Proč jste, ženy, tak řevnivé, že nějakých, řekněme, sedm procent možných výhrad, jež jste vůči Hillary mohly mít, vás přimělo volit pana Trumpa, jenž těch nevýhod má třiadevadesát procent? Leda byste byly takové sexistky, jimž nakonec imponuje, jak si pan Trump díky svému bohatství vybírá své partnerky podle katalogu časopisu Playboy. U Trumpa je už krůček k tomu, aby začal některé významné funkce obsazovat ženami typu pornohereček. Podezírám vás, že jste nám vymyslely mužskou krizi, abyste zastřely svou krizi ženskou, která je horší. Tak kam jste zašantročily ty hlasy pro Hillary? Proč jste k sobě tak kruté? Ondřej Vaculík Pokračování »
Výpisky ledacos potvrzující
18.11.2016Co můžeš dělat?
17.11.2016Snaha o přirozený porod v domácím prostředí s možností přítomnosti porodní asistentky se dostala až k Evropskému soudu a ten rozhodl negativně… Co teď s tím? Co můžu já, jedna žena z miliónů udělat? Zeptala se studentka ze současné generace studentů. Zrovna jsem se díval na dokument o studentském hnutí v roce 1968 (a pamětnicky se těším i na druhý díl o studentech v roce 1989). Tak především: nelze očekávat jakoukoliv okamžitou změnu po půl století trvajícím negativním jevu (v tomto případě se jedná o stav českého stále autoritativního porodnictví), právě tak jako nelze očekávat okamžitou změnu vlastního charakteru či těla (když chci co nejrychleji a snadno zhubnout). Naznačím hned tři související a v čase oscilující vrstvy odpovědi: individuální (v tomto případě ženskou), lokální (tedy českou a globální, přičemž ovšem duchovní učitelé všech věků a kultur znovu a znovu netrpělivému mládí opakují: nespěchej! Vytrvej! Pokračování »
Konečně došlo na paradoxy demokracie
16.11.2016Občané USA si právě připravili čtyři roky pořádné politické výzvy. Demokracie, která se nekultivuje, snadno oslabí nebo zanikne, píše v závěru své dlouhé práce na téma Paradoxy demokracie (LN 12. 11. 16) psycholožka z Akademie věd a zároveň ze San Diego University Martina Klicperová-Baker, která zkoumá psychologii demokracie, občanskou slušnost, politickou kulturu, přechody k demokracii, demokratické občanství a nenásilí (vzpomněl jsem si na někdejší ságu Isaaca Asimova Nadace o psychohistorii). K mému překvapení a radosti přehledně a detailně popisuje mnohé skutečné příčiny stavu dnešní krize demokracie u nás i ve světě: uvažuje o politických mentalitách, varuje před krizí slušnosti a nevyhnutelnými konflikty, a k mému zadostiučinění uvádí i přehled nejnovějších psychologických pojmů, osvětlujících opakující se nepoučitelnost politiků ale i voličů a obyvatel všech demokratických i k demokracii směřujících zemí posledních dob. A tak s radostí ocituji nikoli sloganovitý, ale původně třístránkový a na čtení náročný novinový text zamyšlení na evolučně dané lidské reakce, jejichž neznalost se v politice opakovaně vymstí. Pokračování »
Zasetý vítr (i trochu šprochů)
14.11.2016Donald Trump se stal americkým prezidentem nikoliv kvůli „americké bělošské dělnické třídě“, ale protože miliony středostavovských a vzdělaných amerických občanů pohlédly do nitra své duše a nalezly tam… obrovské množství nenávisti vůči ženám, napsal freudovsky výstižně americký žurnalista a vyprovokoval mne tím k načrtnutí dalších příčin současného stavu (mužského) světa. Nebo jinak (a předem se omlouvám za záměrně nekorektní spekulace, jejichž razance ale v porovnání s výroky Trumpa či Zemana snad nikoho zase až tak nepřekvapí), vypadá to, že si feministky vybojovaly rovnoprávnost tak emancipovaně, že to může muže a nakonec i je vyhubit. Místo aby své muže a syny žensky chválily, jen mužsky kritizují. Zasévaly vítr a dnes všichni začínáme sklízet hurikány a bouře… V návaznosti na varovný blog Mene tekel ocituji a v závorkách naznačím (i formou tří otázek), čeho se již delší dobu obávám. Pokračování »
