Autorsky namluvený fejeton
Několik tajemství
4.12.2015Islám ano, demokracie ne
3.12.2015Většinou poněkud zmatený celoevropský diskurz na téma migrace (potažmo neúspěch arabského jara na jedné, a naivní a tedy neúspěšný export západní demokracie do arabského světa na druhé straně) je, zvláště u nás, velmi zřídka přerušen názorem znalce poměrů. Recenze knihy arabisty Miloše Mendela (Arabské jaro, Academia 2015) již v názvu Ne demokracie, ano islám (LN 28. 11. 15) naznačuje marnost utopických snah Západu nějak se popasovat s pro něj nepochopitelnými událostmi v arabských (respektive muslimských) zemích, ale i s migrací a terorismem směřujícím do Evropy. Naznačím (velmi zjednodušeně) některé hlubší souvislosti a asi i příčiny současného zmatení naší doby (a neřešitelnosti jejích krizí). Pokračování »
Hologram v matrixu…
2.12.2015… nebo matrix v hologramu, i tak by se dala metaforicky popsat situace směřující k poznání sebe sama a ke zvládnutí praktické duchovnosti toho, který už ví, že je obětí traumatického porodu a manipulativní ego výchovy, a zároveň si neochotně připouští, že je spíše ovládán mozkem než že on ovládá mozek a svou vůli… ale zároveň se stále pokouší znouzectnostně vybřednout z každodenní rutiny a (zlo)zvyků naprogramovaných instinktů a pudů, přestože a právě proto, že ví, jak je to pro běžného Čecha a Zápaďana obtížné a za jeden život téměř nemožné. A tak se snaží alespoň pomáhat (třeba tím, že recykluje a šíří pozitivní informace o tom, že to i tady a teď jde), uklidňovat spolubližní připomínáním, že si většinou žijí, žijeme, jak prasátka v žitě, a ty poctivěji studující, kteří nezapomněli číst (složitější texty a navíc v kontextu), udržovat v té (samozřejmě přiměřeně panujícím okolnostem) nejvyšší kvalitě žití a bytí. Nepíšu sobě, ale samozřejmě vycházím i z vlastních zkušeností… abych (v době sloganů záměrně složitě, tedy jen pro pokročilé čtenáře) vyprovokoval k hlubším reflexím o praktické duchovnosti teď a tady, a hlavně inspiroval. Pokračování »
Výpisky o souvislostech
1.12.2015Ve veřejných diskusích se bohužel často stává, že se kritika věcí (ad rem) při nedostatku argumentů či kultivovanosti rychle zvrhne v kritiku diskutujícího (ad personam). Mimochodem, to se často děje v manželských hádkách – podívej se na sebe – a v politice má podobu nálepkování psychiatrickými diagnózami. Jednou z příčin tohoto zploštění je zřejmě dichotomické, černobílé myšlení, jež dělí lidi na hodné a zlé, dobré a špatné, přičemž to první jsem vždy já a to druhé můj odpůrce, napsal Cyril Höschl (Reflex 39/15) a uvádí tak mé další výpiskové citace, tentokrát s lehkými komentáři o většinou netušených souvislostech. Pokračování »
Budouctnost místo znouzectností
30.11.2015Zatímco poslední dobou stále více traumaticky porozených lidí nestíhá žít teď a tady přece jen poučeněji (děláme stále stejné chyby, respektive přes vědecká a psychologická zjištění, potvrzující moudrost dávných duchovních učitelů, se z nich nedovedeme poučit), přece jen roste počet těch, kterým došlo, že žijeme spíše iluze o tom, co je a bude (na základě mozkem cenzurovaných a emocemi zkreslených vzpomínek na to, co bylo). A také že si budoucnost, vteřinu po vteřině, z přítomnosti (v tom dobrém dnes spíše jen jako z nouze ctnost, v tom špatném jako nevnímaný následek všech nevědomě přehlížených příčin), vytváříme sami. V rámci jakési opakovací lekce naznačím, že při řešení nejde o něco nemožného, ani o nějaké návazy a bobonky (staročesky kouzla a čáry), ale o prosté přehození výhybky, nebo znaménka (z člověčího goggle mínus na google plus), a soustavnou vytrvalost. Pokračování »
O drogách a duchovnosti, 2. část
27.11.2015Autorsky namluvený fejeton
Hlavičkou přímo na hřebík
