Vlastimil Marek

Kdysi jako bankéřce, jako ekonomce, jako poradkyni některých politiků… a tak dál a dál… se mi v mnoha oborech odkrýval svět na obou stranách zdí: Před bankovní přepážkou i za ní. Před kamerou i za ní. Na volebních plakátech i za nimi. A tak mi dneska celý automobilový multi-podvod připadá celkem nezajímavý. Zajímavé je na něm jen jedno: Auta pro většinu lidí stojí hodně, a tak jim věnují hodně pozornosti. Až někdy někdo začne věnovat stejné množství kritické pozornosti a samostatného myšlení poživatelnosti výrobků potravinářského průmyslu, zelenosti zelené politiky, schopnosti medicíny uzdravovat, užitečnosti genderových filozofií, vlivu školství na rozvoj mentálních schopností dítěte a tak dál a dál a dál – zjistí, že to všechno je prohnilé nachlup stejně. Svět, ve kterém žijeme, je jen Matrixem. Tak nějak to trochu sice tuší všichni. Ale zdaleka ne všichni z něho chtějí vystoupit. Markéta Šichtařová Pokračování »

Vytrácí se něco, co bývalo kontextuální analýzou. Dřív bylo běžné, že si přečtete celý článek a pochopíte, co tím chce autor říct, a jednotlivé výroky hodnotíte v rámci celku. V současné době se uplatňuje jev, který začínají dobře znát profesoři po celé Evropě. Je zapotřebí, aby čtenáři novin a dalších médií věděli, že většina médií má svého odborníka na titulky. Naprosto zákonitě se stává, že do titulku se dostane okrajová zmínka, někdy jen zajímavá, ale dobře znějící metafora, tedy že článek či rozhovor byl v mnoha, řekl bych možná ve většině případů zamýšlen jinak, než vyzněl titulek. Mně samotnému se to nedávno stalo v rozhovoru s paní Drtinovou, jejíž práce si jinak velice vážím. Nicméně v titulku, který zřejmě dělá někdo jiný, jsem vyzněl jako typický islamofob. Významný český arabista mi řekl, že právě z tohoto důvodu přestal poskytovat médiím rozhovory. Přicházíme tak o kvalitní názory. Václav Cílek Pokračování »

Stále více lidí má dojem, že dosavadní elity je nereprezentují, že jim nenaslouchají a že vedou jejich národy k úpadku či katastrofě. Případně že nemyslí vážně to, co říkají. Současný intelektuální mainstream líčí vztah muže a ženy jako konfliktní a vyžadující ingerence státu. Všelijaké kvóty a podobně. Rodina a manželství se považuje za něco nahodilého, ne-li dokonce bránícího „rozvoji“ a „seberealizaci“ atomizovaných jedinců. Rodinu se podařilo celkem úspěšně rozložit, nepodařilo se ale změnit to, po čem lidé v hloubi svého srdce touží. Sice se více než polovina našich manželství rozvádí, ale když se koná průzkum, po čem lidé nejvíce touží, zjistí se, že jsou to stále s velkým náskokem – dobré rodinné vztahy. Podobně jako se postmoderní ideologie vypořádala s rodinou, vypořádává se i s národem. Vlastenectví se považuje téměř za sprosté slovo a o nacionalismu by se raději nemělo mluvit vůbec. Dan Drápal Pokračování »

Pravda je taková, že úplně každý kapitalismus má nepřemožitelné sklony stát se mafiánským, jak ilustrují podvody Volkswagenu, či mazané daňové úniky firmy Ikea. Jinak řečeno korupční síla peněz, která se zvyšuje s mocninou jejich koncentrace, se projevuje úplně v každém společenském či politickém rámci. K mentalitě kapitalismu patří, že vše má být na prodej: nejen běžné zboží či služby, ale i veřejné mínění, obrazy skutečnosti, politická rozhodnutí, rozhodnutí veřejné správy i možnost skrýt finanční transakce, či neplatit daně, tedy pokud vychází levněji nežli samo jejich placení. Kvůli tomu se společenský systém sesouvá do stavu, v němž se dynamicky prohlubují společenské rozdíly mezi elitou superbohatých a všemi ostatními, přičemž soustavně narůstá podíl těch, kteří jsou bezprostředně ohroženi chudobou; střední třída se smršťuje. Politika, která jsouc ve vleku svých sponzorů a přátel z prostředí elity superbohatých není schopna tento základní problém dneška řešit, sklouzává do stavu, v němž naplňuje ironickou definici Franka Zappy: stává se „zábavní divizí vojensko-průmyslového komplexu“. Jakub Patočka Pokračování »