Výpisky zničující
10.11.2016U lidí, kteří po dobu jednoho roku kouří jeden balíček cigaret denně, vznikne v průměru 150 mutací v každé buňce v jejich plících a téměř 100 mimořádných mutací v každé buňce jejich hlasivek, zjistil vědecký výzkum. K ještě dalšímu počtu mutací dochází v ústech, v močovém měchýři, v játrech a v dalších orgánech. Zatímco je dávno známo, že chemikálie, obsažené v cigaretovém kouři způsobují riziko nejméně 17 forem rakoviny, přesné molekulární mechanismy, jak dochází k mutacím DNA a jak vznikají nádory, dosud nebyly jasné. íhttp://blisty.cz/art/84307.html#sthash.6eZbpO41.dpuf Pokračování »
Mene tekel
9.11.2016Tradiční hrozby, kterým musel lidský mozek čelit, zmizely. Neexistují žádné velké krize, před které bychom byli postaveni všichni stejně, jako jsou světová válka či mor. Mozek si ale dokáže vyrobit stejně dramatické citové reakce i při řešení triviálních situací. Vytváří si tedy krize i tam, kde žádné nejsou, jednoduše proto, že je tak nastaven, říká globálně ekologicky poněkud neinformovaný doktor Stránský v rozhovoru nazvaném Mozek hledá slast (LN 5. 11. 16). Protože navazuji na předchozí blogy (o iluzích, kterým nesnesitelně snadno podléháme a odmítáme je akceptovat), použil jsem v nadpisu biblické rčení (které se objevilo na zdech Jericha, než byly i s městem rozbořeny), dnes označující varování před naléhavou hrozbou. Také protože zkušenosti a poznatky neurologa dr. Stránského mohou být jak pokusem o vysvětlení, proč většina lidí volí populisty a prezidenti (ten zdejší i ten příští americký či francouzský) rozdělují stejně již bezprecedentně polarizované společnosti, tak také varováním. Pokračování »
Mája, matrix a jiné iluze
7.11.2016Už je to zase tady, objevilo se kraťoučké video o tom, jestli náhodou nežijeme v jakési (počítačové) simulaci, které navíc začíná provokativní (až buddhistickou) otázkou: Opravdu je svět okolo nás skutečný? Nežijeme náhodou v simulovaném světě? Video sice pojednává o počítačové simulaci, ale zkusme jej chápat metaforicky (a považovat náš mozek za biologický počítač, který i nám neustále každým vjemem vytváří simulaci reality). Je velmi výrazná šance, že všechno kolem nás je simulace, říká vědec fyzik. Nevědomě tak jen potvrzuje odedávná tvrzení Indů, taoistů, šamanů, a v posledku minulého století i kvantových a teoretických fyziků, že svět, jak jej vidíme a vnímáme, je skutečně iluze. A naznačuje i se mnou (a dlouhou řadou duchovních učitelů), že současný civilizační (a ekologický a klimatický) chaos je jak nutným přerovnáním všech iluzí a zmatků, tak důsledkem strachu těch konzervativně lpících na tom, co jim řekli a čím se živili. Pokračování »
Výpisky (zatím in vitro)
3.11.2016Studium se stává tréninkem k profesi. Vše je poměřováno jen užitečností, v souladu se stavem západních společností zaseklých ve freudovské orální fázi a posedlých konzumem. Proto se i vzdělání stává zbožím. Rakouský filosof Konrad P. Liessmann v knize Hodina duchů o praxi nevzdělanosti, A2 22/16 Pokračování »
České haiku
