Autorsky namluvený fejeton
Něco se mění
4.9.2014…ve školství českém i v tom ve světě. Konečně. Sice velmi pomalu, a u nás ještě pomaleji, ale přece. Psal jsem na toto téma a přednášel (kriticky ale vždy s pozitivními návrhy řešení) celá desetiletí. Jedno číslo časopisu Baraka jsem před šestnácti lety alternativnímu školství dokonce celé věnoval (odkaz dole). Několik článků v časopisu Respekt (Učit jinak, č. 35/14, strany 41 – 53) mne proto nadchlo: rozhovor s Ivetou Dragoňovou, která učila v anglické škole, článek o rostoucím počtu alternativních soukromých škol, založených a vedených rodiči, a především článek Tomáše Brolíka Médium na stupínku, ze kterého s gustem a zhusta ocituji: Pokračování »
Neviditelné změny (paradigmat)
3.9.2014Hned několik autorů a zpovídaných intelektuálů nedávno psalo a hovořilo o současnosti z hlediska odvěkého protikladu slova (rozumu, vědy) a mýtu (intuice, umění). Jaksi mimoběžně, ale přesto k tématu, se vyvinul i satsangový rozhovor na lavičce na Arbesově náměstí, a tak jsem požádal o zápis jisté teze, její zaslání e-mailem, a teď mohu citovat a navázat. Chci naznačit, že (kromě kulturistů) sami na sobě ani po delší době praxe zvláště charakterové či emoční změny nevidíme, a podobně jsme slepí i ke změnám celospolečenským (kromě různých převratů). Pokračování »
Bylinky, Švejk a Milan jinak
1.9.2014Je jeden člověk, který mi posledních více jak třicet let, co se známe, symbolizuje alternativnost, ale navíc neustále se vyvíjející a zcela jinou, než ta moje. Když jsme se v 80. letech min. stol. osobně setkávali, častovali jsme se zenovými příběhy a kóany, které i bývalý divadelník (a vyléčený alkoholik, poté cestovatel a léčitel, poté průvodce duchovně orientovaných výprav třeba po megalitech a katedrálách, a dnes i už téměř legendární zakladatel a vůdčí osobnost první české soukromé Univerzity nové doby, foto níže rok 2003) Milan Calábek miloval. Zažil jsem ho i když kvůli povodni přišel o velkou sbírku afrických masek a dřevěných i kamenných soch buddhů, ale se zenovým úsměvem mával rukou, nebo když jako eskamotér přecházel na jevišti právě rozdrcený koberec skleněných střepů bosýma nohama, aby ukázal divákům, že člověk je víc než to co si myslí že jsou, tedy jen tělo… a slyšel ho teď, opět jinakého, ale stejně typicky nadšeného, hovořit v rozhlase o epigenetické fytoterapii. Pokračování »
Druhá strana
29.8.2014Jako celoživotní alternativec učím také umět otočit pomyslnou minci (té které situace, té které výhody, toho kterého nezdaru) na druhou stranu. V kraji, kde vládne umění a potřeba vždy zkritizovat toho druhého, nebo tu druhou, včetně výsledků jeho, její práce, a kde tolik generací muselo žít pod nadvládou jiných, je dobré a úsporné umět v pravý čas otočit (minci) na druhou stranu. Jinými slovy, učím nekonjunkturálně se podívat (v naší zemi škarohlídů) na situaci, ji nebo jeho, z té lepší stránky. Podezírat z dokonalosti (či alespoň její možnosti). Ideálem (zenových mistrů a duchovních učitelů) je pak člověk, které natrénuje umění „vidět“ minci z obou stran zároveň, a reaguje podle potřeby: v zemi hypertrofované kritiky chválí, v zemi kýčovitě pozitivní kritizuje. A tak při pokusu v nadsázce dále naznačit, o co v metodě „druhé strany“ mince jde, použiji téma, které snad bude pro všechny pochopitelné. Pokračování »
Reakce na 168 hodin
