Autorsky namluvený fejeton
Paradoxy (bódhisattvy)
24.7.2013Čas pro Kupku?
23.7.2013Nemáme jinou možnost než se změnit.
Lester Milbraith
Výstava Kupka, průkopník abstrakce, malíř kosmu, naznačuje jednak to, o čem již někteří umělečtí historikové (ale i filosofové, transpersonální psychologové a hlubinní ekologové) již nějakou dobu hovoří a píší, tedy změnu pohledu na umění a jeho roli ve společnosti, a jednak příležitost a snad i povinnost české společnosti znovu objevit a ocenit svého asi nejlepšího malíře všech dob. Pokračování »
Dokonalosti drahokamů
22.7.2013Když jsem byl v roce 1986 ve vazební věznici v Ruzyni, bral jsem to od čtvrtého dne stále víc a nakonec vděčněji jako příležitost v praxi prokázat, že jsem (duchovně) dospěl. Cela se stala prostorem pro duševní maturitu. A v tom miniprostoru jsem cvičil jógu (a vyšetřovateli pak u výslechů předváděl pokroky v ohebnosti těla), pořádal pro spoluvězně večerní přednášky i soutěže ve vyprávění vtipů atd. Aktivně jsem ze zdánlivě ubíjejících okamžiků vyráběl z toho mála možností stále častěji drahokam(en)y… ve smyslu hesla jednoho staršího evangelického spoluvězně, který když dělal dřepy prohlašoval, že je lepší aby pracoval na sobě, než aby na něm pracoval kriminál. Totéž totiž tvrdí zen, a totéž platí o životě… (pak jsme před spoluvězni „soutěžili“ ve vyprávění mých metaforických příhod ze zenu a buddhismu a jeho z Bible a křesťanství). Pokračování »
Povinná vidba
18.7.2013My starší si pamatujeme, jak jsme v rámci českého jazyka, přesněji literatury, dostávali na začátku každého školního roku (i před přijímacími zkouškami na další typ školy, nebo před maturitou) seznam knih a autorů s nadpisem „povinná četba“. Rád bych (jako povinnou vidbu) doporučil film, který rozhodně stojí za to (klidně i opakovaně) shlédnout. Právě protože jsem viděl jeden z nejlepších filmů poslední doby, který nabídl vše – napětí, krásu, chytrý a uvěřitelný a lidsky angažovaný příběh, dokonalé herecké výkony, nádherné davové scény, utrpení chudých i chorobně zištné boháče (neštítící se ve jménu zisků čehokoliv), i ve výsledku i to, čemu jsme v socialismu podle jedné filmové hlášky říkali „nastavit zrcadlo“ současnosti, chci se podělit. Pokračování »
Mluví mi z duše
15.7.2013Oficiální a kdysi, ale i dnes etablované vědce a filosofy jsem nikdy moc nemusel a nemusím. Výjimky tvořili např. profesoři Neubauer, Kratochvíl, Cílek, a také Stanislav Komárek (dlouhý rozhovor s ním vyšel v Barace č. 4, osobně jsme se párkrát setkali na Hradě na různých diskusních panelech v rámci Havlova Fóra 2000). Sleduji jeho blogy, a když vyšla kniha esejů Muž jako evoluční inovace (Akademia 2013), byl jsem rád, že byla okamžitě vyprodána. Dostal jsem se k téměř neučtitelné knize (protože odborně a pečlivě citující a zmiňující kdeco a kdekoho) poněkud později, a trochu jsem litoval, že je tak „vědecká“. Proto jsem v příloze Kavárna LN (13. 7. 2013) uvítal jakési novinářské a aktualizované autorské shrnutí (Vítejte v Mutterlandu). Přečtete si a vychutnejte, co mi mluví z duše (hned dvakrát) se mnou: Pokračování »
The Weaver
14.7.2013As I’ve mentioned previously, many spiritually advanced people are able to synchronize, or „plan“ their innermost wishes and dreams into the reality of their lives. People like that are no strangers to power of positive thinking and the impact it has on their lives. In other words, they make their dreams happen (but all „wishes“ are a little bit ego driven), to the surprise of others who often shrug shoulders and sigh „they must be the lucky ones“. Well, take this as an inspiration, if you will, and I will let you in on my secret of how I learned to „weave“ the cloth of my life. The (future) patterns of what people call „fate“ or „luck“ were constructed by my conscious choices and actions – every single one of them. I have „weaved“ events that didn’t seem like having any connection to my dreams whatsoever, but eventually turned out to be the right choice at the right time and proved fruitful long time afterwards.. Pokračování »
Zabití lásky?
