Celostránková diskuse na téma Vieweghovy poslední knihy Biomaželka, moderovaná redaktorem Jiřím Peňásem (ve víkendové příloze LN Orientace, 9. 10. 2010) cele naplnila skeptické hodnocení současných médií v tom smyslu, že noviny jsou plné aktualit, ale nikoliv informací (Aktualita a informace totiž není totéž, jak věděl již německý filozof Hans Georg Gadamer, který zemřel před osmi lety, když napsal, že informace je jen takový druh sdělení, jehož význam s nabývajícím časem roste, zatímco aktualita je takový druh sdělení, jehož význam se s nabývajícím časem blíží nule, upozorňuje Karel Hvížďala): chtěla být aktuální, ale byla o ničem. Pokračování »
Mimo mísu
12.10.2010Kouř v haře
11.10.2010V čem je lepší, když si např. při mytí oken člověk představuje, že čistí svou mysl? Skutečně pak čistí svou mysl? Má smysl dát si do hary i cigaretový kouř? Otázky potěšily a inspirovaly k dalším variantám toho, co již bylo, i když v jiném odstínu, častokrát řečeno. Naznačuji, že jakmile člověk zahlédne řešení (puzzle života), pak už mu všechny další odpovědi naskakují jen s vyslovením otázek, nebo, jinými slovy, každý další kamínek poznání už umí dát na správné místo mozaiky. Cesta tam je ale dlážděná správnou praxí a z ní vyplývajícími správnými otázkami. Pokračování »
Něha (domácí úkol)
9.10.2010Celé ty roky, kdy píši také o tom, že za každou agresí je niterná nejistota (a útok je vlastně obrana, viz písnička Psi sa bránia útokom), a jak by se dalo mnohé změnit tím, že by se změnilo porodnictví, narážím na útočící a obviňující čtenáře (a většinou čtenářky). A protože a přestože je fejetonů již téměř tisíc (a kdo dnes má trpělivost číst a hledat, i když už téměř všude jsou zapnuté vyhledávače, přitom nové slevy ve svetřících si každá motivovaná dokáže vygooglovat okamžitě), je mi poslední dobou opět víc vytýkáno, že píši jen negativně: přitom i pozitivních fejetonů je také dost. A tak abych svůj mediální obraz zde vyváženě rozněžnil, jaksi „osladil“ (přestože nesladím), a abych inspiroval k dalším pochvalám, požádal jsem některé své dlouhodobější studenty a dvě Ženy o „domácí úkol“: Pokračování »
Zrcadlo, zrcadlo
8.10.2010Cesty (ženského) ega jsou nevyzpytatelné, hlavně však mnohotvárně vynalézavé. Napsaly mi dvě ženy, kterým došlo, že transformace je i v jejich případě nanejvýš nutná, ale „cestou“ si popletly prst, ukazující na Měsíc poznání, s Měsícem samotným. Jedna se zeptala: Můžete, prosím, napsat, jak se podle Vás mají chovat muži k ženám? Tentokrát ke svým partnerkám? Hm, tahle otázka (jen v opačném gardu) by muže nikdy ani nenapadla (muž je ženou fascinován, a uctívá ji jako Sfingu, takže by ho rozhodně nenapadlo chtít, aby se k němu nějak chovala). Upozornění, tento fejeton je jen pro ženy životem již poučené a změklé (tedy ne např. pro onu studentku, která má vždy, když si přečte můj článek, chuť ňákýho chlapa nakopnout), a šprtky (ty, které mne znají, vědí, že tohle slovo myslím nanejvýš pozitivně) mohou klikat o 106 a strávit tak „terapeuticky“ celou noc. A protože vyšel nový Viewegh (viz Konečně!), i můj poslední na toto téma. Howgh. Pokračování »
O svítící hlavě zpěváka alikvotů
