Fénix

2.6.2013

 Mýtus o ptákovi, který opětovně povstává z popela, a který je tak pro mnohé současné hledače Cesty (a poznání nejen sebe sama) paralelou k postupnému zvládnutí umění občas, je-li třeba, vypnout racionalitu, aniž by ego (které se právě toho tak obává) zemřelo, má mnoho jiných rovin. O té posmrtné, propojující starý Egypt a duchovní Tibet a jejich hypotézy o posmrtných životech a převtělování (známe přece alespoň názvy Egyptské knihy mrtvých a Tibetské knihy mrtvých) s nejnovějšími kosmologickými a astronomickými objevy o tom, že vesmír je docela jiný, než jak jsme si jej donedávna představovali), už mí čtenáři začínají tušit. Možná začíná být znovu nejvyšší čas radikálně změnit paradigma, a připustit, že na dávných mýtech přece jen něco je. Pokračování »

Středem (vesmíru)

30.5.2013

Pozoruji to na malých dětech. Kojenci a batolata to jistě také cítí podobně, ale akceschopnost z toho nemají takovou, jako jejich starší kolegové a kolegyně… Tyhle děti obvykle oslovuji (konverzačně, ale sem tam se nějaká maminka chytí, a náznakem pochopí): Čí je svět? Tvůj! Myslím tím ale vesmír. Existuje jedno zenové podobenství, naznačující potřebnou hloubku úsilí k pokroku na Cestě (s návodem na soustředění pozornosti zároveň), v němž mistr studentovi radí: Buď jako pes. Pro psa ve chvíli, kdy drží v tlamě kost, neexistuje v celém vesmíru nic jiného než ta kost. Chci naznačit, že děti (i psi) tady na Zemi symptomaticky asi mají (a znovu začnou mít) pravdu, když se cítí středem (nejen svého) vesmíru. Pokračování »

Siddhis

27.5.2013

 Tak se na Západě označuje schopnost výjimečně zkušených (většinou indických) duchovních a jógových učitelů konat „zázraky“ – rozuměj, jednat a reagovat z hlediska zápaďana téměř zázračně, protože pro něho nepochopitelně. Siddhi (v sanskrtu dokonalost, získání, později přeneseně jakési až nadpřirozené psychické schopnosti) v tomto zamyšlení souvisí jak s paradoxem chtění a usilování (čím víc člověk chce dosáhnout zklidnění či dokonce osvícení nebo čím víc se žena, která nemůže otěhotnět, snaží, tím víc se od svého cíle vzdaluje), tak s neviditelným šamanem a dalšími událostmi, naznačenými v mých starších blozích (zkušení čtenáři a čtenářky už ví, že kurzívou vyznačená slova je pak třeba napsat do vyhledávacího řádku nahoře vpravo, a příslušné články jim počítač vyhledá a předloží). Pokračování »

Umění koordinace a pírka

26.5.2013

 Snobské a povýšeně intelektuálské odsudky televize, anebo různých soutěží dovedností (včetně toho zprofanovaného a přeceňovaného zpěvu), anebo sportovních výsledků a disciplín (přičemž už v 60. letech min. stol. jsem četl že není nic staršího než včerejší sportovní výsledky), jsou stejně mylné, jako odsudky víry nebo buddhismu či dokonce zenu (dlouho jsem citovával sovětského autora Kryveljova, který v dvousvazkové knize o dějinách náboženství měl pro zen jedinou větu: Zenbudddhismus je zvláště přísná sekta, ve které mladí mužové nehnutě sedí, a kdo se pohne, je potrestán holí.) Nic totiž není samo o sobě dobré nebo špatné, zlé nebo hodné – je to člověk, který věcem, jevům a událostem dává nálepky. Zvu na osmiminutovou ódu na koordinaci, trpělivost, trpělivost v nácviku a nakonec úžas z dokonalosti. Pokračování »

Jako přadlen(a)