27.8.2014Ráda bych se vyjádřila k zpracování pořadu z 24.8., konkrétně reportáže o domácích porodech. Reportáž mi připadá velice nevyvážená, tendenční a především nahrávající lékařskému lobby. V neposlední řadě jsou v ní ignorovány mezinárodní trendy v oblasti porodnictví a zamlčována realita v českých porodnicích, napsala jedna čerstvá maminka: Pokračování »
Všeliké kydání a kvaltování
26.8.2014Agenturní zpráva politology všech zemí asi nadchla, mne donutila sepsat nejspíš zase marné varování: na univerzitě v Cambridgi bude od příštího roku možné studovat materiály KGB. Uff. Copak babičky všech dob nevarovaly rčením: Kdo kydá hnůj, nasmrádne? Už vidím, jak se nějaký budoucí politik bude chlubit, že na vysoké škole vystudoval dějiny a praktiky KGB s červeným diplomem! A nemůžu nepřipomenout, že neuroplasticita, tedy schopnost mozku neustále se učit tím, že tu či onu činnost opakovaně vykonává, funguje jak s pozitivním, tak bohužel i s negativním znaménkem. Pokračování »
Nehoráznost (a zklamání)
25.8.2014z Nory Fridrichové a redakce pořadu 168 hodin, tedy z další dokonalé manipulace už tak dlouhodobě zmanipulovaného národa (v zájmu jedné mocenské, v tomto případě gynekologicko-porodnické lobby)… Blog čtyřnásobné domarodky a známé ekonomky mne nadchl (a četlo jej do této chvíle přes 26000 lidí), a k dalšímu čtení je nezbytné, abyste si jej přečetli i vy. Zlákán upoutávkou právě s Markétou Šichařovou jsem si totiž večer pořad pustil, a nestačil se divit (pusťte ti jej i vy, jedná se o druhý příspěvek). Pokračování »
Je to bezpečné?
23.8.2014Znám studenta, který léta docela úspěšně cvičí pozitivní myšlení, ale občas uklouzne: na internetu si např. hledá a najde jen ty články, které mu potvrdí jeho první, tedy negativní pohled. Nevyvracím to, co někdo napsal, ale namítnu: „No jo, ale tys do googlu zadal slovo problém. Zkus zadat slovo radost… Nebo tam máš samá Proč?, zkus tam dát Jak?.“ V tomto smyslu jsou zápaďáci celoživotně ve stále nebezpečné přechodové, až bych se odvážil říct bardo fázi: jsou na dobré cestě, ale pořád ještě jim mozek automaticky (protože nenatrénovali a nevyčistili výhybku) nepřehodí emoce a vnímání na vysněnou kolej radost, ale tak, jak to celý život dělal, vyhne myšlení do sobecké kritiky a negativního vymezování se a posuzování. Pokusím se naznačit, že obvyklá západní cesta k duchovnosti a dokonce k osvícení je sice delší, méně pohodlná, a navíc není bezpečná…ale s patřičným úsilím a varováním je možná… Pokračování »
Film a jiné iluze Matrixu
21.8.2014Koupil jsem to na DVD jak jen to bylo tak před pěti lety možné a několikrát zkoukl, s přestávkami na diskuse, i se svými studenty. Mám na mysli dnes klasický a kultovní film Matrix. Napsal jsem o různých matrixech i pár blogů, také protože jsem celoživotní fanda dobrých a lepších ‚a zvláště sci-fi filmů, a zároveň se hodně dlouho snažím studentům a jiným zájemcům naznačovat, že celý svět, tak jak jej vnímáme a žijeme, je iluze (Indové hovoří a píší o Máje, závoji iluzí, Japonci pro tento druh konstruktu ega v mysli vymysleli slovo makyo). Tak jako ale lze slovem dojít ZA slov (kóany a mantry), nebo očima se naučit koncentrovat a zvládnout ego a emoce (mandaly), stále je tu naděje, že i pomocí iluze v iluzi, tedy filmem, lze něco v nás (když už ne například společenský matrix), změnit. Pokračování »
Výpisky o stresu (opakovací lekce)