7.10.2010Někteří cestovatelé si z cest za duchovnem přivezou jen horečku nebo úplavici, jiní hned na letišti potkají člověka, který je přítelem dalajlamy. Roman mi před dvěma roky napsal a od té doby mne pravidelně čte, navštěvuje a zásobuje těmi správnými otázkami. Byl i na dvou mých seminářích, a mezitím, na škole i doma, pilně pracoval a harou a alikvoty. Letos odmaturoval, a v září 2010 se rozhodl, že si zajede podívat se na labyrint do Chartres. Téměř bez peněz (50 liber, které jsem mu dal jako rezervu, kdyby něco, mi přivezl zpátky), jen s ruksakem, a bez fotoaparátu. Tak jsem ho donutil, aby si vzal alespoň zápisník a tužku a psal své dojmy. O svém zpěvu alikvotů v katedrále mi napsal sms, tak jsem mu napsal zpátky, aby se při zpívání nechal vyfotit. Vychutnejte si jeho dojmy a pogratulujte k mladické odvaze nenechat se omezovat (dospělými škarohlídy) a jít si za svým: Pokračování »
Prkýnko remix
6.10.2010Podle mnoha lidí jen málokterý vynález způsobil více manželských a partnerských hádek než záchodové prkénko. Předmět sporu přirozeně je, v jaké poloze ho nechávat po odchodu z oné místnosti: vždy dole, nebo někdy nahoře? Co je lepší? Většina žen tvrdí, že první varianta, naopak muži dávají přednost druhé variantě. Do této problematiky se pustili i ekonomové. Ekonomie je totiž někdy definována jako věda o lidském chování ve světě omezených zdrojů a tam rozhodně patří i chování na záchodě a optimalizace úsilí na pokládání záchodového prkénka, objevilo se v článku na téma, které jsem „vyřešil“ již koncem minulého století. Vzhledem k tomu, že ani slovutní výzkumníci a ekonomové současnosti nevzali v potaz všechny aspekty „problému“, nabízím po letech zremixované téma znovu. Pokračování »
Konečně!
5.10.2010Po těch letech, kdy jsem každé nové čtenářce musel připadat jako nesnesitelně kverulantský dědek, který emancipované ženy viní z naivity a estradiolství, jsem se dočkal. Konečně si i jiný muž a navíc populární spisovatel seriózně povšiml, že se s našimi ženami (manželkami, milenkami) děje cosi podivného. Přiznaně autobiografický román Michal Viewegha Biomanželka humornou, ale realitě odpovídající a snad varovnou formou popisuje sešup manželky do propasti jakési bio-emancipace. Pokračování »
Kvantové přeskoky
4.10.2010Nedávno jsem zmínil sousloví, které vyvolalo zájem, a tak se pokusím podělit o úžas a nadšení z objevů a hypotéz, o kterých se píše v knihách a časopisech, jenž jsem si přivezl z Londýna (v tomto případě EnlightenNext 46). A které zase jen potvrzují, co tuším a na vlastní tělo a mysl zažívám posledních třicet let (jen jsem neměl dost relevantních informací, které by byly akceptovány). Dnes tak mohu přesvědčeně tvrdit, že všeobecně převládající názory na duchovnost a správné vědomí (navazuji i na Buddhu, který kázal, aby se mluvila správná, rozuměj, pravá, tedy ne vulgární slova), a také to, co si lidé (zvláště vědci) myslí o realitě (a když se jim něco nehodí, tak je to prý zbytečné), začíná být neudržitelné. Pokračování »
Podzim kolem zenového trávníku
2.10.2010Sychravé deště spustily kanonádu: do pingpongového stolu a na betonový, kořeny ořešáku zprohýbaný chodník s hlasitou ránou, a na trávník tiše přes dvě noci dopadly stovky vlašských ořechů. Tedy, letos spíše oříšků: jsou daleko menší než loni. A tak je sbírám, suším na novinách, a fénem, a jak se tak pravidelně ohýbám (mám to jako tělocvik, místo ohýbání pro míčky, protože hrát se kvůli větru nedá), užívám si detailů. Pokračování »
Svatí muži
1.10.2010Mám na mysli ty, kteří svou trpělivostí a láskou (možná ale také leností něco radikálně změnit) dlouhodobě měnili až změnili své ženy. Ženy zbytečně často uječené a z podstaty své nezakotvenosti ve vlastním ženství a době až příliš často nespokojené (moudrý počítač mi navrhl jiný termín, a trefil se: možná byly opravdu nedokojené, a příčina jejich potíží s identitou byla opravdu v nedokojenosti a následné nedomazlenosti). Zatímco se o svatosti některých duchovních osobností psalo a mluvilo právě jen z pohledu duchovnosti, dovolte v jisté nadsázce zamyšlení nad jiným transformativním prvkem na cestě k dokonalosti (a svatosti) čtyř mužů… Pokračování »