23.5.2013

 O synchronicitách a umění duchovně pokročilých mužů a žen (rozuměj: dlouhodobě pozitivně myslících a jednajících) nejen „plánovat“, ale dokonce i realizovat svá niterná přání (i když tohle není zrovna výstižné slovo, protože každé „přání“ je tak trochu egoistické) jsem už několikrát psal. Dnes, snad inspirativně, naznačím, jak jsem se naučil „tkát“ předivo svého života. Přesněji, jak jsem na nějaké ty budoucí  křižovatky osudu předem a vědomě (i když to tak nevypadalo) zadělával… předl jsem k jednomu cíli směrovaná čistě a stále pozorněji upředená vlákna jako nějaká ta kouzelná přadlena. Tedy, jako přadlen (a posléze i tkadlen). Pokračování »

Krása přirozenosti (a naopak)

19.5.2013

Přirozené (tedy ještě lepším slovem krásné) porody jsou zároveň běžné a normální, a zároveň zázračné. Tak jako vše v životě lidském, a zvláště pak v tom zenovém (a proto to a jiné také zmiňuji). Již jsem psal a často i hovořil o tom, že jakmile je něco přirozené, je to i krásné. Mláďátka lidská i zvířecí jsou všechna krásná, protože jsou dokonale přirozená. My dospělí jsme ale všeobecně spíš ztuhlí, stažení, plni negativit, strachu a programů na jeho ukrytí. Předstíráme… a my ještě starší jsme, tak jako naši rodiče a ještě více prarodiče, většinu života svou přirozenost spíše skrývali než projevovali (z malého rodného města jsem odešel také před diktátem rčení Co by tomu řekli lidi?). Pokusím se naznačit, že opak, tedy přirozenost (a tedy i krása) je, právě tak jako potenciální možnost osvícení, ve výbavě téměř každého jakž takž normálně (tedy přirozeně) porozeného člověka. A že život pak v důsledku toho nutně nemusí být jen pasivní náhoda. Pokračování »

Bodhisattva Paradox

15.5.2013

Human life is full of paradoxes, just like many things in the world. We learn from our own experiences in the school of life, although the fees sometimes end up being too high. In the end, we find that we’re able to understand ourselves, our families and partners so much better when we haven’t got that much time left. We have attained wisdom through our lifelong learning but the young ones seldom ask us anything of real importance (that could help change their lives). Pokračování »

Spiknutí špatně porozených

13.5.2013

Odborná slepota porodníků a některé velmi neblahé trendy vývoje homo sapiens v závislosti na současných typech medikalizovaných porodů, to jsou, kromě záviděníhodné upřímnosti (snad díky jak dlouholeté praxi porodníka, který umí naslouchat a nezasahovat, tak odvaze a možná po těch letech už i beznaděje důchodce, který rezignoval na kariéru a plat), hlavní témata čerstvé knihy Michela Odenta (Childbirth and the future of homo sapiens, Pinter and Martin Ltd 2013). Pracovně nazývám to, co Odent popisuje jako jakousi tisíciletou kulturní indoktrinaci, táhnoucí se historií lidstva a měnící přirozený porod v operaci doprovázenou spoustou mýtů a iluzí, spiknutí špatně porozených. Pokračování »

Hold

11.5.2013

 V prvním pravém dlouhém patře Obchodního centra Nový Smíchov (Anděl) je nádherná výstava fotografií a kopií plakátů filmů pod všeříkajícím názvem Rozmarná léta Jiřího Menzela. Na asi osmnácti dvoustranných panelech je přehledně vše, co je dnes třeba si zopakovat o tvorbě a životě filmového i divadelního režiséra (ale také výborného herce z nutnosti), který „dostal Oskara za razítko na zadku“. Autorkou výstavy je Veronika Gondová, producentkou Olga Menzelová Felymanová (firma Medialoque), která tak vzdala svému muži hold jak se patří. Pokračování »