2.11.2016… a nejen pro pokročilé studenty duchovnosti či přece jen čestné Evropany v dobách konzumu a brexitu. Jde jen zdánlivě o záležitost osobní (také protože mým číslem je šestka, takže obvyklé pěti a sedmi slabičné verše klasických japonských haiku jsou v mé verzi šestislabičné), ale, jak vyplývá z mých téměř 2 000 blogů, pětadvaceti knih i tisíců přednášek a seminářů za posledních třicet pět let, také o záležitost zároveň ženskou, politickou či morální – protože jde, nám všem a především našim vnukům, o život. Už jsem psal např. o tom, že tahle doba špiní, brblal že není pro starý, a že bez dalšího úsilí není bezpečná ani pro ty, kteří se dokázali duchovně probrat (očistit) z iluzí v dobách nedávno minulých, tedy ve dvacátém století. Psal jsem varovně také o překotné emancipaci žen (které dnes v pití alkoholu už drží krok s muži, dosáhly tedy i na tomto poli rovnoprávnosti), a nedávno dvakrát naznačoval právě ty aspekty života Václava Havla, které byly sekulární a racionálně žijící společností přehlédnuty. Přečtěte si blog, a především pak dva hlavní odkazy. Pokračování »
Role a situace
31.10.2016…formují naše chování víc, než tušíme. Psal jsem kdysi o principu ukazovátka, a nedávno (a v připravované knize často píši) o formativní roli situací, ve kterých žijeme nebo se nacházíme. Synchronicitně se na síti objevil dlouhý rozhovor se slavným americkým psychologem Zimbardem, který v roce 1971 zorganizoval Stanfordský experiment a prokázal, jak snadno člověk sklouzne ke zlu. Příznačně, zjevil se s titulkem Každý věří, že odolá zlu. Pokusím se pomocí citací z rozhovoru a několika komentáři naznačit, že je už pár dekád nejvyšší čas začít i v běžném (zvláště politickém či vojenském) životě brát v potaz evolucí daná lidská omezení (např. uzákonit povinné psychotesty pro všechny, kteří se budou ucházet o vedoucí pozice ve veřejném životě) – nebo jinak, že i prezidenti všech zemí jsou jen lidé, kteří nebyli vždy zlí nebo pomstychtiví: to role, které hrají, a situace, ve který žijí, je změnily. Snad to není infekční… Pokračování »
Výpisky o naději (v očekávání beznaděje)
27.10.2016Městská rada v Miláně dnes udělila čestné občanství tibetskému duchovnímu vůdci dalajlámovi, a to navzdory námitkám Číny. Ta varovala, že toto gesto by mohlo mít negativní dopady na čínsko-italské vztahy. Dalajláma se v první den třídenní návštěvy setkal mj. soukromě s milánským arcibiskupem, kardinálem Angelou Scolou a milánským starostou Giuseppem Salou. Ten dal přes internetovou sociální síť najevo, že se žádných následků nebojí, a podotkl, že Milán byl a bude „otevřeným“ městem. Pokračování »
Den borec: jak prosté
26.10.2016Negativní synonymum známe všichni: den blbec. Když se nic nedaří. Já celoživotně nepokračuji ve vadné práci někdy v pátek třináctého (pokud již z rána dá drobnými příklady najevo, že se nebude dařit). Mívám je jen občas, většinou mi věci a život fungují. Zvláště teď v důchodu, když vycházím mezi davy jen velmi zřídka. Přesto ale zpozorním, když se mi dobré věci dějí tři dny za sebou. Den borec za dnem borcem. Jak prosté, řekl by Sherlock Holmes, nebo nějaký zenový mistr. Pokračování »
Naše těla naše volba
24.10.2016Opět jsem se dočkal: v návaznosti na blog na podobně egoisticky (rozuměj: emancipovaně) laděné heslo mnohých aktivistek přirozených porodů se objevily další reakce. V návaznosti na protesty proti fundamentalistickým snahám úřadující polské vlády zpřísnit už tak přísné (proti)potratové zákonodárství se ve veřejném prostoru znovu – a jistě ne naposledy – otevřela otázka práva na potrat jako součásti ženských (reprodukčních) práv, píše český filosof. Heslo polských žen „Moje tělo, moje volba“ a velké tamní demonstrace pomohly zastavit proces schvalování protipotratového zákona, a mně, pak v návaznosti na blog Mé tělo, mé dítě, moje rozhodování z května t. r., kdy šlo o boj za přirozené porody, umožnilo použít filosofovy úvahy a dál rozvinout téma, které bitevní kočky přehlížejí. Pokračování »
