se jich vyvarovat, a objevit přirozenou osobní a praktickou duchovnost, která už je po ruce, jen sáhnout a začít něco dělat. Protože jako kdysi a odjakživa, zvlášt dnes studovat duchovnost znamená studovat sebe. Nově, jinak číst co je to člověk a jak moc je zatím vláčen dávnými evolučními programy a iluzemi o sobě. Pokračování »
(Ne)pozornost
17.10.2011Současný novic na sobě (a pozornosti a pingpongu a čínštině) pilně pracuje, což o to. V tom, v čem byl dokonalý před rokem, je ještě dokonalejší (vychutnává si teď navíc sběr spadaného listí z ořešáku, vyplel kus zahrádky, dokonale umývá nádobí a vytírá podlahy), ale to, co mu nešlo tehdy (pozornost, a neztrácet výšku), mu dělá „radosti“ stále. A tak dostal v rámci „studia“ za úkol sepsat malé, běžné, ale v jeho případě zásadní nepozornosti, aby to viděl černé na bílém, a aby se tak postupně naučil je neopakovat. Názorně tak pracuje na mém oblíbeném životním krédu „Nemůžeš z pasti, dokud nevíš, že jsi v ní“. Jak je vidět níže, už mu to ale občas sepne brzy poté (což je samozřejmě daleko lepší, než když mu to nesepne vůbec): teď jen zkrátit čas, než to sepne, a odtud je již jen kousíček k tomu nepadat do (pastí) nepozorností vůbec. Jedna z velmi efektivních pomocných metod je „myslet na druhé“.
Demonstrace v pondělí
13.10.2011Považujeme za neobhajitelné, že český stát diktuje ženám pouze jediného možného poskytovatele péče během těhotenství a také to, kde porodit dítě. To vše v situaci, kdy v žádném případě nemůže zaručit, že lékařsky vedený porod v porodnici je tím nejlepším pro těhotné a rodící ženy a především jejich děti. Alarmující počet císařských řezů nepřináší zvýšení bezpečnosti péče pro děti, ba spíše naopak, píše se v petici a pozvánce na demonstraci na pomoc porodním asistentkám a rodičkám. Pokračování »
Hry se zvukem
13.10.2011Dobrý den, mám pár zajímavých novinek týkající se hudby a duchovnosti, napsal mi někdejší novic, který postupně realizuje, co ode mne četl a slyšel a čemu tehdy zcela jistě moc nevěřil. Prokázal tak, že už se ve světě svých obav či nejistot, ale především v tom vůkolním světě zodpovědnosti neztratí, a že právě tak neztratí svou hravost. Mám z něho radost. Pokračování »