Překážky otevřeného myšlení

9.5.2013

 Vědu škrtí desatero dogmat, tvrdí po více jak třiceti letech v roli kacíře (vědeckého) materialismu Angličan Rupert Sheldrake ve své poslední knize (kterou pro české čtenáře internetu zrecenzoval Benjamin Kuras). Už jsem zde popisoval své dojmy z tehdy, v roce 1991, ještě mladického a tolerantního Angličana (bez typických pro nás negativních vlastností harvardského vzdělance, rozuměj snoba), se kterým jsem strávil šest velmi inspirativních týdnů v Schumacher college. Tehdy jsem mu záviděl snadnost, s jakou může psát „provokativně“ i vůči vědě, a myslel si, že je to jen otázka několika let, kdy nejen západní, zde většinou britští vědci, ale i ti naši přestanou trucovat, a alespoň pro tu hru intelektů, ad hoc, přijmou některé, bohužel pro ně dodnes provokativní, ideje. Protože největšími překážkami otevřeného myšlení jsou špatně porození současní vědci. Pokračování »

Paradoxy (bódhisattvy)

1.5.2013

 Jako téměř všechno lidské ostatní, život je svým způsobem plný paradoxů. Člověk se učí zkušenostmi (i když školné je většinou až příliš vysoké), a tak to umí se sebou a holkama a dětmi a vnoučaty a ostatními až tehdy, když už mu nezbývá moc času. A ti mladší se ho na nic skutečně důležitého ne(ze)ptají. Bódhisattva je člověk, který by se býval už už mohl zbavit všech závislostí (a odejít do nirvány, mimo věčný koloběh znovuzrození a utrpení školních lekcí), ale záměrně si ponechává jednu závislost: soucit (s těmi kteří na to, jak se probudit a osvobodit, ještě nepřišli). A tak zůstává v tomto slzavém údolí,a pomáhá, jak se dá. Pokračování »

Zakázat všechno, co je velké

29.4.2013

 Vzpomínáte na Velkou říjnovou socialistickou revoluci? Jako školák jsem se učil i o Velikém Leninovi a Velikém Stalinovi, a chodil jsem na příliš velké a širé lány sbírat kapitalistického brouka mandelinku bramborovou, Mao se dostal k moci pomocí Velikého pochodu, neblaze se proslavil Velikými kampaněmi (ocel, vybití vrabci, kulturní revoluce atd.) a jeho dnešní následovníci Velkými přehradami. Hussain bojoval a prohrál největší bitvu (Matku) všech bitev. Internet překypuje různými žebříčky o nejvyšší budovu světa, největší hamburger, televize soutěží ve stále větších stupidních soutěžích… A tak i v zájmu jakési okamžikové terapie naznačím další (jakkoliv naivně a utopicky vypadající) alternativní (jiné) čtení a řešení světa. Pokračování »

Konečný domov

25.4.2013

 klidu a míru, tak by asi zněl přibližný překlad sanskrtského termínu šánti nilaya z oblasti duchovna (sanskrt byl jazyk neoznačující hmotné věci, ale spíše vibrace duchovnosti, stejně jako bývávala latina), označující náš termín smrt, zde neoddělitelně propojený, bez jakéhokoliv (evropocentrického) negativního významu, s termínem život po smrti. Obecně a v poněkud jiné souvislosti se také stále častěji používá i termín kosmické vědomí. Pokusím se naznačit, jak spolu souvisí konečný klid a mír (ve smyslu duchovní realizace potenciálů lidské mysli), s tím, co jsem se pokusil popsat v blogu Jak přijít tak odejít. Tedy v naší společnosti zatím neznámou, protože nediskutovanou a neuvažovanou, dobrou smrt (jako průchod tibetským bardem, chcete-li, světlem na konci tunelu, do jiné dimenze). Jinými slovy, že smrt nemusí nutně být utrpení, konec a zánik všeho (jak západní mysl špatně protože negativně překládá termín nirvána), ale právě onen konečný domov (návrat domů, do hlubokého klidu a míru). Pokračování »

Jak je důležité míti Odenta

24.4.2013

 Divadelní prostory Klubu Lávka, plné dam, mladých žen a těhotných (s několika manželi a kameramany), a dvě mladé ale zdatné tlumočnice (protože angličtina francouzského porodníka oplývala jiným než anglickým přízvukem, a spíše francouzskou výslovností některých slov), pomohly vytvořit, spolu se zkušeností třiaosmdesátiletého kliďase a praktika, který už všechno viděl a zažil, a přesto šíří naději, po téměř třech hodinách prostor plný nadšení a uznalého potlesku ve stoje. Všechny přítomné (snad, proto jsem je v tomto smyslů, viz dole, nakonec oslovil) nakazil přesvědčením, že porod je daleko jednodušší a snazší, než nám všem porodníci posledních padesáti let říkali. A že jen na nich, rodičkách, záleží. Pokračování »