19.8.2014Nikdy nežili lidé v takovém bezpečí. Přesto právě si mezi nimi vybírají svou daň onemocnění, k nimž významnou měrou přispívá chronický stres. Naši předkové dávali život v sázku dnes a denně. Kdykoliv je mohla napadnout nebezpečná šelma. Pokud selhali v klíčovém bodu lovu, hrozila jim a jejich blízkým smrt hladem. Pro tyto okamžiky je příroda vybavila stresovou reakcí. Připravovala je na dvě zcela odlišné alternativy – na boj, anebo útěk. Při stresové reakci mobilizuje nervový systém a organismus a pohání k vyššímu výkonu řadu orgánů. Zajišťuje tak tělu dostatečný přísun kyslíku, zvyšuje tepovou frekvenci, připravuje svaly na námahu. Zároveň nervový systém tlumí práci zažívacího traktu, aby zbytečně nezatěžoval tělo a neplýtval energií potřebnou na rychlé vyřešení naléhavých problémů. Ruku v ruce s reakcemi nervstva jdou i hormonální změny. Ty zpřístupňují pohotové zdroje energie a zostřují práci smyslů, zvyšují ostražitost a pozornost. Pokračování »
Euro a jiné nostalgie
18.8.2014Dlouhý leč inspirativně provokativní článek Martina C. Putny (LN 9. 8. 2014) Stesk po Bruselu přináší celou řadu dystopických zamyšlení, například: Z čeho bude čerpat euronostalgie, až Evropská unie opravdu zanikne? Nic nového pod Sluncem: to, o co Putnovi jde, připomínají některé postkatastrofické filmy (za všechny Blade Runner) nebo dřívější magicko realistické povídky a romány Arbese, Kafky či Marqueze. A je v přirozenosti povahy lidské, že si neváží toho, co právě má (napsáno psychologicky a spíše ještě zenově: neumí žít v přítomnosti, tady a teď), a raději naivně mudruje o tom, co by chtěla mít, čímž o to, co měla a mohla mít, přijde (viz také některé bajky a pohádky)… a teprve potom nastupuje ta či ona nostalgie. A tak se od Putny odpíchnu a nostalgicky vzpomenu na některé další aspekty překotně nevyváženého (jako špatně vycentrovaného kola bicyklu) života uprostřed Evropy. Pokračování »
Proč neumíráme jak si přejeme?
15.8.2014Jak titulek článku (LN 5. 8. 2014), tak jeho podtitulek (Smrt je sice blbá a hrozná, ale existují způsoby, jak ji učinit snesitelnou. Kdy to pochopí i pojišťovny?) ředitele hospicu Marka Uhlíře je na zkamenělou společnost možná až příliš a možná i kontraproduktivně, i v době, kdy se může psát a říkat cokoliv, odvážný. Hned první odstavec je „hustý“, jak by řekly mé vnučky: Přeje si to 80% lidí, je to o polovinu levnější než nejlevnější varianta téhož v nemocnici, a přece to není hrazeno pojišťovnami – co je to? Říká se tomu paliativní péče. Upozornění ministra selského rozumu: čtení tohoto článku může narušit a dokonce poškodit váš schválený životo- a státonázor (může vám natrhnout realitu!). Pokračování »
Medicína má strašně krátkou paměť
14.8.2014… řekla kromě mnoha jiného zajímavého v rozhovoru (Reflex 32/14) lékařka imunoložka, dnes homeopatka, která se před dvaceti lety sama dostala z posledního stádia rakoviny, Zina Kaucká. Váš přístup ke životu je z hlediska zdraví důležitější než tuny léků, tvrdí v podtitulku a v závěru. A tak z rozhovoru vyberu některé zvláště zajímavé části, a neodolám komentáři, který naznačí ledacos z důvodů, proč jsem stále naštvaněji alternativní i v této oblasti… Pokračování »
Slyším trávu (homovývoje) růst?
12.8.2014Právě když jsem dopisoval blog inspirovaný dotazem na homosexualitu publikovaly LN (5. 8. 2014) článek veřejné obhájkyně práv na téma práva gayů adoptovat dítě. V mnohém s ní lze souhlasit, ale právě v návaznosti na otázky ve zmíněném blogu, upozorňujícím na vcelku nevyzkoušené a tedy i možná velmi nebezpečné společenské i demografické trendy současné globální společnosti, bych rád naznačil, že by určitě bylo dobré vyslechnout i názor těch, kteří slyší trávu růst… Pokračování »
Homovývoj?