25.11.2015Neobvykle ostrý protože pravdivý článek Smrtelnými hříchy k chorobám (LN 14. 11. 15) o tom, jak ovčansky podporujeme své nemoci a tím pádem i farmaceutický a medicínský průmysl (který kvůli nekončícímu zisku, ve spolupráci s nastavením pojišťoven a společenského zadání vyvíjí a produkuje léky a diagnostikuje především nevyléčitelné nemoci a léčí a léčí, ale vyléčit nehodlá), snad udeří neviditelné, protože neviděné hřebíky příčin nemocí v našich mozcích. Klinický psycholog a zastánce psychosomatiky Petr Novotný to na nás vybalil bez servítků: Všichni varují před zdravotním nebezpečím, jeho tvůrce však nevidí. Mnozí léčí, málokdo však uzdravuje. Budu obsáhle citovat, a sem tam komentovat. Pokračování »
Výpisky císařské
23.11.2015Toho hrachu pod stěnou nezájmu společnosti (nejen české, jak vyplyne níže)! A tak cituji z časopisu The Economist, který přetiskl Respekt 36/15 (Armády císařů), protože mi stále, i po těch šestnácti letech snahy o osvětu, jednou za měsíc přijde dotaz nějaké těhotné co si myslím o císařských řezech, že jí to v porodnici nabízejí jako plánovaný nadstandard. Až pandemický vzestup počtu císařských řezů i mimo Českou republiku ohrožuje (v negativních důsledcích tohoto pro porodníky, spíše chirurgy, tak lukrativního způsobu porodů) i řadu dalších států a společností. Tak jak v celém globálně propojeném (rozvinutém) světě roste kupní síla a konzumace všeho, stále více žen si říká, že když přitlačí s penězi, nemusí tlačit na lůžku. Rozumějte, stále větší počet žen podlehlo tlaku porodnické a farmaceutické lobby, tlaku ministerstev na lékaře (a vyšší efektivitu porodnictví ve větších a větších nemocnicích, pardon, porodnicích), a nátlaku médií, které slibují ženám, že to lékaři a porodnice za ně odrodí… A protože se po dokumentu Pět zrození trapně ozval i jeden etik, jinak chytrý a vzdělaný muž, kterého jsem si doposud vážil, přidám odkaz na rozumnou reakci a doporučuji užít si tyhle výpisky přímo císařsky (tedy hodně hodně), jakkoliv jsou spíše k pláči. Pokračování »
O drogách a duchovnosti
20.11.2015Autorsky namluvený fejeton
Výpisky něco naznačující
19.11.2015Zajímavé je, že holčičky si méně a méně hrají na domácnost, na maminky a na vaření. Ta hra už je tak nebaví. Dřív to bylo úplně běžné, že si oblékaly panenky, vařily. Dneska je na tu hru musím nějak navést, takže jim dělám třeba návštěvu, aby mi připravily hostinu. Daniela Rovná učitelka mateřské školky z Nového Strašecí Pokračování »
Jak si zachovat zdravý rozum
18.11.2015Přiznávám, že počet a kvalita situací, které dohromady pilně tkají tzv. den blbec, rostou, a překvapují: je téměř nemožné uhlídat již tak vysoký krevní tlak. Najednou jsem, po tolika letech klidu a vyrovnanosti, byl namočen v emocích, podrážděný jak seminářová bohyně. Jinými slovy, hladina mé mysli nebyla rovná jako zrcadlo, ale posetá spoustou vln a vlnek, jako když jsem se nad vší tou absurditou a nefunkčností totality rozčiloval v mládí (když mi bylo dvacet a víc). Není se co divit, když i nejslovutnější český psychiatr konstatuje: Je pravda, že zdravý (selský) rozum je mrtev. Ale trenýrky na Hradě jsou jen neškodnější polovinou této smrti. Byrokracie je tou horší. A pokud mocní dokážou s námi tuto virtuální divadlo dohrát a nikoho za to nezavřou, třeba si špetku zdravého rozumu zachovali. Bude se moc hodit, až poměry umožní jeho opětné vzklíčení (Cyril Höschl, Reflex 42/15). Zabrblám si a naznačím, jak v našem Absurdistánu (teoreticky) udržet klid i v časech chaosu. Pokračování »
Občan v úzkých