Výpisky a dovětky
20.10.2016Je třeba vymanit se z fáze vzdoru. Vzdor je totiž něčím defenzivním, často usiluje jen o to omezit škody napáchané protistranou, a není tak v konečném důsledku pokusem o vytvoření nového světa, ale snahou zachránit co se dá… Veřejná debata je organizována tak, že pro alternativu není místo. Ale lidé pak demokracii věří čím dál méně. Proto také roste apatie, pasivita, neúčast ve volbách. Francouzský sociolog Éric Fassine Pokračování »
Ještě o Havlovi a duchovnosti
19.10.2016Dočkal jsem se: samozřejmě ne od českého komentátora či esejisty, ale od anglického slavisty Davida S. Danahera, jehož knihu Číst Havla (Reading Václav Havel) recenzoval Josef Chuchma v LN (15. 10. 16). Mám na mysli existenciálně duchovní základ Havlovy tvorby. Znáte to, doma není nikdo prorokem, a ostýchavost českých komentátorů vůbec zmínit slovo duchovnost (i sám Havel používal spíše opis, to co nás přesahuje, anebo jiné neutrální slovo spiritualita) je příznačná pro jistou dávku obecného pokrytectví a někdy až zbabělosti nazývat pravdu pravdivě. Ostatně i ptydepe a absurdnost jeho her, jako seriózní pokus vyrovnat se s krizí světa studené války a železné opony, jsou příznačné. Pamětnicky ale na čtení a pochopení náročně naznačím některé další osobní i společenské souvislosti, tvořící útek, na kterém jsem tkal i vlastní charakter a život. Pokračování »
Jsme rozmazlení, zmatení a málo odolní
17.10.2016Proč si někdo uvědomí, že je v pasti, přizná si to a začne s tím něco dělat, a druhý to nedokáže za celý život? Odpověď je ještě složitější, než si myslí i věhlasní teoretičtí ekonomové či psychologové, ale řešení, i když často bolestné a pracné a dlouhodobé, přesto existuje. Jen si odborníci a především ti nějakou pastí (nějakého životního problému, který často vyroste až do forem úzkostných poruch) postižení nedokážou položit tu správným směrem mířící otázku: teorie kognitivní disonance naznačuje (především u žen, jejichž mozek umí daleko lépe namluvit sám sobě, že to, co si myslí, je to jediné a neotřesitelně správné), že uvidět sám sebe (samu sebe) v pasti je bez nějakého šoku, nemoci, katastrofy, prakticky nemožné (zvláště zde platí, že všechno zlé je pro něco dobré). Pokusím se znovu (zeširoka, protože problém je široširý) naznačit, odkud také vítr příčin vane, a odpovím v souvislostech (mezi řádky a odstavci) a v závěru. Pokračování »
O zamrzlé tekutosti (a Havlovi)
12.10.2016… aneb pokus o fiktivní doslov k mé poslední, k tisku již připravené knize Situace
Přestože jsem se před Sametem považoval za příslušníka zakázané generace (a za svůj tichý, leč aktivní hudební vzdor jsem byl i vězněn), zároveň jsem tenkrát odmítal tehdy běžné a pohodlné výmluvy na režim jako na původce všech potíží. Pravda, nebylo těch aktivních moc, ale všichni víme, k čemu to vedlo. I po Sametu jsem se pak intenzivně přikláněl k vytrvalé a trpělivé práci na sobě samém a snažil se tím inspirovat i ostatní. Jakási blbá nálada, která dnes určuje vnější podmínky vývoje společností, samozřejmě ovlivňuje i vnitřní ustavení současníků (a naopak). A stejně jako tehdy, i dnes už jde o to nenechat se ovlivnit vnějším situací, ale, nejlépe s pozitivním úmyslem, situace ovlivňovat: jít si za něčím smysluplným, unikátně svým. Nejlépe tvořivým, tedy kulturním.
