… tvrdí provokativně můj oblíbený psychiatr Radkin Honzák v rozhovoru s úderným podtitulkem Dnešní společnost je nefunkční, degeneruje a plodí stále víc hraničních osobností (LN 27. 7. 16). Cituje i Villona (Nuzota z lidí lotry činí) a pokračuje: Nemá-li člověk už jako dítě emoční podněty, zlobí, když zlobí, koleduje si o pár facek, protože pár facek je pro ono dítě přijatelnější než podnětová prázdnota. Výsledkem je, že se naučí přijímat pohlavky. Vede život jako zápas. Uznání získá ne jako ten hodný, ale jako špatný a páchat zlo je potom v podstatě jeho svatou povinností. Rád v dobrém úmyslu ocituji selsko moudrého vitálního kmeta (tak jako minulý týden Atapanu), a přidám odkazy na mé starší blogy na tatáž témata… (návrhy pozitivních ač dlouhodobých a bolestivých řešení jsou, jak pravidelní čtenáři jistě ví, roztroušeny i po mém blogu, i když si o nich většinou jen čtou, a nepraktikují).
Jak přesné a stručné (a tedy nevyvratitelné) postřehy sedmasedmdesátiletého (spíše psychosomatika než) psychiatra o naší současnosti na jedné, tak životem a praxí poučené odpovědi na opakující se otázky o původu zla na druhé straně zcela jistě zvednou ze židlí všechny, kterých se to týká a srdce jim ještě nezkameněla (moc jich nebude, ostatní nají nacvičenou taktiku kognitivní disonance: mozek jim to, co se mu nehodí, prostě nebere). Hurá! Hurá? Honzák vidí (v duchu mého sloganu, že ještě není tak zle, aby mohlo být lépe) velkou naději v tom, že se to sesype (protože to v čem žijeme, chápe jako nepřirozené provizorium) a začne se vytvářet něco jiného. Přece stav, ve kterém žijeme, nemůže být cílem společnosti, která chce být zdravá. Na rozdíl od svých kolegů ale míří i do vlastních řad (obvyklé arogantní povýšenosti a tedy slepotě bílých plášťů):
My psychiatři nepoznáváme realitu, my ji jen modelujeme, nemilosrdně upřímně pojmenovává a časově umisťuje svou vědu muž dlouholeté praxe. Jenže naše modely byly postaveny již v newtonovském světě, ačkoliv už sto let žijeme v úplně jiném světě… Diagnóza není žádná entita, je to jen dohoda. Dohodli jsme se, že něčemu, co rámcově nějak vypadá, budeme říkat deprese, něčemu jinému schizofrenie, přičemž o tom víme naprosté minimum. Hm, když mi bylo dvacet a víc, chvíli jsem k psychologii vzhlížel jako k řešení nejen mých problémů identity, ale velmi brzy, zvláště po každém dalším setkání s nějakým živým psychologem či psychiatrem, jsem zjistil, že to byli (a stále jsou, nedávno jsem naživo mluvil s podobně postiženou psycholožkou) takoví, a takové, kteří (které) šli studovat psychologii, aby také vyřešili i vlastní psychické potíže – ale na škole je nenaučili rozumět ani sobě, natož duši jako takové.
Jak tak celé dekády píši (a přednášel jsem) o úplně špatném (kdysi ideologickém, dnes ziskovém) nastavení porodnictví (a o tom, jak moc záleží na průběhu těhotenství, porodu a prvních vteřinách a minutách po něm), nadšeně vítám i pádné shrnutí pro věčně nepoučitelné české začátečníce: Hned po početí, během matčina těhotenství, na nás působí její stresy, působí na nás i to, jestli nás chtěla, neb nechtěla, jestli kouřila, chlastala nebo brala drogy. Po narození vzniká specifická vazba (říká se tomu bonding), a hlavně během prvního roku a pak dalších dvou let tato vazba poskytuje dítěti míru pocitu bezpečí se světem a taky míru sebejistoty. Pokud matka není schopna, třeba proto, že trpí depresí, poskytnout dítěti soubor bio- a psychosociálních nabídek, které dítě potřebuje, ono začne trucovat. Začne pozornost tvrdě vyžadovat, a z těchto dětí vyrůstají ti pasivně agresivní jedinci, kteří nechtějí spolupracovat a každého vnímají jako potenciálního nepřítele. Jestliže je vazba ještě méně kvalitní, výsledkem může být, že se dítě nenaučí navázat k nikomu vztah, ale přitom bude na vztah (na jeho vytvoření) velice tvrdě naléhá, často sebedestruktivně. To je jeden z druhů psychopatie… a těch lidí bohužel ve společnosti, která degeneruje, stále přibývá. Takový člověk si pak řekne, jsem špatný, a jako špatný mohu provádět špatné věci (viz citace v perexu).