16.11.2015V osmdesátých letech to ani nemělo smysl zkoušet jinde než mezi zkušenějšími studenty jógy nebo dokonce zenu: jedině ti nekroutili rovnou odmítavě hlavami, když jsem začal mluvit o důležitosti bytí a žití v přítomnosti, reprezentované slavným (a až po sametu akceptovaným) Ram Dassem zpopularizovaným sloganem Tady a teď (Here and Now). Koncem 90. let min. stol. ke mně rok a půl občas docházel trenér jedné reprezentační plavkyně, která pak na konci své kariéry najednou začala ve své disciplíně překonávat evropské rekordy. Trenér vychoval ještě několik svých studentů (střední sportovní na plavání orientované třídy) třeba tím, že (na)učil své svěřence žonglovat a přece jen nějak meditovat: už se totiž i u nás vědělo, že „je to v hlavě“ (tedy že vrcholový výkon spočívá nejen v natrénovanosti těla, ale také v přípravě v mysli): v rozhovoru se sportovní psycholožkou Veronikou Balákovou (Sportovci v úzkých, LN 14. 11. 15) je to vyřčeno hned na začátku: Obecná poučka říká, že 70 % výkonu závisí na psychice. Naznačím jeden z důvodů, proč jsou dnes u nás prakticky všichni občané, a zvláště ti po kterých společnosti (vnější i firemní či rodinné) vyžadují prakticky nepřetržité vrcholové výkony, v úzkých. Pokračování »
Výpisek o epidurálu a dokumentu
12.11.2015Recenze dokumentárního filmu Eriky Hníkové Pět zrození, ačkoli pojednává o nejdůležitějším a nejradostnějším momentu lidského a rodinného života, o narození dítěte, dýchá chladem, odcizením, rozpačitostí, beznadějí, bezmocí a smutkem. Velikým a strašlivým smutkem, píše Petr Bergmann v úderném a otřesné podmínky v českých porodnicích znovu (zase marně?) odhalujícím a nepřímo obviňující článku s příznačným názvem To je ta zem, epidurálem a oxytocinem oplývající. A protože je to článek pirátsky bojovný a nekompromisní, rád ocituji (i s reprodukovanou fotografií z filmu). Přiznávám, že jsem se na to nemohl dodívat a raději jsem film vypnul. Protože právě tyhle poměry téměř dvacet let popisuji, marně varuji před zavedenou porodnickou praxí a (až na pár výjimek) na zisk orientovaným českým porodnictvím, a ještě marněji se snažím inspirovat rodičky české, aby se nedaly a konečně už aktivně něco začaly měnit (ale ne bojem s porodníky). Dámy a pánové, čtěte po odstavcích znovu a znovu, a pak něco, konečně, začněte dělat…
Výpisky o zapálených lýtkách
12.11.2015Netuším, jestli mé vnučky (a jejich vrstevníci) znají termín „zapalují se mu (jí) lýtka“. Naše babičky tak označovaly to období v životě každého puberťáka, kdy začal mít zájem o druhé (a to své) pohlaví. Jako pamětník jediné možné útlé oficiální příručky Dospíváme v muže a sexuální revoluce (ani ne tak u nás, jako západně od Aše a ve filmech) a dalších vln (např. objev pilulky, tedy hormonální antikoncepce), obdivovatel podpultově antikvárního Playboye, poté udivený pozorovatel novinových stánků obložených všemi těmi novými erotickými časopisy a rozmachu po sametu, a udivený náhodný objevitel nepřeberných erotických a porno pokladů, dnes dostupných každému desetiletému zvědavci na kliknutí myši, rád ocituji (v návaznosti na mnohé mé varovné blogy na podobné téma) názory sexuoložky a psychoterapeutky Hany Fifkové (Holky na lovu, kluci u porna, LN 7. 11. 15): Pokračování »
Nevědí že nevědí
11.11.2015Přesněji co muži o sobě a ženách nevědí, že nevědí, a stále si tak odmítají připustit například že u ženy stav plné spokojenosti nikdy nenastane… cituje klasika(y) již za socialismu známý psycholog a sociolog Eduard Bakalář, který v časopise Vesmír v roce 1999 publikoval studii o sociální inteligenci žen a mužů. Přestože jsem v té době již intenzivně propagoval knihu manželů Peasových (Proč muži nepláčí a ženy neumí hledat mapách), a celé roky se mi ženy kolem a později feministky a odbornice na gender a pak čtenářky mých blogů kvůli tomu vysmívaly (anebo mi nadávaly a ve věci přirozených porodů dokonce vyhrožovaly), a protože pak většina porodníků (v rozhlasových debatách) a odborníků (m. j. vězeňské, muzikoterapeutické a jiné psycholožky, slovutní muzikologové, profesorky na konzervatořích a kunsthistorikové staré školy na kolokviích a odborných konferencích) kvůli těmto a podobným docela nepříjemným pravdám raději dělala mrtvé brouky, následující tvrzení jsou i dnes třeskutá a vypadají nově.