Patnáct let s mantrami Henry Marshalla
30.9.2010Když v roce 1995 Henry Marshall zazpíval své mantry ve Frýdku-Místku, tam, v rámci festivalu, si s ním zazpívalo pár stovek lidí, ale v Praze na něj přišlo dvacet. O rok později už nadšení zpěváci Henrym zmelodičtěných klasických indických manter zaplnili sál KD Vltavská: bylo nás tam více jak 900. Od té doby Henry zpíval mnohokrát nejen v Praze, ale i v Brně (a Bratislavě a teď i v Košicích), a tak po patnácti letech jsou jeho mantry, zpívané Čechy a Moraváky, už „dospělé“ a snad i samostatné. Už se zpívají samy. Pokračování »
Menier a piruety
29.9.2010Jaký máte vztah k alternativní medicíně, zeptal se mne jeden čtenář, a já vychrlil řadu důvodů, proč jsem téměř celoživotně „alternativní“ i co se týká doktorů. A protože to může připovysvětlit i to, proč jsem jaký jsem, a případně ukázat cestu i dalším, včetně možnosti umění zvládnout cokoliv ve smyslu co tě nezabije, to tě posílí, namátkově naznačím, jak to se mnou bylo a proč nechodím k lékařům, ale když už, tak k léčitelům. Pokračování »
Matrix in London (and elsewhere)
28.9.2010When travelling the London Tube network, I couldn’t have noticed the much increased amount of advertising as well as their ever increasing sophistication. At some stations, they were in a form of digital videos, comprising of long line of screens you could watch going up or down the escalators as a one continuous movie – one advert, I noticed was a long line of musical notes. Observing the masses of people, it doesn’t occur to them that someone (or something) is manipulating them (and their lives), when I came up with a quite fitting term (hopefully my good readers can relate to): matrix. I had to smile to myself… However, as I started writing about it the very next day, it all went a bit out of hand and keyboard (the spelling check on my computer was playing up and offering nonsensical alternatives), apologies, it all came out sounding prophetic again (and so all of you focused and determined readers): hold on to your hats, and let’s ride… Pokračování »
Pandořiny pilulky
27.9.2010Antikoncepce, zvláště pak ta hormonální, prý sexuálně i společensky osvobodila ženy, psaly nejen feministky, ale donedávna všichni (a doteď ti málo nebo vůbec neinformovaní) „odborníci“. Masová manipulace, které jsou vystaveny prakticky všechny (nejen) české ženy od puberty dospěla ke svému vrcholu. Vzpomínám na nenávistné a neobyčejně vulgární komentáře (jak ústní, po přednáškách, již koncem 80. let min. stol., a o dvacet let později pod mými internetovými články, které o hormonální antikoncepci psaly pochybovačně a později i varovně) pravdou dotčených a potrefených žen a dívek. A naznačím i další příčiny současného neutěšeného stavu (protože už třetí generaci nechceme slyšet): pilulka, feminismus, vulgární mluva… souvisí to víc, než si uvědomujeme. Pokračování »
Savčenkovy mrchy
24.9.2010Přeposlaný link na videozáznam přednášky, kterým v Žilině doktor Vladimír Savčenko láká další puťky, aby je hezky od plic odhalil, a nabídl jim druhý díl semináře, kde z nich udělá mrchy, a případně třetí, na kterém se přerodí v obdivuhodné ženy, mne nadchl i vystrašil zároveň. Doporučuji nejprve shlédnout (link níže), anebo po přečtení shlédnout a přečíst ještě jednou. Pokračování »
Typicky český (Klaus i demonstrant)