11.8.2014Ptáte se a podivujete: jak je možné, že neustále narůstá jak počet homosexuálů obojího pohlaví, tak až nezdravá a společensky až kontraproduktivní bezbřehá tolerance (a někdy až nekritický obdiv) k úchylkám? Předem zdůrazňuji, že jsem vždy byl ke všem jinakostem tolerantní (do základní školy jsem chodil s tehdy velmi špatně hovořícími Řeky, na stavbě Spořilova jsem rok pracoval v partě cikánských kopáčů, vždy jsem obdivoval barevnost kůže i genderu obyvatel New Yorku nebo Londýna, a i v názvech mých knih a seminářů bylo téměř vždy slovo jinak). Nejsem (naštěstí a záměrně) odborník a nemusím si dávat pozor na vyváženost svých názorů (a případný vyhazov), takže: čím jsem lidsky a životem zkušenější, tím víc jsem přesvědčen, že jakákoliv odchylka od normálu prostě není v pořádku a ledacos naznačuje. Budu se tedy naoko řečnicky a zeširoka ptát… Pokračování »
Výpisky porodnické
8.8.2014Téměř jako blesk z čistého nebe (v očekávání očistné bouřky): dostal jsem se k článkům RNDr Michaely Pixové, Ph.D., sociální geografky, aktivistky na poli užívání městského prostoru a teď tedy také přirozených (a také doma-) porodů. Přiznává, že donedávna jsem o tématech, jako jsou těhotenství či porodnictví, také mnoho nevěděla. Sice jsem na přírodovědecké fakultě absolvovala předměty jako genetika, molekulární a evoluční biologie, ba dokonce lidskou fyziologii a anatomii. Těhotné ženy jsem ale dlouho brala jen jako bytosti s velkými břichy, kterým je potřeba v MHD uvolnit místo k sezení, a o českém porodnictví jsem věděla nanejvýš to, že údajně patří k nejlepším na světě. Statistky nás přece krmí informacemi o vyspělosti naší zdravotní péče a nízké úmrtnosti českých novorozenců. Ignorantkou jsem přestala být až ve chvíli, kdy otěhotněly mé blízké kamarádky, a úplně nové obzory mi naskytlo mé vlastní těhotenství. Konečně jsem odhalila pravdu o českém porodnictví a o diktátorském režimu, který v něm panuje. Konečně nová krev, konečně někdo schopný zformulovat popis reality, před kterou veřejnost (zvláště ta odborná) schovává roky hlavy do písku profesní solidarity a diskusí a článků o ničem. Třeskutá nádhera! Rád se (po)dělím: Pokračování »
Pozvánka na film (Porod jako obchod)
7.8.2014Když jsem v roce 1999 sledoval nadšení amerických porodních asistentek, které tehdy v New Yorku organizovaly konferenci, na níž mluvila celá řada dnes slavných porodníků, propagujících přirozené porody, byl jsem rád, že to, co tehdy startovalo v Česku, má solidárně našlápnuto i v USA. Nedělal jsem si iluze o „přirozenosti“ porodnictví v zemi, která stojí a padá na zisku. Vida, jsme stále na jedné lodi: film, který je jistým způsobem jen pro otrlé a pokročilé, dokumentuje situaci v USA před šesti lety, ale zároveň, protože u nás tomu, bohu a českým ženám žel, o mnoho jiné není, „nastavuje zrcadlo“ i nám. Nechte se částmi monologů osvícenějších amerických porodních asistentek porodníků a dul (z titulků přepsala dula chebská) pozvat na dokument z roku 2008, a prostě jen slovo americký v duchu nahraďte slovem český…A pro porovnání si nakonec klikněte i na článek právničky, která se situací v našem porodnictví také dlouhodobě zabývá, anebo na odkaz na výborné téma shrnující třeskuté články v jiném internetovém časopise! Pokračování »
Muž u porodu (revisited)
6.8.2014Po letech zákazů (muži museli potupně čekat pod zamřížovanými okny porodnic) a době uvolnění (emancipovanější porodnice „dovolovaly“ přítomnost otce v porodnici, samozřejmě za nesmyslný poplatek) dnes nastala doba tekutá. Z v překladech ztracených citací nám (tedy hlavně rodičkám a jejich osvíceným partnerům) strakaté časopisy předkládají kampanovitě se přelévající u mužů oblíbený segedínský svíčkový guláš (buď pod maskou dobově se měnících „odborných“ názorů, viz i zítřejší blog Porod jako obchod, nebo se škraboškou masmediálně senzačních ale odborníky samozřejmě velmi kritizovaných tzv. babských blábolů). Pokračování »