Budouctnost meditace
9.11.2015Pokud to s lidmi relativně dobře dopadne, meditace, jak ji známe (kromě několika málo ostrůvků pozitivní deviace a několika málo procent staromilců) téměř zanikne… ale místo dávnými kulturami odkázané strnulé pozice se skříženýma nohama (nebo modlících se babiček v kleku) budou existovat stovky nových, nečekaných, a patřičnou neurotechnologií podpořených udělátek a aplikací, velmi efektivně, protože zpětnovazebně posilujících až zázračné schopnosti mozkových neuronů regenerovat, a hlavně se propojovat tam, kde je to třeba. Naznačím i další možné trendy a formy toho, čemu říkáme meditace… Pokračování »
Pozitivní od počátku
6.11.2015Autorsky namluvený fejeton
Výpisky hrozivě varující
5.11.2015Americký psycholog Robert J. Lifton popsal již před více než deseti lety psychickou poruchu, která se může rozvinout u některých vůdců států s jadernými zbraněmi, kterou přiléhavě nazval „syndrom supervelmoci“. Vede k paranoidnímu vnímání skutečnosti, polarizaci postojů, pocitu osobní nadřazenosti, vůdce se postupně ztotožňuje se státem a nakonec u něj převládne přesvědčení o nevyhnutelnosti konečného střetu mezi imaginárními silami dobra a zla. Podvědomou snahou stárnoucího muže (bez dosahu vlivu institucionální, veřejné či rodinné reflexe a kontroly) je potom při pocitu vlastní jedinečnosti, neomylnosti a všemocnosti podvědomá snaha konflikty urychlovat a vyhrocovat – i za cenu sebezničení. Cílem Putina, který osobně do puntíku naplňuje popis této destruktivní diagnózy, ovšem není zničit Evropu, ale demontovat Evropskou unii . Pokračování »
Desatero studenta
4.11.2015Pokročilejší student (který poté co mu jednotlivé disciplíny, např. zpívání manter, začnou jít, opakovaně ustrne, a přestane je cvičit pravidelně: jeho praxe zformální) konečně přijel na satsang i se zápisníkem, a posléze dokonce splnil domácí úkol: sepsal a (poslal mi) to, o čem jsme mluvili, do jakéhosi osobního desatera. A protože jeho případ není vůbec výjimečný (jak si myslí podobní kvartálně v krizi si zoufající), a duchovní poradci a učitelé jsou po letech poskytování sluchu a rad moudří i jen proto že se všechno modelově opakuje, desatero okomentuji (naznačím přesnější významy a tím i případné pasti, do kterých je lépe nespadnout). Doufám, že tím povzbudím i ty, kteří se zatím nezeptali, nesešli se se mnou, nezačali klást ty správné otázky… Pokračování »
Šprochy nebo pravdy?