23.9.2010Pan prezident se znovu blýskl další ukázkou svého kozistentního myšlení (ze slonovinové věže své povahy a svého úřadu). Počkal jsem si na komentáře a tak mohu citovat z internetových zdrojů: Václav Klaus svým vyjádřením k úterní čtyřicetitisícové demonstraci předvedl, že stojí naprosto mimo realitu dnešního světa. Podle ČTK Klaus na adresu demonstrace pronesl následující: „Já jsem se včera dozvěděl půvabnou věc, že v jednom podniku, v jedné instituci, se rozhodli přijít na tu demonstraci, ale po Česku. Jak je všechno zkarikováno, aby nikoho nenaštvali, tak si všichni vzali náhradní volno. To je klasická ukázka české demonstrace.“ – poznamenal jistý Radek Batelka, který následně i za mne (jenž si jen přečetl jedny noviny) popsal Klausův typický způsob, jakým manipuluje s fakty: Pokračování »
Interference
22.9.2010Když cituji tibetské rčení, že ten, kdo pozná tajemství hudby, pozná tajemství vesmíru, posluchači přikyvují, ale je jasné, že nechápou hloubku a závažnost sdělení. Podobně když vysvětluji, že tak jako když přepínáme na tranzistorovém rádiu jednotlivé „vlny“, např. z dlouhých na krátké, nebo střední či FM (velmi krátké), tak i šaman (a tedy potenciálně každý člověk) dokáže pomocí rituálu a ayahuasky „přepnout“ mysl a vidět DNA rostliny, která jediná pomůže nemocnému. Konečně se objevily knihy, které o tom seriózně píší, a tak jako v jiných oborech (sebe)poznání, nabízejí logické vysvětlení celé řady vědou zatím nevysvětlených, a tedy bohužel odmítaných jevů a možností. Pokračování »
Výpisky září 2010
20.9.2010Primo Levi ve svých vzpomínkách na koncentráky nacistického Německa líčí, jak při jakési tyfové epidemii byl jeden z baráků v lágru pohromy zcela ušetřen: příčina byla neočekávaná – ani lepší výživa, ani nějaké dezinfekční opatření, ale stařena, která každý večer vyprávěla pohádky. Naděje, jakkoli klamavá, je klíčově důležitá nejen pro lidi, ale i pro zvířata: v nepěkném, ale poučném pokusu vhodíme dvě laboratorní krysy do dvou stejných nádob s vodou. Ta kontrolní se utopí zhruba za hodinu, ta, které přidáme krychličku polystyrénu o hraně zhruba jednoho centimetru, která budí klamný dojem, že by se na ni snad dalo vylézt, to vydrží hodin čtyřiadvacet. Stanislav Komárek o důležitosti naděje a víry… Pokračování »
Když čtu vaše články, mám chuť ňákýho chlapa nakopnout
18.9.2010Přišel mi útočně a naivně sebevědomý e-mail dívky, která sice ve svých dvaadvaceti letech není moc informovaná, ale asi právě proto, bez jakéhokoliv respektu a rozhledu, mne (za všechny muže na světě) soudí na základě prolétnutí několik z kontextu vytržených blogů (knihy očividně nečetla). Její e-mail ovšem tak názorně a symptomaticky vypovídá spíše o ní, a o těch pro celou společnost neblahých trendech, před kterými jsem v nedávné minulosti v mnoha svých článcích varoval, že jej bez dalšího komentáře zveřejňuji. Je mi z téhle mladé ženy smutno, ale o to větší radost mám zase z takových, které přijely na seminář a pak mi napsaly o svých zážitcích a objevech (viz Co je dostalo)…
Neztrácet výšku
17.9.2010Další ctností člověka, který hodlá dospět, a posléze i důvodem, proč jsem dokázal nevzdat touhu a úsilí zjistit, kdo jsem, a realizovat své potenciály (jak by se dala nazvat touha každého člověka po duchovnosti, a, odvážím se to napsat i v téhle tak materiální době a společnosti, po osvícení), bylo a je umění navázat na stav, ve kterém jsem byl předtím, než jsem musel své snažení z jakýchkoli závažných důvodů (na chvíli, ale také na docela dlouhou dobu) přerušit. Navázat (a nemuset vždycky začínat znovu, od nuly). Navazuji volně na článek o zaťatosti a umanutosti. Pokračování »