České ženy jsou od mala trénované být jako muži
10.10.2016… říká Češka, která se učila u kolumbijských indiánů. Na mé pouti se mi dostalo velkého ponaučení. V první řadě mi bylo řečeno, že neexistuje žádná moudrá žena na téhle planetě, tvrdí Monika Michaelová: všechny byly zlikvidované inkvizicí nebo výchovou. Toto netradiční učení si odnesla od jihoamerického kmene Kogi, který v Kolumbii žije stále tradicemi z předkolumbovské doby. Prý pochopila postavení a role žen ve společnosti, a přestože se to feministicky smýšlejícím lidem nemusí líbit, Monika razí pro současnou patriarchální společnost i další (pozitivně podvratnou) revoluční myšlenku, že žena by neměla myslet a něco dělat, ale nechat, aby se věci děly samy. Uff, matemašte jak indická posvátná Kráva, konečně jsem se dočkal, a ocituji rozhovor téměř celý (jen si občas neodpustím drobnou pozitivní a zduchovňující poznámečku). Hurá: čtěte, dámy a pánové, rozhovor, který připravila Zuzana Mocková. Pokračování »
Islám ano, demokracie ne
7.10.2016Autorsky namluvený (zapadlý) fejeton
Výpisky uff, hojné
5.10.2016Ochranný Svaz Autorský se rozhodl, že mu budeme platit ještě víc než doposud. A jak se rozhodl, tak se také stane. Sněmovní návrh Petra Gazdíka, jenž měl zastropovat poplatky, které tato nikým nevolená, soukromá organizace denně tahá z našich kapes, neprošel. Když máte, tak jako OSA, miliardový rozpočet, z jehož využití se nemusíte nikomu zpovídat, lobbying ve sněmovně se zřejmě dělá skvěle… OSA sází na to, že její poplatky vnímá populace jako nutné zlo, v podstatě jako další daň. Když si kupují cdčko, vědí, že zaplatí navíc DPH a autorské poplatky. Jsou na to už zvyklí. Problém je v tom, že daně a autorské poplatky jsou v principu něco zcela jiného. Daně platíme státu, který má za úkol investovat získané peníze v náš prospěch. Aby daně opravdu šly tam, kam chceme, volíme si své zástupce, kteří se zavazují utrácet peníze tak, jak my chceme. Naproti tomu, autorské poplatky platíme soukromé organizaci, která pak peníze rozděluje podle svých vlastních interních pravidel a pouze ve prospěch vybraných jedinců. Pro takové jednání existuje jméno. Krádež. Je načase postavit ji mimo zákon. Nenechme si toto každodenní okrádání nadále líbit! Pokračování »
Žaluje náš sociální stát
3.10.2016…a i když bych se v mnohém k Markétě Šichtařové hned přidal, a její blogy čítávám rád (zvláště ty poučené životem zkušené hormonálně probuzené mnohonásobné matky, která své děti navíc porodila doma), tentokrát musím zareagovat s upřesněním. Tedy, s návrhem použití jiného terče. Sociální stát není výdobytkem (omlouvám se za socialistickou floskuli) polistopadových vlád, ani současné sociální demokracie, ale pracovali a pracují na něm levicoví politici a odboráři všech zemí už více jak století (i když dnes se rozdíly mezi levicí a pravicí vytratily docela). Skutečnou příčinou je důsledek více jak stoletého zasahování arogantních odborníků (mužů!) do původně přirozeného procesu šťastného těhotenství, a někdy namáhavého, ale původně bezbolestného porodu, jaký by i dnes mohlo prožít více jak 80 % českých žen. Pokračování »