2.11.2015Přeposlaný článek o degeneraci západní civilizace a zjednodušování, podepsaný jen iniciálami, mne zaujal. Jednak svou hoaxovitostí (blížící se fanatismu či trollismu), ale také zcela reálnými (sebenaplňujícími se) možnostmi toho, co naznačuje. Degeneraci společnosti přece bezmocně zažíváme na obou stranách někdejší železné opony. Ale shodou okolností se ukazuje, že v USA je tento proces už mnohém dál, než očekával, píše šéfredaktor mně neznámých AE news: úředníci v oblasti San Francisca schválili nový systém známkování studentů na státních školách: i studenti, kteří zvládnou pouze 20% požadovaných podmínek znalostí, dostanou trojku. Autor tím, co takto odhaluje, rozhodně zaujme. A protože přináší i zcela relevantní informace, týkající se i českého školství (a potažmo tedy i celé naší společnosti), a v tisku se objevil serióznější článek na podobné téma (degenerace), ocituji, snad prognosticky varovně, víc: Pokračování »
Co muži nevědí
1.11.2015Například že u ženy stav plné spokojenosti nikdy nenastane, cituje klasika(y) již za socialismu známý sociolog Eduard Bakalář, který v časopise Vesmír v roce 1999 publikoval studii o sociální inteligenci žen a mužů. Přestože jsem v té době již intenzivně propagoval knihu manželů Peasových (Proč muži nepláčí a ženy neumí hledat mapách), a celé roky se mi ženy kolem a později feministky a odbornice na gender a pak čtenářky mých blogů vysmívaly (anebo mi nadávaly a ve věci přirozených porodů dokonce vyhrožovaly), a protože pak většina porodníků (v rozhlasových debatách) a odborníků (m. j. vězeňské, muzikoterapeutické a jiné psycholožky, slovutní muzikologové a profesorky na konzervatořích a kunsthistorikové staré školy na kolokviích a odborných konferencích) raději dělala mrtvé brouky, následující tvrzení jsou i dnes třeskutá a vypadají nově: ale to je, současní čtyřicátníci a mladší muži, které ženy šmahem a téměř bez mrknutí oka opouštějí a vyhazují z bytů, vaše chyba (v mých blozích to všechno v mnohých variacích všechno je). Čtěte, pánové, po odstavcích, pak si vždy v duchu promítněte nějakou tu veselou příhodu z… manželství či partnerství, a čtěte dál a opakovaně… Cituji: Pokračování »
Pyrrhovo a další zadostiučinění
30.10.2015Autorsky namluvený fejeton
Mozek umí zázraky
29.10.2015Rozhovor s přednostkou kliniky rehabilitačního lékařství Olgou Švestkovou (speciál Respektu Neviditelní by stále měl být na pultech trafik) o chytré rehabilitaci či síle hudby (původně vyšel v únoru 2015) mne potěšil a, matemašte, pohladil po duši. Ocituji a okomentuji, protože co, o čem paní doktorka mluví, je jen jinými slovy to, o čem mluvili a mluví a píší všichni duchovní učitelé a pedagogičtí reformátoři. Mozek řídí všechno, a když dokážeme aktivizovat mozek, můžeme obnovit pohyby a schopnosti, které jsou poškozené, říká lékařka, která pracuje s lidmi po mrtvici a při traumatech mozku. Pokračování »
Důsledek emancipace?
28.10.2015Jsou věci, které by mi měly dělat radost (ve smyslu „na má slova došlo“), ze kterých ale radost rozhodně nemám. Zatímco na ulicích tady na Smíchově obdivuji nádherné postavy dívek nad 180 cm, a hrbící se a neforemné a anorektické buď nevnímám, anebo se vyskytují v jiné době (jezdím poloprázdnými tramvajemi kolem jedenácté hodiny dopoledne, prakticky nikdy ne v dopravní špičce), student mi přeposlal článek, ze kterého spíše mrazí. Přetiskuji jej výjimečně celý: je krátký, a pádný, a snad dost varovný. Auvajs, říkám… Pokračování »
Všichni jsme byli hodní
26.10.2015Jsou lidé původně dobří, či špatní, sobečtí a zlí? Nabídla by správná odpověď i začátky řešení všech současných sociálních ekologických nebo migračních krizí? Je to, jak dlouhodobě tvrdím, nejen kvůli způsobu těhotenství a porodu (přes zdání a sebepropagaci pokroku rodičky i děti spíše hromadně a vlastně zbytečně poškozující), které jsou počátkem dalších a dalších vrstev komplikací a patologických vývojových odboček tvora, jenž byl původně předurčen, už kvůli sociálnímu nastavení skupinového života homo sapiens, aby přežil protože byl soucitný a schopen empatie? Zaspekuluji si na téma výchovy dětí (ale i dospělých) ke klidu a míru (ano, narážím na buddhistické a jógínské metody výchovy k duchovnosti), omlouvám se za délku blogu a zvýšený nárok na čtenářskou kompetenci, a navíc naznačím několika tazatelkám, které připouštějí že mají strach (ze změny sebe sama), přitom se ale obviňují jen z lenosti, jak moc to na individuální, ale i celospolečenské úrovni, souvisí spíše s egem. Pokračování »