11.7.2013Za všechno prý může, jak jsem se dočetla, zabití LÁSKY, které je nejzávažnějším lidským proviněním, napsala mi jedna čtenářka. A protože láska je v naší kultuře velmi devalvovaný a vyprázdněný termín, pokusím se naznačit, co si o ní myslím. Nelekněte se alternativní až zenové otevřenosti, nepište mi negativně… naopak, otázky začínající slůvkem jak budou vítány a zodpovězeny… Pokračování »
Smysl života
10.7.2013Autorsky namluvený fejeton
Běžné
8.7.2013Jako housky na krámě, říkávala babička o něčem, co nepotřebovalo vysvětlení, takže a protože to bylo běžné. Dnes je běžné, že i školáčci už ví, aniž měli možnost si to na vlastní oči ověřit, že Země je kulatá. Před pár stoletími to běžné nebylo. Donedávna nebylo běžné, že lidé mohli cvičit a cvičili jógu, anebo měli možnost se přejídat (dokonce sladkostmi). A zatímco před sto lety většina lidí i u nás věřila v Boha, a bylo běžné, že se ve školách hodinku denně zpívalo, dnes je běžné, že jsme oficiálně jedna z nejateističtějších zemí a školáci zpívat neumí (a Česko je, v kombinaci pivo, drogy, cigarety a hazard, nejzhýralejší národ na světě). Chci naznačit, že doba a lokální kultura značně ovlivňují dokonce i náš genom, a že bychom si tak měli dát velký pozor na to, co a jak čteme, myslíme, říkáme, a začínáme, a co a jak sobě, době a politikům tolerujeme. Pokračování »
Jak civilizace vymírají
5.7.2013… a státy umírají. Tak by se dal nazvat i můj celoživotní subjektivní pocit ze světa, který mne obklopoval (z té druhé, negativní strany mince). I po okupaci sovětskými vojsky a za normalizace jsem ale pilně tvořil co to šlo, abych ty vnější pohromy a povodně osudu v rovině lidské co nejvíc zharmonizoval, a i po „revoluci“, které se říká sametová, jsem si prakticky souběžně (viz mé oblíbené slovíčko zároveň) zkusil jak plusy (dostal jsem stipendium a možnost studovat s Rupertem Sheldrakem na Schumacher college, a prakticky vzápětí jsem studoval na tzv. Středoevropské univerzitě, kterou v Praze založil a dotoval miliardář Soroš, dějiny umění v angličtině), tak mínusy: hned v následném roce byla tato univerzita naším již tehdy nebetyčně sebestředným (a na úspěchy a knihy jiných žárlivým) kohoutem, pardon, premiérem VK, exkomunikována do Budapešti. A mé rodné a milované (jsem přece Vlastimil) Československo, i díky pilné práci ega téhož, i když ve spolupráci s jiným takovým kohoutem, i když slovenské národnosti, umřelo. Pokračování »
Středem vesmíru
3.7.2013Autorsky namluvený fejeton
Svět a řeky se řítí
30.6.2013V čase opakovaných povodní je to víc než jen nasnadě. Ale již velmi dlouho (a nejen na tomto blogu) naznačuji, že stejně jako svět, kromě veletoků se i řeky a potoky většinou spíše řítí, než líně tečou. A že svět vypadá, stejně jako naše myšlení, tak jak vypadá, protože my sami si nedáváme na to, jak myslíme a mluvíme, pozor. Povrchně a zbrkle žijeme, bavíme se, mluvíme a hodnotíme. Přitom už na porodu, výchově bez pochval a na každém slově záleží. Pokusím se znovu, i když odjinud, naznačit, že metody k nápravě věcí lidských mohou začít tím, že si uvědomíme, v jaké že to (i jazykové) pasti se pohybujeme, ale nesmíme tím také skončit. Naopak, že v každém okamžiku je třeba a možno začít něco pozitivně (z)měnit. Jen nesmíme s vaničkami (pokrytecky povrchního bazírování na slovíčkách) vylít i dítě (pozitivního úmyslu něco s tím vším udělat). A taky opětovně naznačuji, že právě na pozitivním vyznění (a souběžné očistě atmosféry) našeho podvědomí, jakož i slovníku našeho vnímání, setsakra záleží… Pokračování »
Počítače jinak (původní nekrácená verze)
27.6.2013Tak jako vynález kola, nože, sirky nebo knihtisku, i počítače jsou věci původně bez přívlastků a vlastností – to je my, lidé, jim z uživatelských a reklamních pohnutek lepíme kvalifikující nebo nadšené, anebo také varující nálepky. Už nás provázejí dosti dlouho na to, aby bylo možno jednak žasnout nad rychlostí jejich zavádění a vývoje, druhak se pokusit zamyslet nad nejbližší budoucností jejich existence. Pokusím se v různých souvislostech (a často víc mezi řádky a dokonce odstavci, než ve slovech) také naznačit potenciální scénář z pohledu pozitivně a celoživotně alternativně myslícího a píšícího uživatele, který počítač (a e-mail a dnes blog) vnímá právě tak, jak by jej vnímal a používal Buddha: jako stále efektivnější pomůcku tvorby a šíření poselství naděje a zázraku dobra. Pokračování »