Honzák samozřejmě zmiňuje i ty, kteří se jako psychopati již narodili, a kterých je stále stejné jedno procento. Někteří, ti neúspěšní, sedí ve vězeních, zbytek je na řídících postech. A zmiňuje i veřejný prostor, jako sebetvořící systém (viz třeba můj blog Situace), a média, která nechtějí nic jiného než sledovanost, dychtí po tragédii, po křiklavém porušování pravidel (viz mé blogy o tom, jak Média špiní)… Média nedělají nic jiného než že šíří atmosféru strachu, dnes třeba z islámu. Mezi lidmi pak roste stres a zvyšuje se šance, že někdo vezme nůž nebo pistoli a vyrazí… Systém důvěry, pravidel, na který jsme byli zvyklí (jsem také pamětník), je rozbitý.
Právě tak v rozhovoru nemohl (jako další mnohé vysvětlující kamínek celkové mozaiky současnosti) nezmínit slavný experiment amerického etologa Johna Calhouna z roku 1968, který prokázal, že když myši žili v optimálním prostředí, a neměli co překonávat a o co se snažit, přemnožili se, samci se jen šlechtili, samice byly agresivní, a populace vymřela. Nepřipomíná vám to něco (viz i blog o tom, že malé je krásné a co je příliš velké, škodí)?
Příznačná a mainstreamový tok babišovského média udržující je i poznámka o několik stran dále: V čem ale nelze se ctihodným psychiatrem souhlasit, je poněkud apokalyptický tón předpokládající jakousi obrodnou katastrofu… Hm, to, že o nedostatcích, chybách a trestuhodné slepotě a pasivitě politiků a zmanipulované společnosti nemluvím a nepíši, je neodstraní a úprk ke kolapsu nezastaví. (Martin Zvěřina, Kultura hraničářů)
Hmm, mnu si ruce a lehčeji (i v tom parnu nevyvětratelné cely na Smíchově u řeky) usínám: připomínek a argumentů, že se paradigma mění, navzdory všem snahám staromilců a těch, kteří jsou připoutáni ke své odbornosti, funkci nebo pozici, přibývá. Na můj vkus příliš pomalu, ale přece. Snad se blíží doba, kdy učitelé dětem a mladí porodníci rodičkám začnou spíše asistovat, ne jim nutit staré nefunkční názory a dokonce za ně rodit. Ufff…
P. S.: Maminky, pokud se vám podařilo porodit doma, jen s dulou, nebo dokonce samy, napište mi o tom, prosím… pochlubte se. Protože rodit budoucí buddhy a bodhisattvy je jen a jen vaše privilegium… Jen a jen vy můžete (za tři generace) zbavit lidstvo agrese a násilí…
Doporučená četba:
http://blog.baraka.cz/2012/08/kognitivni-disonance
http://blog.baraka.cz/2015/12/situace/
http://blog.baraka.cz/2012/12/obstetrix/
http://blog.baraka.cz/2016/03/poporodni-syndrom/ megablog
http://blog.baraka.cz/2009/01/ddt-porodnictvi/
http://blog.baraka.cz/2009/01/proti-cisarum/
http://blog.baraka.cz/2009/01/porod-a-nasili/
http://blog.baraka.cz/2009/01/media-diktuji-spinu/
http://blog.baraka.cz/2013/04/zakazat-vsechno-co-je-velke/
http://blog.baraka.cz/2012/01/male-je-krasne-a-dobre/
http://blog.baraka.cz/2011/09/kdo-nas-s-nasi-povahou-stvoril/
http://blog.baraka.cz/2016/07/kde-se-bere-zlo-a-terorista/