Jako zboží

22.4.2013

 Nejen spotřební zboží, energie a její distribuce, peníze, dluhy, pojištění, nejen voda a v blízké budoucnosti i zvuk a ticho, nejen tělo, v naprosté většině to nahé a ženské, ale dnes i duchovnost a nesčetné cesty k ní (a bohužel i vztahy mezi muži a ženami) jsou spotřebním zbožím, na kterém se dá a přímo musí vydělat. Když se to umí. Tak jako se v běžné společnosti lidé dělí na ty, kteří něco vymýšlejí a konstruují, a na ty, kteří to vše umí nabídnout, prodat a zpeněžit, festivaly esoteriky jsou dnes, po tolika letech existence, spíše nabídkou kvantity než kvality a formy, než obsahu. Pokračování »

I raise my hand for the Nobel Prize

18.4.2013

The sensational news in the paper Mlada Fronta Dnes (published 14 July 2007), an article named “Another baby murder – mother stomped her baby”, spurred yet another passionate debate amongst psychologists and psychiatrists. Their opinions were ranging from “the mother is suffering from schizophrenia or could have been under influence of drugs” to “she is mentally unfit or has pathological personality which causes that she’s unable to feel empathy or has no maternal instincts”. Pokračování »

Přirozené (funkce orgasmů)

17.4.2013

 Prosadit změny v lidské společnosti trvá většinou až neuvěřitelně dlouho. Do Prahy přijede se svou přednáškou legenda snah o humanizaci porodnictví, původně francouzský porodník Michel Odent, nyní trvale žijící v Anglii. Ten již počátkem 70. let min. stol. v malé francouzské porodnici zaváděl do rutinní nemocniční péče často i dnes překvapivé prvky: kolektivní zpěv, ticho, šero, intimitu a možnost rodit v bazénku s vyhřívanou vodou. Dodnes neúnavně přednáší, publikoval dvanáct knih které vyšly v jednadvaceti jazycích… ale stále se přitom většina současných dětí rodí tak, aby to vyhovovalo lékařům: na přírodou dané fyziologické danosti ženského těla se v moderních porodnicích většinou nebere zřetel. Pokračování »

Neviditelným šamanem

15.4.2013

 Pamětníkům ale i nově příchozím naznačím, jak duchovní dovednosti dokáží a mohou pomoci (a jak se ukázalo, i pomohly) v krizových situacích, a jak některé věci nejsou tím, čím se zdály být. Mikoláš Chadima ve své připravované knize popisuje i jednu událost, které jsme se zúčastnili spolu. Estébáci (v roce 1987) vybrali jedno chartistické shromáždění. Jeho pak spolu s ostatními odvezli antonem k dalším výslechům, já ještě než zásah začal odešel středem a v poklidu odjel autobusem a tramvají. Pokračování »

Pandora’s Pill

12.4.2013

 The contraception in general, and specifically the hormonal contraception, has been hailed as a tool which supported the sexual freedom of women – such is opinion of most feminists and other experts. Not only young girls, but women in general are exposed to mass manipulation which is now reaching its peak. It’s now a third generation of women reluctant to see the link between the Pill, the militant feminism or their increasingly vulgar speech – before you ask, yes they are linked, and more than we’d like to admit. Pokračování »

K. O. klima(tizace)

10.4.2013

Zámkovou dlažbou zamknutá zahrada a konec světa v Měcholupech, aneb chucpe klima. Na vratech domku, ve kterém jsem ještě před rokem bydlel, se skví nová velká reklamní cedule OK Klimatizace. Nový majitel asi pilně prodává a instaluje tu nejsprávnější klimatizaci… ale na trávníku pod ořešákem, kde i v těch největších parnech bylo příjemně klimatizováno, je dnes zámková dlažba, aby klienti mohli lépe a více parkovat. A tak tam léto bude (zvláště letos) zvláště parné. Klima hrozné. Nikoliv OK. Spíše K. O. Máloco ilustruje a definuje současné zmatení rozumu (uzamknuté dlažbou vidiny zbožštělého zisku), a nejen to ekologické. Pokračování »