Počítače jinak
26.6.2013Tak jako vynález kola, nože, sirky nebo knihtisku, i počítače jsou věci původně bez přívlastků a vlastností – to jen my, lidé, jim lepíme kvalifikující nebo nadšené, anebo také varující nálepky. Už nás provázejí dosti dlouho na to, aby bylo možno žasnout nad rychlostí jejich vývoje, ale taky se zamyslet nad jejich nejbližší budoucností. Tak jako v budoucnosti budou muset být lidé, včetně bankéřů a politiků, stále duchovnější, nebo nebudou vůbec, i počítače buď budou muset stále efektivněji pomáhat člověku používat uvolněnější a intuitivnější pravou mozkovou hemisférou mozku… nebo nebudou vůbec. Pokračování »
O zmatené generaci
24.6.2013Blogy jsou, jako každá, i takhle subjektivizovaná forma žurnalistiky, jen kousíček popsané reality, vyjmutý z kontextu, a i kvůli formátu nutně zevšeobecňující: předpokládají čtenářské souznění a vstřícnost, znalost dobových kontextů a natrénované umění nebrat si to, co je psáno (a čteno) osobně a doslova. Přesto mohou, a dokáží, inspirovat a pokud možno pozitivně vyprovokovat. V dobách před deseti a více lety to se špatně porodivšími maminkami nefungovalo (nakydaly na mne tehdy všechno rozhořčení za jejich císaře a neschopnost se proti porodnické totalitě jakkoliv, nejlépe žensky, vzepřít)… dnes mi píše jen sem tam někdo, ale k věci. Následné postřehy třiadvacetiletého mladíka, který miluje kvalitní počítačové hry, a byl inspirován mým blogem (o stáří jako duchovní pubertě), mi udělaly radost. Pokračování »
Klimatizace metrem
21.6.2013Moje cela teď není k vyvětrání (i když mám otevřeno okno dokořán celou noc), a tak jsem hledal a našel teplotní azyl dole v metru. Pomocí větráku přežiji dopoledne, pak si dám obvyklého hodinového šlofíka, a pak vyrazím (rozhicovanou tramvají mi to trvá jen jednu stanici) do metra. Dnes jsem projel tam a zpátky, s mezipřistáním na několika stanicích, linku B. Vystoupil jsem na Náměstí republiky, a abych vůbec nemusel ven, na povrch, rovnou jsem vešel do Palladia, abych zjistil a otestoval, jak jsou na tom s klimatizací (pro případ ještě větších veder, která se očekávají zítra a pozítří). Pokračování »
I ve stáří v duchovní pubertě
19.6.2013Žijeme sice ve svobodných a bohatých společnostech, ale máme-li se natolik skvěle, proč se v nich nedá žít? A proč se na ně nelze dívat? Ptá se peruánský spisovatel a celkem nedávný nositel Nobelovy ceny Mario Vargas Llosa, jak ho cituje v recenzi jeho v Německu loni vydané knihy Všechno jenom bulvár Tereza Matějčková. V mé generaci známý spisovatel se tak jen přidává k mnoha podobným kritikům, a přestože a právě proto že ho nesouhlasící kolega přirovnal k poslednímu mohykánovi, zaslepeně truchlícímu na troskách kultury, kterou sám vytváří a jež se mu nyní ztrácí, souhlasím, a jeho kritiku současnosti chápu. Ocituji (a v závorkách přidám svůj komentář): Pokračování »
Kýč harmonie
17.6.2013Proč považujete sochu Šrí Činmoje stojící na Kampě za kýč? Co pro Vás tato kategorie/ pojem vlastně představuje? Vnímáte ji jako negativní? Hm. Díky za otázku, několika pádně naznačenými souvislostmi snad ozřejmím i dalším zájemcům, o co šlo a jde jak co se týká kýče, který nám, ostatně tak jako mnoha jiným národům, není nikterak cizí, tak harmonie. Pokračování »
Kochací jízdy
14.6.2013Coby důchodce, který musí šetřit nohy, jezdím teď rád tramvají. Náhodou jsem objevil možnost harekrišnovsky jíst mnohem blíž, kousek za nádražím Smíchov, kam mi jede hned několik tramvají (a pak cca200 metrůpěšmo), a tak jsem si ihned (opět po povodních) začal užívat jízd tramvají. Tedy, především výhledů a kochání se. Navíc v jídelně se kolem poledne setkávají maminy s miminy, a tak se široce (dědečkovsky) usmívám na kojence i batolata, a cestou tam a zpátky (a při čekání na náhodné číslo tramvaje, protože je mi jedno, kam mne která zaveze, aspoň poznám, jak se ta která ulice pozměnila, nebo jak rychle je po velké vodě obnovena) pozoruji věci, jevy a lidi. Kochám se detaily. Pokračování »