Řvu, abych mohla v klidu učit
16.9.2010Akademie, příloha Lidových novin, přinesla v únoru 2010 hned několik článků, které stojí za zvýšenou pozornost. Podnětných informací a úvah na téma školství přinesla hned několik již v předchozích týdnech, tentokrát je ale koncentrace třeskutých názorů výjimečná: přečtěte si úryvky z článků, a pokuste se, sami, něco, nejlépe své názory, změnit (jak jsem doporučoval již za totality, a v polovině 90. let min. stol. v jednom čísle Baraky, věnovaném alternativnímu školství). V polovině září téhož roku pak vyšel v Literárních novinách zoufalý až otřesný článek Ludwiga Urbana, svědčící o prohlubujících se propastech mezi učiteli, rodiči a studenty, a v Akademii zase, konečně, se jako pozitivní vlaštovka objevil rozhovor s odvážnou a rozumnou učitelkou. Berte tohle čtení jako jakési výpisky o školství. Pokračování »
Jaron Lanier
15.9.2010Hospodářské noviny přetiskly esej Krásné nové náboženství. Chválím, i když chybička se vloudila. Zatímco u článku je jméno autora Jarod Lainer, já tohoto pána znám z jeho esejů o kyberkultuře a virtuální realitě v časopisech Wired a Magical Blend z poloviny 90. let min. stol. Miluju tohle surfování „na vlně“: když se téma vylíhne na několika místech (a v několika mozcích) současně: zatímco já psal o matrixu, Jaron Lanier se zamyslel na dopadem naší vrozené tendence antropomorfizovat, a tedy nebezpečí polidšťování počítačů, respektive umělé inteligence. Pokračování »
Alikvoty sborově, nebo duchovně?
13.9.2010V sobotu 4. září 2010 byl nejhezčí pohled na veliký záhon belgických květin na ploše Staroměstského náměstí z oken domu U zvonu, kde se v nejvyšší patře, v hudebním sále, konal další z ročníků obětavě zorganizovaného festivalu alikvotního zpěvu Pražské znění. Obecenstvo se sice skládalo převážně z alikvoťáků, ale nakonec bylo na premiéře souboru vedeného Kanaďankou Kivou Šímovou příjemně plno. Využiji příležitosti a pokusím se záměrně poněkud vyhroceně naznačit, že není všechno takové, jak to vypadá (v tomto případě zní). Odpověď na otázku v titulku samozřejmě, ač se to možná při čtení sborovým alikvoťákům nebude zdát, zní: obě verze jsou správné.
Duchovně kulturní omyly
10.9.2010Poslední dobou mě napadá, co byste napsal o jinak uvažujících Asiatech, když byste viděl to, co vídám v celé Asii. Např. Ind bez váhání odhodí papír, obal, plechovku přímo pod nohy. Jinde je to samé smetiště. Ve mně jako pravohemisférákovi trne, napsal mi čtenář. Přiložil i fotografie (jednu z Thajska níže přikládám). Hm. Každý hledač sebe sama (a také duchovnosti) vychází z vlastních dobových a kulturních indoktrinací: Čech, jsa vychován a vzdělám v „češství“ (ve všech ohledech a detailech, na které si vzpomenete), samozřejmě posuzuje (i v oblasti duchovnosti) jiné a cizí informace vždy podle svých vlastních zkušeností . A mýlí se a je zmaten nejen co se týká „odlišnosti“ např. ženských, ale i asijských názorů na svět (a duchovnost), a na to, co je či není u nich dobré (a míním tím nejen jídlo, ale především zvyky a mravy). Pokračování »
Smysl matrixu (a jiných chyb a nesmyslů)
8.9.2010Jaký mají smysl umělé kulisy kolem nás, tzv. Matrix? Když vezmu v potaz, že tady má vše smysl, napsal mi čtenář po přečtení článku Matrix v Londýně a jinde. A protože to je dobrá otázka, pokusím se naznačit několik souvislostí a možností. Je to asi jako když se ambiciózní rodič řečnicky a s lomením rukama ptá osudu, jaký má smysl, že jeho dítě (které se učí chodit) tolikrát spadne na zadek. Pokračování »