Gorleben ve Chvaleticích

8.4.2013

 Při dělání korektur druhého rozšířeného vydání (biografické) knihy Mikoláše Chadimy Alternativa (snad, po těch letech psaní, vyjde na podzim) jsem zjistil, že si autor, přes snahu o systematičnost, moc nepamatuje pro mne jeden z nejlepších koncertů MCh bandu, který se odehrál v červnu 1985 v letním amfiteátru Chvaletice. A tak jsem uprostřed noc podlehl vábení a začal sepisovat vzpomínky, abych přece jen poněkud strohé popisy hudebníka, ale nikoliv spisovatele, doplnil: byla by škoda nezařadit, a je nejvyšší čas docenit, co se tehdy dělo v kontextu tehdejší i pozdější doby, protože si to ta pro mne tehdy i dlouho poté vrcholová hudební a společenská událost zasloužila a zaslouží. Pokračování »

Kvantová relativita a slavnost

6.4.2013

 Udělal jsem si slavnost. Tedy, udělali mi slavnost. Tedy, zopakovali kdysi zpracovanou slavnost a na ČT 2 dopoledne reprízovali záznam představení Cirque du Soleil nazvané Saltimbanco. 78 minut dokonalosti již z roku 1994. Naznačím, jak si uchovávám životní optimismus. V dobách průměrnosti a zmaru tak trochu hibernuji, zatímco jindy si užívám jakoby v kvantech, která vnímám podobně jako rychlost světla čas. Jak spolu vše, co se děje, a na  co a jak myslíme, souvisí, a jak si můžeme uchovávat optimismus a dosáhnout harmonii. Tedy, jak si můžeme ze života udělat slavnost. Pokračování »

Obstetrix

4.4.2013

…means “obstetrician” in Latin. The verb “obstare” means to hinder, obstruct. A famous Czech authority on obstetrics states that this is simply “to prevent a future problem”. Pokračování »

Smysl života

3.4.2013

 Smyslem života je zkušenost ve fyzickém těle, vztahy k druhým lidem, duchovní zdokonalení, moudrost, laskavost k sobě i ke světu (netvrdím, že vyčteno správně). Předpokládám, že každý jednotlivý člověk má jiný smysl života, jiné určení. Jak najdu svůj smysl života? Přece tady člověk není jen proto, aby zachoval tuto živočišnou formu. Při jízdě na koni nebo procházkách se psem zažívám stavy dokonalé harmonie se sebou i s okolím, nemyslím, jen vnímám sebe, koně, okolí, slunce. Nic mě netrápí, nic nepotřebuji a ani nic nechci, jen jsem. Je tento stav smyslem života? (zeptala se čtenářka, a tak na přeskáčku, jinak to nejde, odpovídám a naznačuji):  Pokračování »

Skutečné (příčiny i řešení)

31.3.2013

Co by se stalo s velkým korálkem, kterým nějakou dobu smýká proud řeky (času)? Stane se z něj oblázek. Takový oblázek (zadostiučinění, protože o buddhistické ekonomice jsem psal každých několik let od doby konce totality, pak se ji snažil představit různým ekonomickým aktivitám, ale vždy marně) se teď objevil ve vší parádě. Konečně zápaďan, ekonom, který má nejen informace, ale i kus selského rozumu, a je v takové pozici, že ho budou číst. A tak recenze, kterou Benjamin Kuras věnoval knize Jeffrey D. Sachse The Price of Civilization: Reawakening American Virtue and Prosperity (Civilizace není zadarmo. Jak obnovit americké ctnosti a prosperitu) stojí za pozorné přečtení (link dole), a případné tak potřebné odvrácení pozornosti od již tak dlouho nefunkčních makroekonomických a politických modelů… k individuálním ctnostem. Pokračování »