Na Cestě v čase potop
12.6.2013Čas důkladného úklidu (mysli) je někdy překvapivě intenzivní, stačí jen všimnout si co a jak člověk říká (a slyší a myslí) a začít to napravovat, a věci se dají do pohybu (neviditelného, ale o to důkladnějšího, jako kontinentální desky). Rád se se čtenáři podělím o další dva důkazy, že to jde, jen když se začne, nespěchá, a vydrží. Pokochejte se se mnou…hmmm Pokračování »
The Meaning of Life
12.6.2013One of my female readers wrote me asking about meaning of life. Her thoughts were: „In my opinion, the meaning of human life is to realize our individual experience in the physical body, with all sense perceptions and thought processes, the relationships with other people, our spiritual development, gaining wisdom and be kind to self and world around us. I presume that every person has their own purpose and meaning in life. But how do I find mine? A human life can not exist only to preserve life, as survival of human form (physically). There must be something more spiritual involved. For example, when I go horseride or walk around the countryside with my dog I feel in complete harmony with myself and my environment. I don’t think or judge, just perceive – myself, my horse or my dog, the sun and the beautiful nature around me. I don‘ t worry or need or want anything, I just simply am. Is this state of mind the meaning (purpose) of life?“Her questions touch a few aspects of a subject that is close to my heart, and my answers to her and others will follow in similar fashion: Pokračování »
Zběsile do temnoty
10.6.2013Věděl jsem že to bude příliš hlasité, a vybavil se špuntem do slyšícího ucha, čekal jsem scifi, a kosmická loď tam byla, i když neustále v bitvách s živly a padouchem se rozpadající, byl jsem připraven na boj dobra se zlem, a nerozvážná mladická zbrklost kapitána Kirka (cezená logikou Vulkánce Spocka) slibovala nějaké ty rvačky a ohrožení života, ale jak napovídá titul (filmu i blogu), bylo to, jako v dortu pejska a kočičky, přehnaně zběsilé a detailně násilnické, daleko víc, než jsem s obavami čekal. Pokračování »
Potopená harmonie
7.6.2013Socha současného a u nás s hlubinným nedorozuměním (nepochopením) vnímaného indického gurua (zdravého běhu, vzpírání, ale i tvorby, především duchovní a hudební, a také propagátora masových meditací ve sportovních halách zdarma) Šrí Činmoje na břehu Vltavy (poblíž Muzea Kampa), během povodní sloužila jako ukazatel vzestupu toku rozvodněné řeky (než byla symptomaticky pohlcena špinavou vodou plnou splašků, protože pražské čistírny vody zkolabovaly), kterou tam umístil nějaký český sponzor, a která, ač kýč, se jmenuje Harmonie: její ponor pod hladiny povodňově současné žumpy podle mne celkem správně a realisticky poukazuje na stav harmonie téhle společnosti. V tomto zamyšlení (prognosticky, protože hned dvakrát negativně) naznačím, že už se sice o poškozeném stavu světa (protože většina dětí se rodí poškozeně) intelektuálsky diskutuje, ale skutečná řešení stále nikdo nenabízí. Pokračování »
Zároveň (po druhé)
6.6.2013Obě hemisféry rovnocenně. Dvě strany téže mince. Mám na mysli právě to, co tak krásně vyjadřuje české slovo zároveň (už jednou jsem jej rozebíral). Kdysi jsem své anglicky hovořící přátele cizince udivoval tím, že jsem i v hovorové řeči používal (protože jsem se učil jen z knih a přednášek) dlouhá slova, a jedno zvláště: simultaneuosly. Simultánně. Tedy zároveň. Pokusím se naznačit, že dnešní zmatení pojmů, jazyků, oborů a trendů jest zapříčiněno také specializací mozkových hemisfér (a pracovních zařazení, vědeckých a lékařských oborů, ale i přespříliš emancipovaných žen), podobně tak jako v celé řadě dalších problémů, kdy levá ruka, v tomto případě pravá mozková hemisféra, neví, co si myslí a dělá hemisféra levá (a levá ruka je pak doslovně levá, tedy nešikovná), je základní příčinou téměř všeho zmateného, ale zároveň i cestou k nalezení léku k nápravě věcí lidských. Pokračování »