Výpisky o botech a dalších podivnostech
29.9.2016Všichni, kteří se někdy věnovali důkladněji nějakému problému, brzy vycítili, že ať jsou, kde jsou, bez pohledu nebo dokonce pomoci zvenčí se už dál nedostanou. Potřeba pohledu zvnějšku je jednou z radikálních potřeb člověka. A to znamená, že její uspokojení závisí na struktuře celé společnosti (nebo na změně té struktury). Cyril Höschl cituje Kurta Göddela Pokračování »
Soumrak bohů a návrat víry
28.9.2016Náboženská víra nemizí, leč její projevy jsou (a budou) jiné než před sto lety. Z hlediska psychoanalýzy je předmětem náboženství především vrozená úzkost lidí a jejich pocit samoty a opuštěnosti ve světě. Proti těmto pocitům nabízí náboženství štít naděje, píše Zdeněk Müller, český arabista žijící v Paříži, jehož titulek jsem si vypůjčil. Použiji jeho úvahy na téma široce obecné, ale dnes i muslimsky konkrétnější. Podobně použiji i výroků francouzského profesora sociální a politické filosofie Jean-Pierra Dupuyho (Vypůjčené roucho posvátna, rozhovor o náboženství, násilí a závisti, A2 19/16). Přesto a právě proto, že půjde o věty složité, a témata odborná, vždy šlo a vždy půjde, i když velmi dlouhodobě, o kvalitu i našeho konkrétního života (v závěru naznačím individuální řešení jak dole, tedy osobně, tak posléze i nahoře, tedy ve společnosti). Pokračování »
Běžecké (a new age) matemašte
26.9.2016Konečně se objevil článek, dokazující, že i v dalším oboru lidské (zde zájmové, respektive sportovní) činnosti jsme dekády podléhali iluzím a lobby výrobců. Tak jako kouření cigaret, a doufám že (v raději blízké než daleké budoucnosti) i v porodnictví a alopatické medicíně, a tak jako proces obrody a návratu k selskému rozumu počíná v potravinářství, tak jako nás či naše děti a vnuky čeká totéž v oblasti školství: konečně je tady vyargumentované natržení stávající reality módního joggingu (běhání) a drahých běžeckých bot. Také protože jsem celé dětství a mládí proběhal bos nebo jen v tehdy populárních spartakiádách, říkalo se jim toníky (pro dívky jarmilky), a s meditací v běhu jsem měl nádherné zážitky a zkušenosti (když jsem studoval školu v Karlových Varech, běhával jsem celé hodiny po lesích, plných čerstvě spadaného listí), teď ocituji a okomentuji. Pokračování »
O odkazu Václava Havla
23.9.2016Vážené dámy a vážení pánové, dnes večer vyvrátím několik mýtů. Omlouvám se za znepokojení, které tím způsobím, ale musím to udělat. Skutečný význam odkazu Václava Havla – s jeho znepokojujícím a neustálým požadavkem na život v pravdě – znamená, že je dnes večer zapotřebí vyvrátit některé mýty, rozbít nějaká vajíčka. Domnívám se, že vyvrácením několika mýtů, rozbitím několika vajec, vyjádřím svou opravdovou oddanost odkazu Václava Havla. Pokračování »