Neberte si cizinku
4.8.2014Tak zní má nevyžádaná rada sňatkuchtivým mladým českým mužům, jakkoliv vypadají jejich motivace ušlechtile rytířské. Partnerské multikulti totiž, kromě kultur a zemí, kde jsou smíšené sňatky běžné celá staletí (což je ovšem v dnešním globálně, či spíše macho teroristicky a džihádově na jedné, a feministicky a genderově emancipovaně propojeném světě na druhé straně), stále vzácnější, nefunguje. Ono nefunguje ani v oblasti sociální, jak se o tom přesvědčují genderově vybarvení politici a političky současných rozvinutých demokracií. Kdybych nebyl co jsem, mohl bych a měl se omluvit za přímočarost a zenově břitké věty, ale právě tohle je ode mne očekáváno (servítky jsem si v tomto ohledu přestal brát již před lety), tak tady to, jen pro otrlé, je: Pokračování »
Výpisky krutě výukové
1.8.2014Děti školu nenávidí, protože je nebaví. Je to přirozené. Děti si chtějí hrát, ať už na písku, nebo na počítači. Jenže stát potřebuje písmem a čísly ovladatelné občany, a tak dětem na devět let nepodmíněně odejme svobodu, aniž se jakkoliv provinily…Ve fyzice dodnes učitele zajímá víc parní stroj než spalovací motor. Žáci pod lavicí ovládají tablet, ale neví, jak funguje… Ivan Větvička, LN 1. 7. 14 Pokračování »
Neuroplastické desatero (pro začátečníky)
30.7.2014Vše potřebné jsem přehledně zveřejnil již v roce 2004 v knize Návod na použití člověka, ale dorostla nová generace zájemců, kterým ledacos z toho, co tvrdím, neštymuje. A tak jsem byl okolnostmi a několika e-maily vyprovokován, abych to znovu (jen přehledněji a pozitivněji) zopakoval. Protože ale tahle nová střední generace mnohokrát naletěla na špek různým rychlokvašeným a o to víc suveréním MUDrlantům, už nevěří nikomu a ničemu. A tak kontrapunkticky propojím moderní výzkumy a zjištění neurověd (poprvé v historii světa už víme, jak jsme ve vesmíru malí ale výjimeční, a jak fungujeme) s poselstvím buddhismu a zenu (ověřené i na vlastní tělo a mysl). Inspirující citáty jsem vybral z relativně čerstvé knihy o mozku (vyšla s názvem Power up your brain v USA v roce 2011 a v témže roce byla přeložena do češtiny). Pokračování »
Neštymuje?
28.7.2014Ve svých blogách popisujete, jak je to špatné s naším porodnictvím a co a jak by se mělo dělat, aby se na svět rodily spokojené netraumatizované děti, které by tento svět zajisté zachránily. Nikde ale nějak nevidím, co by měly pro zlepšení dělat ty traumaticky porozené… Sám na jednu stranu neustále propagujte neuroplasticitu mozku, ale na druhou stranu tvrdíte, že špatný porod nás ovlivní na celý život. To mně nějak neštymuje, zformuloval čtenář tyto a další své pochybnosti, a tak se pokusím naznačit, jak z louže ven. Pokračování »
Dula: předchozí porodní zkušenost nebo péče?
24.7.2014Mezi českými dulami se prý tvrdí, že není nutné, aby dula a porodní asistentka měly vlastní porodní zkušenost. Jde tam prý hodně o pečování, takže i když žena z nějakého důvodu dítě nemá, je schopná dobře pečovat o jinou ženu… Pokusím se naznačit, že tak docela nesouhlasím, a že bezpečný porod (zdravě přirozené a šťastné těhotenství) a skutečná porodní péče je a mohlo by být něco daleko víc, než se u nás bere za možné a dostačující…A že právě především na psychice rodičky a aktivně vnímané existenci něčeho, co zatím nemůžeme dokázat, ale píšeme o tom básně a romány, záleží. Pokračování »
